Pátek 22.1.2010 – regma jako prase

 

Dnes jsme s Elou pelášily krátké kolečko, protože je pěknej samec, jak by řekl můj dědeček. I když si myslím, že na něj by to bylo málo. Uznával pořádný mráz až od mínus dvaceti. Byl zocelen mrazy ruskými, protože strávil se svojí rodinou dětství a mládí v Oděse, a také byl v 1. světové válce, o které nám vyprávěl různé příběhy. Většinou vyprávěl s humorem o věcech, které asi tehdy humorné nebyly, smál se a jeho obecenstvo s ním. Škoda přeškoda, že to nemám někde na magnetofonu, byly to vyprávěnky věru zajímavé a já si z nich pamatuji blbosti, jako třeba tu zimní, jak se jejich jednotka přesouvala v mrazu a hlubokém sněhu, jak se držel koníka za ocas, při tom pochodu dokázal spát, ale stejně nakonec skončil v závěji. Můj dědeček byl vojenský hudebník a proto nechápu, jak byl takový hudebník platný ve válce. Už se ho nezeptám.

Nevím jak naše dívky budou vzpomínat na svého dědečka, protože ten se křižuje nad jejich oblečením, spíná ruce a vyhrožuje jim: “Jen počkejte, vy budete mít jednou regma jako prase!”  Karolína přišla z venku s tak zmrzlýma rukama, že jí musel na botách rozepnout zip, aby se mohla zout. Samozřejmě má několikero rukavic, ale aby si je vzala, to ne… Kristýna zase chodí v kraťasech a v krátkém kabátě, i když má punčocháče a kozačky, tak se asi moc nezahřeje. Pokaždé, jak ji děda vidí, tak lamentuje. 

Říkám mu: “Vzpomeň si na sebe zamlada, ale co na sebe, na mě si vzpomeň! Tehdy se nosily silonové punčochy, kabáty ke kolenům a já, odedávna parádnice, k tomu všemu v gondolách (specielní lodičky z počátku 60. let) a v mínus dvaceti, hodinu před domem, než jsme se rozloučili… a mám já nějaký regma? Nemám!” Mrazy nemrazy, randilo se za každého počasí, v každé roční době.

Je bezvadný, že nemusím vytáhnout paty z domu mimo malého vyvenčení. Jen Ela by asi byla raději, kdybychom to kolečko udělaly daleko větší, vždyť je na to koneckonců dobře oblečená….

obrázky jsou vypůjčené z internetu

Advertisements

25 thoughts on “Pátek 22.1.2010 – regma jako prase

  1. Dneska jsem se nadřel fyzicky. Manželka je ještě slabá a tak jsem se rozhodl, že vyhrabu auto, které je už 14 dní pod sněhem a pokud naskočí dojedu do Průhonic na nákup a zároveň vezmu do Bauhausu zvlhčovač vzduchu,který fungoval akorát měsíc. To se mi podařilo béz problémů, ale vysekat auto z mezitím zmrzlého sněhu ve skupenství ledovém, bylo nad mé síly. Lopata se bezmocně smýkala po krustě ledové a mne napadlo: "Co bych se tu dřel jako blbec, když si mohu na to zaplatit lidi." A skutečně, Jitka se někam dotelefonovala a přišli dva Ukrajinci a bylo to za půl hodiny hotovo! Ovšem nákup různé zeleniny a brambor mne zničil nervově. Musel jsem se ženy stále ptát mobilem kde to najdu a co to je a jak se to pozná. No taková jednoduchá věc jako brabory varného typu A se poznají (teď už to vím) podle toho, že na pytlíku jsou obrovská (5 cm) tři písmena: zelené A, červené B a žluté C, ale který ten druh z těch tří je v pytlíku, to jsem tam nenašel. Ptám se obsluhy a ta mi řekne: "Tady na tom regále, to jsou všechno béčka." A já se divím: "Jak jste to poznala?" Ona mi ukáže někde vespod maličký štítek jako poštovní známka a tam je hnidovským písmem (o,3 mm) napsáno: varný typ B. No prostě peklo! Domů jsem dojel zcela vyčerpán a teď se rekreuji…

  2. Tak jsem Tě dneska chytla první. Můj muž se také narozčiluje ohledně oblečení Páji, a to ji vidí jen občas. Já to obvykle nechávám na ní, ale před 14 dny v neděli jsem vypěnila taky (vyšla ven do té chumelenice v botaskách, sníh měla po pár krocích všude a měla pak v tom přes hodinu sedět). Poslala jsem ji domů (i když jsem tím nejvíc potrestala sebe). Bohužel, opakuji se, ale ono mi to pokaždé přijde kapánek líto – se mnou dědečkové ani nemohli konverzovat. Je fakt, že by bylo dobré si některé vyprávění tenkrát zapsat, ale holt na některé věci přijde člověk, až když zmoudří (to jsem to kráááááááááááááásně napsala, viď).

  3. Tedy Mirku, hned je vidět, jak Vás paní hýčká, že jste bez ní měl takové nakupovací problémy. Ale vše jste zvládl, tak jste se s tím dobře popasoval. My jsme v Průhonicích nakupovaly včera. Aprops, proč nenakupujete na Chodově? Je to blíž…Ano, Mirko, krááááááásně jsi to napsala…

  4. Mila Nado, tu zimu Vam nezavidim. Tady bylo vcera kolem poledne na slunci +26C a pak celou noc a cely dnesni den lilo. Ja taky chodila v zime zamlada v silonkach a lodickach, nohy rude mrazem. A k tomu nejkratsi minisukni na okrese. A prezila jsem to kupodivu ve zdravi. Doufam, ze se do mne za to neobuje pan Mirek, ze se zase vytahuju a nemam "jemny mrav". Timto ho srdecne zdravim a obdivuji, jaky je obetavy manzel.

  5. Nemyslete si, že lehkomyslnost a marnivost jsou toliko vlastnostmi nezralého mládí, já znám velmi důvěrně šedesátníka, který chodí po městě (sice krátkodobě, přes náměstí na poštu nebo do krámu pro čerstvý rohlíček) i v mrazech prostovlasý a v košili s krátkým rukávem, v nazouvákách a letních kalhotách, prostě jen tak si vyběhne z práce. A dobře si ten stařík vzpomíná, jak při čundrech po hřebenech našich hor mu mrzly kapky rosy na igelitové plachtě, kterou při spaní pod širákem míval z večera pod spacákem a k ránu přes něj. A vídá ve městě jiného šedesátníka, který i v těchto dnech se po městě přesunuje na kole v kraťasech a bez čepice, jen s macatými rukavicemi na zkřehlých rukou. Svůj lumboischiatický syndrom oba skrývají, seč mohou, protože by museli přiznat, že si jej před léty přivodili z prosté hlouposti. Tak jako se navzájem mezi sebou poznají ve tváři zarudlí a stále opocení kardiaci, tak se podle charakteristického vybočení kyčlí ve snaze uhnout bolesti poznají chovatelé vodního ptactva, tzv. Houserovy děti. A přesto tito paragrafoví zkroucenci chodí v mrazech poloobnaženi, riskujíce prochladnutí a recidivu akutních stavů. Proč to dělají, kladete si otázku. Nemají rozum? Nemají, přátelé, tak je to, nemají. Nechali si ho v mládí vymrznout z lebky při dlouhodobém randění na mraze. Když si ten stařík vzpomene, jak strašlivě studenýma rukama v těch fukéřích a přeháňkách hladil pod blůzkami dívčí ňadra, obdivuje ty statečné mladé ženy s podprsenkami vyhrnutými pod bradou, které nedbajíce pozdějších životních strázní, dovolily tomu tehdy mladému dnešnímu staříkovi dotýkat se jejich těl. A to vše jen proto, aby nevyhynuli v našem národu pitomci, kteří se do zimy náležitě neoblečou.

  6. Milá Lído, Mirek sem zajde vícekrát než jednou jen málokdy, soudě podle jeho reakcí, tak nevím zda se ho dočkáme. Musím říct, že i když mám té zimy plné kecky a depky na mě pokukují z každého rohu pokoje, tak se zase těším na jaro, až se zazelená travička (u nás nejdražší travička ve střední Evropě) a příroda vybuchne v digitálních barvách. Mít stále jen teplo nebo stále jen zimu, to by nebylo asi nic pro mě, i když bych na chvilku k Vám zaskočila se ohřát…Jiří, vidět Vás jak v letním oblečení rázujete v tomto počasí na Poštu, tak bych si Vás asi vyfotografovala. Jenže nakonec musíte být otužilý. Prošvihla jsem v televizi novoroční koupání otužilců ve Vltavě, mohla jsem Vás tam vidět? Já jsem bývala nepoučitelný tvor. I když jsem léta jezdívala na Vysočinu a za Čáslaví byl jasně cítit pokles teplot oproti Praze, vždycky jsem přijela do Chotěboře v nevhodných botách. Nevím jak jsem to dělala. Když už bych teď ty vhodné boty trefila, zase se tam už moc nedostaneme…

  7. Ale kdeže, tak otužilý zase nejsem, ale v sauně jsem v studené vodě trčel klidně čtvrt hodiny, než jsem jako kardiak začal mít dosaunováno, a doma na vesnici jsem se chodil umývat do blízkého potoka i v zimě, protože jsem byl líný nosit vodu od studny v kýblu do baráku, takže ta otužilost přišla jaksi sama sebou. Dodnes se myju výlučně studenou vodou. A když jdu na podzim v lehké bundě, tak se mě známí ptají, co se mnou je, že jsem tak nabalený. Má to něco do sebe, například když nám odstaví pravidelná údržba kotelny teplou vodu, tak se týden sprchuji studenou a je to. Jen to nepouští tak snadno 😉

  8. Paní Lído, nejsem si vědom, že bych o Vás kdy řekl, že nemáte jemný mrav, ale děkuji Vám za pozdrav! (Jak se to rýmuje). A protože slušností sluji – Váš pozdrav hned opětuji!

  9. ale já jsem na světě proto, abych říkal, co jiní neříkají, dělal, co se nedělá a žil, jak se nemá žítpro takové, jako jsem já, jedině takový život má smysl a jak zpívá klasik žánru Horác Jouett Greenwood alias Horác Badman (jestli si na jeho občanské jméno dobře vzpomínám) vulgo Hogo Fogo "není větší potěšení pro ortodoxního lumpa" říkat, co se neříká, na co slušní lidé jen v temné noci myslí a maximálně píší na zdi veřejných záchodků

  10. Není větší potěšení pro ortodoxního lumpa, ďjóóóhóóó, když olovo do nepřítele napumpovat jak pumpa. Za chvíli seš tuhej, jako nikdo druhej, za chvíli seš červů potr-va-va-va. Naplň se můj černej skutku, však víme, jak se to dělá, jednu kulku do žaludku, druhou doprostřed čela. Za chvíli seš tuhej, jako nikdo druhej, bude to dřív, než bys řekl švec-c-c.“http://filmovezvuky.fdb.cz/limonadovy-joe/

  11. No jo, kdeže dávné časy jsou, kdy i já jsem chodila v mini pidisukýnce, na hlavě zásadně jen vlasy…dneska se balím do mnoha vrstev, ale revma taky nemám. Jen mě berou ty záda, jak mi předpovídala maminka. Zima je letos parádní, ale už by to mohlo trochu povolit. Včera jsem byla v Praze, zapomněla jsem si rukavice a musela si je rychleně zakoupit, abych mohla dneska psát. Včera mi zmrzl i můj notebook, to byl šok! Naštěstí u nás na vsi bydlí mooc šikovný pán, co mi dal do kupy internet a ten mi po telefonu notebook zprovoznil.

  12. Zuzko, to máte doma takový mráz, že ti zamrzl notebook? Nebydlíš ty v ledových komnatách jako jsou v ilustračních fotkách? :-))

  13. To mně připomíná ten rozkošný, jak telefonuje Američan svému příteli do Ruska: "Slyšel jsem, že u vás máte pěkné mrazy, pětačtyřicet i padesát pod nulou, to se v tom špatně žije, co?""Kdepak, to jsi slyšel špatně, my tu máme pohodu, dvacet maximálně pětadvacet pod nulou, žádná hrůza, bývá to horší.""Ale vždyť na to koukám v televizi, sněhová vichřice, námrazy, ulice pod ledem…""Jo ty myslíš venku, tak to jo, to jo!"

  14. neeee, doma neeee, ale já jsem asi místo vypnout klikla na hibernaci nebo co, a on mi pak nechtěl mrška naskočit. Prostě zmrznul…

  15. Zajímavost, na kterou jsem hrdý: Manželka četla v Pátku, (tj. barevná příloha Lidovek), článek o 10 druzích nejhorších potravin v obchodech (zamořených E-čky a jinou chemií) a dala mi kvizovou otázku: "Kolik si myslíš, že kupujeme z těch deseti testovaných nejhorších potravin?" Já (suverénně): "Ani jednu!" Žena překvapeně: "A víš, že máš pravdu! Ani jednu!"Resumé: Po této stránce žijeme zdravě, jinak ovšem nevím, nevím. Furt jsme nějaký nachcípaný…

  16. Takže, opisuji z Pátku: Hermelínový salát (Cajthaml) 47 trestných bodů,Točená limonáda (ZON) 41 "Špekáčky výběr. (Jan Prantl) 35 "Bucta Marmor (Kuchenmeister) 33 "Chipsy Bersi (ZP Šumvald) 31 "Gothajský salám (Procházka) 26 "Tavený sýr MIX (TANY) 15 "Hořčice orientální (ALBA plus) 10 "Pivo pro diab. (pivovar Holba) 8 "Nízkotuč. jogurt (Yoplait) 8 "————————————————–ŠMEJDY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  17. Uf, tak to taky nekupujeme. Kupujeme úplně jiné potraviny, ale o té chemii to bude i u jiných (jakákoliv hořčice, maggi, sýry atd.), jen tyhle jsou asi největší humus…

  18. Mohu-li se s vaším laskavým dovolením vmísit do debaty o éčkách se svým laickým názorem (ne že bych si nepřečetl pár někdy i dost protichůdných pojednání o prospěšných a škodlivých přísadách potravin), tak musím zveřejnit naprosto jednoduché pravidlo, kterým se dlouhá léta řídím. Nekupuji, co mně nechutná. Tak prosté to s éčky u mě je.Všech deset vyjmenovaných otravin („p“ nevypadlo náhodou) jsou pro mě velmi nechutné blafy, neboť můj mlsný frňák (ani jsem neutušil, jak citlivý na éčka je) je už dávno po jediném ochutnání klasifikoval a zařadil mezi nebezpečné jedy. Ony totiž možná ani jedy nejsou až tak moc, jak moc mně nechutnají.Víte co mně chutná v supermarketu, pominu-li standardní výrobky jako norský uzený losos, holandský sýr gouda či schwarzwaldská šunka, které nekupuji denně? Ostatně tohle také nekupuji denně: Grilované kuře v Tesco, protože celé stojí 70 korunek, úžasné belgické krémové pralinky v Lidl za stejných 70 penízků, je tam sice jen asi patnáct nebo šestnáct kousků ale jsou excelentní, v lahůdkářství by stály trojnásobek, bílý smetanový jogurt Boni v Penny, který převážně používám do tvarohových pomazánek na ředění, ale je k jídlu, když se do něj nasype celý vanilkový cukr (to je taková moje finta na paní doktorku, jím jen zdravý bílý jogurt), meruňkový smetanový jogurt Tesco, výrobce mlékárna Olma, vlastně bych mohl pokračovat dost dlouho. Například obyčejný chléb Delta, pekárna Uherský Brod. Samozřejmě z pekárny například kladenské bude chutnat docela jinak.Ale v jednoho boha věřím, že v tom, co mně chutná, je těch éček tak akorát, že jich tam zkrátka není jedovatě moc. Protože éčka jsou ve všem, naprosto ve všem, i kdyby jen způsobovala, že se nám mletý cukr nespeče v jednu hroudu, jak to dělalo našim babičkám. Nepřemýšlejte o éčkách, jsou opravdu všude, a co si z nich vyberou novináři pro dnešek, je jen jejich volba. Už jsem tady před časem uvedl větu W. Churchilla o tom, že věří pouze statistikám, které si sám zfalšoval.Krásný mrazivý den všem!

  19. Díky pánové za názor na éčka. Mám ráda, když se diskuse tak hezky rozkošatí. Je to opravdu jako na návštěvě. Taky se začne nějakým tématem a skončí úplně někde jinde a to je supéééér :-))).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s