O berličkách, hnáty křivé, pod plachetkou osoba …
Ano, osoby používají berličky, ale hnáty nemají jenom křivé, mají je většinou rovné, štíhlé, přímo výstavní, nebo svalnaté, pevné, ale i běžné. Takže hnáty mívají různorodé, ale berličky nemlich ty samé – stejné. Jedna z posledních berliček na nás vyskakuje ze všech možných projevů, ať z televize, z rádia, k nám se propašovaly až do domu a mlátí mě po hlavě. Slovo – “jakoby” zní v každé větě mladých, starších, hloupých, chytrých … Národ vyměnil “vole” za “jakoby”, což je sice o poznání slušnější, ale jeho použití téměř za každým slovem je nesmyslné, nesmyslnější než – “vole”. Také úsloví – “přesně tak” splývá ze rtů i moderátorů, i ze rtů lidu jimi tázaných, bubnuje nám na hlavy téměř z každého mluveného projevu.
Každý z nás má nějakou berličku, postrkující naše myšlenky vpřed, když se trochu zadrcnou a nechce se jim z hlavy ven dost rychle. Pominu to slavné “éééé”, které se už dávno usadilo v projevu politiků, slavných i méně slavných osob, když se jich na něco moderátoři táží a oni ze sebe dolují myšlenky, které nemohou najít a než je najdou, tak si pomáhají tím příšerným “ééé”. Nakonec na toto téma byla stvořená úžasná scénka s Luďkem Sobotou.
Naše studentka Kristýna “ééé” nepoužívá, ale “jakoby” i “přesně tak” má ve svém slovníku zdomácnělé. Mluví velmi rychle, myšlenky nijak nehledá, netápe, ví, co chce říct, je pohotová, ale je to jako kulometná palba. Musím chvíli přemýšlet, co mi to vlastně chtěla říct, někdy pokládám doplňující otázky, jako když jsem nahluchlá, ale to zatím nejsem. Jenom nestíhám slovosled. Jsem na mrtvici, když do té palby ještě stíhá zdvihat obě ruce a poškrabáváním dvou prstíků do vzduchu na každé z nich, občas předvádí uvozovky. Kdyby někdo sledoval mě, jak ji poslouchám, musel by použít jednoznačný komentář, že mám vykulené oči a asi i pootevřenou pusu. Pak mám sledovat obsah, když forma je tak napínavá.
To znázorňování uvozovek předvádí i intelektuální dámy při vyjadřování v televizi (na vlastní oči jsem viděla!), opět ve svých odpovědích na dotazy moderátorů. Pohled je to pro Bohy. U Kristýny se to zatím snese, je to projev originality mládí, ale u některých matron je to k umlácení. Tedy k umlácení té jisté, ne k umlácení smíchy, to spíše k pláči.
Pamatuji se, že jsme na průmce měli také určité hlášky, malinko jsme komolili i některá slova – mluvili jsme úsporně. Např. seskupení písmen “stř” na počátku slova jsme zásadně vyslovovali bez toho “s” jako třeba – středa byla tředa, stříbrný – tříbrný, střelení – třelení a to jsme tedy byli. Na jakoukoliv pochvalu někoho, něčeho, příkladně – “máš hezký boty”, tak se očekávalo, že ten druhý odvětí – “ale málo”!
Z výše uvedeného je vidět, že jsem tudíž tak trochu nad věcí, ALE, co se týká takového projevu v médiích, to se mi fakt otevírá kudla v kapse!
Tak a byste o něco nepřišli, tak něco málo z mého pamětnického kalendáře:
27.4. se nenarodil jen můj synek, ale narodila se Zita Kabátová a to v roce 1913, takže se v úterý dožila 97 let.
Tentýž den, ale v roce 2007 zemřel nezapomenutelný Svatopluk Beneš (pro mě Svátík…)
28.4.1911 se narodila ve Vysokém Mýtě Marie Tauberová, operní zpěvačka.
Libuška, kterou občas volám k zodpovědnosti za svoji věštbu („Vidím město, jehož sláva hvězd se dotýká“),
v podání mé slavné spolurodačky Marie Tauberové.
* Ze života české babičky * 
Já už jsem také vědoucí, ale nějakou dobu jsem netušila, co ty poškrabávajíjí prstíčky (díky za Tvůj geniálně vymyšlený popis :-)) znamenají (viděla jsem je dřív v telce než u naší mladé). Taky je nesnáším. Ale! nedávno jsem se přistihla, že jsem to udělala taky!!!! Chjo (to je v řeči ICQ ach jo :-)), jak jsem ovlivnitelná …
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, Naďo, poškrabávání dvou prstů do vzduchu, ukazování různých prstů, ať už jako pochvala nebo nadávka, se mi hnusí a nikdo to nikdy ode mne neviděl, proto u mne Topolánek ztratil veškeré sympatie, když coby premiér v parlamentu se zachoval jako buran na hnojníku. Právětak nepoužívám ty různé berličky jako :-)) protože si myslím, že ten kdo to čte musí poznat co myslím vážně a co jako fór, no a když to nepozná, je to jeho věc, ale já ho za ručičku vodit nebudu – teď se zasměj, to byl fór!…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak Vám se, Naďo, otevírá kudla v kapse. A co byste tak s tou kudlou chtěla dělat? Rozpárat všem tupcům břicha? Učit otevřenou kudlou všechny mektaly rétorice? Víte, při čem jsem rostl donedávna já? Kolega, co už je v důchodu, opakoval slova a slovní vazby, protože jeho huba musela čekat na jeho mozek, než něco vypotí. Začínal zpravidla nějak takto: „Já jsem…, já jsem tam nakonec…, já jsem tam… nakonec musel jít…“ A po všem tom přemýšlení a slovním přešlapování z něj padaly perly typu „a ta cesta vedla…, vedla transkontinentálně přes celou vesnici“ apod.Mám dvě krásné kudly. V autě mám nafurt v přihrádce jednoho Lakotu, poctivá a krásná kudla s ostrou špičkou ve stylu bowie a malou pilkou. Jenom tahle dvě želízka, nic jiného, přísně účelný nůž s pevnou pojistkou proti sklopení. Ta druhá trůní v mém nočním stolku a je to švýcarská armádní klasika v elegantním černém provedení. Viděl jsem ho i v khaki, vymazlený krasavec, asi před sedmi osmi lety v San Marinu, ale už jsem neměl dost lir, abych si jej pořídil. Také jen asi pět či šest želízek, pinzeta a párátko, nic víc. Jo, a poněkud netradičně řešená pojistka, kdy je potřeba výplň střenky odsunout proti dost silnému napružení stranou. Mám je oba rád, každý ten nůž je stvořen nejen pro práci ale i na koukání, chlapečci to mají rádi. Ale proč o tom mluvím, žádný z mých nožů se mně nikdy neotevře v kapse.A to mám spoustu krásných kapes. Nejkrásnější kapsy mám své jarní bundičce (model Colonel od Bushmana) pískové barvy, kde jsou vnitřní náprsní kapsy na zip, vnější náprsní na druk, boční kapsy zvenčí na druk a pod ně jde ještě zboku vsunout ruce do meziprostoru mezi bundou a našitou kapsou, v límci mám srolovanou kapucku a tak se límec dá také považovat za svého druhu kapsu. To je kapes jako máku a také v nich poctivě nosím celé své malé bohatství. Brýle čtecí, brýle protisluncové, papírové kapesníčky, klíče od baráku, klíče od auta, peněženku a doklady, kolečko do vozíku v supermarketu, a také v nich často přepravuji na trase práce-domov nějaké to jablko, rohlík, salám, prostě takovou malou kápézetku, a krom toho je tam větší než malé množství bílých šupinek z mých rukou, které nejsou vidět ale že tam jsou, odhalí spolehlivě peněženka, na níž zůstanou vlivem statické elektřiny přilepeny.Kudla a kapsa. Top téma, Naďo, to se vám povedlo, na takový podnět se dá mluvit měsíce, zatímco s mektaly jste zametla pár slovy. Kudla a kapsa. Kudla asociuje kudlanku, chlapečka jak za groš kudla, můžete pískat kudlu, když třete bídu s nouzí, kudla je zavírák a to je celý chlapecký svět, od rybičky až po ten viktorinox. A kapsa vám nahodí kapsáře jako lidi a kapsáře v starodávných vrstvených sukních, můžete se učit skákat s prázdnou kapsou, můžete se někde něčím vydatně nakapsovat, dokonce i někam nakapsovat, co má takový výraz synonym, to je až zarážející. A to byl důvod, proč jsem nikdy nepřemýšlel o emigraci, protože tomuhle všemu, té kráse, co každý jazyk v sobě ukrývá, bych v tom cizím porozuměl až za moc a moc dlouho, zdali vůbec.Ale vyškrabané uvozovky jsou také rozkošné, to Vám musím přiznat. Uvozovky už vidím jako úvozovou cestu, nad níž se keře šípků skoro zavírají do nízké klenby, kterou sluníčko prosvítá jen sporými paprsky a tvoří světlé sloupy, podpírající onu větrem rozkývanou kopuli. Prodíráte se pomalu tím úvozem, a hele, tam sedí kominíček, no vy abyste tu nedělali ten svůj cirkus, okřiknete hlučné proletářské vrabce, a klenba šípkových růží se najednou rozestoupí a vy stojíte na loučce, docela maličké, jen tak na tři chlápky, ležící za sebou, když zakloníte hlavu, uvidíte kroužící káně, budete chvilku pozorovat roztažená pera na koncích křídel, vypadající jako prsty, až si uvědomíte, že jste dlouho nezapískal na prsty, jen tak z bujnosti, ale zjistíte, že už to nejde, že ten nový můstek v té papuli nějak změnil vzduchotechniku a z pusy vám vyjde něco jako když zpívá stará slepice v tlakovém hrnci, tak sáhnete do kapsy, vytáhnete kudlu a porozhlédnete se po vrbovém proutku na extra super píšťalku.Jak říkám, kapsa a kudla, sqělé téma.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mirko, dobře jste se sešli s Jiřím s mladým slovníkem. Ty jsi použila Chjo a Jiří zase slovo vymazlený. Mně se může ukroutit hlava, když se něco zkracuje, proč oni nahrazují hezké americko-české OK na Oki, čímž si prodlužují zkratku o 1 písmenko. Naopak btw jsem dlouho nevěděla co to je, až mi kdosi řekl, že je to mimo jiné nebo tak něco.Mirku, u Vás je jasný, že máte slovník jistě vypulérovaný a navíc (a to Vám mocně závidím) umíte německy jako rodnou řeč, čímž se Vám také mohou i připlést německoismy (amerikanismy) do hovorové řeči, což může být ve svém výsledku i roztomilé.Jiří, kudla a kapsa. Mně spíše bližší kapsa, s kudlama jsem na štíru, však jsme si již o nich něco maličko vyprávěli. Je vidět, že jste ještě mladík, protože já mít tolik kapes, tak k nim potřebuji itinerář, jaktěživo bych si asi nevzpomněla ve které kapse mám asi tak tu kudlu, která se otevírá, když slyší v médiích to co občas slyší. Mně by třeba určitě takové jablko bídně zplesnivělo, než bych ho za čas, a ještě omylem, při hledání slunečních brýlí, objevila …Ale jinak chápu Váš vztah ke kudlám, co rybičku? Měl jste?
To se mi líbíTo se mi líbí
Naďo, myslím si že to je jenom prachobyčejné opičení se (jiné slovo mě nenapadá) po slangové angličtině. I tady nejenom mladí používají téměř za každým slovem "like" – jakoby: I went, like, for a walk, and, like, met my friend (šel jsem, jakoby, na procházku, a, jakoby, jsem potkal přítele). Totéž platí pro "exactly" – právě tak; to se ovšem používá pouze při souhlasu s něčím, ale často. Nemlich to samé s "oki;" obyčejné oukej už nestačí, dnes spousta lidí prohlásí "ouki douk" (vidím, že opičky tu druhou část nepřevzaly). A když někdo něco pochválí, v angličtině je normální poděkovat. Tedy když máš hezký boty tak už se nečeká "ale málo," alébrž "děkuji" (to se už v češtině taky používá, a všimla jsem si toho). O škrábání do vzduchu radši nebudu mluvit, akorát se přiznám že to občas dělám i já. Co ale řeknu je, že to "like" mě taky vytáčí, zrovna tak jako "you know," použité třikrát v jedné větě. Zajímalo by mě, jestli se v češtině už uchytila i tahle berlička?PS: "btw" v originále znamená "by the way" – já bych to přeložila "mimochodem."
To se mi líbíTo se mi líbí
Přidala jste velmi zasvěcený komentář, Jarko. Bude to tak, jak píšete a i to mimochodem (btw) je přesnější než to moje mimo jiné. Nepopsala jsem všechny možné berličky co jsou dnes v módě, myslím, že na toto téma bylo i dost jiných článků, mě prostě (i to slovo prostě je berlička :-)) vytáčí to "jakoby" za každým slovem, "přesně tak" a ještě "takže" (taky to použiji, ale úsporně, kdežto moderátoři to mají také za každým slovem …
To se mi líbíTo se mi líbí
Chtěl bych doplnit pár slangových výrazů, které už uvedla jaruška a které jako jí vytáčejí i mně. Především je to to hrozné slovo, které už slýchávám u puberťáků v Česku. To slovo je "cool" původně to znamená chladný, ale vše, co se puberťákům líbí je cool. Vyslov Kchul. Byl jsem před časem v Čičenicích v Mexiku, a vylezl jsem na jednu pyramidu. teplota 42 celsia. Za mnou se tam vyšplhalo několik amerických puberťálů a radostí, že to zvládli začali ječet, jak je to cool. Já povídám, pánové, spíš je tu vedro a ne cool! Oni se podivali na sebe, pak na mně, pak na sebe a pomalu se yzdalovali. To slovo cool, což mně zkracuje život se už někdy vyskytuje i oficiálně, když to někdo použije místo Yes, čili ano. Četl jsem toto připitomnělé slovo i v oficiálních technických reportech, které jsem vždy vracel autorovi s poznámkou, aby to napsal anglicky. Vysloužil jsem si poznámek že ten, kterýho sem přitahli za uši přes velikou louži je nebude učit anglicky. Další slovo je "zilliens" což je označení pro množství, anebo se řekne "Tonnes" což je tuny. Čili byly tam tuny lidí, mám tuny úkolů, Táta měl tuny keců atd. Dále slovo "goes" což je třetí osoba slova to go čili jíti. A používá se toho na místo říká či říkám. Čili "I goes that he is nuts, he goes to get lost, I goes ……a tak takovým tvorům, které takto mluví říkám:"Hele zatřep hlavou, uslyšíš li zarachocení mohl by to třeba být mozek. Použij ho" Jo, je to tak na tom světě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, Honzo, na stará kolena nám vadí věci, které bychom dříve odmávli s přehledem :-)). Je mi divné, že nikdo nereaguje na sem přenesené video.Jinak vygooglovaná televize Mánes je pro mě dobrý úlovek, protože toto byla snad naše první televize, na tuto jsem zírala, ale to valná část mých milých čtenářů nemůže pamatovat, ani to, že se nejdříve vysílalo snad jen večer, posléze dopoledne pro děti. Taky dobré téma na vzpomínání :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí
Tady se slibně rozvíjí nesmírně zajímavá etymologická debata a já se musím vrátit k rybičkám. Však já si ještě přihřeju svou polívčičku. Ano, samozřejmě jsem měl rybičku, přesněji řečeno hejno rybiček, protože ty vždy plavou v hejnech. Tehdy stála ještě korunu, představte si, jednu jedinou maličkou korunku, co na ní tehdy předloktím stírala pot ze svého čela nějaká brigádnice při sazení maličké sazeničky lípy (nesázela ani cigaretu ani tabák). Byli tehdy hazardéři, kteří se rybičku pokoušeli nabrousit a používat jako opravdový nůž, ale to šlo opravdu jen s těmi docela nejstaršími. Postupem času plech, z něhož se zastudena čepele těchto předmětů (odmítám napsat nožů) lisovala, získával kvalitu ruských kos. Nevím zda-li někdo z P.T. čtenářstva někdy zkusil nakout (naklepat) ruskou kosu, ale je to jako veslování na přivázané loďce. Klepete a klepete a až to už vypadá, že se okraj poddává a rozklepává, odloupne se celý kus materiálu a zase máte dvoumilimetrové ostří. Nebylo nad staré kosy po dědech, které už byly tenké jako tkanička, ale pořád na nich bylo dost materiálu k rozklepání a ten materiál se krásně poddával úderům kladívka a rozklepával se do krásně vlnitého ostří, připomínajícím vzdáleně turecký jatagan.Asi bych měl jít zpět k rybičkám. Měl jsem jich několik, poslední už za čtyři koruny, inflace zapracovala i na tak dokonalé ekonomice, jakou měl socializmus, ale pak už jsem byl velký a se mnou porostl i můj nůž. Jmenoval se Dukla a byla to o něco větší rybička. S tím už jsme hráli roztahováka a školku (pro lidi bez dětství: roztahovák byla ta hra, kdy se zabodával nůž vedle nohy naproti stojícího soupeře a on si na vpich musel stoupnout bližší nohou, kdo už se nemohl roztáhnout, prohrál, no a školka bylo zabodávání nože špičkou do prkénka na nejrůznější způsob obtížnosti, z brady, z čela, z ucha a co tak koho napadlo). Trénovali jsme vlastně permanentně, pamatuji si, že jsem jednou umravňoval a sháněl dohromady stádečko housátek zabodáváním nože před zobáček těch odvážnějších, co se vydávala z houfu poněkud dále, až se mně jedno podařilo přibodnout za krček k zemi. Jak říkám, náročný trénink nesl své ovoce, v páté třídě museli naši rodiče nechat přetmelit a přelakovat rozbodanou tabuli.Můj děda měl své Sarajevo ještě po svém otci, tehdy nože se neztrácely, nýbrž tvořily součást dědictví. Mělo dvě prosté kovové střenky a do tenka zbroušené ostří, celý ten nůž byl vyleštěný a oblý od stálého nošení v kapse a denního používání k jídlu na poli i doma. To už nebyl obyčejný nůž, s tím už se jídlo do sebe neházelo, tím nožem děda celebroval mši za jídlo, které v něm pozvolna zmizelo. Ale jinak na venkově bylo nožů po dvoře a baráku tolik, že si z dětství jako první říkanku nepamatuji Andělíčku, můj strážníčku, ale babiččino Nechaj noža, bolí koža! Po dvoře leželo na svých stálých místech několik vysloužilců, krájela se jimi řepa (velkým) a jablka (menším) králíkům, čistily se jimi boty od bláta, ženské jimi pracovaly v záhoncích, nůž plnil svou nezastupitelnou a historickou úlohu doslova do roztrhání těla.Zvláštní kapitolu tvoří příborové nože. V době mého dětství se na venkově nikdo nehrál na dětské příbory. Ani na nerez. Jídelní příbor u nás tvořily těžké železné kusy, kterými se vybavoval Jan Žižka z Trocnova, když usoudil, že to s křižáky nepůjde po dobrém a vytáhl proti nim do boje. Věřím, že ty příbory pořád ještě někde existují, možná u sběratelů, kdoví, ale mně se tehdy zdály nezničitelné, protože aby byla lžíce obroušená od huby, to se nestihne za tři neděle. A ještě si vybavuji, že jsme měli každý svou oblíbenou lžíci, vidličku a nůž. Ani zdaleka u nás netvořily kompaktní celek. Když tam byly dva tři kusy stejné, to už byla nóbl souprava, jinak to byl opravdu každý pes jiná ves. A něco jako „na Vánoce vytáhneme sváteční servis a nerez příbory“ neexistovalo, prostě nebyly.Ale, necháme nože noži. Mě napadlo, jak tak mladý přijíždí na dovolenou z Anglie a přiváží stále nové idiomy, takové to ouki douki anebo tuna lidí, jestli ta tuna se nepřisunula do hovorové angličtiny spíše ze španělštiny. V Travenovi jsem se dočetl, že středoameričtí Indiáni, těžící vzácná dřeva v selvě, opracovávají je do tvaru trozy, svážejí na karetách, a jako jednotku množství tehdy používali tonu, což byl kmen dané délky a tloušťky, tedy jednotka množství, nikoli jednotka hmotnosti. Což by sémanticky odpovídalo spíše, bylo tam lidí jako kmenů v selvě, ve fince, v monterii, to je jedno. A otrocky překládat idiomy nejde, když jsem se dočetl, že na festivalu na ostrově Wight pršeli psi a kočky, tak mně bylo jasné, kdo to překládal. Proto říkávám, že tři překlady jsou tři různé texty, u poezie je to nejmarkantnější. A my také přece přitakáváme slovem „jasan!“, říkáme „byly tam mraky lidí“ nebo „to mně poser prsa medem“ či „já se z toho pokálím národními barvami směrem vertikálním neboli přímo kolmo vzhůru“ a když se to přeloží do cizího jazyka, vyleze z toho nesmysl. A frekvence slovních vycpávek, jako jsou čechismy „hele“ nebo „viď!“ a moravismus „tož“, je také hodně vysoká. Každý jazyk má své idiomy a svá pořekadla, svou řeč mladých a svou řeč starých, svou řeč intelektuálů a řeč ulice, řeč a nářečí, řeč sociálních a národnostních skupin, řeč obecnou a řeč úřední. A prolínáním těchto oblastí vznikají ta nesmyslná rčení typu „a o tom to je“ nebo „oznamujeme vám tímto, že“ nebo dokonce dnes již archaické „čágo bélo, šílenci“ a „čus bus“.Ale hlavním důvodem pro používání tohoto druhu slovní vycpávky je móda, snaha být in v nějaké skupině, zařadit se. Tedy původní snaha po originalitě končící uniformitou. Jak moudré bylo staré čínské „Dostaneš vše, po čem toužíš, nešťastníku!“P.S. My tehdy měli Athos II, který měl na místě nápisu Mánes odklápěcí skříňku a tam přesunuté ovládací prvky ze zadní stěny Mánesu.
To se mi líbíTo se mi líbí
tady je ten náš: http://www.oldradio.cz/ts4203.htm
To se mi líbíTo se mi líbí
Plně jste, Jiří, vyčerpal téma kudla – rybička, i kosu přidal. Za to velký potlesk. Než jste přidal odkaz na televizní přijímač, hledala jsem Vaši značku taky, ale nedohledala, tak díky za přidání. Taky je to moc pěkná bedýnka :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale kdeže, ani pořádně nenakousl, kdeže vyčerpal.Přidám adresu, na níž jsem čerpal: http://www.oldradio.cz/Na potlesk jsem uvyklý, ale neukládám ho nikomu jako rozhřešení. Ve středu v hostinci jsme se opíjeli s přítelem a jeho moudrou a krásnou ženou semitského vzhledu, když k nám přistoupila nějaká jejich známá (rovněž z uměleckých kruhů) a po představení a jedné mé promluvě na jakési odtažité a nezajímavé téma prohlásila, že určitě píšu a pokud nepíšu, měl bych urychleně začít, protože talent k psaní rozpoznala z mé řeči. Doporučil jsem jí, ať svou pozornost obrátí ke grilovaným uzeným žebrům, které nám přinesl ochutnat majitel hospody v dlouhé rudobíle pruhované zástěře, a upil spokojeně a nafoukaně piva. Tož tak.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, to tedy Vám madam ale řádně provětrala Vaše ego. Myslím, že jste se asi hezky nafouknul, prošel jste zárubněmi??? :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
Ten odkaz je moc povedený, už jsem v něm rejdila jak jste ho dal prvně!
To se mi líbíTo se mi líbí
No vždyť říkám, že je moudrá. Kdyby mně řekla, že jsem pitomý koktal, tak o ní budu tvrdit, že je to stará omezená Malena. Tak se u nás jmenovala každá druhá kráva, Anička zase přinesla z jejich vesnice, že u nich se krávám obecně říkalo mulenky. Asi od toho jejich věčně hladového múúú!
To se mi líbíTo se mi líbí
Přidávám slovní rozbor jedné puberťácké věty.Situace: Včera jsme šli kolem našeho parkoviště, kde právě zaparkovával starší pán svůj mercedes. Proti nám šli ze školy dva chlapci s jednou dívenkou. Ten jeden najednou zařval: "Ty krávo, děda má meďoura, vole!" Tato chytrá věta má celkem 6 slov, čehož je 1 ukazovací zájmeno, 1 sloveso, 1 zkomolenina, 1 urážka a 2 nadávky. No, není to nádherná čeština!?…
To se mi líbíTo se mi líbí
No vidíte, Mirku, tak to je na jednu stranu povzbuzující, že nevzkřikl: "Ty krávo, děda má jakoby meďoura, vole!" Ale že ta dívčina teda koukala, co? :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrý den… já se jen kratince představím: jsem rok výroby televizoru Athos (té I. verze); jinak též na iDnes je Naďa mou stálou příznivkyní. A nedá mi, abych nepřispěl trochou do mlýna – jen nevím zda-li o rybičkách, nožích a nebo škrabátkách. Asi spíše k tomu poslednímu. Prvně jsem škrabátka spatřil u své tehdy budoucí americké šéfové asi tak rok jsem nechápal, jak to s nimi myslí a proč to gesto dělá. Až jednoho dne jsem to udělal ve správné chvíli sám od sebe úplně automaticky (a pak že dospělí jsou napodobováni jen dětmi) a bylo mi to jasné. Přesto škrabátky nehýřím – docela mi připomínají reálná škrabátka na záda, které jsem poťouchle přivezl před pár lety ze Středního Východu bratrovi "pro radost". * Za sebe ovšem přidám jinou kudlu v kapse – úplně mne může vzít čert, když se mne někdo ptá "Jak se máš" a očekává formální odpověď, zcela v duchu amerického "How are you", na které se odpovídá téměř výhradně "I am fine, thank you". Od prvního okamžiku seznámení se s touto frází důsledně bořím zajetou zvyklost a s kudlou v kapse odpovídám naprosté litanie popisu, jak se zrovna mám, v případech kdy si dělám legraci z kolegů v práci přidávám naopak dramaticky žertovná úsloví, popisy typu ´"ále, zlomil jsem si oko" – musím-li už skutečně formálně odpovídat, např. nezřízenému nadřízenému, otevírá se mi kudla v kapse přinejmenším morálně – raději opravdickouv kapse nenosím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jedna prefabrikovaná odpověď na dotaz "Jak e máš?""Chceš (chcete) slyšet pravdu, nebo mám zůstat raději slušnej?" Úspěšnost zaručena !
To se mi líbíTo se mi líbí
mě spolehlivě dostane "určitě" a ty škrabátka jsou taky dost dráždivá záležitost. A Naďo, Mirek psal, že nmá rád 🙂 tenhle symbol, tak bacha!
To se mi líbíTo se mi líbí
Vítám Vás Martine, udělal jste mi radost, že jste zavítal se svým vtipným příspěvkem. Měla jsem kdysi šéfa, který každý započatý telefonát a osobní setkání začínal slovy: "Jak se máte?" a bylo vidět, že na odpověď nečeká. Když někdo nezareagoval dost rychle, třeba rozšířeným klišé – buď že dobře nebo ani se neptejte, začal sám hovořit k věci, pro kterou volal nebo se s osobou setkal. Možná jsme to převzali i ze španělštiny. Tam se také začíná konverzace: "Cómo está Usted?" a nacvičená odpověď: "Bien, y Used?" Určitě každý ví o čem je řečAno, bb seniore, taky to znám :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí
No tedy, Zuzko, to jsem tomu dala, ale asi je fakt, že každý něco nesnáší víc a něco míň, ale od teď si to budu u Mirka pamatovat. Doufám, že ty se nebudeš mračit, když Ti úsměv připojím :-)).
To se mi líbíTo se mi líbí