Čtvrtek 7.1.2010 – od hraní až k výhružkám – jak to vidím já

 

Nevím jestli je to k pláči nebo k smíchu, ale na blogu Lidovek je zase o zábavu postaráno. Dokonce v několika kauzách, jakoby nestačila jen jedna. Když jsem začala psát na blog já, bylo tam docela vlídné prostředí, až na pár výjimek. Autoři psali velmi pestře, i když už tehdy dominovala politika. Lidi se v diskusích uráželi v normě, i když časem začalo přituhovat. Po urážkách přišly nadávky a vulgarity. Zatím co na jiném blogu zaváděli stále nová a nová opatření, aby se vulgarit zbavili, blog Lidovek šel cestou opačnou, tedy – perte se a žerte se. Taky je to určitá strategie, která někomu vyhovuje. Komu ne, nechť jde dál.

V poslední době přesáhly nadávky a vulgarity – výhrůžky. Začalo se vyhrožovat §§ a soudy, jiná parta zase započala boj o svobodu slova bez toho, aby sama respektovala ochranu práv druhého. Obě strany si pletou blog s novinami a sebe s novináři a to je zásadní problém. Ne, že by se neměly dodržovat zákony na obou médiích, ale blog je přeci jenom hra s určitými základními pravidly a jejich účastníci by se neměli brát tak smrtelně vážně. Jak autoři, tak i diskutující. Produkt k zábavě přesahuje rámec zábavy. Stává se nástrojem vyřizování si účtů s kýmkoliv a jakkoliv.

Co na to provozovatel? Reaguje většinou na přímé stížnosti, jinak si myslí, že účastníci jsou dospělí lidé a měli by se umět mezi sebou domluvit. Jenže oni to neumějí. Ať už z toho důvodu, že zdejší obyvatelé (a nejen zdejší) neumí zacházet se svobodou slova nebo proto, že jsou zahořklí, či jinak poznamenaní. Někteří by svobodu slova chtěli  jen pro sebe a druhým ji upírat, když není po jejich, protože jejich pravda je ta jediná. Dali se do boje za určování svých pravidel, hlava nehlava, prostředky si nevybíraje. Někteří dokonce chtějí rozhodovat kdo by na blogu být měl a kdo ne, bez ohledu na to, že jsou pouze účastníci a ne provozovatel. Kde je názorová tolerance? Lucernou by marně hledal…

Vypadá to, že bojechtiví účastníci se mezi sebou začnou soudit, alespoň takto vyhrožují, jiní troubí na poplach, že je pošlapáváno základní právo na svobodu slova, když byl zrušen blog autora, který podle provozovatele nedodržoval pravidla. To, že provozovatel ukončí s někým poskytování svého prostoru pro sdělování jeho myšlenkových pochodů je samozřejmé, je to jeho prostor a on určuje pravidla. Vyhozený autor snad může jít jinam nebo si založit svůj soukromý blog, to přeci není upírání svobody slova. Autor přeci nezískal k tomu “pronajatému” prostoru nějaká práva. Dá se říct, že je to pouhý návštěvník. Kdyby provozovatel ze dne na den svůj prostor pro psaní blogu zavřel, tak by tím všem autorům upřel svobodu slova?

Soudy. Nastupuje to poslední, co by se mělo na blogu dít. Je zde zákon o ochraně osobnosti a jeden nemůže operovat s daty druhého bez jeho svolení. Je velmi neslušné (jemně řečeno) vydat všanc data člověka, který si to nepřeje a proto zůstává v anonymitě. Troufám si myslet, že by asi u soudu ten poškozený své právo obhájil.

Z hravého blogu se stalo kolbiště a to je na tom to nejsmutnější.

P.S. Prosím, kdo bude mít náladu a chuť, odpovězte na otázku:  Vadí Vám, že diskutující na blogu mohou podle nastavených pravidel používat místo vlastního jména přezdívku? Prosím, řekněte  proč Vám to vadí, nebo nevadí a zda by byli podle Vás lidé slušnější, kdyby diskutovali pod svým jménem.

Své názory mi můžete i namailovat: akeyo@windowslive.com

Všem předem děkuji.