Pondělí 25.1.2010 – konečně!

 

Konečně nastal den, kdy můj věrný přítel půjde do nemocnice. Už s ním bylo moc špatné pořízení, budil se až k polednímu, ač jsem ho budila od božího rána. Má hrozné vrtochy a já jsem byla často vzteky bez sebe, že jsem ho málem shodila ze schodů, či mu alespoň dala ránu pěstí. Ještěže jste nemohli slyšet jak mu nadávám.

Pár dní to budu muset bez něj vydržet, ale doufám, že se mi vrátí omlazen a plný energie, a že se mu vrátí jeho původní rychlost a spolehlivost, i když mi slibují, že jeho rychlost bude daleko vyšší, zrovna tak jako jeho paměť. A tak ho za chvíli odstrojím a půjde. Půjde mé věrné pécéčko, co mi už delší čas pije krev!

Moji milí virtuální i živí kamarádi, chvíli tu s Vámi nebudu. Některým dlužím odpověď na jeho mail, omlouvám se, už nestíhám, odpovím až se mi vrátí nové dělo místo chcípající potvory. Mějte se krásně a zůstaňte mi věrní. Pro chvíle pohody Vám posílám link na fotografie autora zde uvedené historické fotografie děla u pražského hradu. KLIK! (pod aktuální fotografií je malý obdélníček s tématem fotografií po jehož straně je rozbalovací šipka, na kterou když kliknete, tak objevíte další témata s dalšími fotografiemi)