Sobota 20.3.2010 – jarní remake staršího článku :-)

Jaro je za dveřmi, dnes navečer se ujme své vlády. Sluníčko pilně nacvičuje putování po obloze, jeden den zkouší, zda má dost sil svítit celý den, druhý den pospává, ukáže se jen na chvíli, aby další den prospalo celý, protože je z toho nacvičování celé zmožené. Paní zima se své vlády letos nechce vzdát jen tak, vždyť je to jen jednou za rok, využívá do posledka svého vyměřeného času. Ale jaro už jí bere žezlo ze slábnoucí ruky, vlévá mízu do stromů, nasazuje pupeny lístků a teple dýchá na první poupata, které rozkvetou po poslech prvních kytiček, které mají dosti sil přežít chladný dech ustupující zimy. Ano, bledulky, sněženky, jaterníky brzy vystřídají modřence, kozí pysk, tulipány a pomněnky, aby se tyto vystřídaly s kytičkami letními.

Nesmělé sluníčko ukazuje svými prstíky na zaprášená okna, uklizené prostory, že zas tak uklizené nejsou a ačkoliv uklízení není mé hobby, těším se, jak všechno po zimě vycídím, aby sluníčko mělo kde odrážet své paprsky.

Při velkém jarním úklidu beru do rukou věci, ze kterých po celý rok akorát utírám prach.

Prach se však neusazuje na vzpomínky na milovanou osobu, která tu věc užívala. Jako třeba  proutěný košíček na šití. Místo proutěného ouška je kousek drátu, který tam dal můj děda, v duchu tehdejší generace, nic nevyhodit, vše spravit, ještě to udělá svojí službu.

V košíčku štupovací bavlnky, nějaké bavlnky na vyšívání, nitě na dřevěných špulkách, patentky, knoflíčky, zbytky kraječek, gum do kalhot, jehly všech možných velikostí, stužky, špendlíky, háčky do sukní, nůžky, hříbek na spravování ponožek, centimetr. Ty všechny předměty byly používány k  drobné domácí práci. Ty milované, pilné ruce jednoho dne košíček zavřely a už jej nikdy neotevřely.

Dnes děravé ponožky vyhodíme, protože kdybychom je zaštupovali, tak se stejně po pár vypráních rozpadnou. Co bychom doma zašívali a šili? Vyhodíme a koupíme nové, tolik hader bez kvality, za přístupnou cenu, no nekupte to. Nespravujeme, nahrazujeme. Dokonce umíme nahradit i lidské součástky, ale to je dobře. 

Plyšové album. Ozdoba z jeho desek už dávno vzala za své, plyš je sedřený, někde vylysalý. Ale to co obsahuje, je nevídané, s láskou a pečlivostí vepsané. Jak dlouho pisatel vymýšlel, jaký text by vepsal, jak dlouho maloval složitý, nebo prostý obrázek? Jakou radost zápisy působily, jak často v životě braly ruce album k potěše a vzpomínání majitelky?

 

Zavírám album, košíček uložím na své místo a hybaj do reality, takto bych toho mnoho neuklidila … 

Advertisements

12 thoughts on “Sobota 20.3.2010 – jarní remake staršího článku :-)

  1. Hezke, Nado. Ten Vas pamatnik, jak ho popisujete, mi pripomnel skoro tentyz {cerveny} moji maminky. Vzpominam si na jeden versicek z nej :Pamatnik vzpominek je zahradou,jenz jedina nam vernou zustane.Listy pamatniku pak ruze jsou,nam pouti svetem v cestu nastlane.A kdyz vse mile kryje nam jiz hroba nedba vic, kdo druhdy mel nas rad,jdem do pamatniku jako na hrbitovna mohylach snit, neb si poplakat.

  2. Lído, památník je po mé matce, není můj, i když by se v mém památníku stejný veršíček určitě našel taky :-)))

  3. já se obávám, že letos jaro nebude, že bude rovnou léto. Na zahradě mi lezou kytičky, včely začaly lítat, Mour lítá taky, za kočkama, Micinka za mouchama, Minda za mnou. Všechno je ok…

  4. Ty památníky, to bude asi spíš holčičí vzpomínání. Já mám babiččin, maminčin a svůj. Tak je co srovnávat. Pája také začínala, ale nakonec má jen takové "blbinky". Podobné, jako psala ona ve druhé či třetí třídě. Nejpovedenější vypadal asi takto: Kreslila svému spolužákovi do památníku domek a probodnuté srdce a napsala mu tam: "Milý Michale, přestaň mě už otravovat." To se řehtám ještě teď. Já to tak samozřejmě nemohla nechat, tak jsem aspoň to "otravovat" zabílila a Pája to přepsala na "pokoušet".

  5. Motto: V mém šuplíku teď odpočívá tiše, památník matky z šedivého plyše…A namátkou z něj vybírám zápis z 26.6.1919: Dá láska blaho Tobě a ctnost Ti zjedná klid. Ty zvol si proto obě a budeš šťastně žít!V upomínku vepsala Tvá spolužačka Emilie Töpfrová. Jsou zde krásné věci, většinou dosti neumělé, písmo je snažně krasopisné se střídavými úspěchy, ale je to všechno moc milé. Ovšem mezi těmi neumělými malovánkami najednou dominuje krásná perokresba Národního divadla od jakéhosi Vládi (?) s datem 20.2.1923. Je to krásná četba, už jsem to několikrát přelouskal. Jinak Naďo, v tom nadpise má být remake (= anglicky to znamenáněco, co je předěláno), slovo remaker neexistuje…

  6. já nikdy památník neměl, ale když s nimi přišly mé děti, musel jsem zapracovat na originálním nápadu (nebudu přece tak tuctový a psát tam tisícileté bonmoty), a tak jsem tam klukům přičinil páně Jiránkovy nápady, na jednom se chechtající pes řítí na kole kolem značky zákazu vjezdu a je doprovázen nápisem "Naučte svého psa jezdit na kole!" a na tom druhém nějaký chlapík ze svého těla a pramenů těsta vytvořil sochu Láokoóna s jeho syny a hady, u něj byl nápis "Upleťte si vánočku sami!"co jsem spáchal dceři, je zapomenuto, čertví, zda památník vůbec měla, je mně hodně podobná a život po svém raději žila odmlada, mám tím na mysli, že raději psala svou knihu (mimochodem dost dobrou, včetně přímé řeči, na tak malé dítě v psaném projevu značně neobvyklé) než věty do cizích glosářů, ostatně i nejmladší syn vytvořil svou první knihu hluboko na prvním stupni základní školyv noci jsem si přivezl svou ženskou s jejím synem z bratislavského letiště a už po cestě je vykrmoval. šťastné a hladové, tlačenkou, uzeným bůčkem, čerstvým chlebem a uleželou plzní, takové přivítání neměl ani princ Charles, který se nám motá v regionu právě dnesa když jsem vzpomněl toho Karlíka a mladého s mámou, kteří přiletěli také z Anglie, angličtina je sice mnohotvárný a propracovaný jazyk, který ale málokdo zná, všichni hovoříme pidgin english a ti, co se základům neučili jako například já, používáme minibasic english, k existenci ve světě to jakžtakž ostačí, ale číst Shakespeara nedokážeme, krásně naši situaci vystihl pan Werich se svým okřídleným zhodnocením angličtiny: "Zkuste anglicky říct zeleňoučké jablíčko a vyleze vám little green apple načisto bez chuti. Také neuměl anglickyremaker je česká snaha po vyjádření toho, co se anglicky řekne remake maker, česky předělávač, autor přepracování, zpracovatel obnov, ten, co dílo překopal v obecné češtině, ale třeba také přeneseně epigon, prostě angličtina potřebuje kontext k vyjádřením sémantiky, my naohýbáme slovo do potřebného tvaru svépomocí, co je lepší, nechme etymologůmměl jsem dnes nad ránem strašlivý sen, zbyly z něj jen střípky, v čase 4,33 ráno mě probudil, jak byl živý (asi jsem si přeležel něco údů) ale teď už jen vím, že to byla oslava mých narozenin připomínající požár Říma, jediný možný výklad podle Junga tkví v tom, že se těším na vlastní svátek, na který dostanu to, co jsem si včera v noci po příjezdu musel zkoušet se zavřenýma očima, abych byl překvapený, bylo to na omak až nesmyslně hebké, kolem krku to mělo tři knoflíčky a bylo to kouzelně pruhované deep blue polo shirt from Marks and Spencer…

  7. Zuzko, taky jsem si to tak trochu chvilku myslela, ale ono nám jaro ještě určitě předvede, že se tedy přeskočit nedá.Mirko, nemyslím si, že by ty památníky byla jen holčičí záležitost, ale je fakt, že to tak kluci neprožívají jako děvčata. Mirku, remaker jsem opravila, byla jsem líná se podívat jak se to píše. Jsem ráda, že sem chodí znalci, kteří pozorně čtou co napíši. V tomto našem památníku jsou také krásné obrázky a moudrá slova do života, krasopisně vepsána. Dříve se na to hledělo jinak.I já jsem Jiří napsala svým dětem do památníku něco nevšedního, synkovi např. sama nakreslila zeď, přes kterou se škrábe osoba nevalného vzhledu a připsala – přelez přeskoč, ale nepodlez nebo tak něco, jakože se nemá vyhýbat překážkám, ale že je má zdolávat. Katce zase postel s ležící holčičkou a pod to – hola hola, škola volá, jakože nerada vstávala :-)). Teď nám právě dala památník Karolína a já už fakt nevím co jí tam mám napsat a nakreslit.Jinak, Jiří, svátek máte až v dubnu, takže jestli máte narozeniny, tak Vám přeji všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví. Jestli jsem tomu špatně rozuměla a ty narozky nemáte, tak je to jedno. To přání platí.

  8. samozřejmě svátek a za měsíc, to ovšem nevylučuje, že se mně o něm nemůže zdát sen už dnes, zodpovědnost za obsah snů má člověk takřka nulovou, jóó kdyby takhle našinec si dal k večeři příkladmo strouhanou karotku s medem a měl by zaručeno, že té noci se mu bude zdát sen o vzduchoplavbě v horkovzdušném balónu nad středověkým hradem, to by bylo něco, ovšem jak znám naše bohy spánku, dělali by si z nás chlapů srandu a zaručený sen o mladé povolné brunetce by přišel jen po konzumaci sušených koňských koblížků, přelitých rozpuštěným špenátovým protlakemdíval jsem se dopoledne chvilku (jen co přešly reklamy u sportu) na nějakou politickou diskusi v televizi a napadl mně prastarý židovský vtip:rok 2010. Hospodářství v loji. President Klaus a povolává svou tajnou zbraň Roubíčka, bývalého ekonoma JZD Slušovice, s žádostí pomoc. "Dostanou k dispozici všechny podklady, nic jim nezatajím – a oni řeknou, jak si dopravdy stojíme a co s tím. Mají na to týden." Za týden přijde zakaboněný Roubíček a vece: "Kdyby to bylo špatný, tak by to bylo dobrý. Ale teď – už nic. Bejt jima, tak dám radši přepsat Hrad na milostpaní!

  9. jak to tak čtu, vypadá to "napadl mně" jaksi divně, ale já měl na mysli, že mně vytanul na mysli, přišel mně na mysl, nikoli, že by onen vtip mě napadl fyzicky

  10. Jiří, řekla bych napadl mě, protože i vtip mě napadne fyzicky, protože napadl část mého těla, tedy mozek. Vytanul mně na mysli je už jen kouřová clona :-)))Neberte mě vážně, nejsem češtinář, o tom by mohla vyprávět Zuzka a ještě jedna jistá paní korektorka, romány …

  11. Naďo, já jsem v tomhle strašně plytký člověk. Vadí mi krámy navíc a kdyby to šlo, nastolila bych doma designérský minimalismus. Vyhodím, co se dá, fotky mám někde hozené, ani nevím kde, málo si je prohlížím (proto jsem dosud neposlala své svatební foto :o), ale učiním to, až si vzpomenu ve správný čas, na správném místě.) Jsem v tomhle jako chlap. Na druhou stranu mě to strašně mrzí, slibuji si, že to napravím, protože si říkám, jak budu vzpomínat na lidi, kteří začnou odcházet, když si neuklízím a nekultivuji vzpomínky už za jejich života? A jaké vzpomínky předám svým dětem, když mi chybí ten zdravý patos? Je pravda, že dnes jsou věci předměty. Přiznám se, neumím se k věcem s úctou chovat. Je to samozřejmě špatně. Asi je to dáno naší generací, že vše je snadno dostupné. Když rozbiji talíř, je mi to jedno, koupím v ikei nový, mamka má doma servis, který měla dříve než jsem se narodila a rozbít třeba vázu z vzácného skla, to by se trestalo asi popravou. :o) Ale asi mě k tomu maminka ani nevedla. Kromě toho drahého servisu, křišťálu, nebo porcelánu, jsme neměli žádná vzácná alba, maminka měla vždycky uklízecí mánie a vyhodila všechno, takže jsme třeba neměli doma žádnou dotekovou vzpomínku na prababičky, které jsem nikdy nepoznala a které obě měly zajímavý a těžký život. Třeba alespoň knihu. Zato kamarádka, ta se těší až zdědí starobylý servis, který její babička dostala před válkou od židovské rodiny, kde pracovala jako vychovatelka. Ta rodina byla později deportována a už se nevrátila. Nicméně já bych se bála něco tak vzácného mít doma. Do mé hektické bohémské domácnosti se to prostě nehodí.

  12. Moniko, tak na tohle téma jsem před rokem napsala ještě na Lidovkách článek. http://sites.google.com/site/bigbrutt/Home/nebyla-revoluce-jako-revoluce/jo-pak-ze-se-penize-nevali-na-zemi-jen-je-zdvihnout/moje-babicka-je-king/co-ma-spolecneho-denik-briget-jonesove-s-kalabrii/kk/vidim-mesto-velike-jehoz-slava-hvezd-se-dotyka/drahouskove-bylo-mi-cti/kdyz-je-v-praze-abnormalni-hic/zahadne-zmizeni-z-uzavrene-mistnosti-a-nejen-o-nem/krize-je-nejen-ve-svete-ale-i-u-nas-na-domaci-scene/skola-zaklad-zivota/chci-bydlet-nejdriv-nekde-v-australiiDoufám, že se dočkáme Vaší svatební fotky, snad se Vám podaří dorazit na správné místo a ještě ke všemu se správnou myšlenkou :-)). S tou vázou ze vzácného skla jste mě dostala. Já mám jednu porcelánovou a tu opatruji jako oko v hlavě, ale kdyby se měla rozbít, tak si řeknu no a co. Co já už za svůj život rozbila věcí a také o co všechno jsem přišla, že už by mě to vůbec nebralo … :-))).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s