Sobota 16.1.2010 – středobod bydlení

Novodobé slovo: Bezdomovec. Nevím kde má bezdomovec středobod bydlení, ale nemít domov je pro mě nepředstavitelné. O bezdomovcích řeč nebude, ani o tom, zda ještě dnes někdo v Čechách kočuje.

Čas letí, už máme první polovinu prvního měsíce roku 2010 za sebou. U nás doma se stále něco někam přenáší, vymýšlí nová úložiště, pak se zase ne ně zapomíná a hledá se na těch starých, kde je samozřejmě něco úplně jiného. Myslím si, že až jednou Kristýna bude pobývat v Paříži, že jí vůbec nepřijde, že je tam tolik obyvatel na m2, že se tam staví byty bez kuchyní a nejvyhledávanější auto je Mercedes – Smart. U nás v domě je to úplně totéž i když kuchyní máme hned několik. Příliš mnoho lidí na metr čtverečný.

Střed každé domácnosti spočívá v tom, co její obyvatelé nejvíce vyznávají. V pravěké jeskyni to byl oheň, později uzavřený do krbu, a pak hlavně kamna, u kterých moje babička strávila mnoho času při vaření a pečení. Kamnům konkuroval stůl a židle, u kterého se všichni scházeli k pravidelným obědům a večeřím. U stolu se probíraly rodinné starosti, děti dělaly své školní úkoly nebo hrály hry. Stůl byl také využíván k ručním pracím (šití), nebo jako místo k obyčejnému poklábosení. V době, kdy se do domácností nastěhovala televize, jsou středobodem sedací soupravy nasměrované na její obrazovku.

Vypadá to, že je pryč doba bytů s dámským budoirem, pánskou pracovnou, čínským pokojíkem, přijímacím pokojem, samostatnou  knihovnou, či malou tělocvičnou, s několika ložnicemi, k nim příslušnými koupelnami a šatnami. Ano, kdysi byly tyto místnosti součástí domovů, byly specifikované jen pro určitou činnost. V takových bytech se žilo od rána až do večera. U bohatších vrstev bylo přesně vymezeno kdo kam může, tedy kdo jen do předsíně, do vstupní haly, či kdo bude uveden do toho kterého salonu s pořádným křídlem, tedy klavírem. Takové byty zabíraly  celé patro a jsou někdy k vidění  ve starých filmech, i když jsou tam více preferovány vily. Po roce 1948 si začali hrát na nadměrné metry a tyto byty byly rozparcelovány do několika bytů…

Paneláky udělaly všem rozmarům přítrž. Vrcholem panelákové rozmařilosti bylo pár mezonetových bytů.  Dnes je jasné, že pošťačka ponejvíce zůstává na prahu domu (bytu), popřípadě v předsíni, ale ostatní návštěvy (mimo kontrolorů spotřeb energií) vodíme do obývacích pokojů na sedací soupravu ke konferenčním stolečkům. Myslím si, že v bytech se návštěvy provozují už jen sporadicky. Bodejť, když na každém rohu je kavárna, restaurace, picerka či jiná “cerka”, ve které dostaneme nač máme chuť bez toho, abychom si doma drželi kuchařku či služku a velkou kuchyň jak nádražní halu s kupou nádobí. Když už se rozhodneme pro domácí návštěvu, máme nepřeberné množství cateringů. Už Kristián věděl, kde jen pro ten dnešní den, stojí za to žít a to hnedle v přepychové restauraci.

U nás doma je všechno multifunkční, přestože nebydlíme v bytě, o kterých je řeč. Pořád jsme na tom lépe, než bývali kdysi nájemníci pavlačových bytů, kdy se chodilo z pavlače rovnou do kuchyně, ale zase měli lidi k sobě blíž. Tam si starosti kdo kam může vstoupit tedy dělat nemuseli a středobodem domácnosti mimo stůl byla hlavně kamna. Nejlépe tuto atmosféru přináší televizní seriál “Byl jednou jeden dům”  nebo film “Co je doma to se počítá”.

Možná se zase staví domy s velkými byty, kde lze najít i budoiry, jen nevím, zda jejich obyvatelé mají čas v nich dlít, ale byty se šatnami místo skříní, to bych si dala líbit…

Taková krasavice inteligentní si dovedla zařídit byteček, inu nějaký ten Pejsáček se vždycky našel… (Z filmu “To neznáte Hadimršku”)

Reklamy

14 thoughts on “Sobota 16.1.2010 – středobod bydlení

  1. Naďo, hezky jste to napsala (jako vždycky), ale s jednou větou nesouhlasím, a sice, že:…v bytech se návštěvy provozují už jen sporadicky… Aspoň u nás je to tak, že návštěv v bytě je aspoň 10x více než společných setkání v restauracích. Důvodem není, že to vyjde doma levněji, ale u nás doma to chutná lépe a je to v útulnějším prostředí než kdekoliv jinde. Zjistili jsme, že se nám to skoro nikde nelíbí na 100%, vždycky nás tam něco ruší – kouření, zima, hluk, vedro, smrad, nemožná obsluha, atd. Nebo jsme už tak zhýčkaní?…

  2. Pekné, história, psychológia i móda dohromady v beletrizovanom podaní. Myslím, že v škole z Teba musia mať radosť. Si najlepšia žiačka – že som uhádla?

  3. středobodem mého žití byla a je postel, v období knihomolném obložená sloupci umolousaných knih z veřejné knihovny, dnes jen se zplihle polehávající (jak symbolické!!!) napájecí šňůrou k notebooku (mám jeden adaptér natrvalo u křesla v obýváku, kde sedávám v tak nekřesťanskou hodinu jako je tato, a druhý natrvalo u postele, kde lehávám v hodinách více křesťanských), můj notebook se mnou chodí po bytě jako pejsek, vodí ke mně přátele, sport, knihovnu, kino, společnost, kavárny, lékaře, spolužáky, je to můj nejlepší mrtvý přítel a proto se stal součástí středobodu mého žitínikdy jsem neměl vlastní místnost, ani dnes ji nemám a doufám, že mít nebudu, protože by to znamenalo, že jsem skončil sám, necítím jako člověk stádní potřebu utíkat se do kvádru vzduchu, který dýchám jen já sám, proto jsem se naučil celé své soukromé jáství nosit kdesi uvnitř a stěhovat ho s sebou jako kočka koťata, dá se vlastně říci, že kam dosedne moje prdel, tam tím okamžikem vytvoří středobod mého života (omlouvám se za ten jadrný výraz, měl jsem tam zadnice a bylo to jako z časopisu pro paní a dívky, zkoušel jsem tam obyčejný zadek a vůbec to nemělo onu poetickou přiléhavost a navíc to vůbec nevystihovalo pocit, který jsem měl v úmyslu vyjádřit)mí rustikální předkové žili kolem stolu a kamen v kuchyni, tam trávili takřka všechen čas krom spánku, který měli k dispozici k pobytu v domě, v létě ho bývalo opravdu dost málo, společný vzduch se dýchával až v zimě za večerů pod lampou, přes léto a přes den se středobod jejich žití přesunoval do chlévů a stodol, polí a zahrad, v domě jen pojedli a upadli do spánku, možná snad v pokročilejším věku počali další dítě, když toto v mládí činili v oněch shora zmíněných přírodních lokalizacích, kde jich jejich libido zastihlo oslabenémoderní doba nás vyhnala z malých místností, budoárů a ložnic, hal a předsíní, přišla totiž na to, že své pokoje a budoáry si stejně neseme v sobě a tak není nutno je oddělovat stěnami, proto je v moderní architektuře tak oblíbený onen víceúčelový prostor, kde trčí v jednom koutě kuchyňská linka, opodál jídelní stůl, za ním sedací souprava a TV, stojan s DVD a CD, reprosoustava domácího kina, v rohu pracovní stůl s počítačem, v jiném koutě knihovna s několika naaranžovanými svazky, u stěny starožitný příborník se sklem po babičce v prosklených vitrinách, prostě je tam všechno soustředěno do jednoho prostoru, v němž se v podstatě nedá dělat nic pořádně, doba je povrchní a tak je i život povrchní, neboť v takovém společném prostoru nikoli se jeden potkává s druhým, nýbrž jeden ruší druhého, a až přijdou děti, utekou z té haluzny všichni a osiří v ní matka u sporáku, protože se v té nádražní čekárně nedá učit, studovat, poslouchat hudba, sledovat film, přemýšlet, odpočívat, nedá se v ní nic dělat naplno a tak televizor mění obrázky bez zvuku a nikdo ho nesleduje, rádio plácá ploché věty bezduchých moderátorů, které nikdo neposlouchá, nakonec se činnosti v tomto prostoru zúží natolik, že se tam nevykonává nic víc, než dělali mí jednoduše žijící předkové v kuchyni, a tak se všici ti lidé v moderních domech rozutečou po baráku, hledajíce místo k soustředění, aby se sešli toliko k jídlu a z té krásné moderní místnosti jako z katalogu vytvořili zase obyčejnou kuchyni…

  4. Také jsem četla Tvoje povídání, Na´do, s velkým zaujetím a hned jsem se jala přemýšlet, jak to mám já. Dost mě předběhl Mirek (návštěvy se mnohem častěji konaji u nás a ač nejsem žádná výstavní kuchařka, obvykle je to i s jídlem, které všem chutná:-) i Jiří (že nechápu ty velké rozlehlé haluzny, mám raději jednu větší místnost a několik menších – máme panelákový byt, družstevní původně, teď už náš, velký obývák s kuchyní – možno oddělit zašupovačkama – a další dva pokoje a jsme v tomto prostoru nadmíru spokojeni, akorát mi chybí pokoj pro hosty, ale spí u nás často tolik lidí a tak porůznu, že i to jsme vyřešili).A taky dokážu být zabydlena kdekoliv, nemá s tím problém, stěhovala jsem se zamlada mockrát, akorát teď, když jsem někde jinmde, postrádám pravidelně svou postel, protože je jako dělaná na moje bolavá záda …

  5. Mirku, máte pravdu, měla jsem více zdůraznit, že na tento trend hlavně najela nová generace, i když ta moje se už značně přizpůsobila.Blanko, není tomu tak, stala se ze mě záškolačka, co napadl ten sníh, chodím za školu :-))Jiří, přemýšlela jsem nad tím pécéčkem, napadlo mi, že je to opravdu taky nejnovější středobod domácnosti, ale pak jsem si řekla, že přeci jen ta domácnost se skládá z více lidí a ti snad ještě stále pijí kávu u svých konferenčních stolků a obědvají a večeří s ostatními u stolu a tak se PC středobodem asi stanou až každý v rodině bude sedět, jíst, pít u svého PC, o to jídlo si namejluje nebo nasemeskuje příslušnou dodávkovou službu a bavit se mezi sebou v rodině budou přes skype. Když se to tak vezme, tak to tak asi dopadne. Holky se se mnou někdy taky baví přes skype, protože je to z patra do patra hrozná námaha :-)).No, tak jsem tento středobod ještě do svého povídání nezahrnula. Počítám, že i s Vámi to ještě není tak hrozné, jak to líčíte. Už ty hospodské a hospodyňské radovánky o Vás vypovídají, že nejste tak zcela vcucnut virtuálním světem :-)))

  6. Přišla ještě Mirka, tak ještě moje reakce na ni. Taky jsem se za život často stěhovala a taky měnila pracovní místa, které jsem musela přizpůsobit dětem a také tomu stěhování a nakonec i obojímu. Ale to si myslím, že je něco trochu jiného. Je to o tom, jak si dokáže člověk udělat své soukromí i na malinkém prostoru. Pamatuji jak jsem denně běhala za mužem na JIPku, kde jsem seděla u jeho postele oddělené od ostatních jen plentou a jak jsem si dokázala udělat své prostředí i tam. Často jsem přišla a spal, tak jsem čekala až se probudí, snědla obložené chlebíčky, které jsem si po cestě koupila, když jsem se nestihla ten den najíst a to malé místo bylo mým teritoriem…

  7. Můj trend byl nemít skříně, alébrž šatnu. V prvním manželsví se to dařilo, ve druhém ne. Manžel je milovníkem skříní. Takže máme šatnu a desítky skříní…

  8. Referát o víkendovém lenošení, končícím strašlivou únavou.Jak jsem se už zmínil, měl jsem od pátečního poledne 24 hodin na levé ruce manžetu od tonometru, kolem krku gumovou hadičku jako bych se právě vytrhl mafiánskému popravčímu, a po kapsách či v pouzdérku na opasku se mně bimbal malý registrační přístrojek. Byl to nějaký bratránek elektroměrů na denní a noční proud, protože od deseti večer do šesti ráno otravoval škrcením ruky, při němž vztekle vrčel, každou hodinu, zatímco ve zbývajícím čase se připomněl co půlhodinu. Manžeta je protivně plastiková, ruka se pod ní potí, když ji utáhnete, škrtí, když ji povolíte, sjíždí, zkrátka je to balzám na nervy. A k tomu máte zapisovat, co zrovna děláte, abyste vysvětlil nepochopitelné výkyvy. Abych si nenaměřil hodnoty, jaké má člověk v afektu nebo při orgasmu, nastavil jsem si kuchyňské minutky na 25 minut a manžetu si natáhl pět nebo méně minut před měřením a pak ji zase s úlevou stáhl z ruky. V noci to ovšem nešlo, manžeta musela zůstat na ruce, protože bych se k měření neprobudil, a tak pokaždé, když spustil svou monotónní baskervilskou melodii, jsem si málem nalámal kytičku do kalhot, jak jsem se lekl. Takové tepové hodnoty mají cyklisté, stoupající na Tourmalet při Tour de France, nebo astronauti při startu. Dnes jsem si byl pro výsledky a jsou překvapivě dobré, opět lidská inteligence zvítězila nad tupým strojem.V sobotu v poledne jsem manžetu stáhl v Trenčíně na parkovišti a s úlevou se s blízkými loudal po historickém náměstí. Nakoupili jsme, co jsme chtěli, a vypili v tiché kavárničce výbornou vídeňskou kávičku za jedno a půl €, pocourali docela slunečným městem a vydali se domů. Dvě vesnice od Hradiště (učinili jsme zajížďku) ve věhlasné hospodě jsme se zastavili na vyhlášené těstoviny. Nakonec jsme si je nedali a jako správní predátoři podlehli masu, na stole se utkal kuřecí plátek s šunkou a sýrem, losos, přelitý nezapomenutelnou omáčkou, nejspíš ze sáčku od pana šéfkuchaře Vitany nebo kdo to vlastně za nás vaří, a moje ďábelská směska vepřových kostiček a zeleninového sajrajtu. To zvíře kuchařské tam nakrájelo i znojemskou okurku, chápete? Do pikantní směsi masa, rajčat, cibule a papriky kyselou okurku. Zabít málo, takový souboj chutí! Já bych ho odstěhoval do Midsommeru, tam prý už jsou po tolika dílech stejnojmenného seriálu všichni vyvražděni.Malá byla kouzelná a ta větší byla rudě hrdá, že je malá kouzelná. A tak se vlastně ten den celý dá prohlásit za kouzelný. Škoda, že jsme si nevzpomněli, že máme s sebou v kabelce foťáček, mohli jsme mít na kouzelný den kouzelnou vzpomínku.

  9. Pekne jste to, Nado, popsal a krasne to popsal pa Pospisil, jak se zije v dome bez dveri. My to taky tak mame. Driv jsme bydleli v patrovem dome, kde byla velka kuchyne se stropnimi okny a sporakem se 6 plynovymi horaky, 3 komory, pradelna, koupelna s WC, jidelna, knihovna, velky obyvak s krbem, kde by se mohly poradat plesy a vstupni halou. Za domem garaz s dilnou na 2 auta. V patre byly 2 velke satny, koupelna s WC, 3 loznice {v kazde mala satna} a to vsecko jse obyvali my – 2 stari duchodci. Tak to manzel prodal. Bylo to dobry jen na uklizeni. Prakticky jsme uzivali jen kuchyn a loznici. Ted mame maly domecek, v nem kuchynku, pristenek s automatkou a susickou, obyvak, do ktereho se vejde primo z ulice, loznici a 2 malinke pokojicky. Nikde nejsou dvere, jen u pokojicku a loznice. Kdyz se v kuchyni neco smazi, zareaguje na kazdy zavan vune hlasic pozaru a alarm rve po celem domecku. I tohle bydleni, kdyby bylo na mne, bych zregulovala. Mne by stacila jedna mistnost, postel, skrin, stul, knihovna, varic a pracka. Taky nejsem moc spolecensky clovek. Nemam rada party, to si radsi doma sednu s pletenim. Novinka pro damy Nadu a Zuzanku : konecne mam splneny muj sen : MAM ZIVOU KOCKU !!! Potulovala se kolem naseho domku, dala jsem ji najist a uz zustala. Je strasne maziva a pritulna, az tohranici s vlezlosti. Musi to byt nejaka vzacna kocka {co se tyka povahy}, i kdyz tak nevypada. Je bila s pruhovanymi fleky {vlastne je to velky tlusty kocour}. Ale na rozdil od vsech americkych kocek, ktere jsem tu mela prilezitost potkat, po zavolani prijde. Po ostatnich zbyde jen ohniva cara.

  10. Omlouvam se za chyby : POPSALA, PAN, MAZLIVA, TO HRANICI. Nejak mi blbne pocitac, vynechava pismenka a mezery. Pozor, nevymlouvam se na nej, kontroluju napsane po sobe, poslu to a vyleze to s chybama. Nevim, co s tim.

  11. Tak je to príma, jak jste se hezky rozpovídali. Se zájmem se dočetla jakým tlakovým rozmarům se věnoval Jiří, je jasné, že malá musela být a nadále i je úžasná, a za ten nevyužitý fo´ták jdou tedy body prudce dolů. To je hrozné jak je zanedbáno svědectví doby.Lído, moc Vám tu kočindu přeju, vím jaký jste kočkomil, ale jestli se k Vám jen tak nastěhovala, tak doufám, že jste ji nechali prohlédnout na veterině :-)).Dům jste tedy měli ohromný a je velmi rozumné, že jste ho bouchli a pořídili si něco útulnějšího. Jenže ještě víc to zmenšovat, to je pak potíž s nějakým tím soukromím. Nachystala jsem na Vás všechny zase obyčejné téma, ale určitě s ním budete mít své zvláštní zkušenosti, o které se zde podělíte. Tenhle blog není jen můj, ale i Váš. Tak se zatím všichni opatrujte, musím to psaní doladit…

  12. Mila Nado, k veterinari jsem nesla. Predne nevim, jak dlouho se tu kocka {vlastne kocour} zdrzi a vypada cista a zdrava. Mne se hned tak nejaka nemoc nechyti, podle hesla :"Po cem nic, tomu se nic nestane". Muj ex-manzel rikl, ze jsem jedovata baba, kdyby mne kousla zmije, tak ze chcipne. Tak to necham byt.Tady je totiz nebezpecny jit k veterinari, predne je drahy, pak jak se tam objevite, vedou Vas v evidenci a zvou na kontroly a ockovani vic, nez v Cechach s ditetem. Kontroluji, jak mate u kocky osetrene drapky, usi, proste vsecko. Ta moje privandrovala kocka ma zakaz jit do baraku,manzel si to nepreje. Rekl, ze mi bude pro ni kupovat konzervy a suche krmeni jen kdyz kocka zustane venku. Tady je i v zime teplo, takze ji venku neni zle. Udelala jsem ji na verande pelisek, zatim si na nej nezvykla {je u nas treti den} a spi pod kerem v listi. Tady vubec jou lidi nejaky poruchovy. Ukazuji veterinarni policii v televizi, jak kontoluje majitele zvirat, kdyz se jim zda pes hubeny, odvedou jeho majitele v zelizkach k soudu, kde zaplati velkou pokutu, psa mu daji oserit a zaplati leceni. Ukazovali jednoho Cinana, ktery pestoval kraliky, meli u nej travicku, seno, vodu a vybeh, ale byli mu odebrani, protoze on je JEDL !!!Choval je na maso a to neni lidsky, to jsou zde domaci mazlicci. Tady maji v rodne i v byte jako mazlicka male vietnamske prase. Verila byste tomu ?Vali se na gauci a beha po byte. V obchodaku maji pro zviratka oblecky a to nejen proti chladu, ale i na narozeninovou party, karneval, halloween, nebo na svatbu {kdyz jdou pripustit psika, ma frak a cubka zavoj}. Takze o tom,ze mam kocku, se radsi nikde nezminuju, aby mne nakonec taky neodvedli v zelizkach k soudu, ze ji nechavam spat venku.

  13. Tedy Lído, to jsou věci. Vidíte, ani by mě nenapadlo, že mi veterinář bude řídit život. Inu, ale že je to tedy civilizace. Doufám, že Vám potěšení s kočindou zůstane, budu se teď o Vás bát, aby Vás někdo neprásknul, že kočce neumožňujete vstup do domu a čestné místo u stolu, aby Vás neodvedli v těch želízkách :-)))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s