Neděle 28.2.2010 – ANO

Květiny bílé po cestě,
po cestě všude kvetly.
Hoch jel a jel k své nevěstě
a den se smál tak světlý.

(Rusalka, Jaroslav Kvapil)

Dnes Vaše svatby. Kdo nic neposlal, určitě lituje, ale co nadělá, když nic nemá? Možná, kdo ví, teprve mít bude! A zase, na fota si pro jejich zvětšení, zaklikejte!

Jiří Pospíšil.

Zašla jsem do jeho rajčete a vybrala 3 fotografie, které se mně líbily a přidávám jeho svatební historku z jeho svatby, která byla sice zdokumentována, ale fotografie jsou kdesi …

To, co jsem umístil na rajče, jsou fotky po otci, který byl takovým dokumentaristickým typem a na rozdíl ode mě krom jiných rozsáhlých bezcenných sbírek skladoval i noviny a časopisy a podobnou veteš. Já jsem snad cílevědomě, abych zamezil tomu, aby si o mně někdo myslel totéž, co já o něm, když jsem ty krámy pálil, všechny své sbírky a dokumenty zlikvidoval již zaživa. Na mou duši, je to tak!

Ale zato vám ze své paměti mohu posloužit jedním faktem, který by tak jako tak nebyl fotograficky zdokumentován. První manželskou soulož jsem na své ženě vykonal zhruba dvě hodiny po obřadu. Totiž podařilo se mně jí při obědě polít šaty červeným vínem a tak jsme museli spěchat na pokoj, aby si skvrny mohla zatepla zaprat. No a při té příležitosti jsem byl sveden jejím neposedným zadečkem v kombiné, když se skláněla nad umývadlem v hotelovém pokoji. Na mou duši, bylo to tak!

 

Mirka Nulíčková:

Příběh naše svatba žádný velký neměla, byla to pěkná svatba bez velkých průšvihů, ale i zážitků. Na tu dobu byla i docela velká (mimochodem, také únorová – 22.2. 1975), asi 35 lidí. Pro své spolužáky jsme udělali rozlučku v Praze na Suchdole, a tam bylo snad 50 lidí …
Ale malý komentář k vybraným fotkám si neodpustím, protože jsou důvody, proč jsem je vybrala.
Foto č. 1 – spící novomanžel a důležitá novomanželka
Mirek se večer před svatbou sice se svobodou neloučil, ale téměř se nevyspal, protože se "loučil" jeho táta a on ho měl odvézt domů. Děda byl výborný společník a známý spiťar, takže budoucí novomanžel na něj čekal v hospodě ve vedlejší vesnici do brzkých ranních hodin a pak pár hodin spal a pak jel k nám za Kolín na svatbu (přijel, dá se říct, na knop). Spící, ale stojící je pak na vícero fotkách … Já se snažila svatbu "zachraňovat" a byla jsem tudíž "pozorná" za dva.
Foto č. 2 – to je taková momentka, kterou mám ráda pro určitý příběh v ní. Chlapi se radí, cosi řeší, jsou důležití – a nevěsta zůstává sama, jakoby opuštěná, ale nehroutí se a kamsi kráčí …

Mirka má výročí svatby v únoru, zrovna tak jako my, jen s jiným počtem let …

Jarda Šerák:

Svatba Marie a Jaroslava Vítkových cca1920 na kozlíku sedí manželé Suchánkovi z Holotína, zprava ženich Jaroslav Vítek, nevěsta Marie Vojtěchová, synovec ženicha Josef Minařík, stojící Stanislav Suchánek , družička je Božena Koberová (Minaříková) z Hošťalovic

Mirek Toms:

Svatba rodičů Mirka Tomse, která se konala 27.4.1929 (přesně o 40 let později se mi 27.4. 1969 narodil synek)

Jiří Hermánek:

Svatební fotečka největšího fešáka z EU (cituji z mailu průvodní slovo). 

Zuzka Zajícová:

Zuzka jako nevěsta na fotu se svým tatínkem, an ji vede poprvé k oltáři. Vyprávění o svatbě, byť ne o její – článek na blogu Lidovek. Na dalším fotu svatba Zuzky sestřenice z roku 1955 a na poslední je nevěsta Lenka, Zuzky sestra asi v r. 1975.

Jarka Jarvis:

Poslala fotografii s tímto textem: "Podepise? Nepodepise?" Svoji svatbu již popsala ve svém článku na blogu Lidovek. Vdávala se ve stejném roce jako já, jen o pár měsíců později, v červnu.

Blanka Ulaherová:

Posielam nejaké fotky. Svedok za mnou je môj vtedy 20-ročný brat, ktorý mi teraz šéfuje. O dva týždne bude mať 50. Moji rodičia vtedy mali 51 a 49 a zdali sa mi už dosť starí.:-(
Druhú som vybrala preto, že sú na nej medzi svadobnými hosťami ľudia, ktorých pozná/poznal náš spoločný uherskohradišťský priateľ z diskusíí.

Príhody žiadne, akurát mama mala naplánovanú rošádu so svadobnými autami, pretože ich bolo menej ako bolo potrebné, tak dávno pred touto udalosťou urobila podrobný logistický postup zakreslený aj na papieri a medzitým sa v alkohole neskúsený svokor pripil za silnej podpory mojej tety – známej to nášho UH priateľa .No a keď bol čas nasadnúť do áut, mama z okna vydávala povely, na ktoré svokor vo svojom stave nebol schopný adekvátne zareagovať,
nasadol hneď do prvého auta, rodina môjho manžela ho nasledovala a tým mame zhatila úplne všetky plány, ale nakoniec sa stihli všetci dopraviť a už nič nestálo v ceste, aby si vypočuli to očakávané áno.

Lída z USA:

Poslala krásné svatební foto svých rodičů i s rámečkem.

My dva:

28. února 1966:

Tento krásný, slunečný a na únor mimořádně teplý den a tato rodinná událost prověřily naše rozhárané rodinné vztahy. Má rozčilená matka mi málem vrazila svůj poslední výchovný pohlavek, k “oltáři”  mě vedl dědeček místo přítomného otce, což nevybíravými slovy hlasitě komentoval strýc Oldřich a na odpolední, posvatební sezení se dostavila nezvaná osoba. Oddávající úřednice k nám promlouvala hlasem smutným, až přesmutným, jakoby jí vymřela polovina příbuzenstva. Všechno jsme ustáli, přežili ve zdraví a jen mužův bratranec se zapsal do historie svým nadpřirozeným výkonem, který by se dal přirovnat k výkonu fakíra, protože usnul ve stoje, podpíraný o piano zn. Förster pouze svojí bradou, čímž vytvořil zajímavou kompozici s bustou Bedřicha Smetany, která měla slepený nos, opravený zlatou barvou na kamna (tzv. zlatěnka), stojící na pianě opodál – vedle jeho hlavy. Někdo by mohl říct, že ztvrdl jako týden stará veka, ale o mrtvých jen dobře.                                                      

Britský magazin z roku 1947:

Svatba korunní princezny Alžběty a poručíka Filipa Moutbattena (řeckého prince), který se vzdal všech svých titulů a přijal občanské jméno a v předvečer sňatku byl jmenován vévodou z Edinburgu, ve Westminsterském opatství. Svatby se zúčastnili 4 králové a 6 královen – a nejvyšší představitelé britského veřejného života objevili se v průvodu, na který čekali někteří diváci i více než 24 hpdin. Vlečku nevěsty nesl princ Michal z Kentu a princ William z Gloucesteru.  Po skončení ceremonie, když se princezna otočila k východu, nepodařilo se osmi družičkám a dvěma mládencům vyrovnat její pětimetrovou vlečku, která uvízla u schodiště. Teprve králi Jiřímu VI. podařilo se závadu odstranit, takže princezna mohla  pokračovat v cestě. Před kostelem vrhl se ke kočáru novomanželů dvanáctiletý chlapec, kterého však policie strhla zpět. Po odjezdu kočáru se vysvětlilo, že mladý obdivovatel byl Jeho Veličenstvo král Feisal z Iraku, který si chtěl prohlédnout svou budoucí kolegyni zblízka.

Šťastné novomanžele odvezl po obřadu do Buckinghamského paláce královský, pozlacený kočár tažený šesti bílými konňmi

Tisícihlavé zástupy obklopovaly královský palác po celý den. Královská rodina musila se vždy znovu ukazovat na balkoně – i dávno potom, kdy novomanželé odjeli na svatební cestu do zámku Broodlands, náležejícího ženichovu strýci earlu Mountbattenovi.

  

                     Svatba 20. listopadu 1947                                                    Jsou svoji přes 60 let …      

 

P.S. Fotografie a příběhy byly řazeny v pořadí tak, jak přicházely.

A nakonec si dejte svatební dort, který “upekl” a poslal Mirek Toms

Advertisements

21 thoughts on “Neděle 28.2.2010 – ANO

  1. Aby tedy bylo jasno zcela, stojím na prostřední fotografii vpředu uprostřed a zjevně se hotovím radit fotografovi, na brysknou soulož s družičkou (byla by incestní, kdybych jí technicky byl schopen, jedná se o první sestřenici a já co do sexuálních prožitků se nacházel právě v stadiu Freudovských analitek) jsem tehdy nepomyslel.Dovolím si vám povědět jednu historku, která sice není tak úplně ze svatby ale osvětluje blíže mé současné zájmy, totiž vyprávění dada historek.Vycestoval si takový chlapík osvalený do Paříže a protože dobře věděl, že Paříž je matkou evropské neřesti, usnesl se, že si to ověří tak říkaje na vlastní tělo, zkrátka že navštíví vyhlášenou pařížskou kurtizánu, zkušenou kněžku lásky z města na Seinou.Nevěděl však s určitostí, jak by to měl zaonačit a tak uvítal, když ho v jedné kavárničce obsluhoval Čech, dávný emigrant. S ním se dohodli, že našeho cestovatele zavede do příslušné čtvrti před příslušný dům a tam mu ukáže dveře, za nimiž ho čeká vysněný zážitek jeho života. V místnosti si jen vybere společnici, přisedne, ukáže dva prsty a řekne „Garsón!“ a je to. Tam je to tak zavedeno, že tím projevuje zájem o zboží, které ona dáma nabízí a speciální nájemní smlouva je tím dá se říci uzavřena. I stalo se. Číšník přivedl muže před dveře, ukázal na ně a zmizel jako příslovečná pára nad hrncem.Náš muž vešel dovnitř, sešel pět schůdků do suterénní místnosti a spatřil u stolečků posedávat dámy v nejrůznějších oblečcích i bez oblečků. Chvilku mu trvalo, než si vybral. Krásná brunetka se zdála být jeho typem a na přisednutí reagovala vstřícným širokoúhlým úsměvem. Lekcechtivý muž zvedl dva prsty a pronesl naučené „Garsón!“ a čekal. Číšník se usmál, nalil do dvou skleniček jakýsi barevný nápoj a přinesl ke stolu. Následovala trojice úsměvů, francouzská a česká slova přípitku a nápoj zmizel v útrobách aktérů pohlavního školení. Avšak k mužovu překvapení se po první skleničce dáma prohrabala v kabelce, vyndala na stůl malý bloček a napsala stříbrnou tužtičkou pár slov. Vytrhla lísteček, přeložila jej a podala muži. Pak se zvedla, pohladila svého společníka po tváři a ukázala na schody, po nichž krokem královny odkráčela středem.Chlapík je zmatený. Zavolá gestem číšníka, který ovšem neumí ani slovo česky, stejně jako náš muž francouzsky. Rukama nohama se dohodli na ceně, muž zaplatí a nakonec si uvědomí, že má lísteček, ruče ho vytáhne a nastrčí účtujícímu číšníkovi před oči. Ten si jej přečte, nevěřícně zvedne obočí a zavolá obsluhujícího číšníka. Když si lísteček přečte i ten, oba si beze slova podají muže velmi neurvalým způsobem. Zmlátí ho, co se do něj vejde, poválí jej po lokále a nakonec vykopnou na ulici.Muž leží na chodníku a cítí, jak mu nabíhají podlitiny, když v tom jako na zavolanou jdou kolem dva francouzští policisté, takoví ti typičtí flics s képi na hlavách. Zastaví se nad zmláceným mužem a ten už jen beze slova nastrčí mužům zákona lísteček jako důkaz a důvod svého stavu. Mužové zákona si lísteček přečtou, podívají se na sebe, pokývnou hlavami a následuje výprask přímo institucionální. A navíc muže sbalí, odvezou na letiště, přes letištní policii ho posadí přímo do prvního letadla do Prahy a vylifrují z Francie.Celou cestu muž civí na francouzská slova na lístku a spřádá plány na mezinárodní aféru. Doma nejde za manželkou a synkem, nýbrž odjede na francouzskou ambasádu s úmyslem vyvolat tam skandál, jaký ještě nezažila. S nikým menším nechce mluvit, než přímo s velvyslancem, a když se k němu za dlouhý čas vyjednávání s tajemníky a mluvčími dostane, jen tak beze slova vyčítavě nastrčí lísteček velvyslanci před čumák. Ten si jej přečte, povytáhne obočí, nastrčí lístek tajemníkovi, ten si jej také přečte, muži se na sebe podívají, přikývnou a co myslíte? Zase mlátička jako o žních. A vyhazov na ulici před ambasádu.Chlap se sebere a konečně ho napadne spásná myšlenka. Odkráčí k domovu a zavolá svého syna: „Prosím tě, všeho nechej, vezmi si tenhle lísteček a jdi do školy. Popros vaši franštinářku, ať mně na druhou stranu napíše překlad toho, co je tam napsáno, já už jsem kvůli tomu dostal takových nakládaček, až to pěkné není! A odpoledne nemusíš do školy, já ti napíšu omluvenku, jen si pospěš, jo?“ Synek odkvačí a muž si mne ruce v očekávání skandálu, v němž konečně dostane satisfakci za tu hrůzu, kterou právě prožil.Za hodinu je synek doma a usedavě pláče. Muž se ho ptá, co se mu ve škole stalo, ale synek brečí k neutišení a mezi vzlyky jen vyráží slova „Tati, ty mě zbiješ!“ a prosby „Tatínku prosím tě, nebij mě!“ Muž synovi slibuje a přísahá na smrt své vlastní matky a smrt svou, že synka nechá na pokoji, jen ať mu proboha konečně řekne, co bylo na tom lístečku, co kvůli němu už třikrát dostal na budku. Syn se po mnohém ujišťování a slibech beztrestnosti konečně vzmuží, posmrkne naposled a řekne, „Tati, nezlob se na mě, já jsem ten lístek ztratil!“Tak tohle je taková jenom ohlodaná kostřička příběhu, když se to vypráví naživo, trvá to i deset minut, a vy se celou dobu těšíte na reakce posluchačů, vyprávíte, šperkujete příběh přímou řečí, gestikulací a mimikou, zkrátka si hrajete svou commedii de l´arte aby nakonec posluchač vydechl „To je ale vůl“ a kdybych neměl sto třicet kilo, tak by mně ten můj huronský smích sem tam někdo zatloukl do obličeje. Někdy mně to připomíná nejkurioznější poznámku do žákovské knížky, kterou mně tam vepsala naše němčinářka na gymplu: "Pospíšil vykázán z hodiny, protože se bavil na vlastní účet!"

  2. tak mámdojem, že tvůj ženich je ve vojenském, nebo se mi to zdá? Stejně jsou nejhezčí ty nejstarší fotky, málo platné…ale dala sis tedy práci a výsledek je super, je to dobrý nápad!

  3. Ano, Zuzko, můj ženich je ve vojenském, ale jak je u mě zvykem, není to z toho důvodu, který by se nabízel, ale já jsem řekla, že se dřív jak ve 20 nevdám (nezapomenout, že jsme spolu chodili 3 roky). No a tak den po mých dvacátých narozeninách jsme se brali. Smůla, že ženich šel na vojnu později, takže to tak vyšlo. Nakonec ještě štěstí, že tak. Stejně neměl žádný oblek :-))))Jiří, tak to bych Vás tedy na fotu nepoznala, ale je vidět, že jsem měla dobrou ruku výběru, že jsem se trafila i na svatební fotku s Vámi. Jinak ty cizelované historky musí být sice k popukání, ale trvám na tom, že originál (Váš) je originál … 🙂

  4. Tak jsem se nechal inspirovat panem Pospíšilem a povím anekdotu o tom, jak takhle jel Kléma Gottwald do Paříže. Dá se to natahovat, ale já to zkrátím: Po návratu Klémy s Paříže se ho ptá Tonda Rachota, jak se tam měl. On začne vykládat o schůzích odborářů, leč Tonda do přeruší: To né, to já na mysli nemám, já myslím, jesli si tam měl taky nějaký to dobrodružství se ženskejma? Kléma: No, byl sem taky v tom Moulin rouge. Tonda: Di, vyprávěj! Kléma: Sotva jsem dosed, přisedla si k mýmu stolu ňáká krásná dáma. Tonda: To neni možný! A co bylo dál? Kléma: To víš, já francouzsky neumím, já tak dobře rusky, špatně česky, tak sem si řek, nabídnu jí pití a namaloval jsem na tácek číši. Tonda: A dáma? Kléma: Přikývla a pak jsem namaloval něco k jídlu, jako nůž a vidličku. Tonda: A dáma přikývla? Kléma: Jo. Načež vzala ten tácek a namalovala na něj postel. Tonda: No, to snad neni pravda!!! Kléma: Je! A já dodnes nevim, jak na to přišla, že jsem truhlář!…Jinak Naďo, ten nápad na článek je všechna čest (nikoliv stranou), ale opravdu výborný a skvěle, tak nějak žensky, zpracován…

  5. No, děkuji Mirku, jen koukám, že svatba a nevěsta ve Vás mužských vzbuzuje nějaké divné asociace :-))))

  6. To je přece mužský a ženský svět, Naďo. My, chlapečci, bychom si ukousli oko i s víčkem, než bychom vyronili slzu dojetí. A raději to zakrýváme chlapáckými řečmi. Holčičky se dojímají rády a chlapácké chlapečky by někdy nejraději přetáhly potěhem! A ne že by to ti volové někdy nezasloužili!!Víte, vyprávěl se u nás vtípek o Pavlu Vavrysovi, malíři, co v Hradišti proháněl sukně. Kamarádi se Pavla ptali, nač myslí, když stáli u Niagarských vodopádů a on odvětil, že na soulož. Jindy mu tutéž otázku položili na dně Maqcichy. Odpověď stejná. Prostředí a nálady se střídaly, Pavel odpovídal stále stejně. A když se ho přátelé zeptali, jak je to možné, opáčil suše: "Já na šoustání myslím furt!!"Ach, kdeže loňské sněhy jsou. V Praze má dnes určitě sukní k prohánění více, ale je už jen starým kaprem ve velkém rybníku…

  7. No, kluci, já jsem si myslela, že budete tak nějak ty fotografie hodnotit, jak jsou některé vtipné, jinde třeba, že byste nepoznali nevěstu, že je to ten současný diblík a tak … třeba, nějak :-)))

  8. Jéé, to jsou krásné fotky. Všechny. Chlapeček v první řadě na fotce rodičů pana Tomse vypadá jako by z oka vypadl mému Vojtovi, včetně výrazu. Pan Heřmánek má teda mladou atraktivní kočandu. Kdybych věděla o akci S, poslala bych Vám taky své svatební foto. Měla jsem svatbu v kostele a den před tím manžel muzikant hrál na plese. Protože mobily ještě nebyly samozřejmosti a telefon jsme také neměli a já spala noc před dnem D samozřejmě u mámy, děsila jsem se, že by mohl zaspat vlastní svatbu. Z nervozity jsem do sebe házela jeden panák za druhým. Divím se, že jsem odcházela k oltáři střízlivá. Pak se nám po cestě ztratila moje máma s prstýnky a když jsme měly prsteny nachystat, nebylo co. Naštěstí nám prsteny půjčili švagr a švagrová a mezitím dorazila máma, takže najednou byly prstýnky čtyři.

  9. Mne se pro zmenu, kdyz jsem manzelovi navlekala prstynek, {nesundala jsem si z prave ruky rukavicku}, zakutalel mezi nohy svedku, stojicich za nami. Manzel se vrhnul na zem, odstrkoval nohy stojicich se slovy "S dovolenim". Uz to mne melo varovat, ze to nedopadne dobre. Muj americky manzel odmitl koupi prstynku pro sebe, ze prstynky nenosi. Ja mam od nej svatebni prsten, ale nenosim ho. V USA jsem svou 3. svatbu v zivote mela poprve v kostele. Jsem katolik, ale bylo to v metodistickem, takze zadna mse, jen obrad. Myslim, ze pani {slecna ?} Monika muze poslat svoje fotky dodatecne. Nada je velky odbornik na pocitac a nebude mit jiste problem je tam dodatecne pridat.

  10. Ano, Lído, máte pravdu, hned mě to napadlo, že o to Moniku poprosím. Jinak, děkuji Vám za dobrou historku.

  11. Moniko, sice mě mrzí, že sem zavítáte tak málo, ale beru to tak, že toho času moc nemáte. Prosím, pošlete fotky dodatečně, já je patřičně umístím i s tou Vaší historkou co jste napsala do příspěvku. Díky předem. Takto jsem doplňovala i fotoblog o kočárkách.

  12. Naďo, slibuji, že zavítám častěji. :o) Respektive, já i zavítávám, ale ne vždy mám čas psát komentář, protože na Vašem blogu to je totiž jako na posezení s přátely u čaje, takové povídání a nějak to nejde vyjádřit se stručně jednou větou. Je fakt, že časově jsem na tom bídně, což mi nevadí, pro mě tvora líného je zdravý stress do jisté míry tahounem. V práci toho je teď docela dost, ve škole začíná druhý semestr, musím zvládnout také praxi, dělám kurz pro hospicové dobrovolníky, což sebou nutně přináší další praxi, do toho se snažím o nějaké samostudium, protože škola hodně důležitých pomocných příbuzných oborů neučí. Kačka se mi hrbí, chodili jsme na rehábky, tak teď musí každý den cvičit a Vojta ač umí R, L i Ř, není schopen to používat a musíme trénovat logopedii. // Se svatbou děkuji. Svatební foto pohledám, ofotím a pošlu. Se svou rychlostí to možná bude k ročnímu výročí tohoto Vašeho článku. Možná bych našla i nějakou fotku z 2. svatby mojí mámy. Tím, že byla druhá, měla maminka bledě modré šaty a téže barvy klobouk. Přišlo mi to velmi elegantní. K tomu měla místo kyticetakový košíček a v něm naaranžované kytky. No a další doplněk. Dítě s křivýma tlustýma nožkama v krátkých šatičkách z téže látky jako měla nevěsta. To dítě jsem já. Musím to u mámy najít, doma to asi nemám, a když to ukážu svým dětem, budou z toho mít bezva legraci, vypadám tam fakt směšně. :o) Jak psala Lída s tím zapadlým prstenem, který hledá mezi nohami hostů, to je docela sranda, umím si to živě představit. Můj manžel taky prsteny nenosí ze zdravotních důvodů. Ani žádné šperky. A ani by snubák nemohl, i kdyby chtěl, protože 14 dní po svatbě ho někdo z nás dvou (to ještě manžel pomáhal v domácnosti :o) ) vytřel a vylil do záchodu. Tento týden jsem si prohlížela svůj snubák a zjistila, že je tam vyrata chyba. Místo Vítězslav tam je jen Vítězsla. Po 11 letech a půj jsem si teprve toho všimla!!! A mohla to být taková krásná sleva.

  13. Paní Moniko,jsem jako Váš pan manžel v tom, že zásadně nenosím prsteny, prostě proto, že mě rozčilují na prstech. K tomu vygravírování jména mě napadlo, že možná ten rytec nevěděl jestli je správně Vítězslav nebo Vítězslaf, šel se někoho zeptat a pak to zapomněl dodělat, protože mezitím urazil několik pivek.K Vaší poznámce stran onoho kloučka na fotografii svatby mých rodičů, bohužel sám nevím, kdo to byl. V té krásné době jsem nebyl na světě, a nebyl jsem dosud ani erotickým přáním mého otce. Ty figurky na dortu jsou, myslím, symbolem dosti častých takzvaných sňatků z nutnosti…

  14. Moniko, těším se, že fotky dodáte, dost jste mě (a určitě nejen mě) namlsala :-).Mirku, není ta paní v první řadě zprava sedící v bílém, sestra Vašeho otce? Přijde mi, že si jsou podobní.

  15. Ne, Naďo, to je manželka toho prvního zprava stojícího otcova bratra Františka, ale ta vedle otce vpravo je jeho sestra Vlasta, která je spíše podobná jejich za ní stojícím rodičům…

  16. Naďo, neodolala jsem a ještě jukla na ty fotky svatební. Prohlížela jsem je už v Bechyni, ale teď jsem si je vychutnala. Jsou opravdu moc pěkné, i to všechno povídání kolem.

  17. Naďo, oceňuji Vaši práci, kterou jste vynaložila na jakousi kroniku této společnosti zpřízněných duší Vašich čtenářů, do které, díky Vám, také náležím…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s