Pondělí 22.2.2010 – Třetízubec čekatel

 

Tak v pátek jsme se spolužačkou ve škole opravdu zlobily, rušily jsme dychtivé studenty, tedy hlavně a konkrétně jednu studentku, která seděla v lavici pod námi. Inu, jako za starých školních časů, kdy jsem jednou za rušení při biologii dostala pěkně vypečenou poznámku do žákajdy dokonce od inspektorky. Měla bych tu žákajdu najít, znělo tak nějak  “… a ani mé časté pohledy na ni jí nezabránily, aby přestala vyrušovat…”  nebo tak nějak. Vůbec si nepamatuji co tak strašně důležitého jsem musela řešit zrovna při biologii.

Nedalo se nic dělat, pan profesor sice nepřednášel stále stejnou látku jako minule a předminule, ale nějak se převelice věnoval historii zemědělství, která nám byla povětšinou obecně známa a to nás tedy nebavilo. Nejdřív jsme se srdečně chichotaly tomu, že spolužačka přišla do školy oslňovat vskutku krásným trikem, ale měla to triko oblečené naruby, čehož si všimla až při přednášce. Jsem už taková, že jsem to zjistila, až když mi to sama řekla, protože jsem si myslela, že je to záměr, že je to takový model. Jo, jo, smály jsme se a smály jako za mlada.

Pak začala spolužačka šustit papíry v kabelce a vyndala tiket na sportku. Ten naruby oblečený oděv ji inspiroval, že by mohla podat sportku, že bude mít určitě štěstí. Žádala mě šeptem, abych ji vysvětlila, jak se taková sportka vyplňuje, že to neumí, tikety má pro sousedku. Také šeptem jsem jí začala ujasňovat postup, ale zadrhla jsem se, protože jsem nevěděla vše. Poradila jsem jí, ať se raději zeptá na poště. Jenže, to už ta dychtivá studentka na nás ze spodního patra zle syčela, což má nadšená spolužačka ve své vidině zbohatnutí, přehlédla. Musela jsem zvýšit decibely šepotu, abych rozjásané spolužačce vysvětlila situaci a od té doby jsme si místo šeptání psaly, šly jsme do sebe, abychom nemařily druhým touhu po vzdělání.

Pečlivá studentka popsala několik stránek v sešitě, a jak jsem zjistila, tak i můj soused, co minule klimbal, byl nějaký čilý a také pilně zapisoval. Já jsem pokreslila stránku v sešitě několika obrazci různorodými, geometrickými a částečně vystínovanými, několikrát jsem na písemný dotaz spolužačky odpověděla rovněž písemně kolik je hodin, ale k zapsání zajímavých informací jsem měla tak dvě tři poznámky. Nezlobily jsme samy, jeden student, sedící šejdrem od nás, šustil pod lavicí novinami a četl si je. Inu, jsme specifičtí studenti. Prý nám, studentům třetího věku, mladí a řádní studenti z fakulty přezdívají – “třetí zuby”.

Ó jak výstižné, i když jsem sice příslušnice této skupiny, tak jsem ale zatím jako faktický třetízubec – čekatel …