Čtvrtek 8.4.2010 – dnes je zázračný den

 

Jak jsem přišla poprvé do styku s Robertou, to už si nepamatuji, protože to bylo v dětství, což bylo v padesátých letech a tehdy, věc nevídaná, považte, měla tatínka Američana. Sice žila jen s maminkou, tatínek – voják se musel vrátit domů a je obě zde zanechal, ale jak a proč, nic bližšího jsem nevěděla. Roberta měla úžasnou mrkací pannu, tělo té panenky nebylo bakelitové, ale z měkké, gumové hmoty, měla na ni úžasné oblečky, zkrátka Roberta byla proti nám, obyčejným holčičkám, holčička zvláštní a navíc i hezká. Asi tak ve třetí obecné se naše kamarádské cesty rozešly.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem po letech vkročila do 3. ročníku průmyslovky v Dušní, abych vůbec dodělala školu (školu jsem začala ve Vysokém Mýtě) a hlehle, v lavici seděla Roberta. Staly se z nás spolužačky. Bylo to v první polovině šedesátých let a stále byla bílou vránou se svým americkým tatínkem. Je pravda, že ve třídě jsme měli ještě kluka, jehož tatínek – tenista zůstal ve světě, ale Roberta byla Roberta. Možnost navštívit Ameriku byla pro nás neskutečná Sci-fi, protože i okolní země, které byly, jen co by kamenem dohodil, byly pro nás uzavřené, jelikož patřily do západního světa s jiným zřízením. My jsme žili v kleci, mimo klec se na západ hned tak někdo nedostal. I když jsme o cestování snili, toužili po něm, naše naděje byly mizerné. S jedním kamarádem jsme se po maturitě loučili se slovy, za 20 let se sejdeme pod sochou Svobody, a mysleli jsme si oba dva, jak jsme vtipní, že je to jen dobrá legrace. Ale to předbíhám.

Končili jsme třetí ročník, nastávaly prázdniny a Roberta se svěřila, že i s maminkou pojedou za tatínkem do Ameriky. Jen tak, na prázdniny, že se zase vrátí. Jak získaly povolení, nevím, ale získaly. Já jsem shodou okolností byla pozvaná za svým otcem, který byl služebně na Kubě, na měsíc prázdnin, do Havany. Po prázdninách jsem nemohla přijít včas do školy, protože se kvůli uragánu o několik dní zpozdilo letadlo. Začátek školy nestihla ani Roberta, ale ta se o to ani nesnažila. Zůstaly se svojí matkou v USA. Spolužáci si mysleli, že jsem někde po cestě zpět také někde zůstala na stálo (letělo se letadlem Bristol Britannia přes Gander a Shannon) a tak se divili, když mě spatřili.  Po maturitě se dvě spolužačky vdaly do Itálie, jedna do SRN, zkrátka kdo chtěl ven, řešil to po svém a šel. Proč to vlastně vyprávím?

Jsem šťastná, když vidím věc, v té dávné době šílenou a nepředstavitelnou, jak americký prezident vystupuje z letadla na českou zemi, aby se zde setkal s ruským prezidentem. Když si vzpomenu, jak si tehdy jedna příbuzná vyšila na kapse dovezených džín přes americkou vlaječku a nápis USA křížkovou kamufláž, aby to nebylo vidět (už i tehdy to bylo směšné), tak jsem ráda, že jsem se dožila doby, kdy se naše holky můžou pustit do světa, kdy je normální, že má kdosi tatínka Američana nebo Hotentota. Je mi úplně jedno, jak která politická strana nebo někteří runcalové hodnotí dnešní setkání prezidentů velmocí, kolik to stálo nebo nestálo peněz, protože:

Dnešní den je pro mě zázrak, který kdyby tehdy někdo prorokoval, tak by ho prohlásili za blázna. No, co, co, co, nakonec i já!

Roberta s šátkem ve vlasech, uprostřed v první řadě, sedící na kolečku. My všichni na praxi na stavbě garáže v Ruské ul.

Advertisements

15 thoughts on “Čtvrtek 8.4.2010 – dnes je zázračný den

  1. Vybavila se mi taková maličkost z doby temného socializmu. Když jsem stále potkával na ulici a v tramvaji lidi s ruskou vlajkou na klopě, řekl jsem si, Američané nás taky osvobodili, tak já budu zase nosit americkou vlajku na klopě. Kde ji ale vzít? Všude měli jenom české a ruské, takže jsem byl nucen koupit si tu českou, ale ne na kovovém podkladě nýbrž namalovanou na bílém plastu. Doma jsem pak tu barvu pečlivě odšmirgloval a na takto vzniklý bílý obdélníček si hustými vodovkami namaloval vlajku americkou.Aby se to nedalo smýt, natřel jsem to pak průhledným nitrolakem a odznáček byl hotov! Připevnil jsem si ho na klopu kabátu, tenkrát jsem nosil zelený hubertus, a ohebný špendlík jsem na spodní staně klopy ohnul nahoru tak, aby odznáček nešel živou mocí vytáhnout či ukrást. Několik dní jsem s tím tak chodil a nic se nedělo – až jednou. Jako dnes to vidím, šel jsem ze školy kolem Masaryčky směrem k Jindřišské věži a když jsem přešel přes Hybernskou ulici do Dlážděné, zarazil se najednou přede mnou jakýsi dělák (zřejmě přiblblý komunista) a začal na mne řvát, co to mám na klopě a proč s tím provokuju? Já nato: "Nosím vlajku našich osvoboditelů, to není žádná provokace!" Zrudnul jak ředkvička a chtěl mi ten odznak vytrhnout, jenže ono to nešlo. Teprve po několika marných škubech přišel na ten ohnutý špendlík, narovnal ho a odznak mi sprostě vytáhl, načež ho hrdě vhodil do nedalekého kanálu. Pak šťastně uspokojen odcházel a ještě mi jednou zahrozil…

  2. Jinak ohledně vlajky musím říct, že Rusáci se po nás pořád opičej. Barvy na vlajce mají jako my, dokonce i pořadí barev je stejné, jen ta modrá je u nás klín, svým autům dali do názvu naše značky – Niva (sýr) a Lada (šicí stroj) a dál honem nevím :-)))

  3. Naděnko, která jsi ty na té fotce? nedělej fóry a prozraď!!! Kde jste v Ruský ulici stavěli garáže? Já jsem Vršovák a Ruskou znám dobře. Také znám Vysoké Mýto, mám tam ve starobinci "Naděje" – Hle, Tvoje jméno!! nějaké známé VRSTEVNÍKY!!!! hONZA.

  4. Tak jsem tady s tím vápnem, abych trošku vykradl pana Škutinu, tak jsem tady s tím mým věčným kverulantským „Proč?“Proč si pantátové vybrali ausgerechnet Prahu? Ruku na srdce, i lokální patriot musí uznat, že ne pro její kouzelné památky a historický význam. A pro oblíbenost národa a jeho představitelů ve světě. A tak se mně do hlavy vkrádá potupná myšlenka, jestli ono to nebude tak trošku jako s tím Remkem. Proč jako první neruský nebo neamerický kosmonaut byl zvolen právě Čech? No, na důvody tohoto prvenství raději ani nejsem zvědav, protože tuším, že na ně příliš hrdý být nemůžu.Víte, Naďo, neoddiskutovatelným kladem je, že spolu vůbec mluví, jak správně píšete. Ale oni spolu mluví pořád. Sice to není takhle na kamery, jako to včera provedli ti dva zázraci, spíše to připomíná posunkovou řeč, ale komunikace je to jako víno. Proč by jinak takhle bystře jeden druhého vystřídali v Afghánistánu? Že by se jim líbilo do téhle bohem zapomenuté země přinést výdobytky demokracie? Ať už amerického nebo ruského střihu? Ale kdepak, když se podíváte na mapu, je vám vše jasné. Je to dokonalá základna pro horami chráněnou a snadnou kamuflovatelnou základnu nosičů jaderných zbraní. Z téhle základny máte i při použití pouze raket středního doletu pod kontrolou Arabský poloostrov, Írán, Kavkazské republiky, jižní Rusko, Pákistán, Indii a celou západní Čínu.A tak jediné, co je mně z té schůzky jasné, je, že už mají zase dostatek nových technologií, aby mohli staré rozprodat do světa. Když si uvědomím, jak vysoké procento obyvatelstva je zaměstnáno ve vojenském průmyslu a vývoji na obou stranách, tak se nějakému odzbrojování jen směji. Když měla hlavice průměrně 5 až 10 kilotun ekvivalentu TNT, bylo jich zapotřebí tisíce. Když dnes má 20 megatun (tj. tisíckrát Little boy, svržený na Hirošimu), opravdu jich není potřeba tolik. A s nosiči je to zrovna tak. Omezení na 700 je vysloveně směšné. Rusové jich k dnešnímu dni mají kolem 560, Američané jen o 12% nad těch 700, protože svými základnami operují ve více oblastech. Jestliže ruská jaderná ponorka třídy Oskar II (a to jsou dnes už odtajněné technologie, protože tam patřil i nešťastný Kursk) dokázala ve své době trčet tři měsíce pod vodou v severním Atlantiku, a na palubě nesla arsenál 24 jaderných hlavic, dostatečný ke zničení celého východního pobřeží USA, nemám tušení, co tam operuje dnes. Jedno je však jisté, opravdu jich není potřeba mnoho a ve finiši koneckonců bude stačit jediná. A přesto si Rusové ponechali ve smlouvě Start (počínaje smlouvou SALT byla všechna vlastně jen publikací přezbrojování) zadní vrátka v další stovce nosičů.Mně na tom vadí jediné. Proč nám nesdělí skutečný význam schůzky. Nebo přesněji řečeno význam obsahu té smlouvy. Mám se snad domnívat, že dospěli k závěru, že i snížený potencionál je již natolik výkonný, že postačuje na likvidaci neposlušné Číny, radikálů v Indii či Pákistánu, bojovných Íránců a nevypočitatelné Severní Koreje, kteří všichni mají, nebo ve velice brzké době mít budou, jaderné zbraně? Ale jak do toho potom pasuje číslo 7,2, které představovalo ve své době (a dnes nejspíše bude ještě vyšší) hodnotu „over kill“, hodnotu přiznaného jaderného potencionálu, dostatečného ke zničení Země? Jako by to číslo mělo nějakou logiku, Zemi přece stačí zničit jednou a ne sedm a čtvrt krát.No, jak bych to řekl kulantně, mě ta smlouva příliš neuklidňuje, spíše naopak, vrtá mně hlavou její význam, ale že spolu ti dva poobědvali, je určitě kladem. Nejvíce pro kuchaře a hoteliéry, protože i novinář musí být z něčeho živ. A že jich tam bylo.

  5. Tak Honzovi jsem odpověděla na mail a jsem zvědavá, jestli se ještě staví Blanka a prozradí mi o jaká vajíčka se jedná.

  6. Jiří, také jsem si přečetla cosi podobného o čem píšete, tedy o pozadí – politice, zbrojním arzenálu apod.. Je mi jasné rozdělení světa, i to, že jsme se v osmašedesátém ocitli sami a nikdo nám nepomohl ani jednáním v zákulisí. Nebrala jsem v potaz vůbec žádné pozadí, jen jsem z toho všeho vyďobla rozinku. :-)))

  7. Přidám komentář : Afganistán- po Kolumbii druhý největší výrobce surovin pro výrobu i samotných drog. Drogy= finance, finance = potřebné investice do výzkumu čehokoliv, třeba nových zbrańových systémů, ale i do výzkumu ve zdravotnictví. Vše maskováno za řečmi- tu o národně osvobozeneckém boji, jindy o ohrožení teroristy. Vždyť i ti mají svojí moc postavenou na zdrojích z drog a teprve potom přijdou otázky ideologie a víry. Strategická poloha při rozvíjejícím se satelitním výzkumu (a i předpokládané možnosti vojenského využití) zřejmě už brzy nebude prvotní. Ostatně- Vietnam, kdo po Francouzích, Amících,komunistech otevřeně přizná, že zde jsou obrovské zásoby ( zatím nevyužívané) kvalitního černého uhlí? Domnívat se, že velmoci sdělí všechny jinotaje jakékoliv strategické smlouvy je,vždy bylo a bude slušně řečeno, naivní. Mně osobně spíš vadí tolik typicky "našich" reakcí. Co je za tím, vždyť je vlastně všechno špatně. Ukázka pesimismu, vždy a všude, za každých okolností. Pesimisty osobně řadím do kategorie málo šťastných lidí, protože každá maličkost má vždy dvě stránky. Pokud se v životě budu soustřeďovat na tu zápornou, jaký mne pak čeká život , co po sobě zanechám ?(Fakticky, jaký mne čeká zbytek života?)

  8. A proč jsi to sdělila Honzovi mailem a nás necháš tápat? Že bys byla ta v tom pruhovaném tričku na bobku vlevo?¨P.S. Dnes jsem měla rozhovor o politice s kamarádkou, málem jsme se pohádaly – tak já pro tuto chvíli k politice nic. Povídání je moc fajn, fotka suprová. A tu Kubu, tu Ti teda upřímně závidím :-)).

  9. A ja jsem ta kocka ve treti rade od spodu, ctvrta z prava do leva! Vera, jedna z tech, co se provdala do Italie. Rim, vecne mesto.S Robertou jsem mela hodinovy rozhovor telefonem z Floridy, kdyz mne sdelila, ze ji tatinek odkazal tovarnu, ze je milionarka a ze pojede prevzit fabriku. To bylo v 92 roce. Pak uz zadne zpravy. I my dve jsme byly dobre kamaradky a psaly si zpocatku dlouhe dopisy, ja z Italie a ona mne z USA. Skoda, ze o ni uz nic nevim.

  10. Mirko, já se raději do politických diskusí moc nepouštím, jen někdy na blogu, ale doma z nich prchám, jinak by nebyl klid.Věro, to je bezvadný,že jsem Tě vylákala až sem a tím pádem jsem se něco o Robertě dozvěděla. Kolikrát jsem se Tě chtěla na ni zeptat, ale nějak se nám nedaří se setkat. Však i o Tobě toho mnoho nevím :-))). A kočka jsi pořád.Jinak pro ostatní, já jsem ta první zleva v tom námořnickém tričku. Garáž jsme stavěli (i když stavěli je silné slovo) v objektu lékařského doškolovacího ústavu.

  11. Souhlasím se Zuzanou. A prosím P.T. osazenstvo, aby mi prominulo menší komunikaci příští týden, neb se budu dostávat k počítači sporadicky, neb Páje přijela družba – studentka z Dánska, které jsme uvolnili Páji pokoj.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s