Pátek 2.4.2010 – jsem nepostradatelná …

V pátek, 6.11.2009 jsem psala svůj deníkový zápis o tom, jak jsem den před tím upadla a šla pěkně plavmo rovnou na kapotu. Svěřila jsem se, že padat nesmím, protože z toho vždycky vznikne nějaká polízanice, ale co dělat, když už se stalo. Odřená kolena vypadají docela jinak, než když jsem nosila bílé podkolenky a na odřeniny se lil kysličník a ta dnešní, na která se plácne burow. Ta moje natlučená se od posledně vzpomínaného pádu potichu vyvíjela do dvojnásobné podoby, tedy abych si nevymýšlela, tak zatím jen to jedno, takže již nebylo zbytí a musela jsem navštívit odborníka lékaře.

Vybrala jsem si odborníka podle stránek v internetu, a byla jsem zvědavá, zda výběr bude šťastný, či naopak. Po návštěvě, nevím, mám rozporuplné dojmy. Pan doktor totiž nepřipustil z mé strany ani slovíčko navíc a trval na přesné odpovědi na svoji podanou otázku. Když jsem se jen nadechla, že bych odbočila, tak mě sjel, že na to se mně neptal, ať odpovídám na dotaz. Seděla jsem v židli napnutá jak strunka, abych vyhověla a odpovídala přesně, a i když mi nesvítil lampičkou do očí, připadalo mi, že když neřeknu přesně, co chce, odvedou mě v poutech. Musím ale říct, že následující odborný zákrok byl proveden přesně, rychle, přehledně a i když byl bolestivý, dal se snést, dopadl pro mě bez ztráty kytičky, tedy neječela jsem. Obrázek ani bonbon jsem sice nedostala, ale byla jsem pochválená, jak jsem to hezky zvládla. Bodejť by ne, když jsem po tom úvodu ani nestihla mít strach z toho, co se bude dít.

Tak nevím, možná kdyby pan doktor byl podobného ražení jako kdysi má zubní paní doktorka, která po zhlédnutí snímku mého chrupu se chytala za hlavu a lkala nade mnou jako příšerně stavěné a komplikované mám zuby a jak tedy neví, co si má počít, tak bych asi zrovna tak znervózněla a bála se stejně. No řekněte, když se bojí doktor, co potom má dělat pacient?

Podle instrukcí jsem měla nohu šetřit, takže jsem nemohla jet na velký nákup. A tak dostal nákup na starost děda, vše hezky napsané na lístku. Pro jistotu jsem požádala Karolínu, aby na něj dohlédla a sama mu s nákupem pomohla, protože ho samozřejmě znám. Katka je oba naložila do auta a já doma čekala, jak to všechno dopadne. Tušila jsem, že to nebude až tak pintlich, ale výsledek byl stokrát horší, než jsem si mohla pomyslet. Přivezli 6 šlehaček (napsané byly 2), 2 smetany (psaná 1), úplně jinou rýži než jsem si přála, vůbec nepřivezli kuře, mandle, pomazánkové máslo (prý to nenašli), místo 2 ks másla přivezli 4 ks, z toho jedno co nikdy nekupuji (máslo bonjour), místo čističe WC koupili vůni na WC, navíc mimo seznam, koupili 3 druhy oříšků a pytlík raciolek …  

A pak ať mi někdo říká, že jsem doma postradatelná …

Taková situace by nikdy nemohla nastat u nás v ulici, v obchodě, kde prodával pan Liška se svojí paní. Ti by těm mým nákupčím takový nákup určitě rozmluvili …