Čtvrtek 15.4.2010 – něco o knížkách

O knížkách jeden každý, a to nejen z mé generace, může vyprávět hodiny, zrovna tak, jako o poslouchání pohádek, her a jiných pořadů z rádia. Poslouchat rádio není jako se dívat na televizi. Při poslouchání rádia se člověk musí soustředit tak, že nic nevidí a neslyší mimo pořad, který právě poslouchá. Dalo by se říct, že se ocitne v ději jako přihlížející aktér a je na jeho fantazii co vidí. Zkrátka, jakoby viděl svým nitrem. Hu, to jsem to hezky zamotala, teď musím z toho ven, protože chci mluvit o knížkách. Takže oslím můstkem vpřed! V rádiu se mimo jiné útvary také četly knížky na pokračování, takže si i čtenář knihomol, jako jsem bývala já, mohl přijít na své. Později jsem už byla méně ráda, když nějakou moji oblíbenou knížku zfilmovali nebo televizně zadaptovali. Zfilmované příběhy se vymykaly mým představám, jak o osobách, tak i o prostředí a někdy mě pěkně namíchli. Naopak třeba zfilmovaná knížka “Nebeští jezdci” od Filipa Jánského byla výjimkou, která mě potěšila.

Číst knížky jsem začala až v 1. třídě, kdy jsem se naučila číst. Proč až? Inu byly výjimky, které se to naučily i dříve a docela Vás slyším, jak říkáte, já, já daleko dřív. Ovšem nahlas číst mi dlouho nešlo. Měla jsem zkažené prázdniny mezi 1. a 2. třídou, protože jsem nečetla plynně.

Mezi mé první knížky patřily “Poupata” ilustrované Marií Kvěchovou a “Ferda mravenec” – několik dílů od Ondřeje Sekory, také pohádky Boženy Němcové. Pamatuji se, jak mi bylo divné jméno Jaromil, co ke štěstí přišel. Jinak pohádky, jak české tak i indiánské, ruské (Finist, jasný sokol, např.) nebo slavné Hanse Christiana Andersena mě trochu děsily, zrovna tak, jako některé obrázky Jiřího Trnky. Mnohem později mi začaly být Trnkovy obrázky milé.

Četla jsem všechny žánry, co mi přišly pod ruku, ať to byla “Sviňka světoběžnice” nebo “Bílá stráž”, Verneovky, spíše pro kluky, “Kačenka” od Anny Sedlmayerové, dobová literatura jako “Odvážná školačka”, “Timur a jeho parta”, “Ivan Kožedub” – příběhy válečného letce, dívčí románky jako Svéhlavička, Primáni a primánky apod., “Hýta a Batul”, ale i Shakespeara, “Staré pověsti české”, později Čapka atd. Počátkem šedesátých let jsem objevila Škvoreckého Zbabělce, “Sedmiramenný svícen”, “Legendu Emöke” a zcela jsem těmto příběhům podlehla. Tyto knížky patří do mého zlatého fondu literatury jako “Čtyřverší” Omara Chajjáma. Do tohoto fondu patří ještě mnoho jiných knížek, seznam by byl dlouhý. Jen poezie mě nikdy nebrala.

Nejvíce knih a to zejména knih tlustších, jsem přečetla, když jsem čekala narození synka, protože jsem nesměla nic dělat, jen se povalovat. Namátkou – téměř vše od Steibecka (např. “Na východ od ráje”, “Pláň Tortilla atd.), ”“Sbohem armádo” od Hemingwaye, všemožné detektivky ať dobrých tak i pochybných autorů (ale ty jsem četla systémem – začátek, prostředek a konec), “Poutníci” od Katleen Winsor a mnoho dalších. Jako každá ženská, oblíbila jsem si Betty Mac Donald “Vejce a já”  a “Co život dal a vzal”. Mou oblíbenou Jindřišku Smetanovou “Ustláno na růžích a pod nebesy” zmiňuji všude, na tu nikdy nezapomenu, ale určitě jsem nevděčně zapomněla na spoustu skvělých knih. Třeba o bratřích Čapkových, kterou napsala jejich sestra Helena, šťastně zfilmované “Postřižiny” od Hrabala a mnoho jiných. V posledních letech jsem hodně četla životopisy slavných, jak herců, tak i malířů (o malířích i v mládí).  

Četla jsem všude, kde se dalo, měla jsem systém rychločtení, kdy jsem knížky jako třeba  od Arthura Haileyho přečetla přes noc a pak jsem se k nim vracela a četla hezky slovo od slova, větu po větě. Některé zhltané knížky jsem už neotevřela, k některým se vracela několikrát, k některým i mnohokrát.

Jak říkám, o knížkách je možné bavit se hodiny, pro dnešek jen malý vzorek …

Čeká nás veliká probírka naší knihovny, která se rozprostírá ve dvou patrech. Určitě se nějaký plevel bude muset odstranit. Nevím, nevím, jak to půjde, zda se oba shodneme, že právě ta knížka, kterou jeden z nás vyřadí je opravdu plevel …

Advertisements

27 thoughts on “Čtvrtek 15.4.2010 – něco o knížkách

  1. Naďo, tak jak Vás osobně neznám, přesto se vsadím, že jste zapomněla uvést nejméně 3 své zamilované knížky:— Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ,— Zdeněk Jirotka: Saturnin.— Miroslav Horníček: Dobře utajené housle.Mám pravdu?…

  2. Zajímavé, že se zmiňujete o Nebeských Jezdcích. To je totiž jedna z mých nejoblíbenějších, a tudíž nejohmatanějších knih. Když jsem však viděla film, byla jsem děsně zklamaná. Jeden z hlavních důvodů byl že Hezounka překřtili na Studenta, čímž naprosto zabili několik významných (tedy aspoň pro mne) situací. Třeba když sestra Hendersonová letce se zohavenou tváří osloví Studente (namísto Hezounku), vůbec nic to neznamená. Tohle mi tak trochu zavánělo politickou korektností. I výlet do Londýna a jeho následky, jedna z nejsilnějších scén v knize, byly zpackané; proč se Louis oběsil a sestra Hendersonová otrávila plynem zůstává tomu, kdo knihu nečetl, naprostou záhadou. A z Prcka, žokeje z Newmarketu, udělali Čechoslováka … To abych uvedla jen několik příkladů. Já vím že filmy se nikdy nedrží knižní předlohy přesně, ale tohle mi příběh, jak ho znám z knihy, připomínalo pouze vzdáleně.Jinak: Rodiče mi většinu knih, které jsem musela nechat doma poslali, což je přišlo na pěkný peníz. Jsem jim za to moc vděčná. V Torontu jsem pak nakupovala knihy od Škvoreckých, v "Sixty-Eight Publishers." Moje knihovna váží přinejmenším tunu, což jsem neblaze nesla (a to doslova) při přecházení na "high speed." Přípoj na kabel se totiž nacházel za ní, a všechny knihy se musely vyndat aby se k zásuvce mechanik dostal. Ach, moje záda, ta při tom dostala parádně zabrat …

  3. Moje nejmilejsi kniha je Pan Kaplan ma stale tridu rad. Pri ni jsem se smala nahlas. Teprve v USA, kdyz jsem sama absolvovala vecerni skolu pro cizince, abych se naucila anglicky, jsem ocenila obsah teto knihy. Jak uz jsem se zminila v komentari na blogu pani Zuzanky, tak se mi podarilo jednomu krasnemu zubari zde na jeho dotaz :"Jaky mate problem?" Sdelit, ze mam HROZNY CECKY. Nevedela jsem, jak je mnozne cilo od slova ZUB a rekla jsem to podle toho, jak je mnozne cislo od feet {noha}. On se strasne divil, ze s timto problemem jdu k zubari, prohledl si moje poprsi znaleckym okem a rekl, ze to nevidi tak strasny.

  4. Mirku, těch knížek by bylo opravdu moc, co bych je měla jmenovat, ale mě by zajímalo jaké knížky preferujete Vy.Jarko, máte úplnou pravdu s tím jménem, to bylo fakt blbý, ale jinak bych tu filmovou podobu tak nezatracovala, protože se mi opravdu líbila ta atmosféra a dobové ztvárnění příběhu a také herecké obsazení. Jenže já Vás chápu, je to přesně o tom, co jsem napsala, že si každý udělá na svoji knížku svoji představu. Já bych třeba na nějaké filmové zpracování Zbabělců nikdy nešla. Považuji to za svoji knížku a mé představy by nutně utrpěly. To by se nedalo, takže vím o čem píšete!Lído, jasně, pan Kaplan je bezvadný, taky jsem se smála nahlas a ty překecy, jak píšete, jsou půvabný, to jste musela opravdu pana doktora přivést k záchvatu smíchu a nadosmrti si Vás bude pamatovat… :-))

  5. Blanko, Foglar, Hašek ani ne , ale Remarque měl být jmenován, jak jsem psala na FB, ten chudák odnesl moji nastupující sklerozu. A budeš se divit, ale Astrid Lindgrenovou jsem poznala až se svými dětmi, jenže teď jsem si vzpomněla, že jsem úplně zapomněla na Gabru a Málinku, tu knížku jsem taky milovala. Jo a přibliž mi prosím Odviate vetrom, nějak si nevzpomínám. Taky jsem nepsala o To by se zvěrolékaři stát nemělo, ach jo, toho všeho je, možná, až přehrabeme tu knihovnu, že budu koukat :-)))

  6. Naďo, tak se mi zdá že jste opravdu nakousla nekonečné téma. Blanko, pokud dobře rozumím tak "Odviate Vetrom" je "Gone With The Wind," neboli "Jih proti Severu." Další dvě knihy (první a druhý díl), které se mi rozpadají ve švech – a kdo by se divil, když byly vydané v roce 1940. Remarque, Hemingway, Feuchtwanger, Steinbeck, Elsa Triolet(ová), Lee Harper(ová), Solženicyn, Jirotka, Švandrlík, Stephen King … Končím, protože namísto vzpomínání na díla těchto autorů bych raději měla jít uklidit bordel v kuchyni.

  7. Jasně Jarko, je to opravdu nekonečný příběh. Jak jsem mohla zapomenout na Feuchtwangera, jeho Ošklivou vévodkyni, např. A co teprve Jih proti Severu, ano, ano :-))Za tohle téma může Honza, napsal mi o svých knížkách mail a tak já kontrovala tímhle článkem. A on na to nic …

  8. Pokud máte v zásobě ještě pár takových témat, Naďo, tak Vám garantuji, že se tu pohádáme jako malí haranti na písku. Začneme tím, že budeme dělat jakousi virtuální inventuru svých knihoven, budeme uvádět ohromující počty svazků, oslňovat se navzájem jmény velikánů, září jejichž ducha doufáme osvítit i naše poněkud matné bytí, a skončíme opravdu jako na písečku, kdy chlapi budou sveřepě obhajovat své válečné romány a ženské své romantické příběhy. Schválně nejmenuji žádný z titulů, protože život člověka absolvuje co do mentality velikánský oblouk a přes všechna duchovní vzepětí a excitace středního věku se pokorně vrací k dětské naivitě a dojetí nad slzou siroty. A schválně neuvádím roky, protože každý má svou knihopauzu jindy a jinak.Že jsou knihy našimi přáteli z dětství, našimi rodiči a učiteli, milenkami a vedoucími skautských oddílů, to je stará vesta. Že kniha dokáže být bohem, boxerem a bohémem, je nabíledni. A že opustit četbu je jako napůl zemřít, o tom netřeba ztrácet slova. Ale o čem je třeba pár slov říct, je co čteme. A zamyslet se nad tím proč tomu tak je. Proč se například raději vracíme ke knihám, které jsme objevili ve zralejším věku než ke knihám svého dospívání. Proč se mění nejen autoři, ale i žánry, které máme v průběhu času rádi. Pro tohle je dobré psát si deník, aby si člověk mohl své názory přečíst s odstupem třeba čtyřiceti let. To je počteníčko. Lidská mysl je totiž milosrdná potvora. Na hlouposti snadno zapomene a ponáší časem jen ty chlubné okolnosti našeho zpupného žití. Protože co jiného než zpupnost nás vede k přesvědčení, že po celý svůj život krom několika snadno omluvitelných drobných prohřešků, žijeme chvályhodně?Co jiného než ony odsuzované odpustky je naše charita? Pomáháme lidem, které jsme svou chamtivostí a prohnanou lstivostí do jejich bídy uvedli. Ale já nemluvím o penězích. Jak bych vám to nejlépe vysvětlil, snad na jednom příkladu z práce. Naplním to staré a moudré Koukolíkovo „Myslete v příbězích!“Předevčírem a včera se ke mně cestou přes několik kolegyní dostal dědoušek o málo vyššího věku, než jsem sám, s problémem. Byl to starý pán a proto i problém byl starý a patřičně zanedbaný. Při prvé z návštěv jen prováděl průzkum, zatímco při druhé (nemohl v noci ani spát) již si přinesl zažloutlé dokumenty, které o jeho problému před asi čtyřiceti lety pořídili na tehdejším MNV. Pro stavbu obecního koupaliště od něj obec získala jeho pozemek přiléhající k veřejné cestě a oplocenou stavbou oddělila jeho druhý pozemek od přístupu z veřejného prostranství. Když si to otec našeho návštěvníka uvědomil, navštívil úřad a tam sepsali jednu bezmála holou větu, kde váhou své jistě erudované dělnické osobnosti předseda MNV svolil k tomu, že onen vlastník může chodit ke svému pozemku přes pozemek sousedův (sic!). Podpis souseda tam byl rovněž. Samozřejmě neověřené úředně, tehdy se na takové hlouposti nehrálo, dobří a čestní právníci tehdy povětšinou pracovali v uranových dolech.Dokument nejde dnes použít pro zápis věcného břemene, protože onen soused sice žije, ale není už vlastníkem, neboť své nemovitosti již předal dceři. Ta s průchodem souhlasí, protože se tak historicky děje a ona nechce porušit status quo v dané situaci, ale nechce svůj pozemek zabřemenit, nýbrž chce, aby si pruh pozemku v délce asi dvaceti metrů, po němž náš návštěvník přistupuje ke svému pozemku, převedl do svého vlastnictví. Bezplatně, jak tvrdí náš děd a já nemám důvod mu nevěřit. Co ale našeho dědu škrabe, jsou obrovské náklady v porovnání s jeho příjmy. Zaměření a vyhotovení geometrického plánu, ocenění, pořízení listiny, no dvacet tisíc, ajcemtrajcén. Co s tím, poraď, úřade!A úřad poradil. Řekl jsem dědečkovi, že je zbytečné rozebírat chyby v postupech jeho otce, předsedy MNV a souseda, když svou dohodu nedali, jak se říká, zaknihovat. Dnes má dvě možnosti. Buď to nechá, jak to je, a předá dětem, jak to leží a běží. Tato varianta mu přinese, jak jsem mu důvěrně do ouška sdělil, nehynoucí vzpomínky a spílání jeho potomků po jeho smrti na téma: „Proč to otec nevypořádal tehdy, když to ještě stálo jenom dvacet tisíc!!!“ stejně jako on vyčítá svému otci, že to neudělal tehdy, když to celé stálo ještě pět set korun.Druhá varianta je, že si (jako projev své dobré vůle) nechá udělat geometrický plán a půjde na Obecní úřad zdvořile avšak zarputile útočit na jejich city a morálku prosbou, jestli by odhad a smlouvu o převodu nezhotovili na svůj náklad, když to v minulosti vzniklo v souvislosti se stavbou veřejně prospěšnou a nedotáhlo se to do konce. Jen jsem mu nalil do žil trochu naděje a nastínil řešení. Děd byl rád i za to a na závěr jsem mu ještě přidal radu, aby na Obci nevystupoval z pozice domnělé síly, jak to zkoušel na mé kolegyně v počátku své anabaze, ale pěkně rozvážným hlasem a se zdvořilým a lehce posmutnělým úsměvem, jaký měl, když jsme se loučili.A proč o tom tak rozvláčně vyprávím? Dnes se snažíme dělat charitu, způsobenou zpupností našich předchůdců. Nemůžeme se vymanit z odpovědnosti, jsme-li příslušníky nějakého pomyslného lidského cechu, protože i náš malý podíl tvoří součást dějin. Stejně tak se nemůžeme vyvléct ze zodpovědnosti za celé své konání v průběhu našeho života. Jen ten, kdo nečte a neuvědomuje si svůj podíl na dějinách (kdo bude za čtyřicet let soudit naše dnešní činy a jakými je shledá?), může zpupně prohlašovat, že se ho to netýká a ať si každý poradí sám. Nad každým z nás září velké MENE TEKEL UFARSIN!A knihy nám pomáhají nezapomínat na to, jak jsme byli hloupí a nepokorní, než jsme je začali číst. Jo a s knihami jsem se vypořádal už kdysi jednou pro vždy:http://jiripospisil.blog.idnes.cz/c/44898/Take-jsem-byl-na-svem-papirovem-metadonu.html

  9. Jiří, myslím si, že k hádkám ani nedojde, i když proč by nemohly nastat? Klidně, však hádáním se se nejlíp vystříbří názory. Tohle téma vzniklo, jak jsem napsala, tak, že jsme si s Honzou psali, že o knížkách je možné mluvit hodiny (nejsem si jistá, zda jsem napsala i dny). No a Honza poslal své vyznání ke svým knížkám. Já to možná udělala trochu neuměle, ale také jsem se vyznala ke svým knížkám. Jak jsem napsala, byl to jen malý vzorek, přehled jak procházely, a které, knížky mým životem. Důvod, proč zrovna tyto a jiné ne není uveden u všech, ale rámcově u některých. Je to hozená rukavice ostatním knihomolům, aby si zavzpomínali na své oblíbence. Dokonce jeden knihomol na Facebooku mi napsal, že hledá někoho ne k diskusi o dobrých knížkách, ale o blbých knížkách. Trochu jsme s tím začali, proč a kdy nám přijdou některé knížky blbé, ale blížila se noc, tak jsme toho nechali a šli spát.Odkaz na Váš článek mně dává zahulit, protože to téma jste samozřejmě zpracoval o několik tříd lépe než já, ale co nadělám? To víte, Ti dobří přestanou psát, že jsou asi líní (???), no a Ti ostatní pilně píší. Ono se z té haldy pilných pak něco vycedí, kdežto ten dobrej co psaní, to flák!!! :-)))A ještě k tomu dědečkovi. Myslím si, že se vyvléknu z nějaké hlouposti, kterou by děti mohly zdědit tím, že jim toho mnoho nezanechám a už vůbec ne nevyřešené problémy. Ty se snažím řešit za svůj život. A že opravdu nastaly a docela výživný. No, snad jsem to ustála, aby mi nad urnou nehrozily pěstičkami :-)))

  10. Naďo, tak toto téma je skutečně nevyčerpatelné a i já neodolám a přispěji svým monologem o knize. V dětství jsem milovala Gabru a Málinku, Děti z Bullerbynu, Velké trápení. Verneovky a Mayovky mi byly cizí, dostačující pro mě byla filmová zpracování. Ale měla jsem ráda Štorcha. Taky mě bavily třeba knihy Emil a detektivové, Mikulášovy patálie, na které jsem nedávno šla do kina s dětmi a děti z toho jásaly. Ale ne natolik, aby si v knihovně půjčili také předlohu. Bohužel jsem chtěla být rychle dospělá a sáhla rychle nejprve po dívčích románcích typu Stanislav Rudolf a spol., to období trvalo snad rok a pak rychle do dospělácké literatury, Shakespeare, Zola, milovala jsem historické romány Loukotkové a historie mě vůbec velmi brala, proto jsem četla převážně historické romány, životopisné taky, knihy o malířích byl rovněž i můj šálek čaje. Benátčan o Tizianovi, Skřeti z podsvětí o Boshovi, Kámen a bolest o Michelangelovi, Žízeň po životě o Van Goghovi a podobné ve mě zanechaly hluboké stopy. Byla to chyba, že jsem dětské knihy brzy odložila, protože jsem se připravila o spoustu krásných knih, některé dětské knihy jsem si přečetla až v dospělosti. Milovala jsem ale až do dospělosti pohádky, ty dnes nemusím ani v TV, myslím si, že mám v jádru příliš pragmatické myšlení, což se projevuje tím, že nejvíce čtu odbornou literaturu a literaturu faktu, prózu velmi velmi málo. Mám pocit, že potřebuji získávat nové a nové vědomosti a degradovala jsem v sobě jakousi schopnost prožitku, určitou představivost. Jinak má nejoblíběnější kniha z dětství byla Jana Eyrová. Jana Eyrová byla moje vysněná ikona, vždy jsem toužila být jako ona. A víte co, teď jsem si spojila dvě celkem nepodstatné věci. Mnohá žena má svůj velký ženský vzor v historii. Mým vzorem je filozofka a mystička Edita Steinová, znát ji osobně asi bych jí nesnesla, ale jako určitý vzor ženskosti ji nesmírně miluji a vlastně se stala pokračovatelkou a naplněním Jany Eyrové, každá sice žila jiný život, ale v jádru byly stejné. Milovaly pravdu, obě byly nesmírně vzdělané, na svou dobu nesmírně emancipované a přesto krásně ženské, milující, laskavé, ale obě dokázaly být velmi nekompromisní a tvrdě spravedlivé, byla jim cizí ona opičí láska, která milovaného až může degradovat. Abych nebyla jen vážná, z humoru miluji Saturnina a Modche a Rézi. Mé děti moc nečtou (teda Vojta ještě neumí), a to mě moc mrzí. Snažím se Katce vysvětlovat, že knihy jsou nejlepší přátelé, že s knihou člověk nemůže být nikdy sám, s knihou může prožívat, co by nikdy neprožil. Manžel mi kontruje, že to moc dramatizuji a ona mu celkem věří. Velká škoda. Protože s knihami i chudý člověk může získat nesmírné bohatství.

  11. Moniko, napsala jste to naprosto bezvadně a připomněla jste další, které jsem ráda četla. Myslím si, že jste všechny knížky četla tak jak se mělo stát, protože podle mě (určitě to nebude jen z mé hlavy), když se v určitém věku s nějakou knížkou minete, už si ji třeba jindy ani nepřečtete, prostě jste již někde jinde. Já jsem si takto schovávala jednoho jistého autora, protože ač velmi znám a kdo jej nečetl jakoby nebyl, ale já si pořád namlouvala, že jsem pro něj nedozrála, takže jsem jej ponechala na stará kolena. No, co Vám budu vyprávět, už se asi k jeho knížkám nedostanu. Je to jako s knížkou, kterou zmiňujete – Kámen a bolest. Kdybych ji tenkrát v mládí nečetla, už možná nikdy. Zrovna tak Egypťana Sinuheta aj. Číst knížky se asi nedá vnutit. Je dobré ty děti směrovat, navádět je na knižní cestičky, ale nejde to nanutit. Mé děti byly ke knížkám vlažné, ale přeci jen je alespoň něco málo zaujalo. Naopak mám radost z Kristýny, tedy až z vnučky, která čte ráda a se zájmem a mnou navedená na ty cestičky na ně vykročila s nadšením a radostí.

  12. Ešte som si spomenula z detstva na všetkých chudobných chlapcov viktoriánskeho (?) Anglicka, ktorých som spoznala vďaka Dickensovi, a sympatickú Annu zo Zeleného domu. A Prečo nebol spomenutý Poláček? Bylo nás pět som čítavala každý rok cez prázdniny v Hradišti, viem presne, kde by tá kniha bola. Ale už nie je, dom predali. A vôbec, keď som už na návšteve u českých susedov – mne chýba aj Němcová, tú som tiež prečítala komplet niekoľkokrát – asi som bola dieťaťom veľmi dlho, keď som toho toľko stihla. Teraz neprečítam za rok toľko, čo vtedy za týždeň…K detektívkam sa v tejto intelektuálnej spoločnosti radšej nepriznám (ale napr. Agata by mala byť povinné čítanie).

  13. Blanko, nečteš pozorně, o Němcové jsem dokonce psala v článku (pohádky) a detektivky jsem v textu zabalila do všeobecného balíku ( od dobrých i méně dobrých autorů) . Agata je skvělá, hlavně její životopis! A Poláček, tak toho mám teď na uších z empétrojky (Bylo nás 5) a při něm usínám. Namluvil ho bezvadně František Filipovský. A koukejme se, Annu ze Zeleného domu vůbec neznám … A máš pravdu, co jsem dřív přečetla za týden, to teď fakt tak za rok …

  14. Babička také patřila do mých dětských oblíbených knížek, ale jinak jsem po Bobce nešílela. Představ si, Blanko, že opravdu neznám Annu knížku a ani seriál. Možná to asi v ČR v TV vůbec nešlo. Přeci jen jsi mladší než já.

  15. Ale, ale, Naděnko, aso jsem tě inspiroval. Právě jsem se ti majlem omlouval že jsem nenapsal pokračování, ale už to bude. Koukám, že jsme měli, či máme autory společné. Poupata, Sekoru, Steinbbacka, Hemingwaye a jiné. Ale o tom později.

  16. ježkovy voči…co já mám k tomuto tématu dodat? Jmenovali jste tady všechny moje milované autory i knížky, prostě nemám už žádnou nosnou myšlenku. Ale téma to teda je!

  17. Dobrý den z Ostravy:-)Díky za reklamu na seznam knih.V poslední době mám rád i "čtení" v rozhlase a tak jsem si začal psát seznam.Díky poslechu jsem našel docela hodně autorů,které jsem ani neznal a po poslechu jsem si je půjčil i "fyzicky":-)Posluchá někdo z Vás taky četbu na pokračování?

  18. Já, Petře moc ráda poslouchala v rádiu četbu na pokračování, ale v poslední době to dělám tak, že si tu četbu stáhnu do MP3 a pak jí poslouchám než usnu, protože nechodím spát v určitou hodinu. Přes den zase není kdy, abych se do poslouchání ponořila, protože na mě pořád někdo něco chce. Určitě byste udělal velkou radost rozhlasu, kdyby o Vás věděli, jak si pilně tvoříte seznam a posloucháte, ještě ke všemu, že si pak ty knížky čtete i fyzicky. Je to bezvadný. pak, že mladá generace nečte :-)))

  19. Jo, ještě dodateček, nosnou myšlenku jsem opravdu neměla, jak se snadno přesvědčíte v mém pondělním článku, kde je vše náležitě vysvětleno…

  20. Mít Vás v sobotu ráno po ruce, Naďo, asi Vám sáhnu na hrdlo, jak se ve špatných knihách nazývá metoda řešení konfliktů, vyšetřovateli zvaná škrcení. My, laikové, jsme si zpravidla jen vyhrožovali odborně: „Že ti uberu kyslík!“Bylo mně trošku zajít na návštěvu a co čert nechtěl, k člověku kulturnímu, sečtělému, znalému. Jeho paní taktéž rovněž. A měli k pití nějakého šampióna mezi pozdními sběry. Byl drobet méně tvrdý, než by se mně líbilo, ale pozdní sběry s jejich sladkým podzimním sluníčkem už tak bývají. Nicméně byl pěkný, stál si hrdě rozkročený doširoka na svých voňavých ovocných nohou a ocásek měl tak trošku po muškátu a jaderničkách, což u pozdního sběru vůbec nevadí, ba je případnější než aroma ponožek fotbalisty po zápase. Onoho favorita jsem zapíjel velkopopovickým kozlem a ve finiši na mě vyrukovali s domácím rumem. A to byla chyba.Rum, jak známo, není ani tak chlastem jako kamarádem, jak psal Remarque, jest mlékem hrdinů a věřte mně, Naďo, že po té jízdě my už hrdiny byli. Včetně našich žen. Tedy mé. Ta jeho je ještě tak mladá, že čeká rodinu, a tak musela hrdinství odložit. Zkrátka, jak si mě tak naklonili, nebyl jsem dosti odolným a odnesl si tam odtud čtyři knihy. Chápete? Vy si napíšete blog o knihách, já se opiju a proti všem svým zvyklostem a přesvědčení si přinesu domů knihy, ty svědky vlastních slabostí. A kdyby to byly nějaké čtivé záležitosti, ale my se pustili přes zmínku o Eskymo Welzlovi od dalšího našeho krajana Františka Zápeci, který strávil mnoho let na Sibiři a putoval podél toku Leny. Napsal o tom pár knížeček, které, jsa akademickým malířem, sám ilustroval. Dnes jsou to bibliofilie, v nichž naše rodiny zatím hrají na remízu dvě ku dvěma. On je jako správný mladý člověk shání po internetových aukcích, moje ženská po zapomenutých obsazích antikvariátů a výprodejích místních lidových knihoven.A tak jsme o té Sibiři plácali, až se doplácali k tomu, že já si odnesl nezáživnou knihu o českých legiích, toporně napsaný deník německého válečného pilota, beletristicky pojatou knihu o německých ponorkách z druhé světové války a další velezajímavou knihu od obchodního zástupce Letu o strašidelně pohnuté historii kunovického letadla L-410 v Rusku. A jemu jsem na oplátku slíbil knihy Wolfganga Otta a Irwina Shawa, které čekají na svůj osud u nás na úřadě v kotelně. K jejich štěstí se jedná o kotelnu plynovou. Okamžitě jsem mu také nádavkem vypálil filmy Bílé peklo, Pohřben na Sibiři a Jdi a dívej se! Ať se z toho zblázní. Oba jsme porušili svá pevná předsevzetí a v opilecké euforii si nechali vnutit něco, co nás zajímalo ten junácký večer, ale ráno se nám zamlouvá daleko méně, ba dokonce jsem se přistihl, že na ty knihy civím s odporem, protože neurvale narušily poklidné tvary circulos meos na mém nočním stolku. A za to všechno může ten Váš nešťastný blog, který mně dal připomenout časy, v nichž jsem ještě uměl číst knihy. Nebo že by v tom měl prsty i ten pozdní sběr?Máte pravdu s mou leností, když jsem zjistil, co je na netu textů, které jsou o mnoho tříd výše, než mé žalostné pokusy, přestal jsem psát, a raději připouštím, že je to z lenosti, než z toho druhého důvodu. A nikdo mě nepřesvědčí o tom, že i to mé psaní za něco stojí, protože já líný opravdu jsem. A to je přímo vražedná kombinace, nedostatek ambicí a lenost, to je jako když se naštve sadista a schválně nezmlátí masochistu.Včera jsme s mou ženskou vsedli na kůň a odjeli do zájezdního hostince, kde ona popravila moravského brabce se zelím a bramborovým knedlíkem, zatímco já jsem třetihorně jeskynním způsobem naložil s nějakým půlkilem grilovaných žebírek. Nato jsme si pusu opláchli kávou (moje ženská malým uherskobrodským janáčkem, schválně ho píšu s malým J, aby se nám nepletl s Leošem) a pak nasadili Hot love, což nebylo nic jiného než horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. K večeři jsem měl už jen drobnosti, nestojící za řeč. V Africe by z toho týden nepřežil ani docela maličký kmen.Tož tak se to má s Vašimi blogy a mým životem. A ne že příští Váš text bude o gymnastkách či gymnazistkách, nejsem zvědav ani na jedno z toho, aby se mně to rozvalovalo v posteli, navíc v nepřiměřeném množství. Ačkoli takový drobný kousek nějaké hubené neřesti… Víte co, Naďo, pište si, o čem chcete!

  21. Opravný lístek:Na té návštěvě jsme byli přirozeně v pátek večer.Od Eskymo Welzla jsme se pustili DO Františka Zápeci, nikoli od něj.A přechodník přítomný v kontextu celé věty v minulém čase je použit chybně, takže správně má být "byv akademickým malířem!"Za svou propustnost se vám náš korektor hluboce omlouvá.

  22. Milý Jiří, svou zpovědí jste mě dostal. Docela dobře byste se vyjímal v naší rodině. Je zde zvykem, že za všechno můžu já. Už jsem si tak zvykla, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdybyste pod můj nový článek napsal, že se Vám nepovedl dort, protože jsem o něm psala :-)))). A to si představte, že zrovna jako naschvál, když mluvím o knížkách, tak si v TV klíďo píďo dají pořad o knížkách, tedy udělování Magnezii litery :-))). Je to jasný. Ale Vy byste se měl pochlapit, nedívat se vpravo vlevo kdo jak píše, ale co se čte, přestat se vymlouvat na lenost a hezky mužně vzít klávesnici a psát. A teď vzhůru výše k novému článku!

  23. Dostávám se k článku po sezoně, neb jsem byla celý předvíkend a víkend téměř mimo počítač (i krapet mimo sebe). Také jsem četla a čtu ráda, některé autory stejné, ale i hodně jiné. Momentálně se nemohu srovnat s tím, že moje nejmladší dítě je po manželovi (ten pro změnu nikdy nečetl a nečte) a nemohu ji nijak dostat ke čtení. Takže téma knih a literatury vůbec (jo, já jsem poezii četla hodně) je pro mne spíše bolestivé téma, takové jisté zklamání …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s