Úterý 23.3.2010 – ach jak je krása pomíjivá

Když holčička dostane do vínku krásu, je to často danajský dar.  Říká se, že to má v životě jednodušší, i když to tak povětšinou nebývá. Krásné dívky a ženy jsou sice muži obdivovány, ale často musí čelit závisti, zejména ženské a pomluvám, že když je žena krásná, musí být nutně hloupá.

Pro krásnou ženu není někdy jednoduché se se svým vzhledem vyrovnat. Jsou typy, které přikládají větší důraz na vzdělání a svoji krásu berou jako třešinku na dortu, ty pak nemají starost se stárnutím. Hůře jsou na tom ty, které svoji existenci a životní úspěch na své kráse postaví. Jsou to na př. herečky, modelky, mnohdy i tzv.. zlatokopky, které si svým vzhledem zajistí buď manželství nebo alespoň partnerství s bohatým mužem, tedy prodají svoji krásu za pohodlný život.

Viděla jsem na internetu fotografii staré a nemocné Elizabeth Taylor. Při pohledu na fotografii jsem si uvědomila, jak je život krutý ke krásným ženám, když jejich krásu podrží jen nakrátko. I když už ona sama o bytí na tomto světě příliš netouží a je na konci své životní cesty, bylo mi líto té její strašné proměny.

Už jako dětská hvězda ve filmu Lassie se vrací předvedla nejen herecké umění, ale zaujala i svojí mimořádnou a zvláštní krásou. Ve své době patřila k několika vyvoleným kráskám. I když Liz Taylor vytvořila spoustu rolí, vč. slavné Kleopatry, mně se nejvíc líbila ve “Zkrocení zlé ženy”. Elizabeth se narodila ve stejný den jako já.

 

                                                                                          čas je neúprosný a zlý  …

Nemohu si pomoci, ale dříve krásné ženy oslňovaly svojí nezaměnitelnou originální krásou, dnes mi připadají, až na drobné výjimky všechny na jedno brdo, někdy to vypadá, jakoby byly klonované.

Muži to mají o moc jednodušší. Jejich vrásky a stárnutí jim většinou sluší. Dokladem této skutečnosti je starý známý Jean Paul Belmondo a také náš herec Raoul Schránil.

Za některé krásné ženy to vyřeší jejich osud. Tak, že zemřou mladé, nestihnou zestárnout a proto zůstanou v mysli svých obdivovatelů navždy krásné. Je to ale neúměrná cena za zachování krásy na věčnost. Jako třeba u Jany Rybářové nebo Zorky Janů, sestry Lídy Baarové. Nedokázaly překonat své životní problémy a zvolily dobrovolný odchod z tohoto světa. Každá z jiného důvodu, ale obě tak strašně mladé …

                                                                                                                 Navždy krásné …

Zítra, tj. 24.3. to bude 64 let, co svůj život dobrovolně ukončila Zorka Janů – 24.3.1946

a také uplyne 100 let od narození herce Raoula Schránila – 24.3.1910