Čtvrtek 7.1.2010 – od hraní až k výhružkám – jak to vidím já

 

Nevím jestli je to k pláči nebo k smíchu, ale na blogu Lidovek je zase o zábavu postaráno. Dokonce v několika kauzách, jakoby nestačila jen jedna. Když jsem začala psát na blog já, bylo tam docela vlídné prostředí, až na pár výjimek. Autoři psali velmi pestře, i když už tehdy dominovala politika. Lidi se v diskusích uráželi v normě, i když časem začalo přituhovat. Po urážkách přišly nadávky a vulgarity. Zatím co na jiném blogu zaváděli stále nová a nová opatření, aby se vulgarit zbavili, blog Lidovek šel cestou opačnou, tedy – perte se a žerte se. Taky je to určitá strategie, která někomu vyhovuje. Komu ne, nechť jde dál.

V poslední době přesáhly nadávky a vulgarity – výhrůžky. Začalo se vyhrožovat §§ a soudy, jiná parta zase započala boj o svobodu slova bez toho, aby sama respektovala ochranu práv druhého. Obě strany si pletou blog s novinami a sebe s novináři a to je zásadní problém. Ne, že by se neměly dodržovat zákony na obou médiích, ale blog je přeci jenom hra s určitými základními pravidly a jejich účastníci by se neměli brát tak smrtelně vážně. Jak autoři, tak i diskutující. Produkt k zábavě přesahuje rámec zábavy. Stává se nástrojem vyřizování si účtů s kýmkoliv a jakkoliv.

Co na to provozovatel? Reaguje většinou na přímé stížnosti, jinak si myslí, že účastníci jsou dospělí lidé a měli by se umět mezi sebou domluvit. Jenže oni to neumějí. Ať už z toho důvodu, že zdejší obyvatelé (a nejen zdejší) neumí zacházet se svobodou slova nebo proto, že jsou zahořklí, či jinak poznamenaní. Někteří by svobodu slova chtěli  jen pro sebe a druhým ji upírat, když není po jejich, protože jejich pravda je ta jediná. Dali se do boje za určování svých pravidel, hlava nehlava, prostředky si nevybíraje. Někteří dokonce chtějí rozhodovat kdo by na blogu být měl a kdo ne, bez ohledu na to, že jsou pouze účastníci a ne provozovatel. Kde je názorová tolerance? Lucernou by marně hledal…

Vypadá to, že bojechtiví účastníci se mezi sebou začnou soudit, alespoň takto vyhrožují, jiní troubí na poplach, že je pošlapáváno základní právo na svobodu slova, když byl zrušen blog autora, který podle provozovatele nedodržoval pravidla. To, že provozovatel ukončí s někým poskytování svého prostoru pro sdělování jeho myšlenkových pochodů je samozřejmé, je to jeho prostor a on určuje pravidla. Vyhozený autor snad může jít jinam nebo si založit svůj soukromý blog, to přeci není upírání svobody slova. Autor přeci nezískal k tomu “pronajatému” prostoru nějaká práva. Dá se říct, že je to pouhý návštěvník. Kdyby provozovatel ze dne na den svůj prostor pro psaní blogu zavřel, tak by tím všem autorům upřel svobodu slova?

Soudy. Nastupuje to poslední, co by se mělo na blogu dít. Je zde zákon o ochraně osobnosti a jeden nemůže operovat s daty druhého bez jeho svolení. Je velmi neslušné (jemně řečeno) vydat všanc data člověka, který si to nepřeje a proto zůstává v anonymitě. Troufám si myslet, že by asi u soudu ten poškozený své právo obhájil.

Z hravého blogu se stalo kolbiště a to je na tom to nejsmutnější.

P.S. Prosím, kdo bude mít náladu a chuť, odpovězte na otázku:  Vadí Vám, že diskutující na blogu mohou podle nastavených pravidel používat místo vlastního jména přezdívku? Prosím, řekněte  proč Vám to vadí, nebo nevadí a zda by byli podle Vás lidé slušnější, kdyby diskutovali pod svým jménem.

Své názory mi můžete i namailovat: akeyo@windowslive.com

Všem předem děkuji.

Advertisements

14 thoughts on “Čtvrtek 7.1.2010 – od hraní až k výhružkám – jak to vidím já

  1. Naďo – přesně! Naprosto souhlasím a jen se divím, že tentokrát my, ženy, máme víc nadhledu a rozumu než ti ješitní pánové. No, co se týče tvé anketní otázky – nevím. Já se zásadně pod svoje příspěvky podepisuju a dávám v plen i svou mailovou adresu, jelikož si za tím, co napíšu, stojím a nebojím se reakce. No ale na druhou stranu mi nevadí, když někdo píše pod nickem nebo pod pseudonymem, je to jeho volba a blog to umožňuje. Spíš se koukám, co kdo píše, tedy obsah a ne forma. Je jasné, že bych byla ráda, kdybych za tím kterým anonymem viděla konkrétní osobu, ale na druhou stranu, co s tím? Pokud je třeba taková la.mi. nějaká konkrétní Michalela Nevímjak, tak já jí stejně psát nebudu, ani ji vyhledávat. No a že se provalilo, kdo je vlastně Jirka B., tak to je mi nakonec i líto. Skončila éra tajuplného pana zubaře a to právě zásluhou la.mi…..Tak, mažu do práce a až se dostanu na pc, jsem zvědavá na názory dalších členů našeho kavárenského kroužku!

  2. Paní Naďo, vulgarita na blogu (ale vůbec v internetových diskuzích) mě vytáčí. Stejně tak útočnost "spravedlivých". Já na lidovkách používám Monika M., ale klidně bych se podepisovala i příjmením, spíše si myslím, že příjmení je trochu intimní a diskuze dost veřejná, takže mi to přijmení nepřijde nutné vzhledem k tomu, jak neosobní je internet médium. Stejně tak na blogu neřeším a nikdy bych neřešila nějaké své osobní problémy, či mindráky, protože mé příjmení mě zavazuje k tomu, abych si udržela zdravý odstup od sebe sama. Ale kdyby to byl (na lidovkach) požadavek, že v diskuzi jen s celým registrovaným příjmením, než abych ztratila příležitost k diskuzi, podepisovala bych se. Co se týče slušnosti. Obávám se, že zásadní změna k dobrému by nebyla, protože třeba na seznamu musí být registrovaný uživatel a někdy jsou lidé stejně sprostí jako dříve, kdy stačil nick. Je pravda, že ale počet sprostých příspěvků mnohonásobně klesl, takže význam to má. Kdybych byla provozovatel, osobně by mi hodně záleželo na úrovni přispěvatelů, ale neméně i diskutujících a kdyby lidé reagovali vulgárně na registraci pod celým jménem bych trvala, rovněž bych například zrušila blog tomu, kdo by urážel někoho jiného. Svoboda slova je věc jedna, a slušnost věc druhá a kde není slušnost vzniká anarchie a ta už s tou zdravou svobodou nemá nic společného.

  3. Díky dívky za Vaše psaní a odpovědi na otázky. Nebudu to komentovat, protože doufám, napíší ještě nyní, tak abych náhodou nějak neovlivňovala.

  4. Jedním z důvodů, proč jsem na blogu přestal působit, tj. nejen psát ale i číst, je strašlivě nízké právní a etické povědomí české veřejnosti. Prachmizerná míra tolerance a nabobtnalé jáství, čpící z každého slova většiny blogerů a diskutujících. A ta nemocná čeština.Proč tomu tak je, víme nebo alespoň tušíme všichni, a představte si, že to vědí nebo alespoň tuší i ti, nad jejichž větami zde virtuálně lomíme rukama! Neb kazatelem pravdy, spravedlnosti a morálky je každý z nás. Jen se jaksi podle všech těch karatelských a mentorských vět chováme pramálo a ztuha.Jaksi mně (abych plurálem nevyprovokoval lavinu obhajob) nejde obejít se bez toho, co si snadno mohu dovolit, neumím vzdávat úctu tomu, jímž pohrdám, zkrátka neumím se chovat tak, jak bych si přál, aby se okolí chovalo ke mně. A už slyším všechny ty mladé a nesmiřitelné: „A to mám lidem kolem sebe lhát?“Ano, musíme lhát, protože to je jediná možnost, jak spolu vyjít. Pokud si budeme říkat pravdu, nevyjdeme z válek. Pokud budeme hájit pravdu na život a na smrt, stále budou na břehu Rýna plát hranice s kacíři. Pokud nepoznáme dobrodiní milosrdné lži, budeme jen osamělí spravedliví jednotlivci-diskutéři.A teď musím spěchat s miláčkem na kávu, co chutná jen jí, čuchat cigárko, které voní jen jí, zatímco bych raději psal něco na Nadin blog. Jenže jsem pokrytec a budu se na ni přes ten kouř usmívat.

  5. Nemám v tom zcela jasno, názory té i té slupiny mi částečně konvenují. Ale kdybych teda měla říct něco zásadně rozhodného, tak bych asi řekla, že mi přezdívky nevadí. Jak pod přezdívkou, tak pod jménem a příjmením si totiž po čase už dovedu představit někoho konkrétního a plus minus očekávat jeho reakci. Takže se mi třeba stane blízkým i ten pod tou přezdívkou a naopak někdo se jménem a příjmením mi nesedí.

  6. Komentář z mailu povolen ke zveřejnění od p. Josefa Hejny: Milá Naďo, teď mám chvilku času, stáhl jsem si Vás a zvětšil, to mi jistě prominete. Nejdřív obecně k blogu Lidovek.Už jsem Vám to někde psal, soudím, že doba blogů ja za zenitem. Tady naprosto zjevně (netuším zda programově) se směřuje dolů. Od možnosti publikovat v tištěných novinách k žumpě. Netuším, zda byla dřív slepice, nebo vejce, tady, ale je logické, že odtud odcházejí mladí a zajímaví autoři, protože tady to spíš působí jako kolbiště nenávistných kmetů. Výhrůžky soudy a podobné blbosti bych nechal stranou, jednu dobu jsem na to téma plánoval text Jak budu anonymně odsouzen. Tam je u některých diskutujících právní vakuum skoro jako u našich politiků. Pokud jde o vyhození, či nevyhození blogera, máte určitě pravdu, já se v diskusi blogerů spíše ptal po příčinách. Soudím, že by bylo slušné o nich informovat. V čem s Vámi zásadně nesouhlasím je váš výklad ochrany údajů. Tu šílenou diskusi pod Holanovými verši jsem si přečetl opakovaně, bez emocí, spíš překvapeně. Budu trochu obšírnější. Jistě oba víme, že jeden nenávistný diskutér (říkejme mu třeba béčko) nejen na mne tahal z veřejného prostoru řadu informací, často nepravdivých, jindy polopravdivých, sám anonymní. A vyzýval (zase nejen mne): dokažte, vyvraťte. Paní Michaela, snad mi to oslovení promine, objevila také ve veřejném prostoru inzerát. Nevytáhla ho ze soukromí, přišel jí jako veřejná informace. Uvedla ho v diskusi s otazníkem. Běčko si nepříčetně naběhl a přihlásil se k té adrese. Jaké právo na soukromí tedy bylo porušeno? Béčko často a rádo tahá z veřejného prostou informace, zejména dehonestující. On se stydí za své jméno, adresu, firmu? Na přímou otázku přímou odpověď: anonymita v diskusi mi vůbec nevadí, pokud není zneužívána ke sprostým výpadům. Víc mi ovšem vyhovuje model, který je na iDnes, kde se mnou také mnozí nesouhlasí, ale jaksi odpovědněji, bez toho žumpiozního odéru. Snad jsem reagoval dost obsáhle. Všechno krásné J. Hejna

  7. Neco jsem zameskala? Vubec nevim, jak to bylo s panem Jirkou a zajimalo by mne to. Mel ke vsemu pripominky a i zajimave pribehy. Tak mne, prosim, poinformujte, at muzu klidne spat. Jinak diskuze je dobra, nic proti, jen mne vzdycky pohorsuje, jak skryti za anonymitou se lide primo sexualne vyzivaji. Cte nekdo diskuze na internetovem Blesku ? To je teda zumpa. Ono i protichudny nazor lze obhajit slusne.

  8. Situáciu na Lidovkách nepoznám, s Tvojimi názormi o práve poskytovateľov blogového priestoru na subjektívny prístup súhlasím, anonymovia mi ako takí nevadia, ale čo ma trápi najviac, je tá všeobecná ľudská hlúposť, ktorá sa mi v plnej nahote odhalila po tom, čo sa k internetu pripojili už aj posledné zvyšky ľudstva.

  9. Máte-li na mysli mě, paní Lído, mohu (ve snaze ušetřit Nadě administrativu) uvést odkaz na můj "rozlučkový" text na blogu idnes. Je tam soudím uvedeno vše, proč jsem zbaběle utekl z kolbiště těch "posledných zvyškov ĺudstva", jak velmi přiléhavě označila tu mentálně insolventní část lidstva, která miluje politikaření a baví se osobními půtkami.http://jiripospisil.blog.idnes.cz/c/72230/Muj-zdejsi-blog-mne-pripomina.htmlJá si dokonce dovolím vyslovit smělou myšlenku, že ti chytřejší z těch hloupých ty více hloupé pro svou pochybnou zábavu provokují. Jenže jak známo, i když vyhrajete svou disciplinu na paralympiádě, stále zůstáváte postiženým. Tak co už s nimi. Stojí nám vůbec za to? A jsme u vět pana Wericha o boji s blbostí. Pan Werich nežije, my odejdeme také, ale hloupost tu pokvete dál.Kdysi se podivoval jeden diskutér (nick oldiess, akademicky vzdělaný pán) pod mým článkem, v němž jsem uváděl můj názor, že internet je jen tak chytrý jako jeho uživatelé a stejně hloupý jako oni. A že na internetu je jen to, zajímá lidi, kteří internet používají, avšak o tom, co zajímá lidi, kteří internet nepoužívají, na něm není zmínky. Oldiess si nedovedl představit téma, které zajímá lidi, nepoužívající internet. Ani jsem mu nenapsal, do které katogorie ho řadím.Přeji všem hezký pátek, náš milý úvodníček do víkendu. I když na Moravě a ve Slezsku má podle oficiálních státních rosniček nasypat sněhu po uši, naplánovali jsem si na sobotu cestu na Slovensko. To se to budou naše předsevzetí porušovat, to bude rozkoš ve slovech: "Ále co, vykašlem se na to a uvaříme si namísto výletu nějaký hnusný zdravotní čaj!"

  10. Označila paní Blanka, nechápu, jak mně mohla vyvanout z textu. Omlouvám se jí, omlouvám se všem, omlouvám se celému světu.Tohle byl můj recept na hlupáky, přehnaná devótnost. Nevěděli co si o ní myslet, nechápali zpravidla. Málokdo z nich má smysl pro humor.

  11. Přečetla jsem si Vaše názory, asi jich víc už nebude. myslím si, že i kdyby lidi měli povinnost se na diskusích představovat svým vlastním jménem (což samozřejmě nejde virtuálně zajistit, i když…, kdo ví), asi by se diskuse nestala slušnější. Mně např. nejvíce zasypal vulgatitama člověk, který na netu vystupuje pod vlastním jménem. Možná je to proto, že diskutuje až z Austrálie, tak si myslí, že si může všechno dovolit. I tak zněla poznámka z diskuse na Lidovkách, kde je toto mé povídání překopírované v článku u Jirky Hermánka. Teď k těm nickům. V dnešní době, která je mnohdy vymknutá z kloubů a šílí je opravdu někdy nebezpečné svoji identitu prozrazovat, proto chápu ty, kteří pod nickem vystupují a nemám jim to za zlé. V době, kdy je pohyb lidí monitorován kamerami, na letišti jsou rentgenováni a při každé možné příležitosti jsou požadována osobní data, občanský průkaz apod. je trocha toho soukromí opravdu nepatrná. Prošla jsem vývinem s tímto názorem, kdy mi bylo kdysi proti srsti, že se mnou diskutují anonymové. Už mně to nevadí. Dokonce si pod tím nickem představuji podobu těch lidí, podle charakteru jejich psaní. Hezky to napsal jeden nick, který uvedl. Svoji totožnost klidně odhalím mailem lidem, které uznám za vhodné, ale proč bych měl svoji totožnost odhalovat i těm, kteří mi za to nestojí (pouze parafrázuji). Myslím si, že je vhodná tolerance k druhým, kteří si nepřejí být poznáni, ale diskutují slušně. Je zase jenom na mně, s kým se bavit chci a s kým ne.Jinak, Jiří, Lída měla na mysli diskutujícího Jirku B, jehož totožnost prozradila jiná diskutérka v diskusi na blogu, proti jeho vůli.Díky Vám všem za Vaše názory, moc ráda jsem se s nimi seznámila.Jsme zasypáni sněhem, právě jsem se vrátila z procházky s Elou, které jsem vydrbala kožich sněhem, jako jsme kdysi drbali sněhem koberce, akorát tu plácačku jsem neměla… 🙂 Zjistila jsem, že se opravdu chodí lépe po chodníku, který není zameten, neklouže to…Přeji krásný víkend, všem!

  12. Dekuji,Nado, ze jste uvedla na pravou miru, o ktereho Jiriho jsem se zajimala. Proti panu Pospisilovi opravdu nic nemam, jeho vtip obdivuji a jiste je to velice sympaticky pan. Je mi blizky i tim, ze se siroce rozepisuje. Mam tutez vlastnost, Nada by to potvrdila, jak obsirne jsou moje e-maily pro ni.

  13. Ano, Lído, potvrzuji, že občas píšete delší, ale zajímavé maily, které ráda čtu, zrovna jako všechny příspěvky všech mých hostů zde.

  14. Ještě pár slov za tématem: Z diskuse jsem pochopil, že otázka byla míněna vážněji, než jsem ji pochopil já sám, a tak si říkám, že bych mohl zde uvést myšlenku, která mě napadla jako první. Že totiž málokdo své jméno považuje za průkaz totožnosti, aby se tak řeklo. Všimněte si, jak se lidé představují do telefonu v práci. Nikdo neřekne „Pospíšil, Bosch, a.s., oddělení právních vztahů!“ naopak drtivá většina takových „osobností“ vypálí dávku z kulometu bez interpunkce: „tadyjefirmaBoschakciováspolečnostodděleníprávníchvztahůutelefonumanažerlidskýchzdrojůpospíšil“ a bez nadechnutí pokračuje: „Skýmmluvím?“Jsem pomalejší rozvážný člověk a sluchátko se přiblíží k mému uchu v okamžiku, kdy z něho zaslechnu sugestivní otázku“ýmmluvím?“ i odpovím: „Ano, mluvíte,“ a zápletka se nám zdárně rozjíždí.Ale vážně, setkávám se na úřadu několikrát za den s prapodivnými lidmi, kteří chtějí vyřizovat věci po telefonu, já pokaždé se ptám, jak mohou vědět, že mluví s člověkem, který je oprávněn jejich věc vyřídit, a jak mohou vědět, že jim říkám relevantní informace. Stává se mně totiž v pětadevadesáti procentech případů telefonických dialogů, že i když informaci opakuji třikrát a opakovaně zdůrazním odkaz na ustanovení zákona, předepisujícího postup ve věci, za dva měsíce či roky, to je jedno, ten člověk přijde s absurdním tvrzením, že mu tady někdo řekl, že to má být naprosto opačně.No a se stejnou nedůvěrou přistupuji i ke jménům a nickům na internetu, ony totiž jednou jsou. Kde je psáno, že se jmenuji Jiří Pospíšil a nikoli Václav Koubek? Já se mohu představit jako kdokoli stejně jako v telefonu. Proto vážně a s úctou diskutuji s moudrým diskutérem, vystupujícím pod nickem například „hloupýhonza“, a zatratím do horoucích pekel hlupáka s nickem „Mgr. Radovan Kaluža“ (což je mimochodem skutečný nick jednoho nebo několika sebestředných recesistů). Stejně tak může recesista jménem Jiří Pospíšil vystupovat jako „hloupýhonza“ nebo „Mgr. Radovan Kaluža“. Takže bych se problémem, kdo je kdo, vůbec nezabýval.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s