Pátek 2.4.2010 – jsem nepostradatelná …

V pátek, 6.11.2009 jsem psala svůj deníkový zápis o tom, jak jsem den před tím upadla a šla pěkně plavmo rovnou na kapotu. Svěřila jsem se, že padat nesmím, protože z toho vždycky vznikne nějaká polízanice, ale co dělat, když už se stalo. Odřená kolena vypadají docela jinak, než když jsem nosila bílé podkolenky a na odřeniny se lil kysličník a ta dnešní, na která se plácne burow. Ta moje natlučená se od posledně vzpomínaného pádu potichu vyvíjela do dvojnásobné podoby, tedy abych si nevymýšlela, tak zatím jen to jedno, takže již nebylo zbytí a musela jsem navštívit odborníka lékaře.

Vybrala jsem si odborníka podle stránek v internetu, a byla jsem zvědavá, zda výběr bude šťastný, či naopak. Po návštěvě, nevím, mám rozporuplné dojmy. Pan doktor totiž nepřipustil z mé strany ani slovíčko navíc a trval na přesné odpovědi na svoji podanou otázku. Když jsem se jen nadechla, že bych odbočila, tak mě sjel, že na to se mně neptal, ať odpovídám na dotaz. Seděla jsem v židli napnutá jak strunka, abych vyhověla a odpovídala přesně, a i když mi nesvítil lampičkou do očí, připadalo mi, že když neřeknu přesně, co chce, odvedou mě v poutech. Musím ale říct, že následující odborný zákrok byl proveden přesně, rychle, přehledně a i když byl bolestivý, dal se snést, dopadl pro mě bez ztráty kytičky, tedy neječela jsem. Obrázek ani bonbon jsem sice nedostala, ale byla jsem pochválená, jak jsem to hezky zvládla. Bodejť by ne, když jsem po tom úvodu ani nestihla mít strach z toho, co se bude dít.

Tak nevím, možná kdyby pan doktor byl podobného ražení jako kdysi má zubní paní doktorka, která po zhlédnutí snímku mého chrupu se chytala za hlavu a lkala nade mnou jako příšerně stavěné a komplikované mám zuby a jak tedy neví, co si má počít, tak bych asi zrovna tak znervózněla a bála se stejně. No řekněte, když se bojí doktor, co potom má dělat pacient?

Podle instrukcí jsem měla nohu šetřit, takže jsem nemohla jet na velký nákup. A tak dostal nákup na starost děda, vše hezky napsané na lístku. Pro jistotu jsem požádala Karolínu, aby na něj dohlédla a sama mu s nákupem pomohla, protože ho samozřejmě znám. Katka je oba naložila do auta a já doma čekala, jak to všechno dopadne. Tušila jsem, že to nebude až tak pintlich, ale výsledek byl stokrát horší, než jsem si mohla pomyslet. Přivezli 6 šlehaček (napsané byly 2), 2 smetany (psaná 1), úplně jinou rýži než jsem si přála, vůbec nepřivezli kuře, mandle, pomazánkové máslo (prý to nenašli), místo 2 ks másla přivezli 4 ks, z toho jedno co nikdy nekupuji (máslo bonjour), místo čističe WC koupili vůni na WC, navíc mimo seznam, koupili 3 druhy oříšků a pytlík raciolek …  

A pak ať mi někdo říká, že jsem doma postradatelná …

Taková situace by nikdy nemohla nastat u nás v ulici, v obchodě, kde prodával pan Liška se svojí paní. Ti by těm mým nákupčím takový nákup určitě rozmluvili …

Reklamy

19 thoughts on “Pátek 2.4.2010 – jsem nepostradatelná …

  1. Jooo…to je dobrý pocit, ne? Být nepostradatelná. Budeš muset holt příště o berličce, hnáty křivé, vyrazit sama. Já jsem zase tak trochu mimo, po všech těch březnových událostech, tak ono to vyjde nastejno. Můj muž není Zajíc, on je sysel. Máme tudíž všeho plno, hlavně těch nezdravých jídel.

  2. To je dobré téma, Naďo, o tom bych mohl psát Ottův naučný slovník. Já když jdu nakupovat sám, tak dostanu samozřejmě lístek, jedná-li si o více než dvě položky. A já s pečlivostí mně vlastní, nakoupím přesně to, co jest psáno. Jenže pokaždé nastane chyba, neboť koupím třeba místo jogurt Aktivia bílý, sice také jogurt Aktivia bílý, jenže navíc "sladký" a to je chyba! Skoro u každého zboží existují ještě různé pod-odrůdy a v těch se zásadně pletu. Jak to bylo jednoduché za komoušů: buď to nebylo vůbec na krámě, nebo existoval jenom jeden universální druh. Tehdy se mohlo stát jenom nedorotumění, které jsem jednou zaslechl od sousedů, žena: "A nezapomeň zase koupit ty volejovky!" Miuž: "Kdo je u tebe vůl, ty krávo!"…

  3. Zuzko, já nevím jak to děláme, ale my nemáme ničeho plno, protože nějak moc jíme. Nákup jak pro pionýrskej tábor a za chvíli není nic …Mirku, ale Vy si dáváte záležet na tom co kupujete, však jste o tom psal, takže když se Vám vloudí chybička, tak je to jen malá chybička … :-)))

  4. BTW- skoro Velikonoční : "Poslouchej dědku, nějak mne dneska bolí nohy, skoč nakoupit. Budou Velikonoce vem vajíčka, droždí a Heru- chceš to napsat ?"" No dovol, copak jsem sklerotik ? Tři věci ?"O pár desítek minut později " Tady máš, cos chtěla. Rouru ke kamnům, sirky a na to třetí jsem si nemohl vzpomenout!" "Pepo, jsem říkala, podpalovač ! Jednou zapomeneš i jak se jmenuješ !" Tebe někam poslat !" "Vždyť jsem si říkal , určitě to bylo nějaký jméno, jen mi bylo divný, proč teď chceš františka, na Velikonoce ?"" Tak je to stejný, jako s rourou ke kamnům! Hlavně, že nám chutná!"

  5. Naďo, to já zase z legrace říkám, že mám "Dominu", paní doktorku B. Je to internistka a stará praktička. To je vidět a cítit na první pohled. A já najednou poslouchám, piji méně piva, méně jím a proto hubnu a vůbec se chovám zcela extravagantně. Takže Tobě a Tvé noze přeji brzké zotavení k cestě do centra Prahy.

  6. bb senior, jo, je to hrozné, taky mám takové stavy, paměť nás holt opouští .-)), Jirko, možná na tom něco je, že když je doktor přísný, tak ho poslechneme, díky za přání, snad se ta cesta do Demínky povede, bóóó´že, jak dávno jsem tam nebyla …

  7. Chápu zdejší stesky na paměť a neschopnost nakoupit jako hrubou nadsázku, protože by mě uráželo a ponižovalo, kdybych nebyl chválen, jak dobře a výhodně jsem nakoupil. Někdy ovšem se protějšek nezdrží provokativních otázek typu „A nic lepšího tam neměli?“ ale to já už předstírám podrážděnost a protějšek mlkne. Ale uvědomuji si, že každý z chlapů nemá to štěstí, aby po rozvodu zůstaly děti v jeho péči a tak si tyhle domácí dovednosti mohl dokonale nacvičit. Včetně výběru a praní a žehlení šatů do tanečních, třeba. Žádné babičky, žádné pomocnice, alone and alone, jak píše pan Byrd. To se to vyspívá v sebevědomého muže, co není závislý na nikom a ničem. A víte, co je nejzajímavější? Že jsem své závazky při seznamování neshledal hendikepem, jako tomu bývá u žen, nýbrž ženské dostávaly opravdivý zájem, teprve když jsem na ně vybalil své roztomilé a samorostlé dětičky.Nakupuji rád, dokonce musím svou ženskou někdy nutit, aby se mnou někam šla. Tvářím se nevrle, abych zapadl mezi ostatní chlapy, když si zkouší šestou halenku a dožaduje se mých názorů na každou z nich, ale dělá mně to uvnitř docela dobrý pocit, když vidím, jak ona ožije a s jakým zájmem a rozzářenýma očima si ty hadříky zkouší, aby nakonec odnesla jenom jediný nebo žádný. A navíc, kus čumila je v každém z nás a mě vzrušují bosé nohy ve škvíře pod plentou nebo lítacími dvířky, představuji si, že stačí jen do nich potlačit a cizí žena je ve vašem cizím pokoji docela bezbranná a úžasně koketní, jakmile se vzpamatuje, šmíruji v zrcadlech kusy obnažených ženských těl, které zajíždí do svetříků a džínsů nebo naopak se z nich soukají, ženské pobíhají s plastikovými věšáčky ověšenými pestrými látkami a já celebruji svou šmíráckou mši, tváře se, že mě to pranic ale pranic nezajímá a že oči mám jen pro tu svou. Někdy zapomenu, v kterém boxu vlastně je.Chlapi oblečení nezkouší. Chlapi po vzoru konstruktérů výtahů rozměry oblečení raději poněkud předimenzují, než by riskovali, že do něj nevlezou. A tak chlapi nevědomky naplňují slogan, který vyčetl kdesi na zdi newyorského metra pan doktor Miroslav Holub: „Čelte sexuální revoluci, noste pytlovitý kalhoty!“Dnes půjdeme na velikonoční jarmark, popijeme něčeho dobrého, sníme pár laskomin a s pocitem spolehlivě zabitého dopoledne se odebereme k domovu. Tam si ženská zuklízí a já budu trpělivě čekat, až bude čas zase něco sníst.Podle obrázku lidského kolena bych usuzoval, že příští Váš článek ponese název Femur a jeho parta, Naďo. Cítím v sobě dluh, protože jsem měl několik podobných témat a žádné jsem nestihl zpracovat. Jedno z nich bylo dokonce hudební: Boryš umí po skulinách.

  8. Jiří, mně se líbí, že mimo přemýšlení mě nutíte i pátrat ve slovnících po slovech, o kterých buď nic nevím nebo jsem již jejich význam zapomněla. Takže se s Vámi vzdělávám a zároveň se dozvídám i zajímavosti z Vašeho života, kde se mnohdy představujete jako typický i netypický mužský. Lidi kolem Vás se určitě nenudí. Musím zase na Vaše rajče, jestli nepřibyly nějaké nové fotografie Vašich potomků či nějaké jiné.

  9. Milá Na´do,už jsem Ti vážně chtěla napsat mail, jak se cítíš. Čteš mi myšlenky. A zlobí mě RSS – pořád mi nabízí jen Tvůj starší článek, tenhle jsem si našla přes FB! A s tím nákepem jen dodateček: Pája přišla od kamarádky, kde spala, hladová jak vlk. Prohlásila: Mami, oni neměli doma žádné jídlo! To bylo jinými slovy vyznamenání pro mě, že my máme.

  10. Nojo, Mirko, ony ty windowslive nějak blbnou, nevím co s tím. Zkus to RSS vymazat a znovu zavést, nerada bych přišla o milého hosta. No, U nás by Pája někdy taky tak dopadla :-))

  11. Tak, už mi Tě ukázalo i to RSS. Ono má jen dlouhé vedení!A ještě k panu doktorovi – já mám někdy pocit, že ještě pořád si doktoři nezvykli na to, že pacient má taky duši (abych parafrázovala cesta do hlubin študákovy duše). Nebo ještě pregnantněji – že jsou v podstatě povinní s pacientem dát řeč.

  12. Co se nakupování týče, s Tedem mám podobné zkušenosti. Naštěstí sám na nákup nevyráží moc často (sebou už ho netahám vůbec), takže škoda je minimální.Zaujal mě ale, Naďo, ten Váš doktor. Teda od takového bych na fleku odešla, byť by byl sebezručnější (což bych se tudíž nikdy nedozvěděla). Oni si někteří doktoři myslí že jsou bohové, a všichni ostatní jsou blbí. Já jsem naopak přesvědčená že nebýt nás pacientů, kteří ho platí, umře ten chytrák hlady. V tomhle jsem zatím měla kliku. Každý doktor, kterému jsem se dostala do rukou nebo pod kudlu nejenom všecko vysvětlil a vyposlech co jsem měla říct, a když viděl jak jsem vyděšená (což jsem u doktora vždycky), projevil empatii a choval se nikoliv jako všemohoucí pámbu ale jako člověk. No, hlavně že Vám pomohl, a na Demínku doskáčete jako králíček. Škoda že nejsem blíž, určitě bych přišla taky – a nejenom proto, že zrovna slaví svátek Jaroslav(a). I kdybych tam musela dolézt po čtyřech – na pivo mě totiž dotáhnou na vařené nudli. Přeji brzké uzdravení!

  13. To je také slovo do pranice, kdo je dobrý doktor. Jsme náchylní věřit, že medicínu vystudovala ta nejsvatější část našich spolužáků, ti nejsvědomitější, nejsympatičtější, nejchytřejší, zkrátka jakási elita národa. Teprve postupem času zjišťujeme, že se doktoři skládají jako my, ordinérní smrtelníci, z chytrých a hloupých, sympatických a protivných, ze svědomitých a lemplů. A že v nich vlastně není nic moc výjimečného, než že si do hlavy dokážou nacpat neuvěřitelné množství informací. Tahle vlastnost je výborná, když píšete odbornou publikaci, ale když je neumíte použít v praxi, jsou vám nanic. Prostě dobrý doktor je totéž jako dobrý inženýr nebo dobrý herec. Musí vyzrát v komplexní osobnost. Co se mu nedostává na osobním šarmu, musí dohnat lepšími výsledky, co nemá shůry dáno, musí dohnat osobním šarmem. Když se mu tohle podaří, je dobrý doktor. Znával jsem nerudného nemluvu zubaře se zlatýma rukama a sympatickou sdílnou bezbolestnou zubařku, jejíž plomby mně vypadly do měsíce. Znával jsem výmluvného úředníka, od něhož každý odcházel spokojen, muži jako ženy, a přitom se jeho bláboly nedaly odborným uchem poslouchat.A tak musím věřit lékaři, který napíše dva léky a neumí spočítat jejich dávkování tak, aby jeden nedošel už za tři týdny, a toho druhého z téhož receptu mám zásobu na dva životy. Musím mu věřit, že když už mě svým dávkováním nezabije, tak že mně alespoň neublíží moc. Ale já raději věřím, že ten mastičkář je výborný diagnostik a je na štíru jen s logikou. Prostě raději věřím, že i když dokonale rozpoznal a identifikoval mé symptomy, tak mu jen v tom odborném zaujetí nedošlo, že když mně napíše jeden lék ob den a druhý dvakrát denně, tak mně stejná třicetikusová balení nedojdou ve stejný den. Raději věřím, že lékař nepotřebuje logické myšlení a stačí mu umět lexikon chorob jak když bičem mrská. On aristotelskou logiku nepotřebuje i když já bych byl klidnější, kdyby o ní ponětí měl. Co mně zbývá? Jít k jinému? Sympatičtějšímu? Ani mě nenapadne. Já s nimi dělal střední školu se všemi a velice dobře vím, jak snadno se učili například německá slovíčka, ale jak v technických oborech zhusta plavali. Stejně jako budoucí právníci a ekonomové.Prostě tehdy ještě nebyli komplexními osobnostmi. Ovšem musíme si také uvědomit, že každé odvětví například té naší dnes propírané medicíny, požaduje jiné složení onoho komplexu vlastností. Jen si vezměte rozdíl mezi dobrým obvoďákem a dobrým vývojovým farmaceutem. Prvý z nich musí být dobrý rétor, obstojný psycholog, dobrý ekonom, zdatná sekretářka, a taky mít dobrý kořínek, aby ho nesklátila každá rýma, co jich za den ohmatá desítky, a ten druhý může být povahově vstřícný jako jezevec ale hlavně, že každý den do deseti hodin večer studuje, aby byl odborně na výši. To ten obvoďák si raději zahraje karty, aby přišel po té štrapáci na jiné myšlenky. Chtěl jsem jen říct, že oba jsou dobří na svých místech a přitom každý je jiný.Tak to vidíte, všechno má svoje, já to trošku odvedu jinam. Když jsem chodil na pivo k jednomu svému příteli (je už na pravdě boží, skvělý hospodský, muzikant, a také překvapivě maratonec, vidíte to, prd pomůže sport, už je tam) do karetní herny, tak vždycky chlapům, kteří přichvátali a chtěli rychle to své pivo, říkal: „Když chceš pivo rychle, zajdi si do nádražní restaurace!“ A tak je to i s doktory, když si chcete popovídat, zajděte si k řečnému, ale jeho výsledky si raději třikrát prověřte u toho nemluvy. Když se dělá něco pořádně, zpravidla se u toho moc řečí nenadělá. Vidím to i ve své praxi úředníka. Ti, co konkrétně žádají o jednoznačný úkon, nedělají kolem toho řeči krom zdvořilostních floskulí, zatímco ti, kteří začínají zeširoka a jen obtížně je usměrňuji k tématu, si vlastně jen přišli postěžovat a nějak konkrétně ani věci řešit nehodlají. A tak když ukážete zubaři hubu, on bez řečí sáhne po vrtačce a začne, je vše v pořádku, protože on ví, že řečičkami vám kanálek nevyčistí. Ale někdo holt k tomu tu společenskou omáčku potřebuje a tak si najde zubaře, co původně chtěl být moderátorem.Já vím, budete mně říkat, že u prkotin jako je váček na zubním kořenu, nepotřebujete proslovy, ale u smrtelných chorob chcete informací co nejvíc. Ale jste si jisti, že unesete pravdu? Já například při podezření na nádor na biopsii prostaty vůbec nešel. Co kdybych narazil na pravdomluvného lékaře? Ano, vím, všechno vím. A přesto raději žiju v naději. Třeba falešné.

  14. Mirko, Jarko, taky je mi to divný, jak pan doktor se mnou jednal, ale myslela jsem si, že je to asi nejnovější trend, protože Katka mi říkala, že zrovna takovým způsobem jednala doktorka s Petrem (zetěm), když přivezl ze školy (volala ho učitelka) Karolínu k doktorce s bolením břicha. Pan doktor je soukromý a jelikož je prý ortopédů málo, tak si asi hlavu neláme, jestli ztratí pacienta nebo ne. Jdu k němu ještě na kontrolu a tím pádem s ním asi skončím. Když budu ještě nějakou takovou službu potřebovat, tak se holt poohlédneme po jiném …No, Jarko, to by byl dobrý fór, kdyby sis zaletěla na sraz do Demínky na pivo :-)))

  15. Jiří, jako téměř vždy, zase máte určitou pravdu, ale ne tak docela. Podle mě i psychika léčí a snést pravdu je sice těžké, ale pro někoho důležitější než lež. No a právě s tím, jak kdo pravdu snese by se měl popasovat ten doktor psycholog. Nakonec se to ve škole i učí, tak co. Já např. vím, jak to je s mým mužem, ale samovolně jsem nastoupila cestu pštrosa, tedy s hlavou v písku. Je pravda, že se někdy omylem vynořím, ale raději zase rychle zajedu zpět. Proto žijeme vcelku poklidně, tj. že se někdy i poškorpíme, ale jen tak zlehka. Ono, co s tou pravdou člověk udělá je fakt na něm. A s tou biopsií jste to tedy vymňoukl! Neslyšel jste, že se dají nemoci velmi úspěšně léčit, když jsou zjištěny v raném stádiu? Zamyslete se nad tím!

  16. Ona je to také sázka, ta biopsie, když je podezření na nádor připouštěno jako možnost jen z výsledků krevních testů. V tom období bývá (maligní) novotvar tak malý, že by byla náhoda jej trefit. A okolní tkáň je zdravá. Strýc mé internistky absolvoval biopsii prostaty třikrát s negativními výsledky a přesto zakrátko měl metastázy v celém těle. Prostě neměl štěstí. A nebojte se, že o smrti nepřemýšlím, co mně přišli na arytmie, tachykardie a hypertenzi už v pubertě, nemyslím na nic jiného víc než na ni.S tou krutou pravdou a milosrdnou lží je to opravdu složité. Čím více člověk o tom ví, tím větší pochyby jej svírají. Znáte Hezounkův příběh z Jánského Nebeských jezdců? Jak před piloty se znetvořenými tvářemi schovávali zrcadla? Ten, co se před nepřítelem choval nejstatečněji, se často oběsil nejdříve. V takových případech by psycholog musel být vševědoucí, ale on je to jen Váš spolužák, co šel na jinou školu. To, že někdo udělal nějakou školu, mu umožnilo jen dostat určité místo. O tom, jak na tom místě zapůsobí, můžeme mluvit teprve za pár let. Nesmíme ty doktory tak adorovat a podsunovat jim schopnosti, které prostě nemohou mít.K zamyšlení je i fakt, že máme podle statistik hodně doktorů na jednotku obyvatelstva, ale je jich většina někde zašitých nebo působí mimo obor. Když jsem chtěl své děti převést z dorostového na obvod, byly problémy. Moc pacientů. A tak je to všude u praktických i odborných lékařů. Hraje v tom určitě roli i ovzduší ve společnosti. Pokud musí lékař počítat, zda mu riziko případného neúspěchu léčby (ať konzervativní či alternativní) stojí za případnou žalobu nemravného advokáta, a než vykonávat praxi raději jít do zastupitelstva města, je cosi špatně.

  17. Ženské špatně parkují, chlapi neumí nakoupit. Když jsem před časem byla na operaci se žlučníkem, manžel za necelý týden utratil to, co mi vydrží měsíc a ještě se pak holedbal, jak se uměl o děti postarat. Tousty se sýrem a šunkou ke snídani, hranolky či americké brambory k obědu, k večeři objednával 3 krabice pizzy. Do toho čokoládičky, bonbónky. Proč třeba ovoce či zeleninu, když jim koupil v lékárně balíček marťánků a přísun vitamínů byl zaručen. Že by to byla jakási nákupní demence? Netuším.

  18. Moniko, vypadá to, že se děti asi těší, kdy zas opustíte domov (nějaká školení nehrozí?), aby s taťkou zase dobře debužírovali :-)).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s