Úterý 13.4.2010 – má utrum, již nikdy více kostí

 

To by člověk neřekl, že kosti, ty psí pochoutky jsou pro psy vlastně nebezpečné. Dozvěděla jsem se, že kostičky pro psa nejsou vůbec vhodné, že opak je pověra. Nevím, kdysi naše Asta chroustala kosti s nadšením a dokonce milovala i ty nebezpečné, drůbeží. Ty ale Ele nedávám, jediné, které občas dostala, byly z vepřového kolena. Má utrum. Již nikdy více kostí Ela nepozře. Ta poslední, pro ni osudová ji tak ucpala střevo, že jsme museli vyhledat veterináře.

S veterináři v naší rodině nebyly moc dobré zkušenosti, až na světlé výjimky, které se ale nedaly využít vždy, když je člověk potřeboval. Buď byli moc daleko, nebo měli ordinační hodiny jen někdy, zkrátka nejlepší je doktora nepotřebovat, stejně jako u lidí. Jenže tohle se muselo řešit. A hned. Zadala jsem na internetu, co potřebuji a ten na mě vyplivnul potřebné informace. Některé z ordinací jsme už znali, a proto z výběru vyloučili. Riskla jsem jednu, pro mě neznámou a ne tak daleko od domova. Ten risk se vyplatil.

Po telefonu jsme se objednali a spustily se zážitky. Do čekárny ještě jakž, takž Ela napochodovala bez velkých bojů. V recepci seděla příjemná a ochotná dívka. Zapsala si naše údaje do PC a poslala je elektronicky do ordinace panu doktorovi. Nebudu to protahovat a líčit všechna vyšetření, omezím se na vylíčení toho, proč je tato veterina pro nás do budoucna naše domovská. Pan doktor velmi podrobně vysvětlil, co hodlá dělat jak pro tu chvíli, tak i pro chvíle budoucí, kdyby se nedařilo. S Elou mně bez problémů pomohl ji naložit na stůl s RTG, choval se k ní nejen vlídně, ale i ohleduplně při vyšetření.

Ten den jsme prožili s různými přestávkami na veterině, takže když jsme se vraceli zpět, tak se Ela zapřela, že neudělá ani krok, pohnout šedesáti kily byl pro mě nadlidský výkon. Přiběhla asistentka a pomohla mi ochotně Elu nastěhovat do ordinace šoupáním po zemi jako balík. Žádné pindy, jako pani, s tím musíte počítat a vzít si s sebou někoho na pomoc.

Celý zákrok vyvrcholil vybráním střeva pod narkózou a to hluboko po ordinačních hodinách. Účet jsme dostali tak, že se s námi pan doktor Eliáš rozloučil s potřebnými radami a poslal jej opět elektronicky do recepce. Účet byl srozumitelný, položkově rozepsaný a ne jako v minulosti naškrábaný rukou nečitelně a obecně. Také se nás nikdo neptal, jestli účet vůbec chceme, účty dávají samozřejmě. Pro mě úplný zázrak. Organizace práce i zacházení personálu s námi a se psem, pro mě nevídaná. Leckteré lidské ordinace by se mohli jít učit od této zvířecí. 

Ela ráno předvedla, třemi hromádkami, že se opět zprůchodnila a jinak stále vyspává narkózu. Tak snad už bude pokoj.