Středa 17.3.2010 – Srdceryvný a slzopudný příběh

 

je film s názvem Osmnáctiletá z roku 1939. Ten titul k datu jsem si vypůjčila z programu CS filmu, protože výstižnější by mě nenapadl. Jak jsem ledovala to stávkující koleno, tak jsem shlédla poměrně dost filmů, číst se mi nějak nechtělo. Musím říct, že si mimo filmu “Báječní muži s klikou” ty ostatní nepamatuji, protože jak jsem je shlédla, tak jsem je hned stihla zapomenout. Ten včerejší ale předčil hodně perel …

režie: Miroslav Cikán
scénář: Marie Doležalová, Karel Steklý
kamera: Jan Stallich
hudba: Josef Stelibský střih: Antonín Zelenka 

hrají:
Hana Vítová (Bela Olivová)
Gustav Nezval (Antonín Perný)
Marie Blažková (Antonínova matka)
Ladislav Boháč (Ing. Jan Bavor alias Jan Novák)
Vlasta Hrubá (Kateřina Olivová)

Nejdříve musím vytknout portálu – Port.cz, že se nenamáhal uvést ve svém programu herečku Zitu Kabátovou v roli advokátky Bavorové, protože tato role byla ve filmu klíčová a navíc jí to tam ze všech nejvíc slušelo a hned po ní padouchovi Ladislavu Boháčovi, který sice není můj typ, ale musím být nad věcí. Jaktěživ jsem neviděla takový hororový propletenec, Hollywood se může jít stydět do koutku.

To, že bývaly dívtky naivnější a nepoučené, to bych ještě tak trochu chápala, i když zde to hraničilo přímo se zaostalostí. Hana Vítová jako Bela měla smůlu jako hrom, když hned první noc po náhodné známosti s člověkem, o kterém nevěděla vůbec nic, otěhotněla, dalo by se říci z panny hned matkou, zrovna tak, jako asi letos poskočíme ze zimy hned do léta. Navíc mít tak děsnou švagrovou, to už byla přímo poťouchlost filmového scénáře. Švagrová nejen že zahýbala svému muži, upachtěnému venkovskému hospodáři, bratrovi Bely, ale z nebohé Bely, odsunuté na hospodářství tohoto bratra, si udělala služku, která musela na hospodářství všechno zastat, protože hospodář stále nebyl doma, (kamsi stále obchodně cestoval). Vrcholem všeho bylo, když nebohá Bela porodila a mrcha švagrová ji krátce poté vyhnala i s dítětem k řece, prát prádlo, aby se mohla pelešit se svým milcem. Bela, v jedné ruce mimino v zavinovačce, v druhé košík prádla, opírajíce košík z druhé strany o bok (trnula jsem, protože když jsem takto kdysi nesla košík s prádlem na zahradu, tak mi po tom boku sjel na zem a prádlo se vysypalo, ale Hana Vítová měla asi festovnější bok, nebo jí ten košík nějak šikovně upevnili) uháněla k řece. Když k ní dorazila, vyházela prádlo z košíku na zem, vložila do něj mimino a velmi pečlivě ukotvila košík na nejméně bezpečné místo.

Zatímco prala prádlo v řece, kamera pana Stallicha sledovala vrtění mimina v košíku, kolébání košíku, až se tento vykolébal, sám skočil do vln a nebohé robě v těch vlnách zmizelo. To ale milosrdná kamera neukázala, neb by v temnotách sálu biografů určitě došlo k masovému omdlévaní paní a dívek. Tak, zdálo by se, že už toho je na starou Belu, tedy pardon na Belu (pořád jsem to měla na jazyku) vrchovatě a ono ne.

Mstivá švagrová, která se bála prozrazení svých nevěr, dohnala chuderu zaostalou a submisivní Belu až před soud, kde pod přísahou prohlásila, že Bela dítě cynicky vhodila do vln, aby se zbavila důkazu svého hříchu. No, situace k uzoufání. Paní a dívky v sálech biografů určitě proplakaly několik batistových, či plátěných kapesníčků, ručně vyšívaných, to podle toho, z jakých poměrů pocházely.

A hle ta jasná náhoda. Na scénu vstoupila advokátka, krásná Zita Kabátová a ta hned svým bystrým okem postřehla, že Bela v tom bude nevinně. Zařídila nějakou právnickou fintou nové soudní projednání, kde došlo k úplné očistě Bely, když se prokázalo, že lhala švagrová i její milec. Na jednu stranu opravdu osvícený film, když se v té patriarchální době ženská projevila jako chytřejší než muži, ale aby to nebylo zas tak moc avantgardní, tak jedině proto, že se Bela konečně svěřila, jako žena ženě, tedy po slepičím způsobu …

Vrcholem zápletky bylo, že ten mizera, svůdce té hlupky Bely, byl manžel té chytré advokátky, zde v podání fešáka Ladislava Boháče (dívkař to byl, však ve své, životopisné knize naznačil i poměr s Olgou Scheinpflugovou).

Jo, jo, byl to na mě tak silný kousek, že mě vůbec nepřekvapil šťastný konec. Chudá dívka ke štěstí přišla, když vyvázla z vězení a odešla s hochem, který ji poté, co jí vyznal lásku, neb ji dříve tajně miloval, hospodařit na hospodářství svého bratra ňoumy. Bratr ňouma se rozvedl a byl rád, že má na svém hospodářství dva páry pracovitých rukou, aniž by jim za to musel platit, no a zlo bylo potrestáno, protože ten milec si tu rozvedenou nevzal. Jen mně uniklo, jak to dopadlo s paní a panem Bavorových. Zrovna do toho přišla Katka s něčím „důležitým“.

 

sympaťák kameraman Jan Stallich    krásná a vtipná Zita Kabátová          Ladislav Boháč, který se na stará kolena zapletl s politikou, místo s ženskou

Tento týden mi kalendář ukazuje tato výročí:

*15.3.1913 – Antonín Novotný, Tábor

+ 15.3.1962 – Anna Steimarová, Liberec

+ 15.3.1983 – Oldřich Nový, Praha

*16.3.1860 – Josef Šváb -Malostranský, Praha

+18.3.1981 – Darja Hajská, Praha

+19.3.1967 – Gustav Hilmar, Praha

*20.3.1868 – Jan Kříženecký, Praha

+20.3.1957 – Míla Pačová, Praha

+20.3.1960 – Bedřich Veverka, Praha