Pátek 26.3.2010 – můj život před a po rock and roll

S překvapením jsem zjistila, že se mi začaly líbit takové sentimentální cajdáky, jako je např. tento: “Mám přání, abys lásku mou směl najít, už dnes … “, ano Vy znalci už víte, že takto zpívá Sněhurka v češtině. Kreslená Sněhurka je na youtube, je stále milá a nezestárla. To dnešní verze, které sledují dnešní děti, tedy i naše Natálka jsou sice počítačově dokonalé, ale cosi jim chybí. Já bych soudila na chybějící poetiku, dnešní verze pohádek jsou spíše horory. Ale o tom potom. Jde mi dnes o hudbu jako takovou.

Vždycky jsem měla problém s tzv. vážnou hudbou, mimo Čajkovského, který je prostě podle mě dokonalý a poslouchatelný všemi generacemi. Výchovné koncerty, které jsme se školou navštěvovaly, byly pro mě nudné, zrovna tak jako estrády s tanci a zpěvy o rodných zemích. Bylo to k neusezení. Než jsem zjistila, že na světě existuje rock and roll, později beat, ale i hudba a písničky Semafor, tak největším vrcholem vodvazu byla pro mě písnička s Milanem Chladilem – “Chtěl bych mít kapelu ze samých pozounů”. Dokonce si přesně pamatuji ten historický klip, kdy v závěru správcová honí kapelu s koštětem a pak vezme pozoun a sama na něj zaduje. Moc se mi to z gauče od televize líbilo. Taky písnička “Dáme si do bytu” byla správně v rytmu, tak jsem ji vzala na milost.

Co mě opravdu nikdy nechytlo, to byla dechovka. Teď nemluvím o lidových písních, které, ba naopak, když nejsou příliš umělecky upravovány, znějí jednoduše, jsou pro mě krásným zážitkem. Vzhledem k tomu, že jsem byla v pubertálním věku zuřivý vodák, prožívala jsem také období písní u táboráku, doprovázené kytarou. Kytarista byl vždy velmi obdivovaný a tehdy jedině v mužském vydání. Píseň “Letí šíp savanou” nebo slavná “Niagára”, to byly songy té doby. Oheň plápolal jako v té písni “Táboráku plápolej”, zasněné pohledy směřovaly do plamenů a bylo tklivě milo.

Do mého života vtrhl RaR v druhém ročníku průmyslovky, kdy jsme s mojí, v pořadí druhou láskou, poslouchali radio Luxembourg na jeho tranzistoráku s dvěma plochými bateriemi připevněnými k tranzistoráku zavařovací gumou. Posedávali jsme s Pepíčkem po lavičkách a naslouchali peckám z Laxíku. Později jsem dostala magnetofon Sonet duo, nahrávala všude možně posháněné Beatles, Litle Richarda, Buddy Holly, Jerry Lee Louise, Ray Charlese, Steve Vondera, Billie Holliday, Louis Armstrong a mnoho a mnoho jiných. Poznávala jsem tedy také blues, dixieland, jazz, atd. Nejúžasnější zážitek byl pro mě koncert Louise Armstronga. Myslím si, že už nikdy jsem takový dojem z koncertu neprožila. Ta atmosféra byla tak jedinečná, že mi to připadalo jako zázrak. Dodnes, když někdy v TV vidím  ukázku z tohoto koncertu, tak si říkám, ano jsem tam, jsem tam nahoře úplně pod střechou, byla jsem u toho zázraku.

Ve školní době jsem i já sama začala hrát na kytaru. Sice jen asi tak se čtyřmi akordy, ale poslouchat se to při dobré vůli dalo.

Ještě později jsme s mužem moji sbírku rozšiřovali o desky – elpíčka, získávané také všelijakými cestami. Mimo Valdemara Matušku (Hlavně “To všechno vodnéés čas”), Marty Kubišové (téměř všechno) a Pavla Sedláčka (téměř všechno, hlavně “Hey Paula”), pro mě tenkrát čeští zpěváci moc neexistovali. Pavel Sedláček byl můj jasný favorit a mám ho ráda dodnes, jeho koncert před pár lety ve staré dobré Lucerně s kapelou The Cadillac byl jako za mlada. Z domácí tvorby se mi líbil a stále líbí Kocábův a Pavlíčkův Pražský výběr. Mám natočený jejich koncert na rozloučenou se sovětskými vojsky, když museli konečně opustit naše území.

Na stará kolena začínám tak trochu koketovat s tzv. vážnou hudbou, hlavně se to týká klavírních koncertů a s již zmíněnými cajdáky. Našla jsem zalíbení i ve sborovém zpěvu, zní-li v dobré akustice. Co mi stále nejde, jsou opery, až na výjimku – Rusalka a árie sboru Židů z Nabucca. Opera je úplně jiný hudební projev a způsob vnímání hudby, který je mi utajený. Tohle umí Katka, asi se s tím narodila, jinak si to neumím vysvětlit.  S operetou a muzikálem problém nemám a mám i zde své oblíbence. Z operety je to “Mamzelle Nitouche” od Florimonda Hervé, kterou jsem poprvé poslouchala s uchem nalepeným na rádio a z muzikálů dva, jeden je “Chicago” a druhý  “Pygmalion”.

Z dnešní hudby pro mladé můžu poslouchat jen něco. Snažím se být tolerantní, když domem duní duc, duc, duc a dům se chvěje v základech, ale jak už to tak mezigeneračně bývá, příliš mě jejich hudba neoslovila. Hudba mi stále obohacuje život a nacházím v ní nové, nebo jak stárnu, tak i jiné, dojmy. Hudba byla se mnou ve chvílích kdy jsem byla šťastná, ve chvílích intimních, když mi bylo smutno nebo jen tak.

P.S. Tak Honzo, je to na Tvůj popud. Spokojený???

Advertisements

23 thoughts on “Pátek 26.3.2010 – můj život před a po rock and roll

  1. Naďo, všechna čest stranou, přestože nemáme úplně shodný vkus na hudbu, spíše z důvodů generačních než jiných, tak ale tohle se Vám povedlo a málem jsem byl dojat. Dávám 1*…

  2. Naďo, taky se mi to dobře četlo, i když já taky mám radši trochu jinou muziku – jak jsem o tom psala kdysi na blogu – Stvoř srdce čisté (a současnou českou znám, i např. díky Medůze nebo žebříčku na blogu u Štěpána Hájka, a poslouchám ji). Ale začátky máme stejné, já obdivovala Pavla Bobka, Yvonnu Přenosilovou a Pavla Sedláčka s jejich rokenrolovýma peckama v angličtině (Hey Paula se Sedláčkem a Pilarkou je taky moje moc oblíbená). A co se týká Sněhurky, tak moje vnoučata ji stále chtějí pouštět. A tak vím, že prince zpívá Karel Hála a Sněhurku nějaká méně známá zpěvačka (Sikulová nebo tak nějak).

  3. Já vím, Mirko, že Ty holduješ jinému žánru, nemůžeme být všichni stejní. Je fajn, že nějaké styčné body v té muzice nacházíme.

  4. Jsem ráda, že jste Petře doplnil ta data. Je fajn mít svého čtenáře – odborníka. Jaká hudba se líbí Vám?

  5. Tak to já mám velmi široký záběr:-)Od nejstarších 20-30 let jazz,big band (F.Sinatra,G.Miller),naše staré filmové melodie (E.Fiala,R.A.Dvorský,J.Srnka,J,Ježek),vážná hudba(W.A Mozart, G.F.Händel,A.Vivaldi,Cikánský baron, Netopýr, valčíky Na krásném modrém Dunaji, Povídky z Vídeňského lesa,Měsíční sonáta (Beethoven), Ukolébavka (Brahms), Jaro (Vivaldi), Vltava (Smetana), Bolero (Ravel)!!! nebo Ave Maria (Bach/Gounod).A dále 60.léta české hity(Pilarová,Chladil,Simonová apod.)Procházím obdobím metalu,techno…je toho spoustu:-)viz linkhttp://www.last.fm/user/infodad

  6. Nojo Petře, Vy to máte hezky natahaný na jedno místo, podívám se poté. Jinak ty naše staré české filmové melodie mám taky moc ráda.. Některé s těmi pisklavými hlásky, jsou přímo dojemné, ale Ti, o kterých píšete Vy, to jsou profíci. No a Inka Zemánková, to byla klasa! Někde náš dům ukrývá elpéčko filmových melodií a písní, jen ho vyhrabošit, musím se na to podívat. Je fajn, že jste mi to připomněl, úplně jsem na to zapomněla.

  7. Byť dnes nejraději poslouchám jednu skladbu, která tady byla, co je svět světem, a tou je ticho, kus mého života ovládalo vlnění v lidskému uchu slyšitelném spektru frekvencí, které vydávaly hudební nástroje a lidské hlasivky. Svého času strkal jsem hlavu půl metru blízko k membránám basových reproduktorů o rozměrech solidního lavoru, nechával si do hlavy ječet sirény zpětných vazeb a pranic si nedělal z toho, že ještě druhý den jsem slyšel málo a uši měl zalehlé. A tak jsem si položil základy své dnešní hluchoty, v níž představuje jediný světlý bod permanentní zázněj v pravém uchu, který mám společný s Miškou Pavlíčkem. Jenže ten o tom do televize mluví jako o důvodu k zešílení, já ho používám naopak jako velmi užitečnou kontrolku, že ještě vůbec slyším. A tak chodím po světě s bzučením v pravém uchu a levým poslouchám, jak řvou ptáci, hvízdají meluzína a brzdy aut bez ABS, někdy dokonce slyším trávu růst.Když jsem v polovině sedmdesátých zjistil, že se bigbít sám do sebe zavinul jako Joe Zawinul, ale to je chytrá slovní hříčka, skutečná úroveň starého bigboše, že mí oblíbení muzikanti rozpačitě přešlapují na velkých až dvacetiminutových plochách artrockových počinů a čekají na nápad, který by je posunul dál, a ten nápad ne a ne přijít, protože to vypadalo, že šedesátá všechny libozvučné postupy vyčerpala, v závěru se přece mnohé kapely podle mě načisto marně nechaly inspirovat vlivy arabských, indických a tibetských kultur. Sedmdesátá ještě paběrkovala na troskách šedesátých a pak už nebylo nic, než období temna, skládající se z etap jako hardrock, disco, techno, punk, metal, d&b, rap, hip hop a desítky dalších. A tak jsem se někdy v polovině sedmdesátých otočil proti směru času a začal své putování do pravěku.Začal jsem poslouchat starou muziku, která mě neomylně zase přivedla ke kořenům, což představují r&b a baroko. Zakotvil jsem na spletených liánách triol a tamodtud pořádám dobrodružné výpravy za poznáním, leč pokaždé se pokorně vracím k barokní hudbě. Tolik obecně, a teďka to, nač čekáte, jména. Dlouhodobě sleduji tvorbu a poslouchám Van Morrisona, J.J.Calea, Erica Claptona, Joni Mitchell, Carol King, Leonarda Cohena. Čas od času si uspořádám vzpomínkovou tryznu za Roebucka „Pops“ Staplese, Hendrixe, Joplinku, J. Brela, Otis Redinga, Ellu Fitzgerald, Bessie Smith, J.L.Hookera a bylo by jich ještě hodně.Z kytaristů poslouchám rád Ala di Meolu, Paca de Luciu, Santanu, Malmsteena, Satrianiho. A zpěváků je víc, líbí se mně Eva Urbanová, ten její úžasný osvalený tón je opravdu jedinečný, u mnoha zpěvaček je zpěv jen zvukem, ale její zpěv má i tělo. Rád poslouchám Riccarda Cassinelliho, když dává baroko. Ale také bych mohl jmenovat celou produkci detroitské* firmy Tamla Motown (Motor Town, město motorů, kouzelná zkratka jako třeba sovchoz) nebo kapely jako Sugarhill Gang z New Jersey, která zpívala hip hop hluboko v dobách, kdy se ještě nevědělo, že se tomu stylu dnes bude tak říkat. A moře dalších.A víte, jaký mám dnes plezír? Poslouchám sem tam old timery. Kapely, které se věnují dnešním podobám historických stylů. Funny Fellows, Harry Phill band, atp. Ale ticho je ticho. I když v něm pořád cosi protivně bzučí.A ještě vám povím jeden muzikantský. To takhle umře rocker, ale skutečně ortodoxní tvrďák, řepa, křivák, koně, vidíte ho před sebou? No a tenhle řízek přijde do nebe a Svatý Petr ho hned v bráně zarazí: „Cože, ty a do nebe, tobě přeskočilo! Celý život jenom chlast, drogy, děvky, marš do pekla!“ Bigboš se otočí na patě a valí do pekla. Tam ho Lucifer vezme kolem ramen, s úsměvem vyslechne a říká: „Jasan, jdi chodbou „C“ a vejdi do dveří šest, už tě tam čekají.“ Tak řízek jde a otevře šestku. Tam je perfektně vybavené studio, aparáty jako od Boha, magická oka Marshallů poblikávají, Leslie repráky se líně otáčejí na bednách, nástroje jeden sen, on koukne a támhle v rohu ladí rickenbakera John Lennon, kývne mu a koukne za bednu, tam vybaluje Hendrix svého stratocastera z futrálu a vedle něj se rozezpívává Freddie Mercury. „Chachááá, týýý vole, tohle že je peklo?“ zařve náš rocker. „Klid, nalaď se,“ říká John Lennon, „my počkáme, už jseš? Tak já to odpočítám“ a odklepá na ozvučnici „jedna dva tři čtyři…U stánků na levnou krásu…“* francouzský dobyvatel Antoine de la Mothe Cadillac založil v roce 1701 malou osadu Ville d´Etroit, tato vesnice později získala název Detroit a rozrostla se. V roce 1902 v ní Henry Martin Leland založil malou továrnu a na počest francouzského dobyvatele ji nazval Cadillac, pamatujete ten blog?

  8. Jiří, napsal jste krásné a odborné pojednání k mému všeobecnému plkání o muzice. I já musela mít všechny aparáty na plné pecky a čelila zlobám, že kdo to má poslouchat, a že budu hluchá. Hluchá nejsem a nic mi v uchu nebzučí, takže to nebudete mít z hudebních produkcí :-). Máte pravdu, že převelikým boomem v šedesátých vzniklo asi už úplně všechno a že se dá těžko něco nového a hlavně poslouchatelného vymyslet. Jen některé umělecké obory mají své rezervy, ale u většiny to platí také. Všechno už tu bylo.Připomněl jste svůj článek a já zde na něj tedy dávám odkaz, stojí za znovučtení, ostatně jako Vašich 99,99% článků na IDnes. A proč tak divné %? Inu abych nebyla zas až tak moc za vlezdoprdelku, kdybych dala 100% :-))http://jiripospisil.blog.idnes.cz/c/59282/Francouzsky-dobyvatel-Antoine-de-la-Mothe-Cadillac.htmlO hudbě se dá povídat dny a hodiny, a poslouchat u toho své oblíbence, jako jsme si napsali s Honzou, který mě poňoukl, abych tedy něco o hudbě napsala. Jako reakci na napsané jsem od něj dostala krásné vyprávění o "jeho hudbě", a tak doufám, že poté, co jsem jej zaregistrovala, dojde mezi nás.

  9. Za tu chválu mých článků Vám posílám odkaz na Úschovnu, kam jsem uložil desku old time kapely Harry Phill band, doufám, že se Vám bude líbit, oznámil bych uložení více zájemcům, ale nemám jejich e-maily, takže pokud by byl zájem, rád to nahraju znovu a pošlu odkaz na stažení

  10. Úschovna došla, je to dobrý, dobře se to poslouchá, děkuji. Já jsem Vám poslala album Blues ze staré pekárny, ale vůbec nevím zda to odešlo, protože mám zase nějakou paseku s poštou :-))). Tak mi dejte vědět, zda to dorazilo. To je z toho, že mám několik adres.

  11. Ten blog o muzice mně trochu zavádí do mého mládí, kdy jsem byl též vyznavačem big bandů. Hezky se to čte naděnko, jen houšˇa delší a další články. Honza

  12. Sláva, Honzo, podařilo se a jsi zde. Díky za chválu, to potěší! Všimla jsem si, že sis vymazal jméno a to mě překvapilo, protože na Lidovkách ho používáš …

  13. Já mám absolutní hudební hluch. Když jsem počítkem devadesátých let koupil dodávku pro podnikání, tak v ní nebylo rádio a moje děti, které naopak hudební sluch mají a dcera dokonce absolutní, mě vyzývaly, abych urychleně koupil autorádio, protože moje kvílení nehodlají poslouchat.A já sám dělím svojí přízeň mezi rádia "Oldies" a "Country". Divná kombinace, že? A rád také poslouchám některou klasiku. Třeba, ale nejen, Dvořákovu Novosvětskou. Kdysi jsem ji dokonce měl na černé dlouhohrající desce. ALe nebyla zas až tak dlouhohrající, aby se nemusela obracet.

  14. S tou černou barvou elpíčka jsi mi Jirko připomněl, že já vlastním desku Jerry Lee Louise žlutou. Mezi všemi deskami rarita :-))

  15. Přečetla jsem si další povídání. Jsem ráda, že jsem se vrátila, dozvěděla jsem se spoutu nových informací. Po pravdě – poslouchám hlavně současnou českou muziku, ale jak už jsem psala – ne tu z rádií, ale z odkazů na netu nebo z CD. Jablkoň, Traband, Pospíšil, Poletíme? nebo Klára Vytisková, Gaia Mesiah a nově jsem objevila TWO VOICES. Ale nádherný pořad byla třeba "rebelující dáma" Hanka Ulrichová …

  16. No jo….to je úplná odborná hudení společnost. Já, ač sborová zpěvačka, nejsem na vaší úrovni. Nicméně můžu to co Mirka a často si pouštím Cohena a Nohavicu a tak. No a Křesťana a Pospíšila, já jsem asi víc na chlapy

  17. Nado, ja mam taky rada Cajkovskeho a Dvorakovy Slovanske tance. Muj prostredni syn miloval Vivaldiho, az dokud pri jeho hudbe z kazety v aute 2x nehavaroval. Kdyz jel za mnou pres cele Cechy v noci do nemocnice, kam mne odvezli, byl nevyspaly a mel o mne strach, tak prehnal zatacku a polozil se s malym Renaultkem na bok do kukurice. Kupodivu, nic se nestalo jemu,ani autu, ktere padlo do mekkeho a podarilo se ho lehko postavit na kola a pokracovat v jizde. Ale syn byl tak v soku, ze jeho prvnim cinem bylo, ze vytrhl kazetu s Vivaldim z prehravace a vyslal ji na obeznou drahu do pole. I kdyz za to chudak Vivaldi vubec nemohl.

  18. Milá Lído, je dobře, že to dobře dopadlo, i když se asi Vivaldi v hrobě obrátil. Doufám, že dnes už je zase vzatý na milost :-)))

  19. Muj oblibeny zpevak je a byl Waldemar Matuska. Poustim si na You Tube pisen Do vezi z Noci na Karlstejne casto. Taky se vracim k pisni Dream,dream…, ke ktere jste mne privedla Vy, predtim jsem ji neznala. Z vazne hudby mam rada Chopina (Pisen lasky, kterou slozil pro George Sand a polonezu) a Cajkovskeho Italske capriccio a Dvorakovy Slovanske tance. Mou dalsi oblibenou pisni je na You Tube Perhaps love. Poem od Fibicha jeste ted, po vice nez 50 letech umim zahrat na piano. Do hudebky jsem chodila jako dite, kdyz mne po 5 letech uceni vyloucili z dochazky pro drzost.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s