Sobota 13.2.2010 – houby nerostou

 

Mykologická laboratoř vydala verdikt, že se na mé hlavě houby nevyskytují a tak s paní doktorkou bojujeme dále proti seboroické dermatitidě. Kdo neví co to je, tomu blahopřeji. Je to jen o trochu lepší taškařice, než je lupénka, jejíž děsivou formu má moje bývalá kolegyně. S paní doktorkou jsme již vystřídaly všeliké mastičky a vodičky, některé více, některé méně smradlavé a všelijak barevné. Na mé poslední návštěvě, kdy mi paní doktorka sdělila ten verdikt o houbách, se zamyslela a řekla: „Předepíšu Vám mastičku silnou jako vichr z hor, o kterém hovoří ve své hře i Jára da Cimrman, po které se konečně musí dostavit úspěch. Jestliže i tato silná mast zklame, pak budeme muset asi vymyslet už jen zaříkávání.“ Paní doktorka sedla, napsala složení té power masti na recept a povzbudivě se na mě usmála.

Vzhledem k nadstandardnímu bydlení v jednom domě se zdravotní sestrou, předala jsem jí večer recept pro lékárnu v jejich budově a oddala jsem se očekávání věcí příštích. Za dva dny mi mastičku přinesla. Odklopila jsem víčko a silný dehtový puch mi vehnal slzy do očí. No téééda. To půjde i s vlasama, možná i s kůží, bědovala jsem, ale statečně jsem nanesla dostatečné černohnědé hmoty na postižená místa. Měla jsem si mastičku na hlavě ponechat i přes noc, ale vzpomněla jsem si, že chceme jet odpoledne nakupovat a puch z mé hlavy by mohl navodit klamné představy, že se živím asfaltováním silnic, tak jsem se po obědě dala do mytí hlavy. Po prvním mytí a hlavy usušení jsem zjistila, že mast se drží mé kůže jako přilepená. Co teď. Znova mytí. Výsledek byl trochu optimističtější až po třetím mytí, a i když mast k hlavě stále lnula, asfalt už ze mě tak nevanul. Zato mi zůstaly žlutě zbarvené prsty na rukou, jako bych byla kuřák šedesáti cigaret denně.

Mastičku jsem na pár dnů odložila, nějak jsem neměla odvahu na další léčbu. Dnes ráno jsem si řekla, že nemůžu být taková poprda a že v mazání hlavy musím pokračovat. Jenže při představě, jak si na tu páchnoucí a zmastěnou hlavu nasazuji klobouk na procházku se psem, jsem si chytře řekla, že mazání započne, až přijdu z procházky. A dobře jsem ten odklad udělala. Dopoledne mi volá Katka, ať si mast na hlavu nedávám, že jí volali z lékárny, že mast špatně namíchali, že tam něčeho dali víc, a že mi přinese novou. Tak. A ještě se tomu smála. Já chudák mohla být nadosmrti plešatá a ona se tomu hihoní. Nevěřím, že ji prý ubezpečovali, že mi to nemohlo uškodit.

Mohlo, ten asfalt jsem už z hlavy vůbec nemusela dostat, mé krásně na blond proužkované vlasy mohly vykořenit a moje část hlavy by mohla vypadat jako asfaltem záplatovaná silnice… 

Psáno 12.2.2010

Reklamy

20 thoughts on “Sobota 13.2.2010 – houby nerostou

  1. Chápu Vás, Naďo, že to musí být strašná votrava si muset čímkoliv mastným mazat hlavu. Zažil jsem to jako pozorovatel u mé malé sestřičky Blanušky někdy za války. Měla prý takzvanou "loupku" a máti jí musela denně něčím mazat kebuli a vyčesávat loupku hustým hřebenem. Bylo nám jí líto jak vypadala s těmi mastnými vlásky, ale asi po roce to zmizelo a dodnes v sedmdesáti má krásné vlasy, no a já jsem plešatej!…

  2. teda, Naďo, já vím, že máš trápení, ale já se smála, jak už dlouho ne. Ne tvému trápení, ale fakt vtipně napsanému vyprávění! Jen bych, prosím, chtěla podotknout, že se živíš, ne živýš….já jsem momentálně ve velkém očekávání, v pondělí odpoledne budu sdílnější…tak na mě mysli a i všichni účastníci našeho virtuálního kavárenského sdružení!

  3. Tedy Zuzko, já do pondělního odpoledne zvědavostí snad nedožiju. Hned prosím podej hlášení, co a jak! Jinak jsi výborná korektorka, já tuhle minelu vůbec neviděla a doufám, že mi to lidi uvěříte, že to byl fakt překlep, který mně pochopitelně kontrola pravopisu neobjevila… Jsem ráda, že jsi mě na to upozornila, ta vostuda, kdyby to tam zůstalo…. Taky jsem ráda, že ses zasmála, však já to trápení zas tak smrtelně vážně neberu :-)))), jiný lidi jsou na tom podstatně hůř..

  4. jako zasloužilý psoriatik mám s dehtovými a sírovými mastmi a šampony mnoho zkušeností, ale chci Vám zkusit poradit jeden babský recept, co by mohl zabratkdyž jsme v létě jezdívali na motorkách, mívali jsme na obličeji a šatech jakož i na motorkách a hlavně jejich neobsazených zadních sedadlech nalepený dehet z rozpálených čerstvě vyasfaltovaných cest. Stačilo tehdy nalepenou hrudku dehtu třít obyčejným vepřovým sádlem, které ji spolehlivě rozpouštělo. Nevím ovšem, jaké příměsi obsahuje Vaše vozovka, co si ji planýrujete na temeni :-))) a také nevím, zda ta náhražka, co dnes supluje sádlo, obsahuje ještě ten tuk, co rozpouštěl dehet.

  5. Díky, Lído.Jiří, díky za babskou radu, ale už jsem obdržela mast novou, udělanou správně, takže silnice s zaasfaltovanými výmoly mně snad už nehrozí … Už jsem ji zkusila a vcelku to jde. Je to úplně jiná konzistence než ta první, zmršená :-))). Vymyslela jsem si, že je za tímto onemocněním ztráta imunity kůže, takže ještě zkusím brát nějaké pilule, které imunitu prý povzbuzují přímo ve střevě :-))). Prodiskutováno s domácím zdravotnickým personálem :-)).

  6. Taky jsem se nad Tvým vyprávěním pobavila, byl to dnes můj první kousek čtení a hned tak vtipně napsáno. A mám také zkušenosti podobného typu, bylo by to na delší vyprávění. Ale vzpomenu jen na historku z útlého dětství – tedy po porodu. Měla jsem nějaké závažné kožní onemocnění, celá jsem se svlékla z kůže, maminka tam se mnou zůstala nějaký týden hned po porodu. Směla občas chodit na vycházky do města, jen se musela vracet na určitou dobu – na kojení. No, a jak se tak jednou vrací, slyšela plakat nějaké mimčo a komentář sester: "no, ta Olivka zase řve " (tedy – já). Říkala, že jí to bylo dost líto, ale na druhou stranu bylo prý neuvěřitelné, jakou jsem stále měla chuť k jídlu. V té době prý doktoři nevěřili, že to přežiju – možnost infekce a vůbec, ale když nás propouštěli po čase domů, tak prý doktor mamince řekl, že mě zachránila moje žravost. Tak co by kdo ode mě chtěl? Abych byla štíhlá :-)?

  7. Včera jsme byli celý den mimo dosah internetu, udělali jsme si krasoden i když počasí nestálo ani za psí štěk, navštívili jsme dvě kavárničky v Brně, snědli plněnou tresku (moje paní) a vepřovou kotletu Stockholm (já, ona ji krvavě chtěla také a byla rozpolcena chtíčem, protože ryba jí také chutná) v IKEA, přijeli domů až s večerem a tak se k Vám, Naďo, dostávám až teď, kolem čtvrté ranní, v době bytových zlodějů a nespavců.S mou babskou radou si hlavu vůbec nelámejte, je přece obecně známo všem chemikům amatérům, že tuky rozpouštějí spoustu různorodých látek, ponejvíce však předsevzetí zhubnout. Já například jsem si naordinoval na lupénku úplně obyčejnou kosmetickou vazelínu a je to. Ale jednu zkušenost popíšu. Člověk je v kleštích dvou protichůdných pocitů. Jistěže by chtěl alepoň potlačit projevy kosmetické, to je přirozené, zvláště u žen, ale zase by nechtěl tlačit na pilu s kortikoidy, protože zabírají sice spolehlivě ale jsou návykové a tudíž je nutno zvyšovat dávky. A to do nekonečna nejde, to umí jen Chuck Norris. Ten dokonce už napočítal do nekonečna. Dvakrát.

  8. Mirko, je vidět, že jsi již od útlého mládí byla tak vitální, že se dovedeš s nepřízní osudu poprat, že nejsi žádná skleníková kytička. A to je bezvadný!Jiří, s tou vazelínou nevím, nevím, je prý vyráběná z ropy… Teď jsem četla velké ódy na "Bambucké máslo". Ty kortikoidy mě taky nebaví. Já budu teď chvíli polykat Probiofix a uvidíme, zda to bude mít nějaký vliv…

  9. ukažte mně na něco, co dnes není z ropy, Naďo, chodíme oblečeni v ropě, na talířích z ropy konzumujeme jídlo z ropy, já nevím jak Vám, ale mně některá ropa chutná…měli jsme doma bambucké máslo několikrát, měli a máme doma kde co, moje paní je cílová skupina obchodnické frakce farmaceutů a důvěruvzbuzujících šarlatánů, jejichž nadpřirozené schopnosti tkví hlavně v tom, jak zblbnout zoufalé a beznadějí naplněné lidis kortikoidy je nutno opatrně, byť v našem věku bych už hormonálním změnám nepřikládal až takovou váhu, ale při dlouhodobém používání jsem měl kůži jako papírek, stačilo jen zavadit o hranu stolu a kůže se natrhla, dost jsem se vyděsil, když mě po srdečním kolapsu v nemocnici na interně převedli bez ptaní na warfarin, pak jsme jej s osobní internistkou a odkazem na to, že snad na něj mám ještě čas, vysadili, ovšem abych se hlídal až tak, to by už bylo značně nepříjemné, proto ta vazelína jako menší ze dvou zel…

  10. Moc se mi líbí, že Mirka díky žravosti ku zdraví přišla! Tomu říkám optimistická zpráva! No a Naďo, fakt bacha s kortikoidama, je to hrozně nebezpečné, zdánlivě to léčí, ale opak je pravdou, přesně to popsal Jiří. Možná by to chtělo návrat k přírodě, tj. vynechat šampony a hlavu si mýt třeba v heřmánku a splachovat pivem, jako to dělaly naše babičky. Ovšem, párkrát jsme spolu byly na kusu řeči a já si ničehož na tvé hlavě nepovšimla, zato si dobře pamatuju, co máš v hlavě, a to jsou samé pěkné myšlenky.

  11. Máte pravdu, Jiří, co dnes není z ropy… to jsem se zas nechala unýst …Zuzko, není to tak, že bych si namastila hlavu a šla mezi lidi, opak je pravdou. Ani doma nechodím jako vymaštěný pekáč, protože se mast vtírá do hlavy a vlasy se tím zmastí jen částečně, ale čeho sis mohla všimnout, že se občas zatvářím intelektuálsko-zamyšleně a nenápadně si drbu zátylek :-))), za což mě už dokonce má dcera občas plácá přes ruku !!!!! :-)))

  12. V minulém tématu Naďa zmínila, že by nebylo od věci, kdybych věnoval pár řádek maloměstu obecně, protože ho ve svých příspěvcích často zmiňuji. Ulehl jsem tedy (píšu vleže s notebookem na břiše) a vznikl následujíc text. Jen mám obavu, že to jaksi není přesně to, co si Naďa představovala. Ale se mnou už to tak chodí.Jak velké ještě může být maloměsto? Patřím mezi lidi, kteří si rádi zadávají složité a zhusta nesplnitelné úkoly, kteří rádi řeší neřešitelné záhady, jichž ve vesmíru nacházíme díkybohu dostatek. A není to proto, že se tím vyhýbám domácím pracím, to je bohapustá pomluva, kterou šíří jen ti, co mě neznají tak dobře, jako se znám sám.Jistojistě je ještě pár logických záhad a matematických zadání, která stále čekají na řešení, ale ty zásadní, jako kvadratura kruhu nebo kosmologická konstanta už vyřešeny byly, jejich revizí se tedy zabývat postrádá smyslu. Avšak jeden z dosud nevyřešených problémů lidstva, vedle technického provedení fotonového motoru a dlouhodobého základního výzkumu, zabývajícího se složením tlačenky, stále čeká na vyřešení, je záhada, kolik přesně je na Moravě „tak ze dvě.“ Pracuji na definici tohoto ryze moravského teorému, ale práce jde ztuha a každý byť malý pokrok je vykoupen mnoha probdělými nocemi.A pak je zde fenomén, kterým, jak se zdá, se nezabýval žádný z nejskvělejších mozků lidstva. Jak velké ještě může být maloměsto? Položili jste si někdy tuto otázku? Kdy vesnice přestává být vesnicí a stává se městysem? A kdy městys přijde o panictví a stane se městem? Prameny, kde jsem čerpal, tvrdí že „Městys nebo také městečko je typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.“ No ti nám toho řekli, to je nabíledni, že městečko je malé město, ale když už to přestalo být vesnicí?Ve středověku to bylo jednoduché. Městečka začala vznikat od 14. století především na majetcích šlechty a církevních vrchností. Status městečka uděloval od 14. století panovník. Městečka byla rozlohou často velmi malá a na českém území jich během 14. století vzniklo velké množství. Kolega historik Eduard Maur udává, že průměrná vzdálenost mezi dvěma městečky v této době činila 5–20 km. Vzhledem k faktu, že tato vzdálenost víceméně platí dodnes, tedy v době dálnic a hybridních motorů, dá se říct, že od těch dob jsme příliš nepokročili a mobilita trhovců a koňských handlířů byla zásadním předpokladem pro vznik a je i po šesti stoletích určujícím elementem počtu městeček. Vzdálenosti městysů od sebe navzájem máme tedy vyřešeny. Ale furt toho nevíme moc o limitních velikostech takto označovaných sídel.Tak krucinálfagotminaret, jak velké městečko je ještě městečkem a ne městem? Každý svého jména dbalý vědec pátrá v pramenech včetně zahraničních a tak se porozhlédneme kolem. V Uhersku – včetně Slovenska – se takovéto sídlo oficiálně označovalo (latinsky) oppidum (od 14.–15. století do roku 1871; maďarsky mezőváros – doslova "polní město"). V Rakousku se nazývá Marktgemeinde (doslova "trhová obec"). V jiných německojazyčných oblastech se nazývá Flecken, Marktflecken, Markt a podobně. V Dánsku se nazývalo flække, ve Švédsku köping. Francouzský historický ekvivalent je přibližně bourg, anglický borough.Městyse existovaly na území historického polsko-litevského státu (zhruba nynější Polsko, Bělorusko, Litva, část Lotyšska a západ nynější Ukrajiny) i před socialismem, tehdy se používal polský pojem miasteczko (ruský výraz местечко je přibližným přepisem polského výrazu do azbuky), litevský miestelis, lotyšsky miests, ukrajinsky мiстечко, v jidiš שטעטל.Velmi přibližným ekvivalentem v bývalém SSSR byl (a v některých postsovětských zemích dodnes je) pojem osada městského typu, rusky посёлок городского типа, ukrajinsky селище міського типу, bělorusky пасёлак гарадскога тыпу. Kritéria pro přiznání tohoto statutu se značně lišila (a v Rusku dodnes liší) v jednotlivých subjektech federace. Největší co do počtu obyvatel je Paškovskij v Krasnodarském kraji se 46 000 obyvatel, nejmenší nedosahují ani stovky obyvatel. Tato kategorie sídel (Osiedle typu miejskiego) existovala podle sovětského vzoru i v socialistickém Polsku v letech 1954 až 1972.Jak vidíte, exkurs po okolních zemích nám výzkum ještě dále zkomplikoval. Je jednoznačně dáno, že aplikovat úzus jedné země do druhé nelze. To jsme sice věděli i před začátkem našeho výzkumu, ale je dobře naše domněnky doložit výsledky exaktního a seriózního bádání. Vyloučíme-li z určujících hledisek počet obyvatel pro lokální odlišnosti, právo pořádat trhy, které naši šikmoocí hosté nahradili asijskými zvyklostmi, zbývá nám jediná možnost a to pátrání mezi obyvatelstvem a hledání diferencí v chování, společenských strukturách a rodinných schématech sociálních skupin, usídlených ve zkoumané jednotce.Na první pohled by se mohlo zdát, že větší množství lidí, shromážděné na jedno místo, s sebou logicky nese větší možnost růstu obecné inteligence obyvatel sídla. Neplatí to. V malých pidivesničkách najdete podivínských vykořeněných intelektuálů, obývajících ponuré zpola podzemní sluje, ne nepodobné zemljankám, které nazývají ekologickými domky, co hrdlo ráčí. Mnozí už asimilovali, pijí s domorodci takzvaně první ligu a přesto si zachovali relativně vysokou úroveň sociální a inteligenční. A naopak podle našich osobních zkušeností máme za to, že do větších měst se s malých sídel nasunuje sociální vrstva, kterou obyvatelé jedné z metropolí nazývají velmi přiléhavě naplavenina, totiž sociální skupina, která obecnému rozvoji megapole nijak neprospěje. Zářným příkladem jsou zběhlí provinční umělci, odcházející za lepší budoucností do města šířit pochybná odvětví kumštu. Takže podle sociální vyspělosti obyvatel také nelze jednoznačně určit, kdy městečko se přerodí v město, kdy vesnice porodí městys.Jak se zdá, tahle otázka nám ještě v budoucnu dá, jak se říká, zahulit. Zahulíme, uvidíme.P.S.A ne že si někdo nastuduje § 3 zákona číslo 128/2000 Sb. a bude dělat chytrého. Tam se totiž dočte, že úlohu panovníka ze 14. století nahradil v parlamentní demokracii předseda poslanecké sněmovny:1. Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.2. Obec je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. 3. Obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem.4. Obec, která byla oprávněna užívat označení městys přede dnem 17. května 1954, je městysem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem.5. Kancelář Poslanecké sněmovny zašle údaje o tom, že se obec stala městem nebo městysem, neprodleně Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu.6. Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž alespoň jedna je městem, je nově vzniklá obec městem. Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž žádná není městem, ale alespoň jedna je městysem, je nově vzniklá obec městysem. Oddělí-li se část města a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního města nebo část jeho názvu, je i nadále městem. Oddělí-li se část městyse a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního městyse nebo část jeho názvu, je i nadále městysem.

  13. Pamatujete opravné lístečky v knihách? Provedl jsem korekturu textu přečtením a vydávám svůj vlastní opravný lísteček.Opravy:4. odstavec – "… složením tlačenky, stále čeká na vyřešení …" si opravte na "složením tlačenky, a stále čeká na vyřešení"10. odstavec – "… do větších měst se s malých sídel …" si opravte na "do větších měst se z malých sídel"Děkuji!

  14. Jiří, Jiří, lístečky pamatuji, jsem známý knihomol a knihosběratel. S tím maloměstem to beru jako historicko-vědecko-populárně-naučný úvod a zkusím já, něco méně náročného na kebuli (ani mi nijak nelze!) Jak jsem mohla zapomenout, že když se do něčeho dáte, vezmete to z gruntu, uchopíte to ze všech stran, pohlédnete ze všech úhlů a to celé podrobně zmapujete. Ale jsem ráda, že jste své myšlenky utřídil a nám sem přednesl a to vč. zákonné normy, abychom se my, mně podobně nepoučení, poučili. Vidím, že Vám musím časem opět podhodit nějaké téma, protože jej uchopíte zodpovědně a se vší silou a odborností se doň opřete!Děkuji Vám.

  15. Jste žena vzácných morálních kvalit, Naďo. Člověk si z Vás vystřelí, naštve Vás, a vy mu ještě slušně poděkujete. S tím se člověk už hned tak nepotká. Já se Vám za můj prapodivný způsob humoru omlouvám, leč to jsem celý já. Jako v té bajce o štírovi a žábě.Jen snad pro ty, co ji neznají. Štír požádal žábu, aby ho převezla přes říčku. Ona mu řekla, že se bojí, aby ji nuštknul. Štír jí říká: "Neblázni, když tě uštknu, tak zahyneme oba, to bych musel být blázen!"Žába tedy nechá štíra vlézt na svá záda a plave s ním přes vodu. V polovině řeky ji štír uštkne. Žába pláče: "Co jsem říkala, teďka zahyneme oba! Proč jsi to udělal?" A štír jí suše odvětí: "Sorry, já už jsem takový!"

  16. opravný lístek: "Neuštknul"výraz "nuštknul" se používá v JIžním Mongolsku pro označení neosedlaného valacha koně huculského nižšího až zakrslého vzrůstu, vzdáleně připomínajícího přerostlého poníka schetlandského

  17. Jiří, Jiří, podle Vás se tedy hned v první Vaší větě dá s úspěchem zaměnit "žena vzácných morálních kvalit" za slovo "hloupá" nebo "nedovtipná", ale já jsem opravdu vzala Vaše povídání doslova, protože jestli jste si data uváděná ve svém povídání nevycucal z prstu, pak mně nemohla evokovat nic jiného, než že jste si pustil pusu (prsty) na špacír a mezi vtipnou omáčku jste zamíchal i fakta …Už jsem své povídání o maloměstě sesmolila a zítra jej vyvěsím, budu se snažit to trochu ještě ošetřit proti blbinám a chybám. Bude to trochu delší, snad to neodradí. Tak se mějte hezky a hezky si nachystejte na zítra klávesnici!

  18. Maximálně „příliš hodná,“ a to maximálně, tak silná slova, jak jste uvedla, neříkám ani o skutečně hloupých a nedůvtipných lidech.Moje ženská mně o víkendu přeposlala email s testem inteligence, u něhož jsem prokázal, jak hloupý jsem já sám. Šlo o doplnění čísla v řadě nerovných rovnic, prajednoduchá záležitost, např. 5+4=45, 8+6=112, 9+7=?, a to výsledné číslo bylo heslem k připojenému souboru, kam se mají připsat géniové, kteří úlohu zvládnou. Ti pitomci tam dokonce psali časy!!! První byli odněkud ze Španěl a pokračovalo to přes Německo, Rakousko, Švýcarsko až do východní Evropy. No a já si uvědomil, že pokud to byl virus, tak jsem moc inteligence neprokázal, když jsem vítězoslavně za pár vteřin prolomil onen dětský kód a soubor se seznamem excelentních blbců otevřel. Tak mám možná v počítači úhledného trojana, kterému otevřela dveře moje soutěživost a touha být nejlepší z těch blbounů, co jsme to otevřeli.Vidíte, že skutečně nejsem kvalifikován, někoho označit za prosťáčka neřkuli hlupáka. Opravdu jsem to myslel v dobrém, protože moje přítelkyně by mně jinak vyčistily žaludek, kdybych na jejich přesně formulovaný podnět odpověděl na něco jiného a ještě tak rozvláčně a kvazivědecky. Ale bylo by to hubování dobrácké, protože se obklopuji lidmi, kteří smysl pro tento druh humoru nepostrádají.p.s. Všechno, co v mém textu zavání faktem, jsem opsal z Wikipedie.p.p.s. Těším se na Váš popis lidiček, které denně potkávám, a míst, jimiž procházím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s