Neděle 10.1.2010 – stárnu a blbnu

 

Jsme zavaleni sněhem, někde jinde asi doslova. Z té nadílky mají největší radost děti a psi. Náš pes, tedy Ela, je šťastná, nedočkavě mě táhne k psí loučce kde ji pouštím z vodítka a řádí jak tajfun. Uhání jak dělová koule, sníh jí stříká od pacek, když se vrací ke mně, uhýbám, aby mě nesestřelila, já bych se snad v tom sněhu na nohy bez jeřábu nepostavila. Jaká je to proměna. Když jdeme na procházku v létě, vleče se a funí, je ráda, když to točíme k domovu.

Hledala jsem nějaký recept na pečené vepřové maso na medu. Úspěšně jsem ho našla a překlopila do mé virtuální kuchařky. Základem tohoto receptu bylo to maso naložit do směsi oleje a medu a obaleného kořením ze šalvěje, grilovacího koření a kmínu.

Poslechla jsem recept a maso naložila k dnešnímu pečení. Bylo mi akorát divné to množství medu a oleje. 100 ml oleje je dost, ale říkala jsem si, co se dá dělat, asi proto to bude dobré. Dnes jsem si ještě jednou zálibně prohlédla překopírovaný recept i s fotografií hotového masa a rázem mi bylo jasné, jak je to s tím množstvím. Recept je postaven na 3 kg masa a já mám jen 1 kg…  Maso se v tuhle dobu peče a já jsem zvědavá jestli to bude k jídlu…

Jojo, stárnu a blbnu!

 

Reklamy

18 thoughts on “Neděle 10.1.2010 – stárnu a blbnu

  1. jojo, ty jednotky…to jsem ráda, že nejsem sama! Mně taky dělají potíže čísla, kila, gramy a tak. Nejlepší recepty jsou ty, kde je to převedeno na lžíce. Ale musím říct, že se mi sbíhají sliny na ten tvůj oběd, mňam! Jinak my v břežanecj jsme pod sněhem až po krk, zítra v půl pátý ráno má pro mě přijet taxík…ha, jsem zvědavá, jak to provede! Naše Beruška je špatná, nechce žrát, ven ji nosím a o procházce ve sněhu není ani řeč….bude jí v dubnu patnáct. Aspoň že ty kočky jsou ok, i když do sněhu se jim teda taky moc nechce.

  2. Hlásím novinku… – sněží, inu však je zimní měsíc. maso se vcelku povedlo, holt ta šťáva z něj byla trochu mastnější :-)), ale bylo to s brknedlíky dobré!Zuzko, Berušky je mi líto, holt stárneme nejen my, ale i naši chlupatí… Nám zase zapadne v Chotěboři prababča. Je tam vždycky více sněhu než jinde, takže to bude určitě dobrá kalamita a taky kolem Jihlavy. Když se pro tebe taxík nedostane, tak ČT nebude vysílat :-)))

  3. Naďo, už pokolikáté se tě chci zeptat, kolikrát za den Ellu venčíš (te). Já běhám s naším Míšou minimálně 3x, někdy i víckrát. Nevím, zda ho příliš nerozmazluji (mám navíc obavy, až budu v lázních, zda to někdo jiný bude tolikrát konat:-)). A jinak – on do sněhu taky rád, akorát nemá rád sůl (před naším paneláčkem se solí, vadí mi to i tak, ale holt s tím nic nenadělám; on je tak bystrý, že běží ven a domů po okrajích chodníku, kam se ještě sůl nedostala).

  4. Mirko, odpovím i já, majitelka fenky. Venčíš správně, každý pes by měl určitě být venku aspoň třikrát. S Beruškou, dokud bydlela v Praze, jsme chodili určitě čtyřikrát, z toho jednou na velkou procházku na Kampu, na Střelák nebo na Žofín a nebo na Petřín. Na venkově je to jednodušší, ale určitě jsme s ní chodili každý den na jednu velkou procházku, i když má dvůr a zahradu. Už je na tom chudinka špatně, ty dlouhé procházky mi chybí…

  5. ještě dodatek – včera jsme byli na velké procházce bez ní a všichni, koho jsme potkali, se po ní ptali. Jsme nerozlučná dvojice (trojice) na procházkách…

  6. Jo, dívky tak se to s pejsky má, taky záleží co je to za rasu. Např. takový boxér potřebuje denně hodiny běhat, aby měl správný plece a taky to má v povaze, řádit a běhat chce, je to temperamentní pes, kdežto Ela je lenoch a stačí jí jednou denně procházka a jinak má zahradu (no spíše zahrádku, nějak nám to Petr s těma jeho úpravama zmenšuje…). Sice máme o práci postaráno (sběr hovínek), ale hlavně ráno je to pohodlí.Lído, brknedlík byl dobrý, ale já jsem si od p. Macka na Facebooku opsala recept na Piemontské noky a je to přenáramná dobrota i když je to lehký jak facka. Recept dodám. Ty noky se pak můžou jíst se vším možným, třeba jen s cibulkou apod…

  7. Ingredience:1 kg brambor, 250 g hladké mouky, 1 vejce, sůl. Popis přípravy:Miroslav Macek: Uvařené brambory ve slupce oloupeme a ještě horké důkladně propasírujeme, přidáme mouku, vajíčko a sůl a vše vypracujeme do těsta. Na pomoučněné ploše vyválcujeme několik válečků zhruba 2cm v průměru, lehce je zploštíme a nožem odk…rajujeme asi 1cm silné kousky. Lze také noky tvořit lžičkou. Vhodíme do vařící vody a vaříme do jejich vyplavání na povrch. Na fotce je skvělé udělátko na lisování horkých brambor…

  8. Naďo, jelikož vůbec nemohu přispět do této dámské debaty "O pejskách a knedlíkách", nemám ani nejmenšího šajna, tak jenom, abych se ozval, vysvětluji, že jsem byl ve 100%-ní zaměstnanosti s příletem, pobytem a odletem mé dcery a vnučky z Německa.Vyvrcholení nastalo dnes s odletem, který byl přesunut o 2 hodiny a do teď nemám zprávu (z letadla se nesmí), jak a jestli vůbec, dojely, protože z letiště Düsseldorf to mají domů autem ještě 100 km. Takže jsem nervák a budu ještě čekat…

  9. Mirku, doufám, že už nějaké, a to dobré, zprávy máte, nejhorší je vždycky to čekání. Tak jste se s nimi potěšil, ony si užily Vás a zase do starých kolejí. Dnes ráno se Katka těžce hrabala s autem, ke zdárnému výjezdu musel přispět i Petr. Kdepak Katka, ta by MHD nejela, celá tatínek :-))).Jinak k tomu jídlu, však jste zbytečně skromný, a co Váš slavný Ischiatický králík? Tuším, že se mu dostalo jakési pocty…

  10. Buďtež blahoslaveni, naši předkové, co jste vybrali pro starodávný Veligrad tohle místečko na ostrově, obklopeného žírnou řekou. Ano, trošku u nás zasněžilo, v pátek přes den, ale to bylo něco jako ze solidarity se zbytkem republiky, v sobotu nad ránem zapršelo a přimrzlo to, a od večera přes celou neděli se teploty držely kolem nuly, nesněžilo, nepršelo, nemrzlo, bylo docela fajn.Jen pár babek vyrazilo do obchodů, ale ty spíše z vypočítavosti, protože v supermarketech sbalily chlapy, kteří je pod křídlem přivlekli až na domů schodiště, jinak hrozily krovky při každém kroku, babky si užily jako zamlada!My jsme si udělali krásný víkend, zrušili jsme plánované Slovensko, protože přes Bílé Karpaty to mohlo být také všelijaké, a trčeli jsme doma. V pátek jsme koupili celý chléb, což u nás není zvykem ani před dovolenou, a v sobotu jsem vařil já. Bezodpadovou technologií. V týdnu jsem si dopřál doma zavařované klobásy ze sklenice. Zželelo se mně toho nádherného zlatavého láku a uvařil jsem z něj excelentní polívčičku. Větší mrkvičku, menší petrželku, na másle dozlatova opražit, zalít poředěným ostře vonícím klobásovým lákem, dochutit půlkou kostičky zeleninového bujonu, dvě menší brambory a na úplný konec hrstku uvařených krupek. Ta vám voněla, no pohádka. A vydržela na oba dny.Do té polévky jsem dal ještě povařit jednu celou mrkev a půl petržele. Když to bylo tak poloměkké, vytáhl jsem to a z velké cibule, malé plechovičky sterilovaných žampionů, stroužku česneku, sterilovaného hrášku a masa ze dvou kostřiček kuřátek z polévky z minulého týdne vyrobil základ k takovému jako pseudorizotu. Trošku kari, maličko čili, pepř čtyř barev. Rýže tam šlo jen opravdu málo, rýže je vzácná. Toho základu bylo tolik, že jsem s rýží smíchal jen půl a tu druhou jsem ohřátou na večeři nakladl na chleby, které jsem obložil nakládanou okurkou a česnekem na plátečky.Celá sobota byla co do jídla úžasným kouzlením inteligentního kuchaře se zbytky. V neděli ale už jsme se vysloveně odbyli. Vařila moje paní. Polévka od soboty, k jídlu pouhé dva druhy řízků, z kotlety a krkovičky, bramborovou kaši a ledový salát. No, přežili jsme to.

  11. Jiří, o těch babkách píšete tak trefně, že se tam u Vás úplně vidím. Jinak se u Pospíšilů tedy hojně vyvářeelo, i na speciálitu kuchaře došlo. A ještě to všechno tak vtíravě popíšete, že mám zase na něco chuť. Ohledně sněhu si myslím, že na Prahu napadalo historicky největší množství, to u Vás na Moravě tolik nenapadlo. Vy se zase vytahujete s náledím, ale to si myslím, že nás taky čeká. Co jste říkal na Piemontské gnuci (noky)?

  12. No to víte, babky, to je moje. Kdybych ovšem řekl, že mám jednu doma, musel bych si za trest jít okamžitě vypláchnout do koupelny čističem na WC a jako pokání bych musel přejít Grónsko v trenýrkách a zlatě nalakovanými nehty na nohou.Byl to pohled pro bohy, když se babka (já zahlédl jen jednu, ale to mně nebrání ji nepopsat jako zástup rujných babek) na dřevěných nohou s pevně sevřenými půlkami klouzala po ledě ke dveřím, zaháknutá do podpaždí nějakého kolemjdoucího s pevnějším podvozkem. Celé to připomínalo slavnostní vhazování úvodního bully finále mistrovství světa místní celebritou, kterou na ledě musí také hokejisté podpírat.Piemontské noky mně velmi podezřele připomínaly obyčejné bramborové těsto, z něhož děláme šlížky, šulánky, pěry, halušky, pojmenujte jak je ctěná libost. Pravdou ovšem je, že takové šulánky, polité rozpuštěným špekem a posypané zlatou cibulkou, já také někdy používám nastrouhaný tvaroh, rozpuštěné máslo, jahodový džem s kusy jahod a moučkový cukr, to jsou jídla, u nichž bych váhal, zda přerušit tu rozkoš slovy: „Madam, lehněte si, myslím, že vás miluji‘“

  13. No ale to bramborový těsto je právě neobyčejné tou hladkou moukou. Já jsem celý život bramborové těsto mydlila s moukou hrubou a je to opravdu ROZDÍL! Ten jahodový džem máte určitě z vlastní výroby…

  14. Nado, dekuji za predpis. Ja nedelala bramborove knedliky 8 let, protoze se tu neda koupit jina mouka, nez hladka a bala jsem se, ze se mi rozvari. Takze vyzkousim ty Vase noky a poreferuju, jak dopadly.

  15. Mně až tak neobyčejné nepřipadá, ale je pravdou, že já nejsem žádné měřítko, nikdy jsem se neřídil žádnými předpisy a kuchařkami, když jsem byl tátamáma a měl na starosti tři dospívající hladové krky, tak jsem vařil velmi jednoduše ze surovin, které byly doma. Například polohrubou mouku jsem nikdy nekoupil a namísto hrubé používal dětskou krupičku. Ale jak říkám, co bylo doma, to tam padlo. A v životě by mě nenapadlo, že to musí být jinak.Moje ženská tvrdí, že nezná nikoho dalšího, kdo dává do bramboráků namísto hladké mouky strouhanku. Ale pokaždé se jich tak přejí, že na své pevné břicho může prostírat andělům. Jsem dokonce náchylný názoru, že knihy receptů jsou pro lidi bez fantazie.Jenže tenhle kreativní přístup má také své vady. Nikdy jsem neuvařil dvě jídla stejně. Například včerejší škvarky (půl syrového sádla, půl prorostlého bůčku) jsou málo křupavé a já netuším proč. Možná tím masem, čert ví. Netrápí mě to, když vidím, že jich budu pár zachraňovat ze spárů milované bytosti za použití brachiálního násilí.

  16. Některé recepty opravdu nelze dodržovat, anžto si často protiřečí mebo žvaní nesmysly. Já jsem podle receptů vařila jako mladá hodpodyně, znalá do té doby vejce na všechny způsoby, palačinky a opékané buřty. Můj muž tvrdil, že s rýží co jsem uvařila by se dalo dobře nahazovat. Samozřejmě mě život vycvičil a hodně postupů mám od tchýně, která vařila jako Bůh a tak mám ty postupy zaužívané, recetů netřeba. Jenže přesto všechno ob čas ráda zkusím něco nového. S bramborákem je snad nejvíc předpisů a postupů, které se i dědí. Např. někdo dává do těsta horké mléko, někdo mouku jakoukoliv, i tu strouhánku. Já jsem kdysi zkoušela i beze všeho, z nahrubo nastrouhaných brambor s kořením a vším co do toho patí mimo mouky strouhanky a byly vynikajícně křupkavé. Myslím, že jste mi dal inspiraci, zítra budou bramboráky.Jo a s tím, že neuděláte nikdy stejné jídlo, tak to já taky ne a myslím si, že spousta hospodyněk a hospodyňků…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s