Čtvrtek 11.2.2010 – Dobrou noc!

 

V poslední době mizerně usínám. Určitě je to kvůli tomu, že jsme v zakletí sněhu a mrazu a proto vycházím jen na chvíli se psem a jednou týdně na nákup. I když, se denní světlo den co den prodlužuje, přesto jsou tyto dny pro mě depkoidní a nedočkavě vyhlížím alespoň začátek března, kdy už bude mít zima na kahánku. Abych si s usínáním polepšila, stáhla jsem si do empétrojky další mluvené slovo, tedy čtení knížek na pokračování, tentokrát Ivana Klímu, “Má veselá jitra”. Mám velmi pohodlná sluchátka upevněná za, nikoliv do, uší, takže mi nikde netlačí a hlas, čtoucí text knihy mě spolehlivě pošle do říše snů.

Nevím proč, ale mým častým a dlouholetým snem je, že jedu autem, řídím a nevím, kde se pouštějí blinkry, takže doprava zatáčím se strachem a se zaťatými zuby, a doleva, jako např. když jedu od Karlova náměstí vlevo do Myslíkové prostě nezatočím, ale velikou zajížďkou se zatáčkami jen doprava se dostanu na kýžené místo. Kupodivu jsem ještě nebourala, ani nikdo do mě. Je to sen opravdu zvláštní, opakující se a já ve skutečnosti nemám řidičský průkaz. Řídit se mě kdysi hodně dávno  pokoušel naučit jeden řidič z povolání, který to po pár pokusech vzdal. Měla jsem poctivou snahu, doma jsem umístila kvedlačku mezi polštáře gauče a házela tam jedničku, dvojku atd. Ukázalo se, že moje snaha je marná, protože nedokážu prostorově odhadovat vzdálenost a také trpím šeroslepostí. Tak jsem to vzdala a řídím jen ve snu.

Ke čteným knížkám, které mohu pouštět od kapitol, kterých se mi právě zachce, jsem si stáhla i Čajkovského Labutí jezero a mám to i s obrazem, i když mi má empétrojka obraz neposkytuje. Viděla jsem balet tolikrát, že při poslechu té úžasné hudby vidím i se zavřenýma očima po sobě jdoucí taneční pasáže na poslouchanou hudbu. Dokonce jsem se přistihla, že mám nutkání zvednout ruku a ladně, po labutím způsobu s ní mávnout, vyhoupnout se na špičku imaginárního baletního střevíčku a odcupitat do princovy náruče, po cestě vyšvihnout nějaké to  foneticky řečeno, “demi (grand) plié, rondežán, arabes” … Ano, v představách je všechno možné, i ztráta přebytečné hmoty, proměna v Odettu i Odylii mezi tančícími labutěmi.

Tak to je moje vítězství nad nespavostí. Místo počítání oveček, empétrojka s poslechem “pohádek” na dobrou noc.

Dobrou noc!

Tak tuhle pasáž miluju jak hudební, tak taneční, ale tyto baletky to zrovna špičkově netančí, byť tančí na špičkách, občas málo propnou nožku …

Advertisements

21 thoughts on “Čtvrtek 11.2.2010 – Dobrou noc!

  1. Honem, než přijde tsunami sáhodlouhých komentářů, připojuji své 2 glosy. Naďo, ty sny o řízení auta se asi zdávají jen těm co nemají řidičák. Mně se to nikdy nestalo, ale moje matka, která nikdy neměla volant v ruce, mi o tom vyprávěla časté snové horrory.A baletky se mi moc líbí, specielně v labutím jezeře! Nechápu ovšem Vaši poznámku, že netančí zrovna špičkově, já tomu natolik nerozumím, abych to viděl, asi jako když koukám na krasobruslení a ta která bruslařka se mi buď líbí nebo ne a přitom slyším reportéra jak říká: "Ten trojitý Axel se jí moc nepovedl" a já vůbec nepoznám jestli nebyl dvojitý a jestli to byl vůbec Axel nebo třeba Lutz. Zato ovšem poznám jestli ta dívka má hezkou postavu a nebo je-li to souška kostnatá. Holt nejsem expert…

  2. Vynasnažím se nebýt sáhodlouhý, opravdu už nemám tolik času.Carl Gustav Jung by Vaše sny, Naďo, označil za podvědomé projevy strachu o život u vědomí nutnosti pohybovat se v pražské dopravě.Od dětství nevím, co je sen. Ráno vstávám s poslední myšlenkou, s níž jsem večer uléhal a z průběhu noci si nepamatuji naprosto nic. Jak rád bych měl sny a mohl o nich vyprávět nebo si je přivolat a prosnít znovu. Nic. A tak musím snít zaživa, než usnu. A navíc usínám, jak se říká, s jednou ještě nohou na podlaze, takže mé sny jsou buď naprosto bdělé anebo se ve spánku odehrávají kdesi, odkud má mysl neumí nic vykutat.Svého času jsem se jako přibližně desátý instruktor pokoušel naučit řídit jednu přítelkyni, učitelku. Považuji za vhodné uvést její profesi, protože byla zvyklá memorovat a tudíž vyhlášku znala jako když bičem mrská. Autoškolu před časem spáchala, ale dlouho neřídila. Pak onemocněl manžel a synové se osamostatnili, tudíž vyvstala potřeba oprášit vlastně nikdy neosvojené dovednosti. Zařadit jedničku ještě zvládla ale k udržení přímého směru volantem a přeřazení na dvojku její schopnost koordinovat vlastní motoriku nestačila. Budˇse jí auto zastavilo, než to tam jaksi nakvedlala, nebo se dostala docela malý kousek do pole, když se jí zadařilo a dvojka zabrala.Nebudu vás napínat, ztratil jsem nervy, byť tehdy z té zemědělské účelové komunikace, kde jsme s jejím oplem blbnuli, dorazila až domů sama za volantem, protože já na sedadle smrti už jen sípal a v obou nohou jsem měl křeče. Ovšem moje překvapení, když jsme se před nedávnem na návštěvě dověděli, že má novou toyotu a jezdí s ní. A úplně běžně. Moje vykulené oči zatlačila nazpět několika slovy: „No a co, vždyť je to automat! Naprostá pohoda!“ Takže opět došlo naplnění americké tvrzení, že automatické převodovky vymysleli američtí násoskové, aby je mohly jejich ženy odvážet domů a neočesaly ozubení na celém stromečku. Stromeček se říká hřídeli v převodovce, na němž (na níž? Hřídel mám pocit je mluvnický hermafrodit) jsou převodová kolečka sestavena od největšího po nejmenší podle rychlostí.A dost, sice toho mám na jazyku víc než na srdci, ale nechci vás čtením zdržovat od psaní.

  3. Milý Mirku, nevím sice jaké jsou tančící baletky národnosti (a klidně to i můžou Rusandy být), ale viděla jsem tančit Rusandy a Francouzsky a ty se asi narodily s baletními špičkami na nohou. To je prostě dokonalost pohybu. Nejsem žádný velký expert, ale balet máme s Katkou rády (Katka balet dělala, dokonce dělala zkoušky na baletní školu a i když je neudělala, tak je balet její velká láska) a "Labutí" jsme mimo jiné balety viděly nejčastěji a já samozřejmě ještě s Naděždou Hajdašovou a Miroslavem Kůrou.Schválně zkuste kouknout na toto: : http://www.youtube.com/watch?v=Q8nSUBcYk5w&feature=related Tak toto je precizní.

  4. Ano, Jiří, s automatickou převodovkou jezdila má kolegyně, která by asi s neautomatickou moc nepochodila. Nepomlouvám ji, sama to sebekriticky přiznávala. Je to asi úplně jiný druh řízení, nevím, nemůžu to posoudit. Kdysi jiná moje kolegyně udělala řidičák a jezdila rychlostí menší než je lidská trochu svěžejší chůze. utržila hodně posměšků, ale za nějaký čas se z ní stala tak dobrá řidička, že jsme s ní podikly dámskou jízdu do Němec, tedy východních. A jela pane jako Chiron…To horší usínání ještě přijde, nezoufejte :-))). Pak se Vám třeba moje empétrjková zkušenost šikne, ale kdo ví, až začnete trpět nespavostí, co všechno bude za nové vymoženosti…

  5. Naďo, musím honem něco podotknout. Pod článek na blogu mi napsal pár milých vět pan Holeček (úplně na konci), moc mě potěšil. Strašně dlouho jsem o něm nevěděla, tak jsem ráda, že je z ciziny v pořádku doma.Tak, a teď k Tobě (to jsem nezdvořilec, což?).Moc se Ti povedl výraz "depkoidní", to se budu opičit, určitě. A s tím baletem se přiznám, že jsem neznalec – já ještě tak moderní tanec, ten se mi líbí a občas ho sleduji, ale balet nebo naopak tance latinskoamerické či jaké ještě nesleduji.A úplně závěrem – vyvedla jsi mě z míry, že neřídíš. U Tebe jsem to brala jako samozřejmost, to já jsem ten teloň, co sice řidičák má, ale krom dvou, tří pojížděk kdysi už celá desetiletí za volantem neseděl …

  6. Mirko, diskusi u tebe jsem si přečetla, dočkala ses taky nájezdu kobylek. Myslím si, že je to docela promyšlený útok na blog Lidovek (ty zcizené nicky a plevelení diskusí). Je mi líto, že Lidovky ochraňují jenom své novináře (registrovaná diskuse), ale své blogery ne, to IDnes své blogery chrání. Pan Holeček je na FB (ani nevím, jestli ho máš také ve svých přátelích).

  7. Nebudeš mi to, Naďo, věřit, ale po prvních třech "příspěvcích" toho typu jsem se uklidnila a řekla si, že mě to jednou taky muselo potkat – a raději dřív než později :-). A od milých lidí tam mám i milé ohlasy, ty mi to vynahradí stonásobně …Ale s tím nájezdem na Lidovky to možná tak mimo není. Pana Holečka na FB taky mám, ale nezjistila jsem žádný pohyb na jeho zdi. Možná jsem to přehlédla. Jdu se juknout a hned mu něco napíšu (to není výhrůžka 🙂

  8. já taky nemůžu spát, jednou je to ze stresu, pak zase nadějí na lepší zítřky, no, jak kdy…momentálně jsem dvě noci nespala kvůli naději! Vypadá to, že se nakonec budu živit tak, jak jsem si představovala! Ale bližší informace později, jsem pověrčivá :-)navíc budu muset oprášit řidičák a naordinovat si rekondiční jízdy. To pak teprve nebudu spát. budu v těch bezesných nocích myslet na tebe, jak se ve snu řítíš ulicemi!

  9. Toliko dvé poznámeček přičiním a chvátám o dům dál, jako ty jeskyňky.Když si člověk nabílí stěnu domu do ulice nebo krásnou uklidňující svinibrodskou zelení či romantickou berlínskou modří natře svůj prkenný plot, s pravidelností vesmírných jevů přichvátá FN (to není zkratka belgické národní zbrojovky, z Belgie mám raději pralinky, ani za Fakultní nemocnici, i když to by se sem docela hodilo, má zkratka znamená „frustrovaný nevychovanec“), tak vždycky přikvačí nějaký FN, aby nám zkazil radost tím, že náš majeteček počmárá teritoriálními znaky chicagských pouličních gangů. Naše blogy jsou naše nevinně bílé zdi, naše čerstvě natřené ohrady, na nichž takový FN zanechá svou psí značku. S tím, milá Mirko, nic nenaděláte. Když jsem dnes časně ráno četl Váš blog a diskusi pod ním, nedalo mně a proti svým zvyklostem pár slov na Vaši stěnu připsal. Zaniknou tam, ale byla napsána a ruku vedla snaha potěšit. Tož tak, jak říkáme u nás na Moravě.K baletu mám stejný poměr jako baletky v činné službě k uzenému bůčku. Rád se na něj podívám, ale ještě raději vzpomenu nezapomenutelného pana Luďka Kopřivu v „Básnících“ a jeho neodolatelné baletní lekce. Zkrátka jsem přesně ten produkt společnosti, o němž baletky tvrdívají, že by daly deset let života za to, aby takoví jako já neviděli v baletu jen nahá stehna baletek. I když v šerém dávnověku jsem strávil s jednou konzervatoristkou oboru balet dva týdny v Bulharsku a tam když jsme šli tančit, parket se rozestoupil a němě zíral. Výrazový tanec tehdy nebyl taková houska na krámě jako dnes a živá tanečnice tak blízko byla zážitkem. Samozřejmě jsem se tehdy cítil jako páv.Pili jsme v trávě nad nočním městem plisku a probírali, kdy asi tak uvidíme muzikál Hair, který tehdy zrovna začínal svou pouť světem a v Hamburgu a Vídni v něm dokonce vystupovaly české bigbítové kapely. Po návratu mě v Brně pozvala k sobě na oslavu svých narozenin a to bylo naše poslední setkání. Maminka v lehkém negližé pohozená půvabně na květovaném sofa, ona sama v domácí rozevláté tunice a řeči o VELKÉM UMĚNÍ. Vyžral jsem jim tam všechnu vodku, co měly zřejmě pro více návštěv, a odkráčel středem s doširoka rozhozenými rameny v hrdé roli vesnického burana. Maminka totiž měla pro mladého urostlého samečka v plném tréninku (úpolové sporty, odborností volnostylař) příliš hřejivý a vyzývavý úsměv, který mě zahnal daleko předaleko. Dnes bych se asi zachoval neporovnatelně podleji, ale tehdy jsem ještě měl ideály a tak jsem utekl jako malý kluk. Když si na tu situaci vzpomenu, stále se mně vybavují podobné zážitky Šilhavýho Krávy s jeho dívkou Katkou a její maminkou z tehdy populární knihy Jaroslava Kutíka Balada z černýho asfaltu.Víte, že bych někdy i přivítal, kdyby mně paměť už tolik nesloužila? Ale takhle si musím všechno vláčet s sebou a v meditacích přerovnávat a přesýpat z hromádky na hromádku, v rovině delta z krátkodobé paměti zakládat do dlouhodobé a přitom ještě zvučně chrápat, někdy je toho na mě opravdu už příliš.S úrovněmi spánku jsem si vybavil Vaši poznámku, Naďo, o tom, že nespavost mě teprve čeká. Já býval zdatným ponocovatelem, spával jsem tři čtyři hodiny denně a přečetl přehradu knih. Nepočítaje v to mládí, bylo to v tom poměrně krátkém mezidobí, kdy jsem žil bez ženy. Byl jsem značně nevyrovnaný a také jsem hodně pil. Můj spánek by velice mělký a probudilo mě vrznutí parket. Ale se soužitím s partnerkou přišel klid do duše a vyrovnanost s osudem, spím jako nemluvně, nevinné a syté, a neprobudí mě ani, když si vedle mě má paní čte a pořád si u toho mlaská, což mě značně ruší při výkonu mé čestné funkce městského pochrapného. A tak máte hlubokou pravdu v tom, že mě nespavost teprve čeká, protože svatý Petr už mně rozestýlá a ducá můj podhlavníček z kajčího peří, na němž se budu snažit snít svůj věčný sen.Když jsem si po sobě četl, co jsem napsal, s tím prkenným plotem se mně vybavila pasáž ze Švandrlíkových Černých baronů: Poměrně dobře dopadli ti, kteří si oděv zakoupili v Táboře, až na to, že byli považováni za alibisty. "Kdyby jim kvádro poslali z domova", tvrdil Kunte, "mohlo by jim zmoknout a vypadaly by z něj suky."

  10. Zuzko, držím palce ze všech sil! Jinak, možná, že se naše sny propojí a tak až při své jízdě autem potkáš před sebou auto, které při odbočování nedává blinkry, tak to jsem já. Doporučuji maximální opatrnost! Už víš, že nemám řidičák! :-)))

  11. Jeskyňce Jiřímu: Nezklamal jste, když už nejste (ASI!) odborníkem přes balet, tak přes baletky rozhodně! A to mlaskání má v oblibě asi docela dost ženských …Dnes je to samá "asi" 🙂

  12. Dobrý den Naďo, všimla jsem si Vás už na lidovkách, takže počítač jak vidno máte vyléčený, zdravý a ve formě. Já se příliš nevyspala právě dnes. Idioti z Vodafone mají úžasný zvyk posílat mi informativní sms v noci, dnes o půl čtvrté ráno. (Minule to bylo horší, to přišla SMS v jednu v noci) Minulý týden jsme byly s holkama z práce v kině na horor na základě skutečných událostí, kde se děsivé události děly v 3:33 v noci. Jak jsem zaslechla mobil, jen jsem si řekla. Ať není půl čtvrté, protože jsem si na horor hned vzpomněla. A bylo. Už jsem neusla. Osobně usínám snadno, pokud vedle nechrápe manžel :o) ale když mě něco tíží probudím se a nedokážu usnout znovu. Zvuky mě ruší. Potřebuji k usnutí absolutní ticho, proto jsem trpěla na intru, když holky usínaly při hudbě. Jinak jsem se mooooc zasmála u předpředchozího článku při popisu přednášek na škole, jak pan profesor vše opakoval.

  13. Milá Moniko, připomněla jste mi svojí potřebou úplného ticha k usnutí miminkovské časy prvorozeného synka. V té době jsem přišla o nervy, neboť synek ledva usnul ukodrcán v kočáře či v postýlce (ano kodrcala jsem i s poměrně stabilní postýlkou), pak stačilo, aby přejela motorka, upadl mi špendlík, nebo vrzla parketa když jsem se plížila od postýlky a nastal řev. Zajímalo by mě, zda jste na tom byla jako miminko stejně jako můj synek, a Vám to na rozdíl od něj už zůstalo :-))).

  14. S tim vrzanim podlahy mam take sve zkusenosti. Ma dcerka, kdyz dlouho spala odpoledne, nedalo mi to ji jit zkontrolovat, ale jen jsem vstoupila do pokoje, podlaha zavrzala a ona byla vzhuru, tak jsem vzdycky jen do pokoje nakoukla a rekla potichu cicici, jako se vola na kocku a kdyz nespala, ak si hned sedla v postylce. Jednou jsme dlouho vyspavali s manzelem v nedeli a dcerka se probudila, koukla na nas a rekla cicici. Zkousela, jestli spime.

  15. Naďo, byla jsem stejná i jako mimino. Týrala jsem v noci matku několikrát domáhaje se mléčné stravy. Jednou se maminka rozčílila, uvařila mi v sunaru řídkou krupičku a spala jsem celou noc. Tak to tak začala praktikovat. Ale pak jsem pro změnu byla náměsíčná a ve spánku jsem se třeba oblékla a málem odešla z bytu. Můj syn mi buzení to vrátil i s úroky. Bohužel odmítal cokoli kromě mateřského mléka. Měl tak jemné spaní, že nešlo ho přenést do postýlky, při pokusu přenést ho začal ječet a skoro pořád spal se mnou v ložnici. Vím, že to není moc košér, do manželské postele patří manžel, ale byl to jediný způsob, jak se vyspat alespoň pár hodin. A přes den jsem strávila asi hodinu a půl jeho uspáváním, aby spal půl hodiny. Moje mamka usíná zásadně u televize. Vidí začáteční a konečné titulky. Hlavně, že se vždycky těší na ten či onen film.

  16. Tedy Lído, to bylo moc hezký, jak jste navzájem zjišťovali jestli jste vzhůru… Ještě k Vašemu mailu, jsem ráda, že u Vás ta kočinda zdomácněla, máte tedy své chlupaté potěšení.Moniko, byla jste pěkný trapič a jak píšete, synek Vám to vrátil i s úroky, tak je vše promlčeno :-))). Jinak, taky jsem byla nějaký čas tak citlivé dítě, že jsem v noci cestovala, nevím zda je to to pravé náměsíčnění …

  17. Musim reagovat na prvni diskuzni prispevek pana Jiriho. To byste se divil, Amici nemaji automaticke rizeni proto, aby je manzelky odvazely nacamrane z party. Jak jsem vypozorovala, tak v USA ridi auto vic zenskych, nez chlapu. A stihnou u toho jeste jist, pit Colu, kourit a telefonovat. Dodrzuji predpisy, i na krizovatce kdesi malem v polich si nikdo nedovoli projet na cervenou, i kdyz siroko daleko neni jine auto, ani svedek dpravniho prestupku. Muj americky manzel byl v soku v Praze, kdyz videl ten provoz na krizovatce na cervenou. Po mesici pobytu v Cechach byl tak ochoceny prikladem ostatnich ridicu, ze stop znacku ignoroval a kdyz videl u obeda v restauraci, jak ridici, kteri maji zaparkovane auto pred hospodou nasavaji, pozadoval pivo. Osidila jsem ho objednanym nalkoholickym Pitem, protoze po tom pivu, co prodavaji v USA, ani nepoznal, ze nema grady.

  18. Milá paní Lído, nebo po našem moravsky krátce Lidko, já vím, že se ve Státech jezdí docela jinak než u nás, stejně jako vím, že automatickou převodovku jako první na světě postavili technici u nás v Jawě, jen se jaksi nesehnaly penízky na zaplacení patentování, a že ji tedy nesestrojili násoskové kdekoli na světě aby zachránili své převodovky před něžnou ženskou ručkou.Jenže já jsem prostě takový ten úžasně vtipný pán, co ho leckdo má za chvíli plné zuby, protože mu není nic svaté, o všem jen trousí vtipy a odporně hýří optimismem. Já věřím, že jsou lidé, kteří o mně mluví jako o Heřmanovi ze Žampachu. Že nevíte, kdo byl Heřman? Z toho si nic nedělejte, je to smyšlená postava z kresleného vtipu Vladimíra Renčína. Průvodce na hradu zastavil skupinku turistů před plátnem, na němž byl v nadživotní velikosti vymalován šlechtic. Průvodce na něj ukáže a říká: "Heřman ze Žampachu! Neúnavný hlasatel morálky, kritik nepravostí a nepřítel pokrytectví. Celému kraji se ulevilo, když ho v roce 1630 sťali."P.S. To mě byste Pitem neošidila, a dost možná, že by mě neoblafl nejen Pitt ale ani Jolie.

  19. Pane Jiri, dekuji, ze jste pochopil, ze v zadnem pripade nezastavam Americanky, ja sama ridicak nemam. A uz se mi taky v noci zdalo, jako Nade, ze ridim auto. Mam stejnou ocni vadu jako Nada. Nevidim plasticky, ale jako na fotografii, takze nerozeznam vzdalenosti. Prisla jsem na to az v dospelosti pri veseni pradla na snuru, kterou jsem chytala rukou bliz, nez visela. Kdo byl Herman ze Zampachu, nevim, ale kde je Zampach, to ano. Bydlela jsem leta v Letohrade, drive Kysperku. Vase vtipky mi vubec nevadi, naopak Vas pokladam za zabavneho a inteligentniho pana, ktery se minul povolanim. Mel byste, stejne, jako jsem doporucovala Zuzance a doporucuji i Nade, napsat knihu. Byl by to bestseller.

  20. Víte, paní Lído, mně přijde lepší bestseler žít než psát, i když nepopírám, že popularita a uznání zamotala hlavu už jiným chasníkům než jsem já a dalo by se s jistotou předpokládat, že bych nebyl jiný. Ale já jsem ve svém malém rybníku dosti solidním kapříkem a vyšší ambice nemám.S publikací svých prací totiž zpravidla autor se musí trošku prostituovat a to mně nevoní. Ne snad proto, že by mně vadilo své projevy dále cizelovat, to ostatně i dělávám (přestože jsem líný jako veš), ale předělávat věci na pokyn jiného, to už jaksi nejsem já, to sorry vážení přátelé, děkuji a nikoli.Oni stejně přichází a dokonce dělají ústupky, naposled ředitel základní umělecké školy se svou z obecného hlediska půvabnou a moudrou paní (neumí moc vařit, čímž pro mě dost zošklivěla) mě lámal na svou recitační soutěž a když zjistil, že si ze své tvorby příliš nepamatuji, operativně upravoval pravidla, že účastníci nad padesát mohou mít text v ruce. A ředitel klubu kultury chce také mít ode mě nějaké přednáškodiskotéky s autorským čtením, takhle to trvá už dvacet let. Já pořád nic a oni pořád do mě.Dělávali jsme s přítelem jakési svého druhu diskotéky s vyprávěním o muzice a muzikantech, říkali jsme tomu oldies party, jenže po čase se stále více hrálo na přání hostů a nikoli hostitelů, až jsem zjistil, že nehraju ani polovinu toho, co se líbí mně. A tím to pro mě skončilo.Tak si žiju šťastný a spokojený život na malém městě, které jsem zvolil, protože mně vyhovuje rozměry, povahou lidí a uliček, zkrátka vším je v korelaci s letorou mou. Do takového prostředí lidé s malými ambicemi krásně zapadají. Světu asi připadáme poněkud zápecničtí, ale ti z nás, co ambice mají, už dávno odkvačili do velkých aglomerací. My líní si žijeme za svými pecmi svůj voňavý zápecnický život a korespondence po internetu nám dává pocit papírových weltmanů. Zatím mně plně postačuje, když se můžu láskyplně napadat se svou dcerou stran jejího buddhismu a mého bůčkového tao. Naposled dokonce připustila, že Buddha nedošel pod stromem poznání nýbrž se tam jen zastavil, aby posvačil něco čerstvého chleba a ostře vonící lopenické slaniny. Ti hladovci, kteří se za ním táhli jako příslovečné krysy za píšťalkou v Hammeln, vytvořili základ zástupu jeho učedníků.Mějte krásný den!Jo, a co jsem to vlastně chtěl říct? Že znám člověka, který řídí s poruchou stereoskopického vidění. Odhaduje vzdálenosti pouze podle zdánlivé velikosti objektů a pasažér, který s ním usedne do auta, má buď nervy Jamese Bonda nebo pohrdá životem. Porucha zraku, podobná Vaší, je dokonce jedním z více současných vysvětlení pocitu déja vu. Zastánci té teorie tvrdí, že signály z obou očí nedojdou do mozkového centra vidění současně a ten dříve dorazivší vyvolá u toho druhého pocit, že jsme objekt už kdysi viděli. Člověk je zázrak přírody stejně jako dobrá dýmka.

  21. Moc se do Vaší diskuse nepřimotám, jen toliko, Jiří. Mám pocit, že mám takový nějaký dluh, takové vyznání maloměstu, u mě jasně adresnému s prvky obecnosti, které jsou všeobecně známé, ale zjistila jsem, že mi to nějak vůbec nejde napsat, asi proto, že jsem na toto téma trousila pozámky u jiných témat, takže jsem vlastně toto téma tak nějak roztrousila. Když jsem se pokoušela to zpracovat, dostavil se debakl. Jelikož Vy na malém městě sídlíte a rovněž jste již něco k k tematu maloměsto utrousil, a to pěkně a zdařile, prosím Vás, abyste napsal své pojednání o maloměstu jako takovém i o životě v něm. Mohla bych pak na Vás navázat s odkazem na Vás :-))). Díky předem!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s