Poslední dny roku 2009

Jaro se do okna dívá, na okně kytička bílá, ty jsi má jediná milá, lalalalala je mi do zpěvu… Anděl na horách – film zatracovaný, opovrženíhodný…

Přesto přežil i do nové doby, do doby jiného politického zřízení, do doby, kdy se naše naše vnoučata se shlédnutím takové agitky vůbec nezabývají. Taky proč, nemají čas a to je dobře, protože musí cestovat a dívat se dopředu.

Film jsem viděla poprvé, když jsem byla ještě malá holka, ale už ne tak malá, abych nechápala děj. Tehdy mi děj a myšlenka filmu nepřipadala nijak zvláštní, jen se mi líbila ústřední písnička, nazlobený pan Marvan a rozuzlení toho, co každý během filmu dávno věděl, jen ten Anděl ne, že není Věra jako Věra.

Myslím si, že tento film je obzvláště povedený v tom, že zachycuje tehdejší dobu docela věrně se vším všudy, jak vymizelou profesi průvodčího ve staré tramvaji a tramvaj samotnou, výši pokuty 10,- Kč za jízdenku s cenu 60 haléřů, třicetihaléřovou známku na pohled, tak lyžařskou módu, kdy se sníh lepil ne veškeré oblečení lyžařovo, lyžařské vázání kandahár, kolektivní, společenské večerní vyžití rekreantů, tehdejší hroznou módu sukní do poloviny lýtek, těžkých kabátů, zdobených kožešinou či plyšem, svetrů, ale také již nových dámských účesů na krátko (tuším, že se účesu říkalo “Římanka), stlaní postelí do komínků, až po záběry z tehdejší Prahy, byť přeci jen ne tak moc zdůrazněné. Chyběly jen šedivé přezůvky, tzv. šedý mor a Yveta Simonová…

Na stará kolena jsem si všimla i blbosti, kterou režisér neuhlídal a to ve scéně, když Anděl přijde z noční domů, dohaduje se s manželkou o synovi, ona u toho stele postele do zmíněných komínků a když je hotovo a oni se přesunují po bytě, tak Anděl prohlásí, kdy už mu dá manželka snídani, že by šel do postele (vysloveně řekl do postele). Inu, nevím, ale že by vzápětí tu ustlanou postel znovu rozestýlali?

Herecké výkony p. Marvana, Stely Zázvorkové, Rudolfa Deyla a Josefa Kemra jsou samozřejmě vynikající. Svědčí to o tom, že dobrý herec odvede svoji práci i kdyby s rolí měl mít nějaký svůj osobní problém.

Herci, hlavně Ti dobří,  to mají vždycky těžší, protože jsou všem na očích a v jejich obdivu by se chtěli slunit i jiní – Ti neúspěšní a současně mající určitou moc. Kdyby se takový herec rozhodl, že nebude hrát, protože nesouhlasí s politikou, pak bychom měli leckdy smutný život, protože by nás v našem slzavém údolí nikdo nepotěšil. I ve válce vznikalo umění, i svědectví doby v nenáročných veselohrách.

Názor z internetu: Je to blbost, ale člověk se baví. Lidi, kteří tento film dávají do odpadu, ho myslím berou příliš vážně. Politicky:-)

Nic není černobílé. Černobílé je snění a fotografie, černobílé je také politické a náboženské přesvědčení –  ismus, z čehož je nejhorší fanatismus.