Čtvrtek 6.5.2010 – krátký nebo dlouhý život?

 

Na pozemku hospodáře statku a zároveň hospodského, tábořili Cikáni. Všem kočujícím, kteří se zde vyskytli, ten pozemek zdarma půjčil, říkalo se, že tam kde Cikáni táboří, tam se nic neztratí. A taky po sobě vždy uklidili. Ale nejen kvůli této pověře, byl už takový. Štamgasti ho milovali, sedal s nimi ke kartám, rád se s nimi napil, zkrátka byl to dobrák. Měl dvě dcery, každou úplně jinou. Jedna vyšší blond, halasná, jak se říká do světa, mužští za ní bláznili, ta druhá malá, drobná, hnědovláska, do sebe uzavřená. Jak to tak bývá, jednoho dne se sestry smluvily, že si nechají cikánkou hádat z ruky. Nemusely pro to mnoho dělat, jedna z kočujících se jim často nabízela. A tak jednoho dne k věštbě svolily. Té starší Cikánka věštila, že se dobře vdá, že si vezme toho, po které její srdce touží, že bude mít dvě děti, bude šťastná, a i když se vyskytne nějaká nepříjemnost, že život bude mít spokojený.  Té druhé prorokovala, že si všechno bude muset vydobýt, nebude to mít moc jednoduché, že stáří prožije v kruhu rodinném, ale přesto osamocena. Té mladší zase odmítala říct, jestli bude šťastná. Ani jedné neřekla, jak dlouhý život je čeká. Sestry moc spokojené nebyly, vždyť se zase tak moc nedozvěděly, tedy podle jejich představ.

Léta ubíhala, hospodář byl již na pravdě boží, ta starší se jak se slušelo, vdala první, za muže svého srdce, měla dvě děti, starší dcerku, mladšího klučíka. Došlo k dělení majetku. Starší sestra dostala připsán celý majetek a mladší bylo ústně přislíbeno, že jí podíl později vyplatí. Sestra řekla své mladší sestře – neboj se, neošidím Tě. Nastala doba, kdy se soukromé hospodářství zestátňovalo. Mladý hospodář, který musil čelit velkým nátlakům, hospodářství převedl státu. Neměli tedy nikdo nic. Ta mladší se také vdala, měla dva syny a přestěhovala se mimo rodný dům tam, kde její muž dostal místo i domek k bydlení. Tehdy, ačkoliv to dnes tak moc není k pochopení, továrník dal vystavět domky pro své zaměstnance.

Zase léta ubíhala a došlo k neštěstí. Starší sestra zemřela při banální operaci, bylo jí kolem 45 let. Děti ještě nebyly zaopatřené, její dcera studovala, kluk byl v základní škole. Než oba dospěli, pomáhala babička i mladší sestra.

Mladší sestře po nějakém čase zemřel muž, ale to už měla oba syny dospělé, ženaté a každý bydlel jinde. Už si nikdy jiného muže nenašla. Urputně setrvávala na tom, že bude v domku dále žít, i když tam byla sama. S rodinami svým synů se navštěvovala, dožila se vnuků i pravnuků, tedy spíše vnuček a pravnuček. Kolem ní postupně vymírala její generace, každý další rok jejího života byl obtížnější. Starší syn těžce onemocněl, bylo to pro ni neradostné, dívat se na jeho postupnou devastaci. Upnula se na mladšího syna, který jí často navštěvoval a snažil se jí zařizovat vše potřebné. Její dny, kdy nemohla ven kvůli sněhu, dešti, a vůbec nepřízni počasí se vlekly podobné jeden druhému. Těžce se pohybovala, měla dny, kdy se z postele ani nemohla dostat a když, tak jen aby se přesunula na gauč u televize. Sil jí ubývalo, ale přesto stále s pomocí sousedů, kteří jí někdy nakoupili co potřebovala, přežívala.

Blížila se její devadesátka, když i její mladší syn onemocněl nevyléčitelnou nemocí, kdy tato nemoc zcela převzala moc nad jeho životem. Nikdo nevěděl, jak dlouho bude vzdorovat smrti. A tak došlo k paradoxu, kdy matka měla větší šance přežít oba své syny. Smutný závod začal.

Předpověď Cikánky se naplnila. Starší sestra sice zemřela v poměrně mladém věku, ale byla šťastná, protože se nedožila konců svých dětí, které by jí připravily hodně smutné chvíle. Zejména osud, jejímu synovi nebyl vůbec nakloněn, a kdyby byla živá, dívala by se do jeho hrobu. Ta mladší sestra se dožila dlouhého života, ale musí se dívat na pomalé chátrání svých synů.

Co je lepší? Dlouhý nebo krátký život? Toť otázka …

Na horní fotografii sestry se svojí tetou Tončou a strýcem Vágnerem