Pátek 12.3.2010 – nejlevnější a nejbohatší cestovka

Využívám senzační cestovku. Za pár korun. Je sice nejen termínově, ale i časově omezená, ale za hodinu a půl Vás už opravdu proveze a něco vidíte. Jediný papír, tedy smlouva mezi Vámi a jimi je o velikosti 5×8,5 cm, kam se vejdou Vaše i jejich podmínky zájezdu, vč. dohodnuté ceny. Pravda, já k tomu smluvnímu papírku musím předložit malou modrou legitimaci, že jsem důchodce, abych mohla využít slevu, ale to se fakt vyplatí.

Tento týden jsem cestovku využila hned dvakrát v týdnu a k plné spokojenosti. Z předepsané trati se neuhnula a tak jak garantovala čas odjezdu i příjezdu, vše dodržela. S touto cestovkou, která denně pořádá vyhlídkové jízdy po Praze, stále objevuji něco nového.

Na příklad ve Spálence jsem si nikdy nevšimla domu, který je tak úzký, jen na tři okna a tyčí se do výšky, převyšující okolní domy o pořádný kus. Fádnost fasády je rozbitá vystouplým balkonem a jednoduše zdobená. Dům tipuji na dvacátá léta minulého století. Uvnitř podobných domů je neustálé přítmí, když zrovna není noc. Okna vpustí do pokoje jen malinko světla, navíc když ještě stíní domy z protější strany ulice, ale nájemník si určitě zvykne, i když platí zvýšené poplatky za elektriku. Tedy nájemník, který rád ostává v centru Prahy, a paneláky mu nic neříkají.

Po trase Národní třída – Karlovo náměstí je spousta historických objektů, které si můžete prohlížet od hlavy až k patě, pokud nejede vozidlo cestovky příliš rychle, a to tedy nejede, protože má co dělat, aby mu stojící pasažéři nepadali jako kuželky na podlahu, když musí řidič s převelikým cinkáním prudce zastavit, protože se mu do cesty připletla plechová nádhera uvízlého řidiče na kolejích. Hned zkraje Národní třídy je dle mého laického vkusu těžká, špinavá hmota, trůnící pod názvem Nová scéna vedle Národního divadla. Měla bych založit “Společnost pro zbourání slepého masivu na Národní třídě”, byla bych zvědavá, kolik by se našlo členů, kteří si myslí jako já, že do historické části Prahy se nehodí a působí v ní těžce a ulici dusí. 

Tahle nejlevnější a nejoriginálnější cestovka má úžasnou historii. Hlavně tu tramvajovou. Přejdu historický koňský pohon, ale ty otevřené tramvaje, opatřené reostatem už ne, protože ty já pamatuji. Nikdy jsem z jedoucí tramvaje nevyskočila ani do jedoucí tramvaje nenaskočila, ale viděla jsem husarské kousky. Také hrozny lidí, plápolající za jedoucí tramvají, křečovitě se držící alespoň kousku štangle. V tramvajích se proháněli průvodčí s kleštičkami na procvakávání lístků za 60 haléřů dospělý, za 30 haléřů dětský a zajímavé bylo, že i mnozí rozměrnější se uměli v tlačenici protáhnout a neplynulou jízdu vybalancovat.

V létě se průvodčí omladili a zeštíhleli, protože nastoupili brigádníci z řad studentstva. Tramvajáci se v historii uvedli jako správní a spolehliví, všeho schopní, a v mnohých filmech je tato činnost zdokumentována. Třeba v báječném filmu, Nikdo nic neví.

Parádní jízdu zažíval náš příbuzný, který ve vypjatých dnech v roce 1968 jezdil po Václaváku nahoru a dolů tramvají, aby mu nic neuteklo z dějin a byl při tom kapotován solidní tramvají. Která cestovka Vám může nabídnout takový adrenalin? Dnes už ne, tramvaj po Václaváku dávno nejezdí, možná proto, že tehdejší naši vládcové prokoukli praktiky našeho příbuzného a nestáli o to, aby některá historická dění, probíhající ve středobodu událostí, byla tak přehledná.

Při vyhlídkových jízdách Prahou mi dnes k dokonalosti chybí už jen odborný výklad a automat na občerstvení, ale balené tak, aby se zamezilo polévání spolucestujících. Jinak o nějaký drobek by snad až tak zle nebylo. Měla bych navrhnout Dopravním podnikům, aby nějaké krátké úryvky o historii ulic, domů, či jiných objektů pouštěl mezi oznamováním stanic a u vstupu do povrchových dopravních prostředků byly ty automaty, nebo alespoň prodavačky Eskyma a Nanuků, které by měly své zboží v krabicích zavěšených na krku jako kdysi v biografech. Kdyby byla tlačenice, tak by si to lidi třeba podávali, jako když si takto pomáhají cvaknout jízdenku. To bych pak měla vyhlídkovou jízdu s plným komfortem.

A proč je cestovka s názvem Dopravní podniky hl.m. Prahy nejlevnější a zároveň nejbohatší cestovkou? Inu proto, že ta povrchová poskytuje za málo peněz hodně muziky. Sveze Vás, kam potřebujete, ještě Vám nabídne výhled na Prahu za každého počasí a taky Vás postrčí k zamyšlení či popudí ke studiu spatřeného.

Jenom nevím, zda by přijala reklamaci za páchnoucí odér v případě některých nemytých spolucestujících. Tedy, hodně dlouho nemytých …

Zde Fotocesta po tramvajové trati Národní divadlo – Karlovo náměstí. Výborná je také cesta po nábřeží tramvají č. 17 

fotografie z webu

Něco pro pobavení:

Zajímavost. Tak touhle tratí někdy jezdívám. Za mlada starou tramvají to bylo mimo trolejbusu jediné spojení MHD, k nám domů.