Neděle 20.12.2009

 

Tak jsem se zase po dlouhé době věnovala nehygienickému olizování známek. Při této bohulibé činnosti jsem si uvědomila, že známka přetrvala v původní podobě, tedy jako drobná grafika s perforovanými okraji, na zadní straně opatřená lepidlem, od jejího vzniku. Známka vlastně nebyla inovovaná snad v ničem, možná jen složení lepidla se vyvíjelo, i když mám pocit, že chutná stejně jako za mého dětství, kdy jsem známky olizovala tak mocně, že pak na dopisu držely už jen zázrakem.

Kdysi v pravěku jsem se dostala  na pražskou výstavu známek a při té příležitosti poznala  jednoho mladého filatelistu z Liberce. Měly jsme s kamarádkou tím pádem zajištěný odborný výklad a tak jsem pak propadla krátkodobé vášni – filatelii. Ke sbírání známek mě tak úplně nevedla ušlechtilá činnost poznání, jednalo se prakticky o velmi barevné známky, mnohdy roztodivných tvarů, jako třeba trojúhelníkový. Bažila jsem samozřejmě po cizině, taková anglická královna, to byl v té době opravdový majstrštyk. Prostě jsem sbírala známky stejným systémem jako jiní sbírají obaly od žvýkaček. Kdepak nějaká odbornost, cílevědomost a specializace…

Základní informace, které zná každý kojenec, že jednou z nejcennějších známek je Modrý Mauricius, nebo že první známka byla Penny black s podobiznou královny Viktorie, jsem samozřejmě věděla. Takový neandrtálec jsem  nebyla, už také proto, že jsem absolvovala informace od toho libereckého filatelisty, ale co jsem tedy nevěděla, že se na úplném počátku, před vznikem této známky platilo poštovné až při přijetí zásilky, tedy že platil adresát a ne odesilatel. Je jasné, že to nemohlo takto dlouho vydržet, protože šetřílkové když zjistili, že jim přišel dopis od nemilované tety z Písku, řekli pošťákovi: “Ne, ne, panáčku, my ten dopis nechceme, my ho nevyplatíme, jen ho vraťte.” Pošťák by tedy běhal sem tam a zadarmo, to by Pošta přišla brzy na buben. A tak se narodily známky. Bylo to v devatenáctém století v Anglii, jak napovídá ta královna Viktorie. Ještě před nimi se však krátce experimentovalo s předplatnými obálkami.

Sběratelé známek, tedy Ti skuteční sběratelé známek, se dnes jistě specifikují na určitá témata, sbírat všechno, už asi vůbec nejde, když se to má myslet s filatelií vážně. Každý sběratel je svým způsobem podivín, ale filatelisti a numismatici si myslím, že jsou podivíni největší.  Známky i mince mívají své příběhy, osudy, zrovna jako třeba náhrdelník v právě jdoucím seriálu na ČT1. Pro vzácné známky se lidi dokázali (asi ještě i dokážou) i zabíjet. Někdy dokonce taková sbírka známek udělala po smrti kvalitního sběratele radost, to když se prodala a pořídila se za ní svatba, jako u mé bývalé kolegyně. Jenže, měla si známky nechat, to manželství nevydrželo…

Známky jsou krásná miniaturní grafická dílka, u nás nejznámější autoři návrhů jsou Alfons Mucha nebo Max Švabinský. Mnohdy byl autor návrhů známek zároveň i rytcem, jako např.  Karel Seizinger  (23.března 1889 až 4. května 1978).

Mail virtuální je mnohem všednější záležitost. Olizovat při odesílání pošty není co, jedině nanuk z mrazáku a to, jak je nabíledni, se s lepidlem na známce srovnávat nedá. Taková známka je totiž vlastně polibkem na dopise, možná i DNA odesílatele by se z ní dala určit, možná i pravé otcovství.

S mým povídáním mi pomáhala Wikipedie.

 

Mám své známky, zbyl mi celý aršík (foto mé osoby je z roku cca 1966), které mně v době, kdy známka na dopis stála tolik, kolik je na obrázku, nadělil Ježíšek. Vy je můžete mít také, ani nemusíte čekat na Ježíška. Stačí zajít na portál české pošty a oni Vás patřičně nasměrují…