Čtvrtek 29.4.2010 – otevírá se mi kudla v kapse …

O berličkách, hnáty křivé, pod plachetkou osoba …

Ano, osoby používají berličky, ale hnáty nemají jenom křivé, mají je většinou rovné, štíhlé, přímo výstavní, nebo svalnaté, pevné, ale i běžné. Takže hnáty mívají různorodé, ale berličky nemlich ty samé – stejné. Jedna z posledních berliček na nás vyskakuje ze všech možných projevů, ať z televize, z rádia, k nám se propašovaly až do domu a mlátí mě po hlavě. Slovo – “jakoby” zní v každé větě mladých, starších, hloupých, chytrých … Národ vyměnil “vole” za “jakoby”, což je sice o poznání slušnější, ale jeho použití téměř za každým slovem je nesmyslné, nesmyslnější než – “vole”. Také úsloví – “přesně tak” splývá ze rtů i moderátorů, i ze rtů lidu jimi tázaných, bubnuje nám na hlavy téměř z každého mluveného projevu.

Každý z nás má nějakou berličku, postrkující naše myšlenky vpřed, když se trochu zadrcnou a nechce se jim z hlavy ven dost rychle. Pominu to slavné “éééé”, které se už dávno usadilo v projevu politiků, slavných i méně slavných osob, když se jich na něco moderátoři táží a oni ze sebe dolují myšlenky, které nemohou najít a než je najdou, tak si pomáhají tím příšerným  “ééé”. Nakonec na toto téma byla stvořená úžasná scénka s Luďkem Sobotou.

Naše studentka Kristýna “ééé” nepoužívá, ale “jakoby” i “přesně tak” má ve svém slovníku zdomácnělé. Mluví velmi rychle, myšlenky nijak nehledá, netápe, ví, co chce říct, je pohotová, ale je to jako kulometná palba. Musím chvíli přemýšlet, co mi to vlastně chtěla říct, někdy pokládám doplňující otázky, jako když jsem nahluchlá, ale to zatím nejsem. Jenom nestíhám slovosled. Jsem na mrtvici, když do té palby ještě stíhá zdvihat obě ruce a poškrabáváním dvou prstíků do vzduchu na každé z nich, občas předvádí uvozovky. Kdyby někdo sledoval mě, jak ji poslouchám, musel by použít jednoznačný komentář, že mám vykulené oči a asi i pootevřenou pusu. Pak mám sledovat obsah, když forma je tak napínavá.

To znázorňování uvozovek předvádí i intelektuální dámy při vyjadřování v televizi (na vlastní oči jsem viděla!), opět ve svých odpovědích na dotazy moderátorů. Pohled je to pro Bohy. U Kristýny se to zatím snese, je to projev originality mládí, ale u některých matron je to k umlácení. Tedy k umlácení té jisté, ne k umlácení smíchy, to spíše k pláči.

Pamatuji se, že jsme na průmce měli také určité hlášky, malinko jsme komolili i některá slova – mluvili jsme úsporně. Např. seskupení písmen “stř” na počátku slova jsme zásadně vyslovovali bez toho “s” jako třeba – středa byla tředa, stříbrný – tříbrný, střelení – třelení a to jsme tedy byli. Na jakoukoliv pochvalu někoho, něčeho, příkladně – “máš hezký boty”, tak se očekávalo, že ten druhý odvětí – “ale málo”!

Z výše uvedeného je vidět, že jsem tudíž tak trochu nad věcí, ALE, co se týká takového projevu v médiích, to se mi fakt otevírá kudla v kapse!

Tak a byste o něco nepřišli, tak něco málo z mého pamětnického kalendáře:

27.4. se nenarodil jen můj synek, ale narodila se Zita Kabátová a to v roce 1913, takže se v úterý dožila 97 let.

Tentýž den, ale v roce 2007 zemřel nezapomenutelný Svatopluk Beneš (pro mě Svátík…)

28.4.1911 se narodila ve Vysokém Mýtě Marie Tauberová, operní zpěvačka.

Libuška, kterou občas volám k zodpovědnosti za svoji věštbu („Vidím město, jehož sláva hvězd se dotýká“),

v podání mé slavné spolurodačky Marie Tauberové.