Neděle 3.1.2010 – tak tedy od pondělka

 

Ještě dnes dojídáme a dopíjíme hodovní jídla, od pondělka bude utrum. Tedy pro mě utrum. Od pondělka jablka, suchary, sýr, maso bez příloh, chleba a rohlíky jen k snídani, tu si vzít nenechám. Z televize ke mně zaznívá zpověď modelky, která prošla anorexií, je vyléčená, ale je to prý jako s abstinujícím alkoholikem. Kdykoliv se může tato zhoubná úchylka vrátit zpět. Jsem ráda, že na soutěži Superstar vynikala jedna soutěžící nejen svým zpěvem, ale i plnou postavou. Prohlašovala o sobě, že je jí to jedno jak vypadá, ba naopak, že se jí to tak líbí. A já bych jí to věřila, vystupovala sebevědomě. Moc dílů jsem neviděla, ale občas jsem si něco o té soutěži přečetla,

Modelka z televize vypráví, že už se modlí, aby přešla ta hrozná móda vyzáblých modelek, ale asi to jen tak nebude. Je sympatické, jak bývalá Miss Michaela Maláčová organizuje soutěž Miss, kde je měřítkem krása přirozená, i duševní a kde se neuvádí žádné rozměry. Od modelky jsem se ještě dozvěděla jeden obchodní tah, kdy obchodníci na své modely velikosti 40 přišívají označení velikosti 36. Prý se to lépe prodává…

Jsem ve věku, kdy je mi skoro jedno jakou velikost si kupuju, ale je fakt, že si příliš mezi modely nemohu vybírat. Dávno již tomu, kdy slovo pas ve mě vyvolávalo jinou  představu než pas cestovní, jako nyní. Rozměr v pase byl základní pro koupi sukně, kalhot i šatů, aby kupované dobře padlo. Vzpomínám na své úzké sukně s blůzkami dovnitř a přepásané parádním páskem…  Zrovna včera, kdy jsme si pustili film ze šedesátých let jsem zírala jak je možné mít tak úzký pas. Herečka v šatech přeštípnutých páskem vypadala, že nemůže dýchat a hle ona nejen dýchá, ale i tančí a zpívá hlasem jako zvon (ano Helen Shapiro nebo Olivia Newton John, ve filmu “Pomáda”). Anglické ženy se obzvláště úzkým pasem vyznačovaly, tzv. vosím, nevím jak dnes. Kdysi se tuzexové, plizované sukně (velká móda), dovezené z Anglie sice prodaly cobydup, ale jen ty s normálními čísly v pase, ty malé rozměry zůstávaly v obchodě.

Dnes takový rozměr vůbec neznám, vše je na gumu, přikryté volnými halenami, tak jaképak copak. S tím pasem už to tak zůstane, u mě půjde jen o cestovní, ale ostatní partie bych mohla ovlivnit k opaku než nabývání.

Musím kousnout do toho kyselého jablka. Snad se dostaví nějaký úspěch a až se v dubnu, květnu, odhodí kabáty, možná ze skříně vylovím kousky, které jsou mi teď malé a za odměnu vyrazím do kavárny na obložené chlebíčky a šlehačkový pohár s vídeňskou kávou.

Tak tedy – OD PONDĚLKA…