Středa 13.1.2010 – Sláva divadlu Na Fidlovačce

 

Vůbec by mě nenapadlo jít do divadla na inscenaci, jejíž příběh byl zfilmován a dávno divácky prověřen jako velmi podařený film. Leč šla polovina rodiny, tak jsem si řekla, že to nějak přežiju a nebudu kazit partu a na Hostinec u kamenného stolu tedy půjdu. Už moje výprava byla náročná. Sníh určoval míru parády. Divadelní psaníčko zůstalo ve skříni, z kabelky pro nošení na všední den jsem udělala večerní tak, že jsem odstranila reklamního medvídka na nanuk Míšu. Na krabici s nápisem “div a delní” boty jsem ani nepohlédla, natož abych ji otevřela a divadelní lodičky obula, stačilo vyčistit teplé zimní boty. Při líčení jsem zjistila, že se může i zkazit i rtěnka na rty, nejen potraviny. Uvědomila jsem si, že jsem ji nepoužila minimálně rok. Po celý život jsem rtěnku na rty užívala velmi málo, protože jsem si spíše líčila oči a rtěnka mimo večerní osvětlení mi už připadala příliš. Stačil jen lesk na rty nebo něco podobného.

Divadlo Na Fidlovačce na mě působí domáckým dojmem, což asi způsobuje dřevěné  vybavení, notně vyšlapaná parketová podlaha a “zajeté” jeviště, proto tam ráda chodím. Národní, Stavovské, Vinohradské,  Státní opera a pod. mají pro mě zase jinou, povznášející atmosféru, kterou si také někdy s chutí užívám.

Představení mělo spád, dynamiku, vtip (legračně znázorněná jízda vlakem a když budete sedět v první řadě, tak se můžete dočkat od herců i eskyma (ten pán co to eskymo dostal chvíli nevěděl jestli ho nebude muset vracet :-)), či fota p. Rychlého), na hercích bylo vidět, že je role baví, jen těžko se dá říct kdo byl z nich nejlepší, ale pánové Gaston (Lukáš Pečenka) a Percy (Matěj Kužel) byli skvělí. Tereza Bebarová jako hostinská Tatrmužová a Václav Svoboda jako hostinský Tatrmuž byli tradičně báječní, Zuzana Vejvodová a Anna Remková jako Alena a Věra mě příjemně překvapily, i když jedné z nich byl malý kostým (že by během role tak přibrala?). Párek Dynderů mi už tak oslnivý nepřišel, ale to se nedá nic dělat, Růžena Šlemrová a Stanislav Neumann byli prostě nepřekonatelní, i když jsem se bránila srovnávání. Spytihněv a Tomáš sice měli také dost daleko do filmových představitelů Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše, ale Denny Ratajský jako Spytihněv se s rolí vypořádal skvěle, hlavně svými tanečními čísly. Naopak role Tomáše moc neseděla Ondřeji Brouskovi, tedy alespoň takto na mě působil. Samostatnou kapitolou byl Beno Martens, v podání Petra Rychlého. Ačkoliv mohl lehce sklouznout k laciným efektům hrál úsporně a s příjemným humorem. Také výkon herečky, hrající postavu herečky, Martiny Randové byl prvotřídní, její nevelká role měla velký rozměr.

Vynikla velmi zdařilá a vybroušená režie Pavla Šimáka, až na ten zmíněný malý kostým musím pochválit kostýmy Hany Kubešové (zvláště pak úžasné kloboučky Věry a Aleny), práci maskérky Věry Bílé (mimo příšerný cop paní Vojáčkové) a vůbec celé představení, které mě nezklamalo a udrželo moji pozornost až do konce, bez toho abych se podívala kolik je hodin nebo abych srovnávala hru s filmem. Na představení byla také vidět týmová práce, byla to parta sehraných lidí, kde nikdo nehrál na úkor druhého.

Krásně se bavila i desetiletá Karolína, která prožívala děj s takovým zaujetím, že nahlas dávala průchod svým pocitům, dokonce když Ondřej Brousek upadl na kolečkových bruslích, tak vykřikla “Au”, nebo o sobě dala vědět výbuchem smíchu o zlomek dřív než obecenstvo, či vykulenýma očima, když se děj šmodrchal.

Dlouho jsem neměla tak příjemný pocit plný pohody a dobré nálady jako po tomto představení. A tak, nic jiného doma nemaje, nalila jsem si trochu Fernet stocku a vychutnávala jsem doznívající dojem, posléze trochu zkažený tím, že jsem si musela před spaním vyčistit zuby.

Ta tam byla chuť dobrého Fernet stocku, ale dobrá nálada mi vydržela i dnes…

 

Fotografie je z programu