Neděle 7.2.2010 – Kontrola dodržování zákonů

 

Tak prý by bylo záhodno, aby zdravotní pojišťovny vybírali pojistné, podle toho zda lidé pečují o své zdraví, zdravě jí a cvičí. Jak by vypadala jejich kontrola?

Dobrý den, tak jsme tady, zde jsou naše legitimace. Jsme komisaři pro zjišťování, zda dodržujete tabulkové předpisy pro správnou výživu a budete být moci ponecháni v kolonce pro nejnižší poplatky pro zdravotnickou pojišťovnu. Jste povinni pustit nás do domu (do bytu), na to je zákon. Připravte si odběrné nádoby na moč a připravte se na biopsii jater. Nebojte, jen malý kousíček Vám uštípneme. Předveďte své pasty na zuby, zrovna jako potvrzení lékaře, že jste byli na pravidelném preventivním převážení hmotnosti. Víte dobře, že tolerance je kilo a půl.

Na rovinu Vám řekneme, že Vás prásk…co to povídám, že náš oficiální a utajený zdroj informací nám sdělil, že jste v poslední době vypili víc než 1 láhev vína za týden. To víte, když třídíte odpad a ta láhev je při dopadu do nádoby na sklo slyšet, máte smůlu. Také jsme byli informováni, že jste kupovali čokoládu, dorty, špek a tabáček. Že jste měli oslavu narozenin? Že je tabáček pro dědečka, za kterého platí stát?

To, nás holenkové nezajímá, snadno byste si zvykli a využívali nejnižší poplatek, ačkoliv byste zdravě nežili. Jen se přiznejte, že jste si tento týden nebyli zaběhat! A v posilovně, Vás také nikdo neviděl. Šachový kroužek neplatí, zrovna jako hra v kostky a člověče nezlob se.

No vidíte, tady v potvrzení lékaře se praví, že jste za poslední měsíc přibrali dvě kila, že z Vás při návštěvě táhlo jak ze sudu a z vejfuku, takže zdravě nežijete. Hulíte a nezřízeně požíváte alkoholické nápoje. Že jste si před návštěvou lékaře vyplachovali pusu francovkou? Že Vás ošlehnuly spaliny z výfuku auta? To říkejte jiným prosťáčkům, než jsme my.

Tak si uděláme zápis o kontrole zdravé životosprávy. Moč, jak koukám, zakalená, na lakmusovém papírku prokázáno jedno pivo. Zuby máte sice čištěné, ale na horním řezáku ulpělo kus čokolády. Svaly máte povadlé, oko kalné a vzorek z jater nemá správnou barvu. Když k tomu připočítáme potvrzení lékaře, vidíme, že Vás musíme přeřadit do vyšší kolonky, že se Vám tedy zdravotní odvody pro příští měsíc zvednou o 50%.

Usušte slzy, za měsíc jsme zde znovu, možná, kdo ví, když bude dobrá atmosféra, udělá to divy a odvody se Vám sníží ….

A připravte se, za námi jde kontrola ČEZ a to nejsou takoví dobráci, jako my!

Advertisements

16 thoughts on “Neděle 7.2.2010 – Kontrola dodržování zákonů

  1. No, to jsi tedy zabrousila na téma! Takhle to zní fantasmagoricky. Ale někdy mi přijde, že v něčem by se za své zdraví člověk měl odpovídat – narkomani, alkoholici nebo ti tzv. adrenalinoví sportovci (tady mě přechází humor – zase jeden mladý kluk v minulém týdnu tady přišel o život, když vylezl na vlakovou soupravu, ach jo …) a tak …

  2. Orwellovské vize, vděčné a věčné téma pro autory bez invence. Vy, Naďo, máte na mnohem víc, tohle nechte hloupým politikům a primitivním vyvolávačům prázdných hesel. Vaše parketa bydlí s Vámi, chodí s Vámi po městě, ukryta ve Vaší duši, ať už jí říkáme láska nebo altruismus.Nemá smyslu se zamýšlet, zda a nakolik by člověk měl být odpovědný za své zdraví. To je téma opravdu jen pro velmi jednoduché povahy. Jen Velký Bratr by měl vždy jasno v tom, co ještě je zdravé riziko při sportu a co hazard se zdravím.Napište něco o obědě, o psici, o Mýtě, třeba i nakonec o mužích, když Vám dojdou krásná témata a budete mít pocit, že počasí se zbláznilo, ale nechme na pokoji poker farmaceutů s politiky o naše zdraví, nechme na pokoji ruskou ruletu s uhlím, ropou a plynem (Kdo dal člověku právo prodávat něco, co vznikalo miliony let? Výsledky poslední války?) Ech co, asi je to nakažlivé. Už mlčím.

  3. To je těžké, Mirko, možná jsi své mládí prožila jako rozumná a vyrovnaná osoba, ale věř, že v mládí si mladí myslí, že jsou nesmrtelní, že všechno zvládnou a riskují mnohem více než když pak dostanou rozum. Jinak si myslím, že je strašně moc nařízení, zákazů, příkazů a k čemu? Jestliže někdo vydá nějaký předpis, tak aby to mělo nějakou cenu, tak by měl být ten předpis kontrolovatelný a sankce vymahatelné, jinak je to plácnutí do vody…

  4. Ale Jiří, mně děsně štve spousta zákazů a příkazů, které právě využívají politici ke svému zviditelnění. Strašně mně štve, jak si v poslední době vyšlápli na tlusté, pořád je nějaká skupina, kterou je nutno trestat, proti které se musí vymezit, využít, zneužít, ačkoliv je to mnohem složitější. Tak jsem musela Jiří taky zareagovat. Jinak mám připravenou (doufám příjemnou) výzvu ke všem mým milým čtenářům a hostům v tomto salonu a jsem zvědavá, jak se k ní postavíte čelem…

  5. Tak to jste jeste nevideli ty tluste cernosky v USA. Jak jsem vypozorovala, tak pro kazdeho Americana je jidlo cislo 1 v zivote. Ja se stravuju velice nepravidelne a prakticky jim, jen kdyz mam hlad a presto tloustnu. Uz jsem tu za tech 8 let pribrala 16 kg. A urcite to neni z precpavani, ale z tech hormonu, ktere jsou ve vsem. Vzpominam se slzama v ocich na cesky chleba

  6. Můj táta vždycky říkal že je lepší žít a umřít v sedmdesáti, než živořit a dožít se stovky. To by si na nás dnešní zdravotní pojišťovna smlsla, a asi bychom se (jak on, tak já) nedoplatili. Zato tenhle gentleman by naopak byl zařazen do té nejnižší kolonky: Starší pán si našel nového doktora, a po mnoha prohlídkách a laboratorních testech mu bylo řečeno že – na jeho věk – je na tom zdravotně poměrně dobře. To ho trochu znepokojilo, a proto ze doktora zeptal jestli je pravděpodobné že se dožije stovky. Doktor mu položil otázku, "kouříte a pijete alkohol?" "Ne," odpověděl muž. "Jíte hodně masa?" "Ne, slyšel jsem že \’červené\‘ maso je nezdravé." "Strávíte hodně času na slunci, třeba když hrajete golf?" "Ne, s tím jsem přestal už dávno." "Jezdíte v rychlých sportovních autech, karbaníte a věnujete se lehkým děvčatům?" "Kdepak, tyhle věci jsem nikdy nedělal!" Doktor jenom potřásl hlavou, a zeptal se: "Člověče, proč teda chcete žít až do stovky?"

  7. Jo, Lído, on není chleba jako chleba, dobrý chleba taky nemají všude, ale máte pravdu, že není nad český chleba. Neumím si představit, že jste tak přibrala, ale to asi bude tím sezením u pécéčka, alespoň u mě to tak je!Jarko, máte pravdu i s tím vtipem, ale když na člověka dojde ouvej, tak se drží křečovitě života, ale ti devadesátiletí se s představou smrti již vyrovnali, zbyli zde ze své generace sami a tak je mnohdy život už ani netěší. Tuhle jsem se musela smát, když má v září devadesátiletá tchyně lkala podobně, že už jí to tu na světě nebaví a vzápětí žádala cosi (už jsem fakt zapomněla co to bylo), jehož výsledku by se dočkala až po delší době. Nevím zda šlo o kytku či co…, takže ono je všechno sporné…

  8. Já vím, tohle štve každého zodpovědného a slušného člověka, jenže víte, jak to říkají Semité: "Nepusť starosti příliš blízko svému srdci, zahubily již tolik lidí!"Já vám povím příběh o svém bývalém kolegovi. Starý sportovec, šlacha chlap, atlet, gymnasta, lyžař, inženýr geometr, celé léto v terénu na zdravém vzduchu. Do pozdního věku si udržoval mentální a tělesnou svěžest, o jaké se nám jen může zdát. Život ho zkoušel, jak mohl. Syna, výkonnostního atleta vytrvalce, pochoval ještě jako studenta VŠ, dceru o něco později co matku dvou dětí. Oba na rakovinu, takže genetické kódy nosili s manželkou v sobě. Oba své děti přežili. V padesáti mu jeho lékařka řekla, že má vysoké hodnoty cholesterolu a ještě jakýchsi dalších ukazatelů. Nasadila mu dietu, o níž načisto zoufale prohlásil, že nic z toho, co mu zakazuje, on nikdy v životě nejedl. Dodnes chodí po městě a pořád si láme hlavu, jak je možné, že jeho děti zemřely a on se svou celoživotní nevuvědomělou dietou a přesto špatnými hodnotami testů, tedy vlastně nemocný člověk, pořád trčí na světě. Já vím, že výjimky tvoří pravidlo, ale neznáme všichni těch výjimek povícero? Moje matka se shodnou diagnózou jako já lpěla na životě jako já nikdy a přestože žila o sto procent zdravěji než já, utrápila se stresem v šestapadesáti. Tak se prostě odmítám trápit něčím, co nedokážu změnit. Jak jsem kdesi vyčetl: "Není prozíravé odírat si kolena o hranice svých svobod, ale je vrcholně nerozumné, snažit se je posunout."Tohle jsem zhruba chtěl říci.A možná ještě jednu větu z Wabiho Daňka: "Svoboda je jen jinej výraz pro ztrátu." To se mně zdá dost přesné. On to myslel o vztahu dvou lidí, ale já to pochopil po svém a to tak, že mě až zamrazilo z toho, kolik jsme jako společnost ztratili na etice a morálce, když jsme dostali svobodu. Nejen my, Češi.

  9. Svoboda je jinej výraz pro ztrátu…, přemýšlím o tomhle významu slov sama pro sebe, ne jako společnost a něco mi k tomu pořád chybí. Jenže dnes nejsem ta z nejvnímavnějších, byl to náročný den. Někdy se prostě projeví, že je nás v domku hodně. Ono se to zase usadí, ale je to trochu na hlavu a na srdce, i když na srdce jsou Poděbrady :-)Bojím se rozdělování lidí na tlusté, kuřáky, alkoholiky, vorkoholiky a jiné holiky, je to strašně zneužitelné. Lidi jsou přeci lidi se všemi špatnými i dobrými vlastnostmi a zvyky, přeci je nemůže nikdo za to trestat a tvořit lidi jako nadlidi beze všech nectností, lidi přeci nejsou jen ctnostní a nežijí přísně podle pravidel, které se stále více zpřísňují, lidi jsou všelijací…

  10. Paní Lída mi svým komentářem připomněla, že jsem také jednou toužil po českém chlebě. Nikoliv v Německu, kde jsem žil 27 let, tam je výběr chleba prakticky stejný jako zde u nás, ale v Indii, kde jsem byl sice jenom 3 měsíce, jenže tam jsem musel neustále jíst jen bílé toasty, což mě už po dvou týdnech "lezlo krkem". Když jsem pak přiletěl do Prahy, čekala mě na letišti máti a hned jako starostlivá matka, se mě ptala jestli nemám hlad a vytáhla z tašky chleba se salámem. Já na to: "Hlad sice nemám, jedl jsem v letadle, salám nechci, ale ten chleba mi dej!" A hned jsem se do něj pustil jak hladovej Dalibor. A druhá moje glosa se týká té vzpomínané svobody. Miluji svobodu pro to, že NECHCI MUSET. Dnes jsem se doslechl v televizi, že slavný malíř Oskar Kokoschka, tento termín používal často, třeba když se ho ptali proč nemá krásný prosklený ateliér a raději maluje v normální velkém pokoji, kde ovšem není takové světlo. On odpověděl: "Kdykoliv bych vstoupil do ateliéru, cítil bych se povinen něco malovat, ale já nechci muset! Maluji jen když se mi chce." A totéž chci i já…

  11. To je, pane Mirku, jen taneček kolem dvou sloves. Váš mravní imperativ Vám stejně velí, ať chcete či ne, co chtít musíte, abyste si sám sebe vážil. Příklad s umělcem zde poněkud pokulhává. Jsou umělci, kteří na povel nevytvoří ani tón, ani větu, ani skvrnku na plátně. Všechno to, co se nám tolik líbí, z tohoto druhu kumštýřů vyvěrá z pudového přetlaku a potřebuje, aby vzniklo, jisté okolnosti a prostředí. A jsou zase jiní, kteří mají takový talent, že prostě usednou, obrazně řečeno v nádražní čekárně, zadají si téma a napíší báseň či namalují obraz stejně snadno, jako jiný sní řízek.Jenže téma znělo „Kontrola jedince společností a její již nepřípustná míra.“ A to je docela jiná káva, než jemné nuance každodenní konfrontace každého z nás, kdo se potácíme mezi obyčejným „chtít“ a „muset“. Karel Marx kdesi uvedl, že „svoboda je poznaná nutnost,“ není to přesné, ale je to hodně blízko mého pocitu, který cítím, mluvím-li o svých svobodách. Buddhisté učí, že nirvány krom jiných atributů lze dosáhnout sladěním svých potřeb se svými možnostmi. Taoisté tohle učení dotáhli ještě dál, s rozkoší se poddávají všem vlivům okolí tak dlouho, až se stanou jeho součástí. Tedy i součástí násilí. A co s tímhle paprskometem úhlů pohledu na svobodu provedeme my, zahradníci vlastní morálky? Docela jednoduše bezmyšlenkovitě převezmeme principy našich předků, kteří vlivem tisíce let kristianizace Evropy sami ztratili schopnost nést etické principy v sobě a nahradili je schématy, dodanými „shora“. A tak například považujeme za etické prodávat svou práci co nejdráž a kupovat si odpustky formou dobročinnosti na těch, které jsme do jejich stavu sami přivedli.Obloukem se vracíme ke kontrole společnosti nad konáním jedince. Potřebuje dvacetiletý fotbalista nebo zpěvák vydělávat více než padesátiletý chirurg či profesor? Má společnost regulovat takové disproporce? Jakmile řekneme jednou ne, nepřestaneme ho říkat, protože každý najde dostatek důvodů pro ospravedlnění své svobody. A když řekneme ano, kdo dostane právo posoudit, kudy vést hranici, abychom neskončili v Nadině vizi, tak trefně popsané v článku?Ve dvaceti jsme měli svět krásně černobílý, vlivem pohádek v nás jsme naprosto jasně věděli, co je dobré a co špatné. Dnes máme hranice dobra a zla načisto rozplizlé, víme o zločinech z lidskosti, víme o duševních stavech, kdy člověk za své konání neručí, známe tisíce obvinění a statisíce zproštění vin. Nejsme si jisti už takřka ničím. Jen tak si pohráváme stolní fotbal se slůvky kolik „chci“ a kolik „mohu“. Tolikrát jsme přemístili pomyslný plůtek kolem našeho subjektu, jímž se distancujeme od nemravného „universa,“ až už nevíme, kde původně stál.A tak na otázku, jak cítím osobní svobodu v demokracii a za totality, zpravidla odpovídám: „Dříve jsem měl plno otázek a žádné odpovědi. Dnes mám plno odpovědí a nenapadají mě už žádné otázky.“

  12. Mirku, také jsem se dívala na ČT2, ale to Vy určitě víte, protože mě už trochu znáte. Na Kokoschku jsem se také dívala, byl to úplně jiný svět a jiní lidé …

  13. Jiří, přestože píšete, že: „Dříve jsem měl plno otázek a žádné odpovědi. Dnes mám plno odpovědí a nenapadají mě už žádné otázky“ , tak ve Vašem názoru otázky zaznívají a to nejen ty s tím otazníkem, ale i ty skryté. Téma, které souvisí se svobodou jedince je křehké a zároveň výbušné. Myslím si, že bude velice horké pro generaci našich vnuků…

  14. Ale to, paní Naďo, nejsou otázky, byť jsou opatřeny otazníkem. Tedy alespoň ne otázky, které bych si kladl já sám. To se jen jako otázky tváří věty, které jsou samy odpověďmi. Protože i „Nevím“ je odpověď. Stejně jako „Víbůh.“ Mistři tao svým žákům rádi odpovídají otázkou. Protože dobře vědí, že dobře mířená otázka je silnější než sebedůkladnější odpověď, stejně jako epická báseň nebo obraz je sličnější a mnohotvárnější popis krajiny než její dokumentární fotografie. Vědí, že rafinovaná otázka je dokonale tvárnou odpovědí (mnohdy na to, nač se tazatel vůbec neptá).Když se tedy ptám, zda je etické, aby fotbalista stál tolik, co deset chirurgů, už si na tu otázku odpovídám. Ale jinak si odpovím já, jinak chirurg a jinak fotbalista. Proto se tao ve mně ptá: „Jak se můžeš ptát, zda je pro společnost důležitější fotbalista nebo chirurg, nejsi-li ani jedno z toho?“Takového rázu jsou moje otázky. Nitro každého z nás na stejnou otázku odpoví jinak, a proto píšu, že znám plno odpovědí a raději už nemám otázky.Téma svobody bylo, je a bude "hot" tématem od počátku lidstva po jeho zánik. Jen se budou dále vyvíjet představy o svobodě. To, co si představovali jako osobní svobodu lidé před pouhými sto lety, by dnešní člověk nepřijal. A naopak.

  15. Oko kalné, svaly povadlé….jako bys popisovala mě…fuj. Budu se muset nad sebou zamyslet, jenom nevím, co z toho vzejde.

  16. Zuzanko, diky, rozesmala jste mne. A panu Jirimu dekuji, jeho prispevky jsou vyborne. A pozdrav memu virtualnimu priteli Mirkovi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s