Pátek 27.11.2009

Jiří Wolker (29.03.1900 – 03.01.1924) Poštovní schránka (Host do domu)

Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá…

Už je to tak, že čas letí jako stádo splašených koní a tak jsem pamětník, lépe řečeno pamětnice nebo památnice (pomátnice)? Jak je ctěná libost. Pamatuji modré poštovní schránky a samozřejmě modré poštovní vozy tažené koníky. 

Pošťáci tehdy nachodili spousty schodů, aby mohli doručit dopisy do schránek, které byly na dveřích bytů. Hned se poznalo, že přišel dopis, když se ozvalo plechové klapnutí dopisu ve schránce. U nás to byly hlavně dopisy od babičky, (dědeček psal málokdy, měl na to přeci babičku), od tet a později i od mých mimopražských kamarádek. Pokud se pamatuji, tak složenky a reklamy nám nechodily. Časem se dostalo pošťákům pohodlí v podobě schránek umístěných v přízemí na zdi domu, šetřily se pošťácké nohy. Schránky měly několik kulatých otvorů, kam se vešly prstíky, když nebyl klíček na jejich odemknutí. Manévrováním pomocí malíčku či tužky zvané  krajón se dopis lehce vydobyl. Měla jsem v tom takovou praxi, že vyndání dopisu bylo bleskovou akcí.

Největší frekvenci zažila naše schránka, když byl můj budoucí muž na vojně. Dva roky je dlouhá doba, pro zamilované však nekonečná. Běhala jsem domů z práce o polední přestávce, protože jsem byla nedočkavá a musela jsem dopis mít hned jak došel. Z Hydroprojektu to nebylo moc daleko. Někteří kolegové (kolegyně) se mi smáli, ale někteří moje dopisové dychtění chápali. Když jsem dopisy po letech pálila, byla jich slušná hromádka, bodejť by ne, když jsme si tehdy psali obden.  

Pro psaní dopisů byly všelijak možné dopisní etuje s různě kvalitními papíry, dokonce i různobarevné. Já jsem si potrpěla na bílé, někdy s obrázky kytiček v krásném balení, kde byly kapsy na obálky a papíry byly převázány bílou stužkou. Jak by řekl Mirek Toms, byla jsem holt estét. Návštěvy Narpy (či Papírnictví) patřily k mým oblíbeným.

Celý život jsem dostávala ráda dopisy, ale telegramy ne. Většinou nevěstily nic dobrého, stalo se, že přinesly i oznámení tragická… Jen jednou jsem dostala telegram k narozeninám, který mám dodnes schovaný. To když muž ráno odešel do práce a ten ozdobný telegram mi poslal. Bylo to moc milé překvapení. Nechodila jsem tehdy do práce, protože jsem byla v radostném očekávání, které bylo spíše napínavé. 

Teď už paní pošťákovou moc nevyhlížím. Nemá mi kdo psát, jen úředníci, energetici a podobná havěť.

V současné době vyhlížím pošťáka virtuálního. Je to skoro jako za starých časů, kdy jsem pro dopis nedočkavě běhávala o polednách domů, jen s tím rozdílem, že nemusím zvednout zadek ze židle, jen hypnotizuju emailovou schránku. Čekám jednu jistou zprávu, ale stále se na mě šklebí  – “Žádné nepřečtené emaily”. 

Reklamy

9 thoughts on “Pátek 27.11.2009

  1. Naďo, to je opravdu milá nostalgická úvaha s fotkou, jakou mám taky v albu (podobnou) a dokonce Vaše úvaha obsahuje i mé jméno, což mě ctí. – A být tím, na jehož e-mail tak vroucně čekáte, tak ho pošlu ještě dnes v barevném provedení a s ilustracemi.Každopádně je to úplně jiný kafe, než když se na těchto stránkách dlouho nic nového neobjeví…

  2. Možná máte Mirku hezčí fotku, bylo by milé, kdybyste mi ji poslal. Moc jsem těch poštovních historických nenašla. Musím se podívat po poštovním muzeu…

  3. Taky jsem ve virtuálním očekávání a pevně doufám, že se obě dočkáme té zprávy, na kterou virtuálně čekáme!

  4. Ještě P.S. škoda, žes ty dopisy z vojny zničila, určitě by to bylo nostalgické počteníčko za dlouhých zimních večerů. Už vidím tvoje potomstvo, jak si je čte a jak závidí, jakou ta babička s dědečkem měli velkou lásku…

  5. Zuzko, nikdy jsem nezalitovala, že jsem je spálila. Nechtěla jsem, aby je kdokoliv četl a děti už vůbec ne :-). Když jsme se přestěhovali do prvního bytu, ve kterém jsme bydleli sami jako rodina (děti – 2 roky a 6 let), tak jsem jako ostatní, nově přistěhované partaje, využila nedokončených terénních úprav, založila ohýnek a pálila a pálila :-).P.S. Z toho čekání jsem už celá fialová :-).

  6. To s těmi dopisy znám. Pořád je ráda dostávám i ráda píšu. Ale už je opravdu téměř beze zbytku mám ve schránce emailové. Ale dopisů mám uschovaných mraky, i když samozřejmě ne všechny. Pouze od mužské části této planety jsem si zatím nechala téměř všechny, maximálně tak 5 přišlo vniveč. A to mám schovaná i psaníčka ze základky typu: Rád bych za tebou chodil. Nekecám.

  7. a to já pálím mosty každou chvíli, netahám s sebou naprosto nic, tedy takřka nic, protože asi nejsem sentimentální a za neútěšný stav své bloudící duše v obdobích hledání bych se asi styděl, přítel z dětství si prý mé dopisy vzal do emigrace, nevím, ač po návratu bydlí jen asi patnáct kilometrů vzdálen, nestýkáme se, jen čas od času formální mejl, spíše pozvánka na výjimečný koncert než přání se zase uviděta dívenkám jsem psal opravdu věty, za něž bych se asi dnes styděl, připadal bych si, jako když se dívám na film dlouhá léta neviděný a on mezitím přišel o vše, čím se mně líbil, anebo ještě lépe to řeknu takhle: čtu si v básních Leonarda Cohena a jsem sám rád, že mu nerozumím, zpívá-li, jeho písně miluji ale když mně povolaným byl přeložen smysl (já sám rozumím toliko slovům, nikoli smyslu, nehrál jsem s nimi kuličky, jak říkával pan Werich, něco jiného je číst noviny a něco jiného poezii), zjistil jsem, že jsou to značně naivní a hodně patetické sentence, zámořští asi mají basnický jazyk zcela jinudy, no ale jak říkám, kdybych se četl, připadal bych si jako při četbě autorů ze šedesátých, (však také jsem ty dopisy psal v šedesátých a počátkem sedmdesátých, pak už byl adresátem pouze slovutný pan Šuplík) kteří lehce vyvanuli, ideály z nich odvál vítr a vůně mládí je překryta čímsi silně připomínajícím Elisabeth Ardenzato dnes, to je jiná, dnes můžete napsat dopis jednomu člověku, celé rodině, ba celému národu nebo třeba jenom jeho vládě, jak jest libo, dnešek je nakloněn zveřejňování se, vydávají se knižně dopisy známých lidí, čím intimnější, tím lépe, nejlépe, je-li to přímo pornografie, úspěch zaručen, a tak jdou na dračku podrobné popisy úletů nositele Nobelovy ceny a nikoho nezajímá, zač ji obdržel, krásná doba, stejně jako se otevírají ložnice na hradech a průvodci popisují zvyky hradních pánů, otevíráme své ložnice ve snaze dodat lesku našemu matnému bytí, a řekněte, že to není pravda, co jsou blogy než škvíra ve dveřích do ložnice, nemysleme hned na bůhvíco, v ložnicích se souloží daleko méně než čte a přemýšlí, já jsem své nejhezčí věci napsal v ložnici, dříve si je poznamenal do sešitu, později nadiktoval do diktafonu a teprve mnohem mnohem později nakloval do notebookukrásnou neděli všem přeji, snad bude všude tak hezky jako u nás bylo včera

  8. Mirko, to musíš mít tedy bohatý archiv :-).Jiří v mnohém z toho co jste napsal souhlasím. To, že já v ložnici blogy ani poznámky k nim netvořím je asi proto, že ložnici nemáme. Přišli jsme o ni rozmnožením potomstva. :-). Je pravda, že se člověk psaním blogů svléká. Ten kdo mě četl od začátku co jsem začala psát, tak musí o mě vědět skoro všechno, zrovna tak jako já o některých blogerech … Nejen to, že na sebe člověk prozradí co se dá, ale i mezi řádky vyčte…Jinak máte pravdu, že "…..tak jdou na dračku podrobné popisy úletů nositele Nobelovy ceny a nikoho nezajímá, zač ji obdržel…"

  9. Jiří, já jsem si s velkým zájmem přečetla vaše úvahy. čas od času se také ponořím do svého archivu a ničím (trhám a dávám způsobně do kontejneru na papír), ale ty dopisy od hoch§ a jinochů jsem zatím ušetřila. Holt si plánuji, že až bud nepohyblivá babča, tak si v nich budu číst a vzpomínat. Jinak je vezmu do ruky tak jednou za pět let, ale pouze přerovnávám, neboť postupně vyhazuji jiné papíry. Ale stále slibuji dceři, že jí jeden dopis dám přečíst, asi se po něm podívám …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s