Čtvrtek 4.2.2010 – to je tak, když člověk není fotogenický.

Vyvstal pro mě velký problém. Mám odevzdat svoji fotografii a kratinký životopis. Copak životopis, o ten by nebylo. Myslím si, že se mi podařil opravdu kratinký, ale ta fotografie, ta mi tedy dala. Je zvláštní, že někteří lidé jen tak mrknou do objektivu a vyjde z toho krásná tvář, i kdyby to byla ve skutečnosti tvář tuctová. Pak jsou samozřejmě tváře krásné jak ve skutečnosti, tak i na fotografii. Tam už není vůbec co řešit. I tak slavné filmové hvězdy třicátých a čtyřicátých let měly své osvětlovače a kameramany vycvičené tak, aby jejich tváře vynikly co nejlépe. Já si myslím, že moje tvář nepatří nikam, jedině mezi ty, které prostě nemá fotografický objektiv rád, a to už odevždy, i když neodhaloval vrásky, přebytky kůže a jiné nemravnosti, jako to dělá nyní.

Jako první autorku nástřelu snímků jsem určila Kristýnu a zvolila jejich kuchyň. Z chyb jsem se poučila, rtěnku už tedy ne. Další den jsem opět ráno umyla vlas, vyfoukala, nalíčila oči, udělala pár tahů tvářenkou a dost, abych zase nevypadala jako vysloužilá madam pochybných salonů a pověřila zhotovením snímku muže. Ten svůj úkol zvládal jen velmi těžko, protože se mu chvěla ruka a i když má foťák stabilizátor, přesto většina jeho snímků byla mázlá. Já bych s tím byla srozuměná, protože to rozostření zakrylo moji celkovou sešlost, ale požadavek na fotografii zněl krutě, snímek musí být kvalitní a ostrý. Předložila jsem získané fotografie od obou dobrovolných fotografů Katce a ta měla vybrat tu pravou.

Posunovala jsem v počítači jeden snímek za druhým a její reakce zněla: “Tenhle ne, tenhle taky ne, to je hrůza, tohle už vůbec ne, to ne, děs…”

Shrnula přehlídku snímků do hodnocení: “Zamysli se nad sebou, něco s tím udělej, podívej jak vypadáš, v očích nemáš žádnou jiskru, všude vypadáš utahaně, co ten bambulatý nos, ten hrozný podbradek, podívej se na takovou Gérovou (nevím zda myslela tu letitou herečku nebo kterou Géroovou, raději jsem nepodávala podrobnější dotazy), tohle tam nemůžeš dát.” Marně jsem  se snažila ji vrátit nohama na zem, že nemůžu mít jiskrné oko, že jsem prostě zestárla, že můj obličej je holt zmuchlanej, podbradek že mají i leckteré mladice a po tom všem co mám za sebou za žádnou cenu nemůžu vypadat mladě…

Všechnu moji obhajobu odmávla, vzala foťák, určila jako pozadí naše dveře s plakátem historické kuchyně z Uměleckoprůmyslového muzea, odpráskla tři fotky, prohlásila, že se neumím vůbec tvářit, jakmile na mě zaměří foťák, že chytím nepřirozený pohled atd., že to se mnou nejde.

Po celkovém hodnocení, kdy jsme znovu probíraly snímky, uchechtané, smíchem uslzené, jsme zjistily toto:

Fotky od Kristýny: – Sedím u stolu a vypadám znaveně jako majitelka vykřičeného domu po konzumaci lihových nápojů.

Fotky od muže: – Podobné Kristýniným, jen s tím oživením, že je přede mnou na stole sklenice medu, takže vypadám jako medvěd ze socialistické reklamy – “A kde je vlastně brácha? Šel pro med do jednoty”  

Fotky od Katky: Na snímcích nejen skvělý plakát na dveřích, ale i vedle stojící lednice, takže z toho vyšlo – Nerozlučná dvojice, Otylka se svojí věrnou kamarádkou lednicí…

Fotky tvořené vlastní rukou: Želva, diblík, apod.

A tak stále fotku nemám, dnes je další pokus…

 

Advertisements

15 thoughts on “Čtvrtek 4.2.2010 – to je tak, když člověk není fotogenický.

  1. Milá Naďo,vždyť máte tak krásnou fotku na blogu, co nám tady vykládáte za bludy? Odmítám souhlasit!…

  2. Jo, Mirku, někdy se zadařilo, ale byly to výjimky, situace se stále dramaticky mění, roky útočí… :-))

  3. Já myslím, že to je zobecnitelné – máš spousty pěkných fotek, vídávám je na Tvém blogu. Ale když se chce udělat jó pěkná, je to akési nedobré …

  4. Však táto je super, čo by si chcela! A to, akú má kto fotku, je skôr zásluha alebo vina fotografa, nie modelu.

  5. Tak já také, když už skoro všichni, co spolu mluvíme, jsme Vás Naďo ujistili, že duševní krása stejně není vidět, tak co.Že mizerný fotograf dokáže udělat z Grety Garbo nebo Marlen Dietrich imbecilní mordu, je dostatečně známo. Když jsem kdysi fotil své švagrové svatbu, tak jsem napráskal spoustu všelijakých momentek co se tak dělávají, ale tu zlatou fotku jsem si naaranžoval sám. Postavil jsem ji před oprýskanou zeď a vzal ji s kyticí v náruči mírně z podhledu en face. Podhled proto, že měla, no řekněme to kulantně, rodově výrazný nos. Takový ten klasický řecký ale ve slovansky velkorysých rozměrech. No a když se fotka bere tak, aby osa záběru byla takřka totožná s osou nosu, raťafák zaleze zpátky do obličeje. Váš případ to samozřejmě není, ale chtěl jsem jen říct, že existuje spousta triků. Tu fotku jsem tehdy natónoval červenou krevní solí dohněda a paspartoval. Nechala si ji zarámovat a visela u ní v ložnici až do rozvodu.Ve vašem případu, pokud nejste zkušenou modelkou a nás jenom nebavíte půvabným popisem trablů s vizitkou (což je velmi pravděpodobné), by asi bylo nejvhodnější, kdyby si vaše fotografka vzala přístroj a zatímco si budete vyprávět třeba o psech, napráskala pád desítek záběrů. Třeba i sekvenčním snímáním. To by v tom byl čert, aby se nevybral nějaký obstojný výraz.A na ty další atributy, jako prodloužení příliš kulatého obličeje nebo facelifting a antiage efekt jsou zase jiné triky. Nevím, v jakém programu editujete fotografie, ale takřka každý by měl mít možnost vypnout standardní poměry stran a manuálně měnit rozměry snímku. Velejednoduše uberete pixelů horizontálně a přidáte vertikálně. Rázem je z Vás Tereza Maxová nebo nějaký jiný věšák na šaty. No a pak už jen doostřit celý snímek, aby oči byly velmi výrazně ostré a všechno okolo mírně rozostřit. To je tak nejjednodušší, když se Vám s tím nebude chtít hrát ve photoshopu a upravovat celé plochy pokožky jako to dělají fotografové národního hrdiny Karla Gotta a věčně mladé Helenky Vondráčkové.To já mám jiné trable. Kývl jsem v opilecké euforii na plese šéfovi našeho klubu kultury na jeho žádost udělat sérii přednášek o hudbě a literatuře. Byl jsem tak na vlně, že mě vůbec netrklo, když mně říkal, že budu muset snést i tlak provinčních médií, protože na mě v rámci propagace poštve všechny samozvané pisálky včetně místní televize. Když jsem se ráno probudil, prudce se mně zhoršil zdravotní stav, jen jsem si na to vzpomněl. Dokonce se ve mně probudily pradávno již zasuté suicidální tendence.Teď abych vymýšlel složité výmluvy, protože jsem čestný muž a taková moje výmluva teda musí sedět jako ona příslovečná prdel na hrnec. Musí být neprůstřelná. A jděte k šípku s názory jako: „A nebylo by teda jednodušší udělat tu přednášku než pracně vymýšlet ty výmluvy?“ Samozřejmě, že bylo, ale vymýšlet se dá v posteli, zatímco přednášet se musí v klubu kultury!!!P.S. Nevíte náhodou, jak to tehdy vymňoukli v tom Černobylu? Já jen, že tam se přednášky o hudbě a literatuře ještě dlouho konat nebudou.

  6. Máte samozřejmě všichni pravdu, je to všechno na mizerném fotografovi :-). Já jsem to vyřešila na konec tak, že když včera všichni odešli po svých denních povinnostech, tak jsem vybrala 2 nejméně příšerné fotky, zavřela oči a poslala je, aby sami vybrali tu jednu nejméně příšernou. Večer jsem se přiznala a i když se Katka šklebila, tak jsem jí důrazně sdělila, že lepší už to se mnou nebude, jenom horší. No, alespoň jsme při tvorbě a vybírání fotek zažili legrační večer, kdy jsme se smíchy kouleli a to už nebylo, ani nepamatuji. Pořád se něco řeší, pořád jsou všichni unavení…Jiří, ohledně přednášky v klubu se koukejte pochlapit a udělat ji, protože to bude určitě zajímavé a lidi to bude bavit. Kdybyste byl blíž, utrčitě bych šla a měla na Vás záludné otázky, které kdybyste hezky zodpovídal, tak bych freneticky tleskala a kdybyste nevěděl, tak bych taky tleskala, ale ne freneticky. Tak žádné zbabělé válení se v posteli, my jsme zde všichni přece odvážní a šikovní a budeme čekat na Vaše zážitky, jak se Vám to povedlo, popřípadě i na video a fotky!

  7. No vidíš, a to jsi odmítla mou kulantní nabídku! Nic si z toho nedělej, já vypadám na všech fotkách otřesně a moje sebevědomí je vždycky hooodně v mínusu…co se dá dělat, lepší uř¨ž to nebude…

  8. Nojo, Zuzko, nevděk světem vládne, ale snad to nakonec nedopadlo tak zle. Já se vždycky vylekám, co to na mě z fota hledí. V koupelně mám zrcadlo ne moc osvícené a když sundám ještě ke všemu brejle, tak je to pohled milosrdný 🙂

  9. Naďo, prosím Vás, tuhle fotku ne! Nic ve zlém, ale když jsem ji uviděla, okamžitě mi na mysl skočil Ross Hedvíček …

  10. Já nejsem "no name," já jenom nevím jak tam dostat jméno – tohle je pro mne nová záležitost. Jarka Jarvis.

  11. Vítám Vás Jarko, udělala jste mi velkou radost, že jste se sem proboxovala. Dostala jste sem nejen jméno, ale i foto, skvělé! Těším se na Vaše názory v naší sešlosti. Zde si nikdo nemusí lámat hlavu s kodexem, protože za 1. sem chodí lidi, kteří se navzájem ctí a za 2. kteří si povídají mezi sebou, nahozené téma – netéma, vůbec nevadí, kam se hovor stočí. Zkrátka, jste tu dobře na pokec!Hezky jsem se zasmála, že na fotu připomínám Hedvicka, kdyby to věděl, nevím jak by to přežil, aniž by neutrpěl újmu na svém zduřelém egu… 🙂

  12. Mila Nado, jaky obraz, takovy odraz. Lolobrigidu uz z nas nikdo neudela. A jak zminuje pan Jiri – dusevni krasa videt neni. Hlavne, ze zdravi slouzi.

  13. Jo Lído, Lolobrogida, taky už asi vypadá úplně jinak, jestlipak je ještě živá? Ale Sofia Loren je fešanda pořád…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s