Pátek 14.5.2010 – Tati Barone, už aby to bylo za námi!

Bodygardi, kteří mají na starosti ochranu světově proslulých osobností, vůbec netuší, že se Prahou, tedy její okrajovou částí belhá denně jejich konkurence, tedy bodygárdí babka. A to jsem, heleďme se koukejme se, já. Ostrým zrakem za dopomocí dioptrií sleduji okolí na vzdálenost několika metrů, zrovna tak jako Ti profesionální, co sledují i střechy, což já nemusím. Jdu ulicí a můj zrak pátrá po okolí přesně tak jako vidíme ve filmech.

Pátrám, kde se co šustne, hlavně kde se šustne nějaká osoba, či nesympatická fenka a co je vůbec nejhorší – nenáviděná kočka, abych mohla rychlostí blesku popadnout vodítko, které se volně plácá na chlupatém hřbetu Ely a zabránit konfliktu, možná i dopravní nehodě. Potkáme sto a jednoho člověka, kterého Ela v pohodě mine, ale tomu stodruhýmu by nejraději skočila po krku a dává to znát zlým vrčením a štěkáním. Nepřišla jsem na to, co je spouštěcí ventil této psí nenávisti, jedině snad, že jí prostě ten člověk nevoní. Ještě mně nikdo nevynadal, protože ji zdatným hlasem okřikuju a mydlím vodítkem přes zadek. Už se to lepší, ona ví, že to nemá dělat, ale pokaždé to ještě trochu zkusí.

Naše současné procházky jsou zpestřovány hlásnou troubou z aut, ze kterých se dozvídám nevídané věci, že když zvolím tu jistou, mimořádně nejlepší stranu, nastane ráj na zemi. Vůbec je zvláštní, že zrovna letos na jaře všechny strany prozřely, ví co je špatně a co je dobře a vůbec není dobře na jiných stranách. Je zvláštní, že dosud ani ťuk, že nikdo nebyl schopný zrušit korupci a teď to slibuje, že si nesmíme dovolit chyby i když se dosud rojily jak včely z úlů, každá z těch stran to s námi myslí nejlíp a každá z těch stran to, jak to zařídit to samozřejmě taky ví nejlíp.

Vyžehlené a skoro všechny obličeje rozzářené úsměvem, na nás shlíží z barevných bilboardů a člověk by snad zamáčkl slzu dojetí, jakou to máme elitu národa, že nevíme koho z těch nezištných politiků vybrat dříve, když pro nás, občany to myslí nejlépe. Pilně jako včelky dělnice obíhají náměstí a jiná zajímavá prostranství, aby nám to všechno mohli vysvětlit, abychom nemuseli tápat, kdo nás lépe postrčí k těm zářivým zítřkům a naopak jak ti druzí, co totéž slibují za rohem, nás přivedou do pekel.

Co jsem na světě, stále mně někdo slibuje zářné zítřky, hlavně pro naše děti. Když už jsme je měli (tedy ty zítřky), podle pana Milouše Jakeše skoro na dosah, přišel velký třesk a jelo se na novo. Dnes zase poslouchám, co mám dělat, abych se jich dožila, hlavně naše děti, ale sami politici dělají všechno pro to, aby ty zářné a šťastné zítřky měli pro sebe, už dnes. A také se jim to daří. Když se ohlédnu na to dvacetiletí, tak je to jeden úspěch.

Nejvíc se bavím nad tím, jak si lidi zasílají návody jak nejlépe a koho volit. Třeba zakroužkovat ty 4 odzadu nebo nabízejí analýzy jak dospět k té jedné z nevětších stran, jak není možné volit ty malé strany, je škoda hlasů a tak je nejrozumnější volit jen ty velké nebo ba naopak, volit ty malé, aby se konečně dostaly do parlamentu. Nejzábavnější jsou ti čtyři odzadu. Kdo tohle vymyslel, to byla hlava. Ale myslím si, že to vymyslel jeden nebo několik z těch čtyř odzadu. Proč jsou u těch stran takoví odborníci vzadu? Jsou to zneuznaní odborníci nebo Ti nejrovnější?

Straší se staré babičky a dědečky, že když nebudou volit v zájmu svých vnuků (ale kterých, že by všichni vnuci a vnučky volili jednu stranu?), tak že už ty vnuky neuvidí, zkrátka letošní jaro je jaro akční, akčnější zde bylo snad jen v roce 1968, to se jmenovalo pražské. Tak tohle jaro si myslím, že by se klidně mohlo jmenovat a taky vejít do dějin jako jaro agresivní.

Jednou za čtyři roky nás potřebují k tomu, abychom je nezklamali a je podrželi. Ještě před skončením lovu dušiček na svoji podporu už kují pikle kdo s kým a kam, kdo se propadne a kdo vylétne k politickým výšinám.

Ale co to plácám, samozřejmě kdo zvítězí, aby mohl dnem i nocí a do roztrhání těla sloužit svému lidu a ty zářné zítřky jim přiblížit. Jo, volme je, volme novou elitu národa! Lidi, klídek, volte podle svého, co a koho chcete Vy, konec světa fakt nenastane, když se rozhodnete podle svého, tak jak to cítíte Vy.

Tati Barone, už, aby to bylo za námi!

Tak tohle je nejlepší vtip ODS. Kdopak asi ten hazard, hledící na nás na každém kroku, dosud v Praze povoloval? Kdopak asi dosud tvořil a odsouhlasoval zákony?

Reklamy

21 thoughts on “Pátek 14.5.2010 – Tati Barone, už aby to bylo za námi!

  1. Naďo, prosím Tě, proč nerozumím tomu "Tati Barone"? Nezlob se, jsem zřejmě natvrdlá. Ale jinak jsem si Tvoje povídání ráda přečetla, všemu ostatnímu jsem snad porozuměla (:-)). A jen malá poznámka, neb běžím, ba přímo letím pro vnoučka – náš Míša je stejný jako Ela, také nevím, proč zrovna na stého člověka, mně sympatického, se rozštěká …

  2. Peripetie voleb vynechám, protože jednak se jimi zabývá 99,99% bloggerů a druhak je volební systém v ústavě nastaven tak, aby poslanec za stranu byl prakticky neodvolatelný a dědičný jako nějaký kralevic. Ale co mě zaujalo, je chování Vaší psice, tedy přesněji řečeno Vaše nechápavost a ignorance psích pohledů na lidi a předměty kolem nich. Umíte si představit, co se děje v hlavě psa, který upozorňuje svého pána na bezprostředně hrozící nebezpečí, protože si je vědom toho, že má šestsetkrát citlivější čich a cítí nebezpečného predátora, zatímco Vy se usmíváte na chlapíčka v nejlepších létech, vonícího vůní Axe. Ela ale necítí Axe, ona cítí kus masa, který pán před chvílí pozřel, a buď se domáhá svého dílu, nebo Vás varuje před sežráním. A vy uděláte co? Vy tu oddanou psí duši zmlátíte vodítkem! Styďte se! Lidem jako Vy by měli zakázat chovat psy, když s nimi neumíte kamarádit!To já, když jsem měl psa, vstupoval jsem mnohdy do jeho světa po kolenou, abych byl blízko jeho úhlu pohledu. Pravda, před dveřmi jsem už musel zase na dvě, abych si mohl odemknout, ale za dveřmi jsem kolikrát zase šel na všechny čtyři nebo načisto do lehu, a mnohdy jsem se probudil až ráno zimou. A ta věrná psí duše mě zahřívala, stočená do klubka v mém klínu. Tak se jedná se psy, jako s tvorem, který si lásku zaslouží, protože se o vás stará jako o malé dítě, které nejdřív pobloudilo a pak usnulo únavou na zemi. Jen ve zcela ojedinělých případech si můj pes šel lehnout místo mě do postele, neboť věděl, že jeho místo je vedle mě a na postel tedy zpravidla vyskočil, až jsem se tam vyhrabal i já. Když byl malý, spával na mě a mně se hrozně líbilo, když si na mně ušlapával trávu, protože psi po svých divokých bratrancích mají zvyk se před ulehnutím zatočit dokolečka, aby si ustlali ve vysoké trávě.A když můj pes na někoho štěkal, ať psa nebo člověka, já se mu neomlouval, nýbrž jsem na něho také zavrčel, protože bylo jasné, že takový dvounožec v kabele zaručeně pašuje nějakou mrtvolu. Lidskou nebo králičí, na tom tak dalece mému psovi a mně nesešlo, důležité bylo, že jsme splnili svou občanskou a psí povinnost. A to prosím Ron nebyl žádný služební pes, měl jen vysoko vyvinutou sociální inteligenci a průměrného kynologa převyšoval o několik desítek hodnostních bodů. Ne však mě. Já jsem pro něj byl vůdce smečky, alfa samec, a tak mně pro mé sexuální výboje klidně mou manželku přenechával. Já mu zato nelezl po jeho známostech, hierarchie v naší dvoučlenné smečce byla dokonale přehledná. Tak se jedná se psem!!!

  3. Jiří, je pravda, že 99,99% blogerů píše o volbách, ale řekněme si na rovinu, jak. Nevábně. Buďto horují o své vyvolené, tedy vyvolené straně, nebo pomlouvají tu co zatracují nebo podávají návody jak na výběr, což je ale průzračné, neboť dojdou stejně k té straně, kterou mají za tu svou a jedinou. Jenže já píšu o tom, že se mají ustrašené babičky a dědečkové, či labilní jedinci, nebo lavírující jednici na všechno vykašla a volit si podle svého a to je velý rozdíl. Já zde prosím šířím osvětu!A ještě k psům. Tane náš by se mi nevešel ani na klín ani do postele, jedině, že bych mu postel obstarala samostatnou. A jinak pravdu mám já, protože i čokl se musí vychovávat a ne, že bude žrát lidi, kteří se mu nelíbí … :-)))

  4. Chacha, dovolte, abych se zasmál hlasem! Vychovávat psa. Na takovém názoru je vidět, že psímu životu nerozumíte ani za mák! Pes, stejně jako dítě, nejde vychovat. Pes se řídí instinkty a dítě zrovna tak. A víte, jak dopadne dítě, které je vychováváno systematicky k nějakému obrazu, který si o něm vytvořili jeho vychovatelé? Jakmile může, ihned se z jejich péče jednou pro vždy vymaní. Nejlepší výchova pro děti i psy je nevšímat si jich přespříliš a být jim jen vzdáleným pozorovatelem, v případě nouze oporou, a v případě bezradnosti dobrým vzorem a příkladem. Samozřejmě, že by to nemělo dospět tak daleko, aby dítě hlídalo dům a pes chodil výt na konzervatoř, i když i takové případy se už staly. Já to slyšel přímo pod těmi okny, já to mohu dosvědčit.Člověk chce učit psa kálet na nějakém naprosto nevhodném místě, jaké si umí vymyslet jen takový blbec, jakým je člověk v očích psa. Kdo to kdy slyšel, aby se kálelo na povel a na místě, kde je značka psa, který vám vyhrožuje, že vás zabije, jakmile se tam přiblížíte? Pes je hloupostí a nevědomostí svého pána tak konsternován a traumatizován, že pak kálí všude, jen ne na místě, kde předtím kálel ten psí vrah. A jeho přitroublý páníček nebo panička ho dál nutí k jasné sebevraždě. A nevezmou ho k psímu psychologovi, protože si ve své bezbřehé omezenosti myslí, že oni vychovávají psa!!! A přitom je to tak, že jejich pes už nad nimi dávno zlomil hůl a jejich převýchovu na psy vzdal.Vy jste někde psala o volbách a starých lidech? To si musím vygooglovat, to mě hodně zajímá, protože jsem zaslechl u našeho klubovního stolu v hospodě, že kdosi kdesi chystá nějaké volby, ale protože my uznáváme jen volby trumfů v mariáši, nepřipadá nám důležitá každá hračka, kterou si lidé vymýšlí jen proto, aby měli o důvod víc k vzájemnému napadání. Filosofie taoistů je jednoduchá, my do těch ostatních lidí vidíme jako do studánek, ale do sebe nahlédnout nenecháme, protože tvrdíme, že nikdo nemůže vědět, co vím já, není-li mnou. Ale i když my sami nejsme těmi jinými, víme o nich dost, abychom věděli, proč jsou takoví, jací jsou. A to je ten zásadní a propastný rozdíl mezi taoisty a zbytkem celkem nedůležité populace. Vše tkví ve skromnosti a odříkání.

  5. Tak o těch dětech máte možná pravdu. Je sázka co se člověku narodí a považte někdy, ať děláte co děláte Einsteina z něj nevychováte, i kdyby člověk měl výchovné metody jak pán bůh. Někdy je pěkná dřina vychovat z něj něco pořádnýho :-))). No, nakonec to platí i pro psy 🙂

  6. Tak jsem se vrátila nejen od vnoučka, ale i z matičky Prahy (knižního veletrhu). Tak s tím baronem je mi to jasné, ten pořad jsem fakt neviděla ani jednou. A pročítám s radostí a tichým souhlasem vzájemnou diskuzi. Jsem prostě takový tichý společník (což jsem v podstatě dodnes nepochopila, proč to tak je v našem účetnictví možné)

  7. Pro paní Mirku a jiné tiché společníky ještě pár slov: Já tu mou asi už nikdy nepřevychovám! Tak si to představte: Včera jsem svým rozvleklým krokem přichvátal z roboty na panském a z kuchyně už voněla paprika. Taková ta, co se peče a vydává charakteristický odér, psům naprosto lhostejný, který lidé však považují vlivem deformace stravovacích návyků během několika mutací svého biologického druhu za neodolatelný. Přiblížil jsem se k troubě, své časté jmenovkyni, víte to je fakt zvláštní, nechápu co je na podstatném jménu trouba tak vtipného, že se lidé mohou zbláznit smíchy, jen co je někdo vyřkne. Ale nechám toho, to je na delší rozbor a jídlo by nám zatím zchladlo.V mé občasné jmenovkyni se zapékaly plněné papriky, experimentální pokrm, jehož recept si přinesla moje ženská z práce, kde si podobně postižené můry vyměnily tajné návody na své čarovné dryáky. Papriky byly úplně běžné, takové ty ze supermarketu, zato náplň byla vysoce rafinovaná. Nahrubo nastrouhaný (měl být drobně krájený, ale nechtělo se jí s tím patlat, tak to naflákala jako do klobásy) tvrdý sýr a salám. Sýry byly použity dva, holandský měkký originál Edam (ten vůl word mně jméno toho sýra podtrhává, protože ho kdosi vychoval jako psa na naše chybné Eidam) a německý gouda, salám měl být měkký jako já a tak volba padla na gothaj. Do téhle směsky ještě přidala z truhlíku na okně jakési traviny a raději to celé ukryla do paprik. Milé papriky zase zavíčkovala seříznutou spodní částí a sešpendlila párátkem, aby jí protoplazma, kterou nahradila semeníky, nevytekla do pekáče (stejně jí trocha vytekla.)Když jsme se na to, vyzbrojeni krajíčkem chleba, vrhli, shodli jsme se, že tu směs bude třeba příště okořenit výrazněji, možná libeček nebo něco na ten způsob, ale dobré to, potvora, bylo i večer po studenu. A pak vychovávejte ženskou. Kdepak, s tím se nic nedá dělat, její instinkty pravěké sběračky kořínků a bobulí jí velí nosit domů recepty od příslušnic stejného druhu a podle nich pak provonět svou jeskyni. A od lovce se očekává pochvala, protože to už není žádný rustikální a nebezpečný pračlověk Janeček nýbrž komický Pampalini, jehož jedinou zbraní se deformací evoluce stala kreditní karta a loveckým revírem úsek pultového prodeje masa v supermarketu.

  8. Ano, Jiří, takhle nějak by měl vypadat Deník české babičky, ale tak poeticky o jídle a jeho vaření, každodenních malých pohod a dramat, umíte psát právě Vy, proto byste měl psát Deník českomoravského dědečka. Já jsem poněkud tvrdší nebo-li hard, básněmi neodkojená, takže to u mě nemůže fungovat. A pak taky, hleďte jak by vypadal popis mého dne. Ráno vstala, hygiena, namazala housku s máslem (ramy a podobné už ne), uvařila čaj s medem, sedla k s tímto k PC, káva, vařila a odbíhala k PC, oběd a káva se zákuskem – nanukem a s mužem u TV CS film, se psem na procházku, domácí práce střídavě s PC, pohovory s vnučkami (tu velkou už téměř nevidím, ta prostřední děsně zlobí a ta malinká je moc hodná, ale trochu svéhlavá), večeře s její přípravou, pak PC, TV se sklenkou bílého, na uši empétrojku a spánek …A tak to jde den za dnem skoro pořád, takže žádná poezie …

  9. Mirko, co je na tom v účetnictví divného, ten tichý společník? Však jsi to vyučovala, tak víš jak to funguje :-)).

  10. Víte, Naďo, s životem je to jako s uměním, jen ve velice málo případech jde o to, co člověk prožil, ve všech ostatních jde o to, jak to prožil, stejně jako v opeře či dramatu, my přece dobře víme, jak to dopadne s Libuší nebo Merkuziem. Ale jak nám to umělec zahraje a zazpívá, to je ta šťávička na bramborách. No a „nemlich ten samé systém“ je to v životě. Když jste napsala svůj popis dne, vypadalo to stejně přitažlivě jako seznam nákupu v OBI. Vy musíte hledat poetiku v těch nejobyčejnějších zážitcích, jen tak má život smysl. Člověk si musí svůj plochý život takříkajíc dosnít, aby si ho aspoň trošku užil. A tak nenapíšu, že k večeři jsem se nacpal plněnými paprikami a zapil bílým, nýbrž popíšu systém vahadel u osamělých studní v maďarské pusztě, odkud ty papriky pocházejí (prd, jsou z Holandska jako všechna zelenina, co máme v chladničce, teďka jsem si vzpomněl, jak se rozesmála přítelkyně, kterou jsem potkal dnes na ráno trhu, v ruce jsem nesl průhledný polyetylénový pytlík s dvěma hlávkami salátu, usmál jsem se na ni a pozvedl ruku se salátem: „Na pastvě!“ komentoval jsem stručně svůj stav), tak prostě popisuju život v pusztě, míchám do toho obrazy z Jáncsóovy Uherské rapsodie, krevnaté a nahé Maďarky na vranících, symboly života a smyslnosti, dokonce Josefinu Mutzenbacher můžu připlést, protože jeden z dílů jejích prehistorických erotických filmů se odehrává kdesi v blíže neurčené panonské nížině, vidíte, co všechno jsme prožili, než jsme spolkli první sousto načisto fádně chutnající plněné papriky, zhotovené transmutací nějakého proletářského středomořského receptu.A víno, bože, to není víno, to je krůpěj ranní rosy na okvětním lístku divoké růže, první doušek v puse způsobí, že se všechno ve vás postaví do pozoru a očekává, co bude následovat po tak významné výstraze. Ono víno se vám v puse rozkročí jako bujný chlapík k tanci, rozpřáhne ruce k opravdu k tanci a zanotuje táhlou píseň o rose a slunci, která se ponese nad jižní strání vinohradu, co má přesně takové to vápencovopísčité složení půdy jako v Burgundsku, a ta krásně aromatická burgunda, co jí dnes už tak nesmíme říkat a tak se jí říká rulandské šedé, tam na té stráni zraje až do aleluja, pak to tam ještě necháte trčet a je z toho pozdní sběr, co už si nechávají vinaři pro sebe, a výběr z hroznů, to už nenalijí ani rodině, sobecky si jej schovávají pro osobní potřebu, ono se o Moravácích říká, že jsou srdeční a štědří, kdepak, jakmile jde o vynikající víno, jsou to sobci, jakých není, když Moravák nabízí, neberte, dostanete odpad, no ale stejně není pozdní sběr jako pozdní sběr, třeba u okurky o pozdní sběr nestojím, stejně jako u rajčat. A tak to víno se s vámi zatočí v divokém tanci a vy v tom opojení řeknete troubě od kamen: „Nazdar švagrová!“Vidíte? Tak se píše deník, vůbec nezáleží na tom, že ležím celý den v posteli, nudím se a čumím do stropu, na monitoru to musí vypadat, jako bych si vyrazil před několika lety na výlet do Tichomoří na jachtě s pěti naprosto oddanými mulatkami jako posádkou. Čínský kuchař se týden co týden střídá s francouzským a mulatky nikdy nemenstruují. Tak se píše deník!

  11. Ale Jiří, kdybych to psala jak Vy říkáte, pak bych to nepsala jako já, ale jako Vy, a to uznejte, není možné. Já mám jiný rukopis, který je ještě ke všemu v poslední době ovlivněn nepřízní osudu, zkrátka, momentálně žiju tak trochu jako dvě, jedna hodně otrlá osoba, s tou sensitiv, se kterou, mlátí smutky o zem, stačí málo a oko zaslzí, proto musí vždycky nastoupit ta rázná a tu zdrchanou vykopat pryč. Jenže se to té hard v poslední době vymyká z rukou. No, nechme pláče a skřípění zubů. Prostě Jiří Pospíšil, ačkoliv má několik jmenovců, vč. bývalého ministra, je jen jeden a hotovo. Ten popis dne jsem napsala schválně tak jako seznam nákupu, aby se vidělo, že je to nic moc.

  12. I já si připadám jako tichý společník – na rozsah diskuzí Jiřího prostě nemám. Volit budu TOP 09, pes se musí trochu vycvičit a to je asi tak všechno, co bych tak mohla ve zkratce podotknout. (Situace na BB se zklidnila, zdá se, že jsme přestala ty hnusné diskutéry zajímat, jak správně předvídal Jirka Hermánek).No a zítra, Naďo, doufám, že se sejdem na veletrhu – zavolám! Veletrh končí ve čtyři odpoledne, tak to musíme stihnout nějak dřív.

  13. No, Zuzko, sezmatkovala jsem a myslela si, že ses urazila, protože jsi mi neodpověděla už asi na 3 maily a ten můj poslední byl trochu emotivní. Jsem ráda, že ses ozvala a zítra se na tom veletrhu sejdeme.

  14. Aby si paní Zuzana nepřipadala zakřiknutě a nemluvně, budu velmi stručný, dokonce vynechám samohlásky jako staří Egypťané: Nď, v svt brt přlš vžn + t s nm! Nstj ttž z t! Sakra, to bych nepřečetl ani sám, tak ještě jednou a česky: Naďo, vy svět berete příliš vážně a to se nemá! Nestojí totiž za to.

  15. Jo, Jiří, někdy je život pěkná mrcha. Jsou chvíle, kdy jím skotačíme v lehounkém sandálku a pak jím jdeme v těžkých bagančatech, sotva nohy táhneme za sebou. Jestlipak víte, že jste tesán do kamene? Tedy do Facebooku od Ivany Freiwilligové :-))?

  16. "Nevím," opáčil suše, "nu panthe shalon" pokračoval několika slovy v nářečí rádžánců, "ach, do kamene, říkáte?" přešel plynně do mateřštiny, "jen bude-li kámen dosti měkký k usínání" dělal si starosti. Neopodstatněné, nejspíše.

  17. Pro drahou paní Freiwilligovou: Nemohl jsem celou noc usnout, přemýšleje, jak asi mě tesáte do Vašich kamen. Jsem chlapec z vesnice a tesařskou širočinou jsem v mládí vládl docela slušně, ale do kamen jsme necpali obrobky, nýbrž třísky a hobliny. A tak mně stále vrtá hlavou, v jaké podobě budu do Vašich kamen tesán.Ach já bloud. Teprve nyní jsem si všiml, že paní Naďa napsala do kamene! Tak to je skutečně pocta, představuji si sám sebe tak trošku jako Michelangelova Davidoffa, nakombinovaného s Rodinovým Mysliteletem. Víte, seděl bych na nějakém praktikáblu a něco bych držel v ruce, něco, nad čím bych se zamýšlel. „Jaký řízek?“ kdo to řekl? No poslyšte, on to možná ani není tak špatný nápad, včera, když jsem smažil játra na oběd, tak moje ženská, která mně obaluje, když může občan Havel přikulovat, může mně moje ženská obalovat, to dá rozum. Tak jak mně tak obalovala kousky jatýrek, přinesla si z chladničky asi pět copánků sýrových korbáčiků a obalila je taky. Co se dalo dělat, osmažil jsem je jen to fiklo. Ptáte se na chuť? No, řízek je řízek, ale umím si představit lidi, co nic chutnějšího nikdy nejedli.A tak si myslím, že byste mě mohla vytesat do kamene se smaženým korbáčikem v ruce, celá skulptura by představovala pomíjivost (chystám se jej sníst), marnost lidského snažení (další pracná a zbytečná úprava již hotového jídla, která jídlo zničí, něco ve smyslu nakládaného hermelínu), a v neposlední řadě marnivost, protože bych onen korbáčik třímal gestem, jakým se král chápe žezla. Co na to říkáte? Pokud bych Vám musel sedět či ležet modelem, zavrhněte svou myšlenku, protože já už jsem líný i pořádně ležet. Ale pokud byste mě chtěla tesat do kamene z paměti, vězte, že vypadám tak trochu jako Alain Delon v roce 1977. A socha by se mohla jmenovat Pasáček snů.Ale ale, teprve nyní vidím, že mě tesáte do facebooku, to je nějaký nový druh nedávno objeveného ložiska mramoru nebo je to jen nový název pro klasickou kameninu? Ať tak či tak, přeji nám, ať se Vám dílo podaří.

  18. Jiří, vidím, že jste po ránu v dobré formě i rozmaru. Název vytesaného Jiřího se smaženým korbáčikem těsně před vložením do mistrových úst bych já pojmenovala "Filozof před prozřením" (nebo že by před pozřením?). Takže i zde je vidět naše rozdílná práce s formou textů a našich myšlenek. Tak a teď už to nechám na komentáři Ivany, jestli se pochlapí (není adekvátního výrazu pro ženy) a prodere se přes registraci až po komentář sem nebo zda zůstane jen u Facebooku.

  19. Výraz pro zmužilou ženu je stejný jako pro zženštilého muže, ve zdvořilejších kruzích se uvádí výraz "divný, odlišný, zvláštní", v kruzích rustikálnějších se používá obhroublé pouliční označení genitálií, ve slovenštině dokonce maďarsky a k tomu ještě zvířecích. Na FB může madam Ivana psát co chce, já to nevidím, a jak známo, co oči nevidí, to srdce nebolí. I když hlavou vrtá.

  20. Ještě že jsem, milá Naďo, začal číst ty komentáře až úplně zdola, jinak bych se zeptal jako NULI, co to máte s tím Baronem. Tím jsem si vyslechl i Vaši vysvětlivku a mohl pochopit Vaši velmi latentní narážku na mně zcela neznámý televizní pořad. Nakonec jsem se na ty ukázky podíval a skutečně musím s Vámi souhlasit a říct: "Nic moc…"

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s