Středa 11.11.2009

  Dnes má svátek Martin, na bílém koni zase nepřijel. Martin je hezké a často dávané jméno. Dokonce se po něm jmenuje i husa, tedy martinská husa. Ta se asi víže ke svatomartinské pouti, což je pro mě neznámé vodstvo. Za mě, tedy přesně řečeno u nás doma, se poutě “nepekly”. U nás doma se pekly akorát buchty, koláče, mazance a koblihy. Pamatuji, že se jednou koblihy hrubě nepovedly, anžto byly uprostřed samé syrové těsto. Hospodyně holt neměla den, anebo to bylo tím, že koblihy nebyly její doménou.

A víte, že jsem chtěla psát o úplně něčem jiném. Člověk nasadí a jede, jede úplně jinou cestou a najednou kouká, sakrblé, to jsem se zase zakecala, kudy zpátky? Zpátky ni krok, mě v dětství učili ve škole a v rádiu. Co teď? Oslí můstek mě nenapadá, tak to vezmu hladkým, ostrým řezem.

Říká Vám něco filmová sága “Angelika”? Ačkoliv si moc na orientální témata nepotrpím, tak jsem pár dílů shlédla, abych se vůbec mohla pohybovat ve společnosti, protože Angelika tehdy hýbala dobou. V jednom dílu Angelika mlátila zlobně, jemnou noční košilkou, svoji služebnou a ta ve velkých mukách vypustila duši, ruce popálené a vůbec popálená všude tam, kam košilka na její tělo dopadla. Kdo by to byl řekl, že na pohled tak krásná košilka může být napuštěná jedem. A ona holt byla. Jenže ve filmu se to dalo čekat, ale čekáte Vy, že bude oděv napuštěný jedem když ho kupujete? A přesto si myslím, že současný oděv určité jedy obsahuje.

Už neplatí, že bavlna z Číny znamená kvalitní bavlna, tedy alespoň ta, co se k  nám dováží. Textil, co se na východě vyrábí, je prý z recyklovaných pet lahví a tak není divu, že to v některých obchodech páchne, tedy abych byla přesná – smrdí. Je vůbec k divení, že se tak rozmohly alergie? Že má kdekdo nějakou tu lupenku či seboroickou dermatitidu (nebo je to jedno a totéž?)? Už malé děti mají potíže. A v jídle? Šamani a baby kořenářky by koukali co se všechno do jídla přidává, co si člověk 21. století dokáže s jídlem vymyslet za neuvěřitelné kousky. Třeba místo uzení, uzenou příchuť. Fuj.

Jestliže teď odborníci kroutí hlavou a říkají, to jsou ale babské plky, tak s nimi můžu souhlasit, ale oni by měli připustit alespoň to, že je to jeden z důvodů, proč je tolik kožních problémů. Kožní doktoři to ale nepřiznají. Moje paní doktorka mi řekla. Vaše onemocnění je dědičné. To jste prostě od svých předků podědila. Moji předci se v tu ránu v hrobě hromadně obrátili. To byl rachot. Nepamatuji ani jednoho předka a to pamatuji předky narozené v 19. století, že by takovou podobnou chorobou trpěli.

Ano, to se ještě příbuzní navštěvovali, a proto to musím vědět.