Sobota 27.2.2010 – zítra se vdávám, píše se rok 1966

 

Zítra se vdávám, protože je rok 1966. Normálně se vždycky loučí se svobodou ženich, nevěsta čeká doma, tetelí se radostnou představou, že další den již zahodí titul slečna a stane se paní, a její muž s ní spočine v loži manželském, což u nás byla opravdu událost, protože místo postarších válend jsme měli manželské lože zabukované v hotelu Evropa. Nemůžu říct, že bych se také netetelila, ale jak je mým zvykem, ne podle všeobecných zvyklostí. Nakonec mám i důvod, mám dnes narozeniny.

Na loučení se svobodou jsme vyrazili ve třech. Můj budoucí muž, budoucí svědek a já, budoucí mladá paní, kteréžto označení mně vydrželo až dodnes, když na mě chce někdo udělat dojem, nebo mi chce kdosi cosi prodat. Kdyby do mě cinklo, nevzpomenu si, kolika hospůdkami jsme prošli, ale pamatuji si, že to byl krásný večer až skoro do rána. To ráno, po krátkém zdřímnutí jsem napochodovala do tehdy vyhlášeného salonu Ve Smečkách k Matuškovým a měla mě česat přímo sama paní Matušková, kadeřnice všech, co něco znamenali. Kdybych si upravila vlasy sama, tak bych nejen ušetřila, ale ještě bych mohla, bývala mít i krásné svatební fotografie.

Proč nemám krásné svatební fotografie? Takové ty tradiční, co většinou léta visely nad manželskými postelemi? Při představě takové konvence se mi tehdy protáčely panenky – tedy oční panenky. Ale, zase jsme nějaké fotografie chtěli. Spolehli jsme se na amatéry, jenže kdosi usoudil, že profesionál je profesionál a tak byl alespoň najat profesionální fotograf přímo na Staroměstské radnici. Mohl se směle vzít za ruku s paní Matuškovou. Bída.

Probdělá noc udělala na nevěstě své, devastovala její, jindy zadumaný a intelektuálně laděný pohled tím, že vytvořila pod jejíma očima excelentní pytle, orámované namodralými kruhy, oko bylo krhavé a zkrátka nevěsta neslibovala svým vzezřením žádné přísliby nejen na noc, ale už i na blížící se obřad. Proto se nevěsta uchýlila k první pomoci zdravotní a zvolila k tomuto účelu svědka, který v současné době vykonával základní vojenskou službu jako lapiduch a jako takový měl samozřejmě po ruce tehdy populární životabudič Fenmetrazin, či jak se ten ďábel jmenoval.

Důvěra v takové zdravotnictví byla absolutní a to se nemělo stát. Nevím, jak to bylo možné, ale v momentě, kdy jsem měla prožívat svoji životní úlohu nevěsty, byla jsem v takovém útlumu, že jsem vkročila do manželství nějak jakoby mimochodem. Účinek toho životabudiče se dostavil až v odpoledních hodinách, kdy bylo dávno po obřadu a já jsem začala sršet energií.

Tak proto jsou mé svatební fotografie tak příšerné a jen asi tak tři jsou možné k ukazování. Jenže, je to úplně jedno. Mnoho dvojic, které mají úžasné a perfektní fotografie, už dávno nejsou dvojice.

Ale zítra to ještě nemůžu vědět, že to bude napořád, protože se píše rok 1966 …

Advertisements

7 thoughts on “Sobota 27.2.2010 – zítra se vdávám, píše se rok 1966

  1. Teda, Nado,nemela jste to lehky, zato Vam to aspon vydrzelo. Mne se svatba tak zalibila, ze jsem si ji zopakovala uz trikrat. Pri prvni svatbe mel muj manzel zanet mezizeberniho nervu a nemohl se ani nadechnout, pri druhe zacala na vybore horet ve zdi elektrika a teprve treti probehla bez velkych problemu.

  2. Naďo, oceňuji vysoce dikci Vašeho článku, to vlastně není vůbec článek, ale literární dílko se všemi finesami. Vypovídá to o tom, že fotky, počet lidí a cena svatby nemá vůbec žádný vliv na začínající manželství. Z mé zkušenosti mohu říct, že čím větší brimborium okolo svatby, tím ubožejší manželství. Má třetí svatba byla opravdu tichá a nenápadná, bylo nás dohromady 7, my dva, dva svědci, dcera Brigita, švagr a jeho syn Honzík. (Švagrová Marta byla nemocná, naši otcové už nežili a matky byly za ostnatým drátem). Na vzdory tomu se mi právě třetí manželství povedlo…

  3. Souhlasím s Mirkem, opravdu se ti to povedlo, ostatně jako vždycky. Jenže jsi ve mně vzbudila straaašnou zvědavost! Sem s fotkama! Já chci vidět nevěstu!

  4. Tak, právě jsem zavřela dveře za návštěvou, tak šupity, dupity za Vámi. Děkuji Vám za Vaše historky, jen houšť a také za Vaše pochvaly. Potěší!. Fotky, a to všechny Vaše fotky, startují konečně už zítra!

  5. Moc hezké vzpomínky, které mě vrátily do června 1966. Mimochodem: já jsem k Matuškům zavítala jenom jednou, a za deset vteřin jsem byla zase venku. Tato značně krátká doba totiž tak akorát stačila k tomu aby pan Matuška pohlédl na moje jemné vlásky které měly k bohaté hřívě značně daleko, a pronesl: "S tímhle se nedá nic dělat, tady ani příčesek nepomůže!" Teď už si nepamatuju, jestli si za tento bystrý postřeh něco počítal. Jo a Naďo, přeji všecko nejlepší k narozeninám!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s