Pondělí 14.12.2009

  Ne, že bych zde chtěla prezentovat jen své horší vlastnosti, už jsem vzpomněla svoji lenost, ale je pravda, že mé chybějící koncovky dokreslují moji osobu tak, aby bylo jasno proč někdy konám tak a jindy jinak a ovlivňují kdeco. Ono to taky s tou leností úzce souvisí…

Vymýšlím a realizuji stále nové a nové aktivity. Vždycky se nadchnu a jdu do toho. Co já už započala činností a kolik z nich dokončila? Statistiku si nevedu, ale rovnou řeknu, že ta záporná by hodně převažovala.

S cizími jazyky je to jasné, to si prošel kdekdo mně podobný, ale např. získat kapitánské zkoušky na loď, to si myslím moc lidí v minulém století nepodniklo. Já ano. V té době jsem se vyznačovala vláčením odborných knížek po různých služebních cestách. Na stanicích MHD či ve služebním autě jsem si procvičovala vlajkovou signalizaci, odborné názvosloví, jako třeba Cumulonimbus nebo Cumulus humilis a také lodní hodnosti. Co bych komu povídala, záhy jsem se na to vykašlala.

Když se mi narodily děti, měla jsem je jako panenky, tedy, šila jsem na ně, pletla i háčkovala, jako dříve na panenky. Dost mi to šlo, protože mě občas zastavily matky s otázkou, kde jsem sehnala na dítě tak super svetr. Nepřiznala jsem spoluautorku (vyvdanou babču Boženku), která trpělivě doplítala rukávy, protože u rukávů se u mě pravidelně dostavovala krize a svetr by asi dopleten nikdy nebyl. S milým úsměvem jsem tazatelce odpověděla, že jsem já pletla. Kdyby někdo otočil narub má krejčovská dílka, viděl by, že chybí obroubení (začištění) střižených okrajů, aby se tyto nepáraly, lidově řečeno, aby z nich nelezla vlákna. Později to jistily cikcakové nůžky, úžasný to vynález pro lenochy, které nahrazovaly to začišťování.

V zahradě jsem pěstovala kde co, o čem jsem se doslechla, tedy i  artyčoky. Většinou ale jen jednou. Kanadské borůvky vyhynuly asi nejrychleji, císařskou korunu sežraly brouci, cibulky jarních kytiček asi myši. Už jsem skoro nic vyhynulého neobnovila, žádné myšky nehubila, na zahradě vydrželo jen to, co se umělo postarat samo o sebe. Jen ty růže jsem tak trochu rozmazlovala. Po dostavění domu jsem se dala do obkládání terasy a sklepa kabřincem. Kabřinec drží dodnes, ale má jednu vadu. Nikdy jsem obklad u sklepa nedokončila a už nedokončím.

V současné době mám započatý seznam knih, seznam gramofonových desek, evidenci rodokmenu, historii zmizelé části Prahy – ulice Na Pankráci, s důrazem na kino Revoluce, několik započatých webů, digitalizaci fotografií, archivaci tohoto blogu a jiné a jiné. To jsou aktivity započaté.  A co já jich mám ještě v hlavě nezapočatých. Jsem mistrně ve vymýšlení a začínání, ale bohužel, ta koncovka… Obdivuji  trpělivé osobnosti, které co započnou dokončí a nejen tak ledabyle, ale se vší pečlivostí a precizností, zkrátka nedají si pokoj, dokud své dílo zdárně nedokončí.

Aby mé sebehodnocení nevyšlo tak beznadějně, taky se mi něco dokončit povedlo. Třeba střední školu, i když jsem se dost snažila o opak, donosit děti do správného devátého měsíce a že to bylo sakra napínavé, dovést je až k postavení se na jejich vlastní nohy a že to u jednoho z nich trvalo hóóóódně dlouho, nebo se doštrachat až do důchodu, protože vlastně nebylo vůbec jasné, zda se toho dožiju…