Pondělí 19.4.2010 – když duben, tak narozeniny

 

U nás doma, na koho jsem se podívala, ten měl v dubnu narozeniny. Druhé vánoce. Já byla druhý Ježíšek, protože jsem jako jediná narozeniny v dubnu neměla. Později se k dubnovému slavení připojila se svými narozeninami i Kristýna a tak to začalo: 18., 19., 22, (24. svátek muže), 27. Podle takového nadělení musel vypadat i dort, aby byl pro všechny, jen svíčky se dávaly buď tomu mladšímu, nebo se svíčky po sfouknutí vyměnily s jiným počtem pro dalšího oslavence, či jen tomu s kulatinami a úplně nakonec pak dortů více, to když se s kulatinami sešli 2, jako vloni. Byla to jedna patnáctka a jedna čtyřicítka. Zkrátka byla to honička. Letos byl dort jeden, od Hájka, s několika druhy oříšků a byl moc a moc dobrý. Byl už bez svíček. Děti i Kristýna už mají narozeniny s dvouciferným číslem a kulaté se neurodily.

Ty nejslavnější narozeniny jsou ovšem ty první, s dortem s jednou svíčkou. Dětinky ochotně buší do šlehačky, kterou si následně rozmazávají kolem pusy, na parádní svetřík a hodobožový ubrus. Dojatí tatínkové cvakají fotku za fotkou a dmou se pýchou, jakého mají šikovného potomka.

Kdysi jsme dorty pekly samy, my dvě s babčou Boženkou. Velikou parádou bylo zdobení z pečených obloučků na obrácené formě tzv. jelení hřbet a dort pak vypadal jako královská koruna. Později jsme vymýšlely různé tvary a kombinace, které vyvrcholily dortem v podobě kloboučku pro tříletou Kristýnu. S pečením byl vždycky élent, protože se dort jeden den upekl, druhý den se opatrně prořezal, namazal krémem a ozdobil. Mnohdy se musel všelijak dolepit umnými odřezy piškotu, to aby nebyl nahnutý k jedné straně, nebo když se při pečení vyboulil do nevhodného tvaru. I když někdy dort vykazoval stopy amatérského zdobení, vždycky byl ale moc dobrý (nezbyl ani kousek), na rozdíl od některých kupovaných. Jednou se téměř nedal jíst, jak byl korpus starý a tvrdý, opravdu připomínal polystyrén, ze kterých jsou vyrobeny dorty u fotografa.

Velké umění je udělat dortový korpus tak, aby piškot nebyl dusivý, ale krásně vláčný. Na to je spousta fíglů. Hodně receptů na správně dobré a neošizené dorty nabízí moje osvědčená kuchařská kniha – Sandtnerka. Ale je to jako se vším. Po všelijakém experimentování nakonec člověk plácá jeden stejný a osvědčený recept.

Stejně si myslím, že nejdobřejší dorty, dělaly naše babičky, prvorepublikoví cukráři až tak do začátku šedesátých let. I když dorty bývaly jednoduchého tvaru, o to více byly parádně zdobené. Nezbytnou ozdobnou tečkou byly třešničky a odsud tedy úsloví o tzv. nezbytné přidané hodnotě – třešnička na dortu. Ale i tehdejší cukráři měli fantazii a vytáhli se, když byla příležitost, jako třeba na svatbách. Všelijaká srdce, knihy, patrové dorty, potrava i pro oko. Pamatuji, že v padesátých letech probíhala jednou za rok nějaká soutěž cukrářů a u Juliše (jestli se nepletu) za výlohou byly vystaveny ty nejzdařilejší kousky. Byla to opravdu krásná podívaná, protože se jednalo třeba o vymodelování celého domku s částí krajinky a lidí, vč. špalku na sekání dřeva a sekyrky.

Recepty na dorty a krémy se předávaly z generace na generaci, ale tak jak šel čas, vymýšlely se nové a nové technologie, až se z cukrářství stal přímo umělecký směr v modelování. Krémy jsou povětšinou z tuků, tzv. lehké, to abychom se ošulili, že tak moc po nich nepřibereme. Jenže já si myslím, že se akorát šulíme v dobré chuti. Ať je to z másla nebo z tuku, stejně se z toho přibere, když se pak nehýbáme, ale to už je jiná kapitola, které se říká pohyb dříve a nyní. Zde se dá mluvit o tom, že ne vždy nové postupy a materiály znamená pokrok lidstva. Slyšela jsem, že podle slavného cukráře pana Myšáka peče a prodává dorty v Hraštici u Dobříše paní, co se u něj vyučila a ty recepty po něm zdědila. Nikdy jsem nerozuměla groteskám, kde herci po sobě házeli dorty, nepřišlo mi to vtipné, ale co nadělat, někomu holt není shůry dáno a třeba pojedl málo vtipné kaše.

Jak šel čas, střídaly se tváře na narozeninových fotografiích, postupně ubývaly a zase nové přibývaly, naše děti už mají své děti, zase ony, pečou nebo jim kupují narozeninové dorty, snad tenhle koloběh milé tradice, nevyhyne.

Vygooglovaný dort, ten by pasoval mně     Loňská čtyřicítka, koupená a snědená    Chudá poválečná doba, domácí dort