Pátek 21.5.2010 – když krádež, tak jedině krádež textu

Ano, ačkoliv si nepamatuji, že bych ve svém životě někomu něco ukradla, na stará kolena tak činím před vašimi zraky, teď a tady. Ukradla jsem text z diskuse a zveřejňuji jej zde, na svém blogu, ale přeci jen jsem si zachovala tvář a uvádím autora. Tedy, ukradla jsem text, ale neukradla jsem autorství.

Jiří Pospíšil – Vesnice je mrtva

Tak nám zabili vesnici, paní Müllerová, prohlašuji místopřísežně po návštěvě výroční členské schůze družstva vlastníků půdy, jehož jsem členem. O těch všeobecně známých faktech jako jsou vybíjení stád pro nízké výkupní ceny mléka a masa, zpětné zatravňování celých lánů, které kdysi člověk s námahou vyrval přírodě, nebo o závratných cenách zemědělské techniky, mluvit nebudu, to si můžete přečíst v nějakém úvodníku kteréhokoli masmédia. Mám však dva krásné zážitky, vlastně tři, málem jsem zapomněl na zákusek.

Ten první je duchovní, se slastí přivřenýma očima jsem poslouchal vedení schůze, která měla na pořadu asi třináct bodů, docela jako by se sešla G8 v Kjótu nebo svolal členskou schůzi rodiny don Corleone do Palerma. Jednotlivé body byly docela fádní a běžné, když si je člověk četl napsány na papíru. Jakou poezii a kouzlo však dostaly v ústech lidí, kteří jsou zruční v zacházení se sekerou či traktorem a k dorozumívání jim zcela postačuje kolem tří set slov. A kdyby ještě ti lidé nebyli jati touhou psaný text podávat vlastními slovy, aby to vypadalo, jako že mluví spatra, v těch jinak velmi pilných a pracovitých lidech zůstal odpradávna zakořeněn pocit, že musí hrát roli někoho jiného, nějakého obratného rétora, jakého občas slýchávají na různých táborech lidu, protože jinak by jim v jejich uších do jejich slov šustila ona příslovečná sláma z bot. A tak jsem měl pocit, že jsem se zúčastnil castingu Formanova filmu ze šedesátých let, třeba Hoří má panenko nebo něco podobného.

Ten druhý zážitek je tělesný. Po probrání všech bodů programu nás staronový předseda družstva pozval na malé občerstvení. Velice mě tím potěšil, protože jsem měl představu takové té starosvětské hostiny ve vesnickém stylu, zkrátka jsem si představoval, že dostanu na talířku kus poctivé domácí klobásy či některá z panímaminek se postavila se dvěma dalšími příručími k plotně a uvařila guláš nebo svíčkovou, chápete, jste na vesnici, na schůzi zemědělského družstva, tak neočekáváte žádnou zradu. Mělo mě varovat už prohlášení předsedy z výroční zprávy o činnosti družstva, v němž načisto jasně deklaroval odklon družstva od zemědělské výroby k extenzivnímu způsobu hospodaření, spočívajícím v dotační politice a údržbě krajiny. Zkrátka, jestli jste někdo viděli a odvážlivci z vás i ochutnali pokrm na polystyrénových miskách, zatavený ve folii, jaké se dnes dostanou v prodejnách potravin a supermarketech nebo dálničních bistrech, prostě to šupnete do mikrovlnky a tím se zařadíte mezi skupinu populace, která konzumuje vše, co za pětačtyřicet sekund cinkne.

Tak takové vepřoknedlozelo jsem včera večeřel. Maso jako ze závodky, knedlík jako ze závodky, zelí jako ze závodky, navíc ze sterilovaného polotovaru, prodávaného ve sklenicích. Žádná opražená slaninka pod dušené zelí z domácího chovu, já mám v paneláku v kuchyni ještě teď v květnu křupavé zelíčko z kameninové nádoby, do níž jsem ho vlastnoručně, chtělo se mně napsat vlastnonožně, ale nerad lžu, naložil z podzimka loňského roku. Kdybych chtěl pojíst stejně vybraného krmě, jako byl ten včerejší pokus o vraždu, mohl jsem si zaletět do Frankfurtu nebo Říma a na palubě letadla ČSA bych dostal naprosto stejný blaf, jak se mně už stalo. Právě to zelí, které miluju, mě zklamalo nejvíce, přece co domácnost, to jiná chuť, každý zelí nakládá jinak, každý ho trochu jinak vaří. Tohle standardizované a znormované zelí mělo chuť zmoklého oděvu strašáka, který ho kdysi hlídával před komandy hladových zajíců.

Třetím zážitkem byl zákusek a lahodná turecká kávička z kilovky, jaké se prodávají v supermarketech a jejichž chuť a vůně připomínají odvar ze sušených bukvic. Zákusek byl vyroben pravděpodobně v Českomoravské Kolben Daněk nebo Spolaně Neratovice. Synthesia Semtín by také připadala v úvahu, stejně jako První brněnská strojírna. Stejná chemie, stejný vzhled. Barva připomínala traktor, chuť surovou ropu typu brent, jako ostatně všechny supermarketové řezy a schnitty, co jich dnes máme na výběr nepřeberné množství. Každý vypadá jinak a chutnají všechny stejně moderně. To jsem mohl po večeři jíst trojhránky polystyrénu a zapíjet je oslím potem, vyšlo by to nastejno. Ještěže duchovní úroveň té schůze daleko převyšovala tu tělesnou a já si to pak vynahradil dlouhým tělesným cvičením před usnutím, abych se dostal zpět do kladně vyladěné nálady. To cvičení spočívalo v tom, že jsem chvilku ležel na znak, meditoval palci u nohou a pak ve velkém závěrečném horizontálním výponu zhasl noční lampičku a otočil se na pravý bok, na němž usínám zpravidla do minuty.

Tolik považuji za nutné říct, proč tvrdím, že vesnice je mrtva. Že ji chamtivci na burzách a překupníci s jejími produkty, ruku v ruce s touhou po pohodlnějším životě, zabili jako tehdy Gavrilo Princip nástupníka Ferdinanda d´Este a ona jen občas a na různých místech k mému velkému překvapení vystupuje z hrobu jako zombie.

   

Reklamy

36 thoughts on “Pátek 21.5.2010 – když krádež, tak jedině krádež textu

  1. Téma přeměny vesnice je téma široké. Je pravda, že vesnice se dnes tváří jako okrajové čtvrti větších či menších měst, protože se vzdálenosti dostupností do měst jízdou autem zkrátily. Bydlení v domku v přírodě, v kombinaci dojíždění za prací do města, je dnešní trend. Ta vzdálenost – jedním časem jsem musela dojíždět za prací v rámci hl.m. Prahy z JM do Dejvic, tedy dvěma trasami metra a autobusem a cesta mi trvala hodinu. To z vesnice do nejbližších měst je daleko méně.Kdysi jsem se ocitla na vesnické zábavě ve Východních Čechách, kde v hospodě pořádali něco jako čaje pro mladé. Když se tam rozneslo, že jsem z Prahy, tak jedna část mladých se smála, že se dělám zajímavou a není to pravda a ta druhá na mě hleděla jako dnes když někdo řekne, že přijel z Buenos Aires. Dnes zábava pro mladé? Nakopnou auta a jedou kam se jim zlíbí. Bohužel to někdy přeženou a to tak fatálně, že se v tom autě zabijou …

  2. Milá Naďo, skutečně nevím proč jste text pana Pospíšila převzala z jeho komentáře, takže si jej čtenář může přečíst 2x po sobě. Tady mi uniká smysl. Je to zajisté text čtivý, rozesmál jsem se hlasitě nad Českomoravskou Kolben Daněk a nad trojhránky z polystyrénu, ale proč dvakrát?Jinak jsem si také přečetl krásný článek ve včerejších LN od Jana Rejžka s názvem "V Mejtě" a tak jsem si hned vzpomněl na Vás. Asi jste to četla a tak jenom vypichuji jména – básník Milan Korál, klub BarBar, nakladatelství Protis Romana Poláka, kostel svatého Vavřince, historik A.V.Štembera, Maria Tauberová, Bedřich Bridel, restaurace Na Bráně a podnik Tejnora…

  3. Mirku, nečetla jsem p. Rejžka, napravím to, ale určitě mně nic nového neřekne, všechno vím, všude jsem byla, všechno znám.Mirku, každý diskusi nečte a text p. Pospíšila by tam možná zapadl. Připadal mi velmi zajímavý obsahově (vesnice, její změna), tradičně vtipný (vidíte, že jste se zasmál) a tak jsem ho šupla k uzamyšlení a okomentování, hezky do širší diskuse, ostatním.

  4. Musím Vám, Naďo, říct, že poslední článek jako by mně mluvil z duše. Jen se mně na chvilku zazdálo, že autor nebyl pochopen v celé šíři jeho duchovního záběru. Daleko přesněji se daného tématu chopila jeho dcera, která jeho postesknutí okomentovala stručně až lapidárně: „pri druhem zamysleni ti rozumim, ty prefabrikaty jsou tristni i v moderni domacnosti, natozpak na miste, odkud jsi vzesel prave na tech domacich produktech, ktere ti do konce zivota neprestanou vonet ve snech, je to neprijemne ustedrena facka tvemu dětství“Pochopila, že autor nepíše ani tak o vesnici jako o moderní době, co odhodila vše solidní a tudíž pracné do příkopu u cesty, po níž chvátá k ještě většímu úspěchu, za který mnozí ale budou považovat holou skutečnost, že přežili. Psycholog se nezapře, přesně v duchu Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde!Ale abych se neobouval jen do autora onoho vzpomínkového kýčovitě sentimentálního soaré, musím si přisadit směrem k Vašim čtenářům. Nenechejte si, Naďo, mluvit do toho, kterak psát Deník české babičky a co na kterou stránku patří. Připomíná mně to toho pána, co horlivě poučoval autora jednoho zapomenutého blogu, který se shodou okolností jmenoval takřka jako já a byl všeobecně znám přímo patologickou rozvleklostí svého slohu a jehož myšlenky skákaly jako opilé opice z větve na větev, tak ten pán toho autora poučoval, že by měl psát holými větami, a ten autor mu odpověděl, že je na světě pár zbloudilých zvrhlíků, kterým se to líbí právě takhle, a že s tím nenadělá nic a jestli miluje holé věty, ať se na rok nechá zaměstnat na poště v oddělení telegramů a uvidí, jak se mu zase začne líbit mluva květnatá a šťavnatá.Prostě jsem jen chtěl říct, že tak, jak to děláte, je to výborné a jedinečné. A poslední článek je úplná bomba, tolik rafinovanosti bych od Vás nečekal, schovat se za jméno jakéhosi diskutéra a napsat sama sobě příspěvek pod nějaké neutrální téma, pak ten text vyjmout a zveřejnit samostatně jako stránku deníčku, aby se nechali letargičtí čtenáři vyburcovat ze svého dolce far niente k nějaké aktivitě, to chce mít pohromadě všech aspoň deset.Díky!

  5. Jiří, čekala jsem co Vy ne to, ale musím říct, že jsem z toho trochu jurodivá. Tak např. vůbec jsem netušila, jak jsem vycgytralá osoba, že si dám práci, abych přilákala čtenáře tím, že zařadím článek jiného autora a sama budu pod ním diskutovat. Věřte nebo nevěřte, ani mě to nenapadlo. Šlo to spontánně, jako je to u mě z 90%. Já nejsem moc velký taktik, však jsem to už několikrát dokázala. No, musím prchat na nákup, chtěla jsem jen přičinit malinko vysvětlení a teď jste, Jiří nebo jiní na forhontě Vy :-))

  6. to je takový můj způsob humoru, nic si z něho nedělejte, někdy mu nerozumím ani já sám, a to spolu žiju už tolik let, mně se líbí, že se Vám líbí, jak to mastím hlava nehlava, když něco popisujunapráskal jsem moře fotek na vítání Stely do života, musím to jít zpracovávat a předat

  7. Tak to máte milou činnost, Jiří. Já mám připravený nedělní prostor ještě pro jednoho cizího blogera, tedy takový malý výtah z jeho jednoho článku, ale to už je s jeho dovolením. No a pak se zase vrátím ke svým tradičním plkům :-))

  8. I když mi Naďa dala instrukce, jak se registrovat aby se na mém příspěcku objevilo "Honza Marek Wrote" (nevím, proč se to na českém blogu objeví anglicky) hned musím napsat že jo, že jsem ten Honza Marek z Kanady, tu Kanadu uvádím z několika důvodů, jeden z nich je ten, že na všelijakých blogách v různých časopisech se objevuje zástup všelijakých Marků až se z toho hlava točí a tak se musím vymezit. S tím slovem vymezit si nejsem tak jist, nechť mně eventuální čtenáři rozumí. Tím nechci říci, že se chci třeba vytento na mezi, spíše to, že chci přesně udat kdo a odkud jsem. A proč Kanada? No protže třeba normální Marek ten českej Honza nemá třeba tak pitomý názory, jako já, tak aby zase laskavé P.T. čtenářstvo vědělo, odkud vítr vane. Tak. To mám za sebou a teď k věci: To, že Naďa převzala něčí blog mi nevadí. Já o tom blogu pana Pospíšila nevěděl a tak jej tu vítám, díky Naděnko. Blog vtipně napsán, vaše Čeština milí krajané je skvost, který jestli jsem ho někdy mněl, tak se za taleta ztrávená za Skalistými horami vytratil. A tak si takovýto blog zopakuji třeba stokrát. Také mně to připomělo tu typickou českou vesnici, ale to už je pryč. jenom bych chtěl poznamenat, že mi trochu vadí to, že si lidé stále stěžují na supermarkety, kde js vše sice napomádované, ale má to stále stejnou chuť a sice všecko. Jenomže v tom hraje roli poněkud zkrácená paměť. V době dávného komunismu prakticky v řeznických obchodech nebylo nic. Možná vepřový kolínko, ve výkladní skříni stovka konserv s paštikou z lidové Číny a obraz Stalina. Fronty na maso zvící kilometry délky. A můj děd vždy říkal, "prosím vás to maso se nedá žrát, dyť to smrdí rybinou!!" A pak byly k mání pětilitrové sklenice s čalamádou, byčky v tomatě, zvadlá mrkev a salát, brambory s tunami hlíny, gumové rohlíky, na nichž se roztékala sůl, a když pekař přivezl do "Bratrství" chleba, nesl ho v náručí, celý štos, který se mu vysmekl a on dokopával bochníky až do krámu. (To se několikrát stalo v obchodě ve Vršovicích, v tom, který dnes vlastní pan Blachuta.) V zimě pak pár zajíců. o které se naše občanky kolikrát rvaly. Jogurty byly tedy výborné, ale ve sklenkách uzavřených papírovým víčkem, které nedrželo a marmeláda vytékala ven a na ní stovky vos a much. A nad katalogy z ciziny se povzdechávalo, že "Todle u nás nikdy nebude" Jo, teď to je a korporativně se nadává. Pan Pospíšil ve svém blogu na to jistě otevřeně nenadává, on jistě si toto uvědomuje ale jistý sarkasmus tam vidím či cítím. A tak mi to lidičky odpusťte, muselo to ven. Lidi, máte tam všeho, važte si toho, jednou to třeba nebude a budete vzpomínat…..

  9. Myslím, Honzo, že máš trochu nereálný pohled. Ani ho reálný mít nemůžeš. Odešel jsi po osmašedesátém a tak si dobu osmdesátých let nemůžeš představit. Opouštěl jsi zem s poloprázdnými obchody s masem a zeleninou, ale v osmdesátých letech bylo masa dost. neříkám, že všeho bylo, ale nikdo netrpěl hlady a dokonce byly k dostání výborné uzenářské nebo cukrářské výrobky. Je pravda, že pohled za hranice a do katalogů byl o něčem jiném, že jsme slintali, ale nediv se jedné věci. Dnes je k dostání metrák druhů jogurtů, ale jen některé jsou dobré. Ovadlá zelenina a maso plněné vodou těsně před koncem jeho trvanlivosti nejsou výjimkou. Jahody v lednu jsou sice krásná věc, ale chuť těch letních nemají. Honzo, není to o jídle a o hadrech, kterých je tolik, že se v nich topíme, je to o způsobu života. Nemůžeme držet hubu a krok když se nám něco nelíbí, chceme přeci aby se věci zkvalitnily nechceme se nechat okrádat jen proto, že jsme konečně svobodní. Nemůžeme kvůli tomu zavírat oči nad zlodějinou a svinstvem. Je krásné mít celý dlouhý regál různých vysoušečů vlasů, ale co s tím, když ty věci jsou málem na jedno použití? Já si nechci stěžovat, protože toho potřebuji stále méně, ale zase se nedivím lidem, že je štve okrádání.Máme 20 let nový režim, ale on není nový, je jen upravený, možná je to krátká doba, protože kontinuita jednoho zřízení ude byla po válce přerušena a další před 20 lety. To přeci s takovou malou zemí musí zacloumat. Tady není kapitalismus ani socialismus. Tady je hybrid a doba jeho trvání mi není jasná. Já jsem šťastná, že můžou mé vnučky cestovat, doufám, že Kristýně se podaří i venku studovat a že se jí splní její touha brázdit světem.Možná jsem ti to neřekla jasně a srozumitelně, ale to se nedá nic dělat, líp to neumím a pak, lepší se o tom debatuje ústně než písemně, to se něco může zkreslit nebo špatně pochopit. Uf.

  10. Díky Naděnko za reakci. Máš pravdu v tom, že se mi zastavily hodinky v roce 68 a ten prima komunismus let osmdesátých jsem nepoznal. A odpusť mi ten nereálný pohled. Ale o tom si jednou popovídáme při sklínce, až se zase podívám so Staré vlasti, které naprosto nerozumím. Loni jsem tam byl, přesně před rokem, ale byla tam děsná zima, já přišel z horké Italie a tak jsem dostal chřipku, jakou jsem snad nikdy před tím neměl. Čili jsem se s nikým nesetkal, což mně dodnes mrzí. Ani s výbornou NULI ani s Tebou. A tak slibuju, až se tam jednou vypravím, sedneme ke sklínce dobrého suchého červeného (výběr nechám na tobě) a Sokratovsky si ujasníme pojmy. Moc se těším, ale bude to tak až za dva roky. Příští rok se chystáme na velkou cestu kolem Jižní Ameriky. tak ahoj Honza.

  11. Tak, teď jsem si to smázla. Tak znovu. Předpokládala jsem správně, že bude nedorozumění. Jestli jsi pochopil z mého psaní tohle, tak to je špatně: "ten prima komunismus let osmdesátých".Doufám, že se dalších dvou let dožiju, že budu pohyblivá a že se sejdeme. Těším se, musíme vybrat nějaké pěkné místo. Jinak já ti nemám co odpouštět. Každý jsme řekli svůj názor. A to, že nerozumíš staré vlasti, to se nediv. Já taky ne …

  12. Nerad, ale přesto se zamíchám do přesatlantické diskuze. Vždy půjde o osobní pohled, ovlivněný spoustou obecných, i ryze osobních zkušeností. Tak tamoje osobní: Přes fakt, že jsem doufal v rychlejší postup k lepším zítřkům ( aber, was ist das?), osobně nevidím věci tak nepříznivě, jako autorka. Snad by se mělo vzít v úvahu, že celý problém tkví v hlavě každého z nás. Najednou jsme postaveni před fakt, že za mne, za Tebe, za Vás nerozhoduje někdo, kdo si jakýmkoliv způsobem- a samozřejmě, ve svaté víře ,že je je jediný a bezchybný- rozhodovaz za mne, za Tebe, za Vás. Prostě pominul určitý druh podobný náboženství ( nic proti věřícím a víře), kdy je nad námi něco víc, něco nahoře, co nás spasí a vždy se k němu můžeme obrátit. Sliby regulace, cosi pro "obyčejné lidi" ( ty, za které vždy někdo něco)- třeba se ozve dostatečně vehementně u lékaře- byl jsem pozván na tu a tu hodinu, čučím tady navíc už dvě hodiny, tak vážení, buďte tak laskyplní a vysvětlete mi, co a jak, vždyť právě vy žijete ze státních peněz, kam jsem já celý život přispíval. Zkrátka, chci říci, že přes skutečnost, že ačkoliv si většina z nás představovala některé věci jinak, nejsem přesvědčen, že situace u nás je mizerná a nezbývá nám nic jiného, než si stěžovat. Na koho ? Sami na sebe? Za co? za to co jsme si zvolili? Pokud se dostaneme do pozice ublížených stěžovatelů, vězme, že je cosi shnilého- nikoliv ve státě dánském, ale jen a jedině v nás samotných. Můj vzkaz do Kanady: Věci se neustále , na můj vkus poměrně pomalu- ale to je dáno věkem,-posunují k lepšímu. Jednotlivci mohou mít výhrady, často vyplývající z jejich osobní pozice- v rodině, ve společnosti, v osobních problémech, pokud ale nechtějí vidět všechny změny, je to jen a jen jejich problém. Ještě poznámku k 80tým létům. Určitá zlepšení ano, přesto byly pořád dráty na hranicích, železná opona se sice měnila na aluminiovou, ale spousta osobní svobody dnešní doby by byla absolutně nemyslitelná. Rozkecal jsem se, Sorry! Žádný hybrid, přechod- ten je i u dam považován za velmi problematické období- po něm už přijde jen postklimakterická volnost ! Je jenom na nás, jak jí dokážeme zvládnout- a užívat si jí !

  13. Nevím, zda to má smysl, ale pár slov ještě řeknu. Nepochybně je pravda, že vše se odvíjí od našeho vnímání. A to subjektivního, prosím. Evoluce se potácí objektivně jako opilý námořník ale subjekt ji může vidět jako vzpřímeně pochodující jednotku Hradní stráže. Proto je potřeba všude uvádět: „Já si myslím, já mám pocit, já se domnívám, já jsem viděl“ jinak se dostaneme do pozice novinářů, kteří zobecňují a z jedné zkušenosti z doslechu udělají rys společnosti.Mně subjektivně nikdy žádné dráty na hranicích nevadily, protože už od dětství vím, že sám před sebou neuteču, i kdybych cestoval na Mars nebo žil přímo na kometě. Avšak nesmím upírat právo na přání lidem, jimž dráty na hranicích vadí. Já jsem jen nikdy nechápal příliš lidi, kteří rádi cestují, přestože cestopisy rád čtu. Člověk je cizincem v jiné zemi dlouhá desetiletí, než je jakžtakž přijat, než jakžtakž pochopí (a přijme bez výhrad) mentalitu lidí kolem sebe. Jak potom chce o lidech z té cizí země psát člověk, který se tam zdrží tři týdny a jede zase dál?Já subjektivně nikdy nepociťoval touhu po koupání v moři a zase nesmím upírat právo na to koupání lidem, pro něž je základní představou svobody smočit svůj palec ve všech mořích světa. Já se v moři jen dlouhá léta pokouším vleže usnout a jsem zvědav jedině na to, zda se mně to do smrti podaří nebo ne. Já subjektivně nepotřeboval vylézt na žádný kopec a rád si čtu o dobyvatelích těch hrbů v Hindúkuši, Karákoramu nebo Himálaji. O polárnících nemluvě.A tak chci říct, že vydávání soudů o svobodě je velice ošemetná věc. Co jeden chápe jako svobodu, druhý může vidět jako okovy. Jeden měl svou vnitřní šťastnou svobodu uvnitř drátů a druhý zmíral touhou podívat se za ně, a po jejich odstranění se role vyměnily, užívá si ten, co za dráty zmíral touhou a ten druhý považuje otevřený prostor s nutností stálého boje s konkurencí za formu neokolonialistického otroctví. Přivedla mě na tu myšlenku moje sousedka, novinářka, která označuje svého zaměstnavatele za otrokáře, neboť si představuje, že na zmnožení jeho miliard bude ona pracovat nepřetržitě.V naší poučené společnosti by se mně líbilo, kdybychom si konečně sednuli na zadek a zamysleli se. Karel Marx v jakémsi nedůležitém spisku vyslovil závažnou myšlenku, která se mně líbí: „Svoboda je poznaná nutnost.“ A zkuste říct, že to není objektivně pravda. Mám bezbřehou svobodu, přísně svázanou zákony této země. Ale co země, to zákon, i kdyby jen povolená rychlost. A čím vzdálenější země, tím odlišnější zákony, třeba až po vraždu ze cti v rodových zákonech. Nebo si myslíte, že platí jen sepsané zákony a ty nepsané se nemusí dodržovat? Tak vidíte, na jak tenoučkých nožičkách stojí svoboda moderního člověka a jak bezbřehá je svoboda nevolníka, který už nemá co ztratit, než svou píseň. Pamatujte vždy na Loď mrtvých: „Jakmile jsem se počal nudit v Seville, odešel jsem do Cadizu, a jakmile mi nedostačoval vzduch v Cadizu, šel jsem zase do Sevilly, a když se mi v Seville už nelíbily noci, vydal jsem se na cestu do Cadizu. Tak přešla zima a svou touhu po New Orleansu byl bych mohl hladce prodat za několik centů, aniž jsem pociťoval výčitek svědomí. Proč pak to musí být zrovna New Orleans?“A o kus dál Traven píše: Když jsem byl v Barceloně, šel jsem kteréhosi dne podle veliké budovy a slyšel jsem, jak z budovy přichází pokřik, naříkání a pláč.>>Co pak se tu děje?<< ptal jsem se muže, který právě přecházel podle mne.>>To je vojenské vězení,<< řekl mi.>>Ale proč pak ti lidé tolik křičí? Vždyť to rve srdce!Lidé? Ale to jsou přece komunisté.<<>>Proč pak tedy křičí, když to jsou komunisti?<< >>Nechápete? Právě je teď přece bijí a trýzní.<<>>Proč pak ale?<<>>To jsou přece komunisti.<<>>To jste mi vypravoval už třikrát.<<>>No, právě proto je vraždi. Ráno je pak vynesou a zakopají.<<>>Copak jsou zločinci?<< >>Ne, komunisti. << >>Proto je mučí a vraždí?<< >>Ano, ti chtějí všecko předělat. Těm to všecko není dost dobré. Chtějí z nás udělat otroky, abychom nemohli dělat, co chceme. Stát má všecko dělat sám a my všichni máme být dělníky státu. To ale nechceme. Chceme pracovat, kdy máme chuť, jak máme chuť a nač máme chuť. A když nebudeme pracovat, a chceme místo práce umřít hladem, tak nechceme také, aby se nám někdo do toho míchal. Ale komunisti se chtějí míchat do našeho celého života a stát má všechno komandovat. Docela správně, že je zabíjejí.<< Mám snad proto Španělsko odsoudit? Nemyslím. Každý věk a každá země, i nejcivilisovanější, má svá pronásledování křesťanů, svá upalováni kacířů a mučení čarodějnic. V Americe se s kacíři nenakládá lépe nežli ve Španělsku. Smutnou, politováníhodnou, ale ryze lidskou skutečností zůstává, že oni, kteří ještě včera byli sami pronásledováni, dnes jsou nejzvířečtějšími pronásledovateli. A mezi nejzvířečtějšími pronásledovateli jsou dnes již také komunisté. Ti, kteří jdou dále, kteří vývoj posunují vpřed, jsou vždycky pronásledováni. Muž, který se přistěhoval před pěti lety do Ameriky a včera dostal svůj druhý občanský průkaz, je dnes mužem, který křičí nejdivočeji: >>Uzavřete pevné hranice, nepusťte nikoho dovnitř.<< A přece ti všichni jsou jenom přistěhovalci a syny přistěhovalců, nevyjímaje ani presidenta…Proč bych měl běhat za prací? Stojíte tu před tím, který vám může dát práci a nakládá s vámi jako s dotěrným žebrákem. >>Nemám nyní kdy, přijďte zase později.<< Když ale dělník jednou řekne: >>Nemám nyní kdy nebo nemám pražádnou chuť pracovat pro vás<<, pak je to revoluce, stávka, otřásání základy všeobecného blaha, a přijde policie a vyrukují celé pluky milice a postaví strojní pušky. Opravdu je někdy méně zahanbující, žebrat o chléb nežli ptát se po práci. Ale může loď plout sama, bez dělníka? Může inženýr stavět své lokomotivy sám, bez dělníka? Ale dělník musí s kloboukem v ruce žebrat o práci, musí tu stát jako pes, který bude spráskán, musí se smát blbému vtipu, který dělá zaměstnavatel, ačkoli mu v nitru není právě do smíchu, jenom aby udržoval v dobré náladě kapitána nebo inženýra nebo mistra nebo prvního dělníka nebo kohokoli jiného, kdo má zmocnění vyslovit ono mocné slovo >>Jste přijat!<<Když musím tak poníženě žebrat o práci, abych ji dostal, mohu žebrat také o zbylý oběd v hostinci. Hotelový kuchař nejedná se mnou tak opovržlivě jako se mnou jednali už lidé, u kterých jsem se ptal po práci. Tolik Traven (česky poprvé 1931)No to jsem se zase rozkecal, ale když mně se stejně snadno píše jako čte. Mluví jako zpívá.

  14. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem si myslela, že můj blog je prost politických témat natož diskusí, ale pletu se. Sice zrovna tak, jako o sobě prohlašuji, že jsem apolitická, tak vlastně MUSÍM někam patřit, protože nějaký názor mám, názor, který se utvářel roky, názor, který ovlivnili lidi a četba, tak i můj blog, aniž by to bylo prvoplánové je nějak ovlivněn mým názorem, mými zkušenostmi a dost možná hodně prozrazuje o autorce. S tímn se ovšem počítá. Jenže já zastávám názor a ten mám vlastně už od útlého mládí, že je možné o všem možném diskutovat. Zrovna tak jako o existenci boha a náboženstvích, tak i o politických zřízeních a názorech. Je mi cizí vydávat soudy nad druhými, kteří mají jiné názory, o kterých jsou připraveni diskutovat a je bránit. Bohužel, v současné vypjaté době, kdy jde mocným o jejich koryta a tím o potřebu získat na svoji stranu "stádo" co největší a říkají tomu, že zrovna jim jde o blaho lidstva, staví proti sobě nejen skupiny lidí mezigenerační, ale i názorové. Je tím zapálen mezi lidmi "tam dole" zbytečný boj, strašení, výhrůžek, urážek, apod. To co jsem napsala, to jsem pojala velmi obecně, nebylo to k diskusím zde na blogu, protože zde se skutečně diskutuje, zde se scházíme k výměně názorů. Alespoň tak to chápu já. Před krátkým časem jsme spolu diskutovali výměnou zpráv na Facebooku s Blankou a i když jsme se nedobrali nějakého společného konce, přesto se máme rády, jen naše názory prostě nejsou totožné, ale možná jen blízké.Jsem ráda, že se zde umíme dorozumět, byť každý se svým názorem. Já, aby to celé nebylo tak obecné musím říct, že imám docela dost vyvinuté sociální myšlení a můj postoj ohledně politiky je nevyhraněný. Volby jsou tu. Nebude to o tom, že jsou lidi hloupí a chytří, nebude to o nějaké nedobytné možnosti střídání stran v dalším volebním období, ale ukáže to, jak ti, co byli u moci těch 20 let, jak zde hospodařili a to nejen hmotně, ale i s lidmi.

  15. Jen "přípodotek". Pokud jste zvolil za nosnou myšlenku právě záhadného Travena, tak připomenu dvě věci. Datum prvního vydání knihy-1926- a všechny souvislosti oné jistě i pro nástěžko pochopitelné doby, kteří jí sledujeme zprostředkovaně zpovzdálí. A druhou- nosnou myšlenku všech děl onoho záhadného autora (mimochodem, zřejmě Němce- a jak vypadalo tehdejší Německo?)-ČLOVĚK JE VŠECHNO A STÁT NENÍ NIC. Pak můj závěr- k tomu, aby člověk byl skutečně člověkem, musí vynaložit značné úsilí, včetně proher, pádů a nových zmrtvýchvstání. Na závěr mne v souvislosti napadá jenom Kryl :"Už neryjeme držkou v zemi". Pro mne je to podstatné- a jsem šťaśtný, že jsem se tohoto stavu dožil. Uf, nerozkecal jsem se, třeba proto, že znám pohled z obou stran- z pohledu- použijme zkratku- inteligence, ale i z pohledu dělníka,z donucení který jím byl za odměnu byl 20 let a ryl …….- ! Takže Vaše dělení nesdílím, na obou stranách jsem poznal spoustu báječných lidí, ale i spoustu "šmejdů".Jo, a o politice končím, vyhýbám se jí většinou i na svém blogu. To už Traven je mi bližší- jako literatura, ne jako podklad k vytváření si názoru! Poslední větu dopisuju dodatečně- nová experimentální Opera mi odmítla příspěvek odeslat. Vše kolem nás by se dalo nazvat politikou, ale není. Je to život- a politika je jenom nástroj, pomocí něhož se určitá skupina lidí ( dnes, i v minulosti a budoucnosti) snaží ovlivňovat ostatní. Pokud si to nechají líbit- a mají nato, nenechat si to líbit !

  16. Datum prvního českého vydání Lodi mrtvých jsem se dočetl na internetu, Travenův životopis si člověk může vybrat z několika verzí, mně se nejvíc (čertví proč) zamlouvá tato: „Ze všeho, co se o záhadné existenci světoznámého autora sociálně kritických dobrodružných příběhů podařilo aspoň s jakousi věrohodností zjistit, dá se ve zkratce nastínit asi tento obraz jeho neméně dobrodružného života. Narodil se norské zpěvačce H.Larsenové nejspíš 3.května 1882 kdesi v Holštýnsku při řece Trave. Odtud také pravděpodobně pseudonym. Po pokusech o studium se objevuje pod jménem Ret Marut na různých německých scénách jako herec a režisér a pokouší se přispívat do různých časopisů. V roce 1917 zakládá v Mnichově nakladatelství. V květnu 1919 je zatčen za velezradu, unikne však a ukrývá se na různých místech do konce roku 1922, kdy překračuje holandské hranice. Roku 1924 se objevuje s taktéž pronásledovanou družkou I. Mermetovou v Mexiku, kde se na čas živí jako česač bavlny, farmář, lovec a dělník na naftových polích. Zemřel 26. března 1969 v Mexiku.“Z uvedeného je vidno, že údajům internetu zřejmě nemohu příliš věřit. Já měl samozřejmě až to vydání v edici Máj. Travenovo levicové smýšlení není tím, co by mohlo formovat něčí světonázor v dospělosti, protože se jeho dobrodružná literatura čte tak do dvaceti let, později už ne. Nebo mohlo, abych byl přesný, ale je to o tom klasickém: Kdo není levičákem ve dvaceti, nemá cit, ale kdo je jím i ve čtyřiceti, je hloupý. Ale po dvacítce či pětadvacítce jsem ho už neměl rád i přes nespornou literární hodnotu jeho spisků. Pro tu levicovou schematičnost, patřící do pohádek, s níž on popisuje svůj svět (dobří chudí, zlí bohatí), jsem od něho odstoupil. Ale k mému vývoji v mládí také neodvolatelně patří stejně jako Remarque nebo Hemingway, když nějaké své oblíbené výrazně levicové autory z mládí mám jmenovat.Možná ve mně to levicové smýšlení mládí zakořenilo víc, než si myslím, a já dodnes jenom hledám nálepky, pod nimiž by nebylo tak naivní, co já vím? Ale když může Jeho Svatost dalajláma citovat z Marxe a nedělá to z něj socialistu, když můžu citovat z Nietscheho a neudělá to ze mě nacionálního socialistu, stejně tak snad mohu říci, že mně osobně dráty na hranicích v ničem nevadily, byť u vědomí, že po těch, kterým vadily, se tam střílelo. Člověk měl tehdy vlastně jen tři možnosti. Odejít za ty dráty, nechat se zavřít za to, že nechce střílet, anebo střílet. A musím být osudu vděčný za to, že mě nepostavil před takové dilema už v osmnácti či devatenácti letech. Jiní takové štěstí neměli. Byly další možnosti, jako třeba ta Palachova, ale takové úvahy jsou mimo rozsah mého vědomí. Kolik buddhistických mnichů se v tom roce upálilo jen ve Vietnamu nebo Barmě? A nemám ani odvahu položit některému z Vietnamců, co jich kolem sebe dnes máme stovky, zda zná jméno jediného z nich.Mně například dnes připadá, že jistou formu cesty za dráty zvolili ti, co svůj život oplotili třímetrovou zdí s kamerami a psy, bodyguardy a neprůstřelnými černými skly v oknech limuzín. A také z vlastní vůle, nikoli z rozhodnutí soudce. Máte pravdu, vše je pouze o jedinci, člověku.

  17. Díky za reakci, jenom připomenu. Stejní oblíbení autoři, dnes jsem vzhledm k pokročilému věku přece jenom o něco informovanější, tak si uvědomuji, že všichni byli současníky doby mezi dvěma světovými válkami, doby skutečné krize, jejího vzniku, průběhu i překonávání- vlastně rozličných přístupů k řešení, včetně počátku další války. Podle dosti neš´tastného dělení ( vžitého, ale nepravdivého i dnes- kam třeba zařadit italský fašismus, či nacionálsocialismus v Německu- mimochodem, tam byl proklamačně, stejně jako v CCCP vynesen právě dělník na piedestal. Pak vlastně tzv.levičácký přístup je právě časově eliminován dobou vzniku jejich děl, ovlivněn jejich pohled na svět, včetně dalších, i spíše salónních levičáků. I naše inteligence ve velké většině v té době viděla spíš budoucnost tohoto pojetí světa. Snad s výjimkou K.Čapka- včetně jeho dvou naprosto antagonistických přístupů- Proč nejsem komunistou na straně jedné a kladným postojem k nové ústavě v SSSR, tuším rok 33.Tímhle vývojem jsme prošli všichni, i moje generace po válce – viz naděje ve volbách 48. Jenže- tehdy člověk nesedl k internetu a neměl pak možnost porovnávat. I tohle je jedna ze svobod- přístup ( pokud jeden není líný, ev.zarostlý do jednoho jediného názoru), které si cením a vážím. Palce v moři- pro někoho vrchol, pro jiného nepodstatné. Šíře a dostupnost informovanosti- totéž- vrchol, nebo nepodstatné. Konec konců, každá totality první co udělá- "přefiltruje" či usměrní informace. Jo, a na celé vydání Máje koukám před sebou právě teď v knihovně. Včetně slovenských-a přjde mi docela líto, že můj vnouček při vyslovení slova rušnovodič, či kefka kouká na dědu jako na právě se objevivšího se Marťana, spadlého z jahody naznak. Ony zmiňované Beverly Hills jsou také jenom přechodným důkazem složité doby a "jednoduchosti" jejich budovatelů- alespoň doufám !

  18. Soudím, že úspěch nacionalistických propagandistických kampaně, vkládající dělnému lidu do ruky moc, byla zapříčiněna nejen bezohledností raného kapitalismu (v Rusku bezohledností pozdního feudalismu, tam se podle mě ani kapitalismus neměl podmínky nějak výrazněji mimo několik center rozvinout), nového společenského řádu, nýbrž do velké míry právě nebývalým rozvojem sdělovacích prostředků. Nacionální socialisté však byli mezi prvními, kdo pochopil sílu propagandy a zverboval do svých řad umělce a masmédia, za všechny viz příklad Leni Reiffenstahlové. Dodnes se to dělá všude stejně. Bez celebrit, jak se dnes říká, sdělovacích prostředků a široké informovanosti by se celé slavné hnutí roztříštilo v řadě lokálních konfliktů.A ty Beverly Hills jsou právě ve stylu všech propagandistů světa jen ta stokrát opakovaná lež. Loď se potápí a na palubě se přesto tančí. Mnozí mladí lidé jsou v dospívání nepříjemně překvapeni skutečností, že peníze netečou na účet z nebe. Mnozí proletáři uznávají sílu pouze v pažích a myšlenka či rada je podle nich zdarma. Jak by také její cenu mohli znát, když je jim vznik této tolik cizí. Mnozí burziáni nemají ponětí o dopadech svých odosobněných finančních operací na osudy tisíců lidí. Jak by také mohli, když fyzickou práci vykonávají pouze při masturbaci. Ale jeden jako druhý či třetí jsou velice výrazně náchylní k prosazování svých názorů brachiálním násilím, v tomhle se jejich myšlení příliš neliší. Mládí je naformováno akčními hrdiny, kteří zastaví svou železnou pěstí i obrněný vlak, proletář si násilím jde pro výdobytky bohatství, vzniklého v jeho očích pouze a výlučně jeho prací, a vlastník rozsáhlých hájemství se přirozeně brání přijít o svůj majetek. Jak si takhle různorodě vybavení lidé mohou porozumět? Proto je po světě ještě dnes tolik ostnatého drátu a koncentráků.Meziválečná kulturní fronta byla však podle mého výrazně doleva nejen vlivem propagandy (i když Sovětům naletěl i tak brilantní mozek jako G. B. Shaw) ale také odezněním strašlivé válečné bídy a v neposlední řadě pokročilá sekularizace v minulosti přespříliš kristianizované Evropy.

  19. Myslím, tedy jsem( zatím). Na možnosti vývoje a jeho průběh se příliš nelišíme. Pak pro mne zůstává nepochopitelným ono úvodní zaštítění se právě Travenem.

  20. Tak, a teď jsem ráda, že jsem za a, k počítači usedla s několikadenním zpožděním a vychutnala si tu dobrou diskuzi a názorovou mnohostrannost a za b, že se mohu tak parádně nezúčastňovat hokejového šílenství …

  21. To je jednoduché, mně tehdy emigrace připadala jako krok přes zábradlí na Yorikke, chtěl jsem původně citovat onu fiktivní báseň nad vchodem, ale celý text se od původního záměru zabývat se životem z jedné a druhé strany drátů jaksi odvedl do sociální roviny, v Travenovi tolik akcentované, ale to neznamená, že ho příště nepoužiju zase jako důkaz pasivity a naivity lidí stádních (řečeno s Nietschem), z nichž krom eskalace násilí při přebírání a konzumaci moci nevypadne zpravidla nic nového, pro vývoj lidstva prospěšnějšího. Ne že by nadlidé byli vždy nositeli altruismu a humanity, samozřejmě.S mým psaním je to jako s mou hubou, nikdy dopředu nevím, jak dokončím větu, kterou jsem začal slovy: „Ale na druhé straně si myslím, že…“ Velmi pěkně jsem se tím bavil na kterémsi ze svých výjezdů do terénu, kdy mě pouštěli kolegové na rozdivočelé občanstvo, které nás, když jsme procházeli rekreační zónou vinohradů a zahrad v podhůří Chřibů, častovalo slovy často nelichotivými. Každý z těch občanů potřeboval osobitý přístup, s jedním jsem musel ponadávat na politiku, s druhým na počasí, třetí nenechal nit suchou na zastupitelstvu místním, další zatracoval zastupitele v centrálních orgánech. Nenašel se jediný, který by byl se vším spokojený. A já byl ten, kdo ho musel nějak zaměstnat, zklidnit, aby kolegové zatím mohli obejít jeho barák a zjistit potřebné údaje, pro něž jsme si přišli.Často jsem začínal zkušenostmi z dětství, z mládí, převedl řeč na omlazovací řez peckovin, když jsem uviděl zanedbané švestky, smířlivým hlasem jsem jim popisoval vymyšlené okolnosti, týkající se pozemků mých předků, ve snaze přijít na něco, co jim bude konvenovat a já se budu moci toho zachytit a rozvést to dále, abych rozklíčoval jejich skutečný problém. Všichni začínali stejně: „Co si to dovolujete, lézt nám na pozemek?“ a končili kupodivu také nějak v duchu: „A zastavte se, jak zase přijedete!“, což jsem považoval za největší úspěch mise, větší než ony údaje, pro které jsme přišli.Jen velmi málo lidí bylo nutno postrašit nesplněním ohlašovací povinnosti a vyvozením důsledků v podobě postihu, mnozí i nejasně tušili, že leccos nemají v pořádku, ale když ona demokracie ve věcech majetku je poměrně nákladná a dost bolí, má-li člověk mít své věci a povinnosti vždy a za všech okolností v pořádku. No a tak jsem vždycky s napětím očekával, co ta huba vyřkne, protože jsem o slovech už ani moc nepřemýšlel, sama se hledala a hrnula na světlo boží, bývám překvapen, co všechno se tam kdesi v paměti ukrývá a za jakých nevysvětlitelných okolností se vybavuje. Zkrátka bavím se sám sebou, svou hlavou, tak ji neberte zase tak moc vážně, ona se také baví a bůhví co bude plácat za minutu.V mládí jsem z onoho slavného Descartova výroku vynechával písmenko "g" a tvrdil, že "Coito, ergo sum!"

  22. Myslím, Jiří, že to je trochu něco jiného, to co jste popsal a to co jste v diskusi napsal. Tedy alespoň mně se tak jeví. I já jsem schopná otevřít pusu a mluvit a sama se divit jak dokážu hovořit a převést téma z bodu A do bodu B, při čemž bod B nebyl dán, ale postupným kladením vět, vznikl. A tohle si myslím, se netýká diskuse níže vedené. To ne!

  23. Máte, Naďo, na mysli ten citát z Travena? Ale tak začala ve Španělsku občanská válka, které se velmi aktivně zúčastnili i naši interbrigadisté, "U Madridu za Prahu!" pamatujete? Podobně jako legionáři v Rusku, obojí hájili demokracii proti totalitě, jedni Francově a druzí Leninově. Ten citát podle mě velice dobře charakterizuje názorový zmatek v hlavách občanů země, která právě prožívá převrat. Demokraté rukama své armády mlátí komunisty a všichni jsou přesvědčeni, že konají pouze dobro pro svou zem. Ale dodnes to není jiné, podívejte se na levici a pravici v našem parlamentu, jak jsou dnes zajednou v názorech na reformu čehokoli, a jak je usvědčí z opaku první hlasování o provedení těch reforem. Oč je jiný zmatek v dnešních hlavách než v tehdejších španělských? A koneckonců, myslíte, že se dnes ve vězeních demokratických zemí nemučí političtí vězni? Ale to jsme se nechali unést hodně daleko na pole politiky.Pravdu ale máte v tom, že jsem v té politické diskusi už nechtěl pokračovat a snažil se téma odlehčit a uzavřít.

  24. Jiří, reagovala jsem na Váš poslední příspěvek o přesvědčování lidí. O Travena mi tak ani nešlo, ale když už jsme u toho, tedy u těch autorů, tak já jsem je nikdy netřídila na pravé a levé, ale na dobré (tedy pro mě), nebo špatné (pro mě). Je pravda, že jsem některé autory postupem doby přehodnocovala a to co mě v určitém věku "vzalo", to jsem později třeba přehodnotila a nikdy se k němu už nevrátila. Třeba. Nemyslím si, že by nebyli lidi mučeni i v jednadvacátém století a to na všech frontách. Podle toho, co se dá dočíst v současných novinách, tak se dost států zmítá ve zmatcích, a také to vypadá, že levice získává dost sympatizantů. Já jsem už několikrát psala, že jsem dost apolitický člověk a tíhnu spíše ke středu, tedy asi mám nejblíž k názorům Zemana (v sobotní IDnes s ním rozhovor).

  25. Přípodotek: Sklon k jednoduhým – často násilným- což nemusí být vždy použití hrubé síly- se objeví vždy, kdy situace připomíná sklon ke i kritické. Proč věci nazývat výrazy jako politika, demokracie, revoluce, když jde o normální život. Chcete příklad? Téměř všichni ho známe. Spor rodičovstva a "pitomstva", vyhnaný do extrému. Jaká přijdou řešení ? Radikální, od slovních příkazů a zákazů, až po použití hrubé síly- vše závisí na faktu, která strana sporu je – kulantně řečeno "jednodušší". Použití "velkých slov" je jenom ambaláž- tu vtipná, ondy odpudivá nebo vtíravá. Vše ale nakonec záleží na adresátech, kteří budou onu ambaláž přijímat. Stejné je to v rodině. Moudré "pitomstvo" buď mlčí, vtipnější pronese cosi ve smyslu : "Máte pravdu jako vždy, páni rodičové!" a myslí si svoje. Poslední- spolehnout se na media znamená otevřeně si přiznat, že jsem a chci být nějak manipulován !

  26. Ale bb seniore, jestli jsem Vás dobře pochopila, tak jste se vyjádřil k odkazu na Zemana a IDnes. K tomu jen tolik, že manipulovaní jsou všichni kdo půjde nebo i ten kdo nepůjde volit. Jsou manipulováni nejen medii, ale i tím, co zažili ve svém životě a tím i utvořeným názorem. Nevím koho půjdete volit Vy (možná ODS?), ale je to Vaše věc, Vaše rozhodnutí a jelikož máme demokracii a strany na výběr, tak je to v pořádku.

  27. Já bych si dovolil mezi výrazem politika a život přece jen rozlišovat. Zatímco politika je věcí veřejnou a když se halí, tak proto, aby ukryla špinavé prádlo, a život je věc soukromá, která když se odhaluje, tak také jen proto, aby ukázala prádlo, někdy i špinavé. Jenže řeknu-li život, je to jak bych řekl vesmír, tam se vleze absolutně vše. Ale my potřebujeme menší jednotky pro naše rozhovory, abychom si hezky označili a odlišili náš mravný subjekt od nemravného universa.Opět jste mě přistihla, Naďo. Úsloví Coito ergo sum jsem nepoužíval jen v útlém mládí, nýbrž jsem jím obtěžoval i v dospělosti, ba co dím, i dnes ve chvíli bujnosti je aplikuji.No jo, s tím přesvědčováním lidí, umíte si představit, kolik kecálků už se do nich něco nahučelo? Dealeři, místní samospráva, masmédia, příbuzní, úřady, a všichni jim lhali. Kdyby jen v tom, že když budou spořit v téhle bance, tak o své peníze nemohou přijít. Není pro mě bůhvíjak povznášející pocit, že mě berou jako jednoho z těch shora jmenovaných. Proto je pro mě satisfakcí, že mě pozvou ještě i na příště, byť šestým smyslem prostého člověka tuší, že úředník jim nikdy nemůže přinést dobrou zprávu, protože dobré zprávy si úředník nechává pro sebe, popřípadě pro své přátele. Čím vyšší úředník, tím bohatší přátelé.Kolikrát já už lidem zalhal. Ani se mně nechce vzpomínat. Ale vlastně budu, vybavila se mně korespondence s doktorem Šolcem, emeritním poradcem prezidenta Havla a předsedou etického fóra České republiky: „No a zde je úhelný kámen té myšlenky: Kolikrát za den ve jménu zákona a loajality ke státu jako živiteli mé rodiny a mě sama zalžu? Kolikrát za den dám před občanem proti své vůli za pravdu pokřivenému výkladu našich mysteriózních zákonů a předpisů?“Odpověděl mně: „Jsou to upřímná slova jak od Pavla z Tarsu a za sebe je spolupodpisuji. Hned před nápravou je stejně důležité a podstatné upřímné doznání. Paul Reverdy: „Někdy si připadám, jako bych si morálně nesahal ani sám sobě po kotníky“.Já: „Nemám právo Vás obtěžovat výčtem takových příkladů, ale vězte, že již před několika lety na resortních internetových stránkách vzniklo jakési fórum, kam si chodíme jako na náves pod lípu mezi svými vylévat srdíčko (on glosuje: myslím, že tudy vede cesta a účinný prostředek proti odosobnění…televizní obrazovka je jednosměrná, neodpovídá nám; společenství tohoto druhu – pokud si opravdu nasloucháme – má smysl), protože je mezi námi ještě dost fosilií, kterým převrácené výklady dnes neplatných předpisů a nulová profesní paměť v situacích, škodící vždycky obyčejným lidem, vadí. Abyste ale neměl dojem, že se donkichotsky beru za jednotlivce v konkrétních kauzách, musím věc uvést na pravou míru, moderními výklady socialistické a přechodové zákonnosti jsou stiženy celé skupiny společnosti, jednotlivec je pod rozlišovací schopností tohoto jevu. A pohříchu jsou to vždy titíž, kdo na tom novém výkladu vydělají a jinou skupinu tvoří ti, kdo na něm vždy prodělají. A prodělávají vždy slušní, mravní lidé, ctící zákony a práva jednotlivce za všech státních zřízení, no a vydělávají vždy ti z druhého břehu. Budu-li označen za levicově smýšlejícího, jsem spokojen (on: velmi Vám rozumím, nadutost tzv. pravičáků, kteří mají rádi silná slova a neznají obsah ani podstatu své ideologické orientace, mě taky popouzí), byla a je to podle mého dobrá společnost, dokážeme-li s chladnou hlavou (on: a bez okázalé mstivosti) přijmout a zhodnotit množství krvavých excesů, které docela zákonitě provázely všechna sociální reformní a revoluční hnutí, co jich v Čechách počínaje řekněme jen husitstvím, bylo.Vždyť já si vlastně pořád jenom stěžuju, jak to tak vypadá. Tak honem nějaký rozpustilý: Jede sanitka. V ní řidič, lékař, sestřička a student na praxi. Jedou a najednou z ničeho nic řidič pouští volant a chytá se za krk. Dusí se, oči má někde na čele. Sestřička nelítostně popadne lékárničku a praští řidiče do hlavy. Tomu hned přestal záchvat, chytá volant a jedou dál.Najednou lékař padá na podlahu, chytá se za krk a válí se tam, přitom se dusí. Sestřička zas popadne lékárničku a praští silně lékaře do hlavy. Ten se hned zvedne a posadí a jedou dál, jakoby se nic nestalo.Student na praxi, celý v šoku, se obrací na lékaře: „Jsem ve 3. ročníku a znám jen teorii, žádná praxe, ale v životě jsem neslyšel o takových symptomech a metody léčby jsou natolik zvláštní, že jsem totálně zmatený. Můžete mi to alespoň trochu vysvětlit?“Lékař flegmaticky odpovídá: „To neřeš, sestřičce se včera oběsil manžel, tak si z ní děláme prdel…!“

  28. Omyl, vážená autorko. Život mne naučil nevyjadřovat se ke konkretním věcem jednoznačně, až do okamžiku, dokud nemám informace z různých pramenů, mj. i k názorům lidí, o nichž vůbec nemám potuchy, jakými peripetiemi si v minulosti prošli, co vytvářelo jejich názor, či v jakém prostředí žijí. Řekl bych- trochu by to mělo připomínat určitý příklon k vědeckému přístupu. Shromáždit většinu dostupných pro a proti, udělat si svůj závěr, v případě, že na druhé straně je naladěno na příjmovou vlnu vyslovit svůj názor- nevnucovat ! Takže nic konkretního- a Vámi zmiňovaná ODS je konkretně v našem regionu natolik profláknutá,že to není můj "šálek čaje". Pokud projdu nominované osobnosti u všech partají, pak po vyřazení zlatokopů zbyde skoro všude bílý papír- a to z nich valnou část v regionu osobně znám. Ta poznámka byla velice všeobecná- spíš historický exkurs ohledně formy a způsobu, jakým se vždy pohybovaly v historii vzepětí a útlumy. Má to svojí zákonitost a bude tomu tak i v budoucnu. Jen formy jsou sofistikovanější- méně přímých střetů, více ekonomického nátlaku. A volby ? Důležité, jen do okamžiku, kdy si uvědomíte, že klany skrývající se pod označením partaje stejně obratnou manipulací si v koncovce nějak prosadí své věrné. OVČAN je jenom zástěrka, dodávající pocit demokracie. V současnosti blbá, ale pořád lepší, než jako kdysi chodit povinně házet jednotnou kandidátku NF! Poznámka k Zemanovi- zagůglujte- jeho článek V TT (technický týdeník) někdy na jaře 89- to byla první vážná- a tehdy pro většinu nemyslitelná předzvěst budoucího vývoje a jedno z prvních pro tehdejší režim zvonění umíráčkem. Od té doby si onoho velmi moudrého pána vážím. Partaj- tedy klan- to je zatím nevyzpytatelná záležitost- zejména s předpokládaným působením v jakési koalici-kde všichni budou ustupovat jeden druhému, až nebude kam.

  29. Ještě pro p. P. Velmi složitou úvahou jste potvrdil moje zdánlivě jednoduché závěry, týkající se souvislostí mezi politikou a životem. Pokud sleduji, jde o přístup samosprávního, či státního úředníka, vázaného určitými předpisy a zákony, se kterými se nemusí vždy stotožnit, ale ( většinou)nemá možnost je negovat Jedině, že by dal výpověď a dokázal v ní napsat- Je příliš mnoho případů, kdy je požadovaný úřední postup v nesouladu s jeho svědomím- což je- mírně řečeno- holá hloupost. Co je to pak z onoho pohledu-život, či politika, byt na odborné komunální úrovni ? Jaký je v tom rozdíl ? Pouze v použité terminologii- tak to vidím já. Kajícně přiznám, že až na vzácné výjimky se podobný přístup stáva zaběhnutou normou, ačkoliv v současnosti je teoretická možnost přestupu do soukromé sféry. Stejně jako přiznávám, že mně, jako vcelku pozitivně naladěnému důchodci se tato slova píší jednoduše a v klidu. Tak přes pohled na svoje RČ doufám, že budu u voleb statovat ještě několikrát a že budu mít důvod konstatovat, že ručička pokroku se opět posunula alesponˇ trochu kladným směrem. Možná pod fanglí politiky, ale ty klady budou skutečnými klady teprve v okamžiku, kdy se projeví v životě značné části jednotlivců. Protože frfňalů a nespokojenců se vždy najde dost.

  30. Já jsem Alečlověk, jak nás označil Karel Čapek, když psal o Češích jako o Alelidech, co každou svou větu začínají „Ale…“Ano, vždycky je možnost řešit svou životní situaci radikálním řezem. Dokonce i v pokročilém věku. Jenže (čti ale) co s geometrem, kterého kolegové nechají pod kopečkem, aby je nezdržoval, co sice ví, jak na to, ale už nepomůže, prostě geometr srdcař je jako lev se zubní protézou. A místo úředníka (protože spíš bych mohl plnit úkoly poradce než výkonné síly) v soukromé sféře každý obsadí někým z rodiny, to dá rozum. A když vidím, kolik soukromníků z bývalých kolegů se chce vrátit pod křídla státu, ani mě taková změna neláká. Oni totiž musí s tím státem kooperovat, protože mapové dílo vlastní stát, a tak určuje pravidla hry. Privátní sféra by nejraději ony nákladně vybudované státní databáze (obsahují desítky druhů údajů, o nichž veřejnost nemá tušení, ta zná z katastru nemovitostí jen parcelní číslo, vlastníka, výměru a druh pozemku, možná věcná břemena a zápisy exekucí, údaje o chráněných územích a objektech) používala zcela zdarma a výstupy lidem draze prodávala, což stát nehodlá připustit a raději některé výstupy prodává sám.Ať vám to nevrtá hlavou, co to tak může být, o čem nevíte. Vy to víte, jen si to neuvědomujete, jsou to dokumentace hranic, jako jsou státní, krajské, okresní, obecní, katastrální, souřadnice nejrůznějších bodů v několika systémech, nadmořské výšky ve dvou nejpoužívanějších systémech, jadranském a baltském, definiční body parcel, sloužící počítačovým vyhledávačům k rychlému nalezení dané parcely, ortofotomapy, což jsou letecké snímky, a spousta dalších údajů. Taková obec si objedná u soukromníka vytýčení kusu ztracené obecní hranice a geometr už nechce jen okolí té hranice, nýbrž celou obec, jednou pro vždy a pěkně zadarmo. On ji pak za pěkných pár desítek tisíc té obci prodá, a vlastně komukoli, kdo projeví zájem. Tak se s nimi šavlujeme, protože za pokutu a vyhazov nám takové závažné porušení předpisů nikomu nestojí. A vzápětí přijde prostoduchý novinář a ptá se, který zatracený byrokrat omezuje v jeho bohulibé činnosti nebohého soukromníka.Ano, vždycky je možnost řešit svou životní situaci radikálním řezem. Uvažoval jsem o přesunu do divadla, kam mě to táhlo pěkný kus života, a také regionální tisk mě lákal, protože se mně píše snadno. Jenže jaký je rozdíl, matu-li občany na úřadu nebo v novinách? To už raději to divadlo, tam je lež vlastně smyslem existence. Ale co se s ním stalo po revoluci, to mě zase od divadla vyhnalo. Aby se staří bardi ponižovali před mládenci v audinách, nemajících o divadle ani páru, a s předstíranou srdečností jim pro pár desítek tisíc sponzorského daru lezli do zadku, ne, na to nemám žaludek.Ano, vždycky je možnost řešit svou životní situaci radikálním řezem. Ale (čti ale) když jsem to neudělal, dokud jsem byl zdráv, když jsem to neudělal, dokud mě to bavilo, těžko už to udělám dnes, kdy bych byl všude spíše na obtíž svým opatrným a pedantským jednáním, když doba žádá rychlost, povrchnost a předstírané sebevědomí.A tak je docela dost dobře možné, že mě z práce vynesou nohama napřed, plného plánů do budoucna.

  31. Dík za odpověď, jsem přesně ten, který katastr potřebuje minimálně jako majitel – jak Slováci mají krásný výraz- něhnutelnosti, jsa humanitně vzdělán, i když jsem se k poměrně složité problematice odborně- technické dostal a nějakou dobu mne i živila ( při zákazu povolání). Celá odpověď má pro mne jeden jediný vývod: Stanovisko- povolání, setrvání v něm, či ztráta, ač by se dala zařadit téměř jako politická, je vlastně o životě. Životě jednotlivce, jeho osobní postoje, omezení, přednosti a spoustu dalších. Víte, já nemám rád složité vyjadřování, čeština je krásný jazyk a dá se v něm vyjádřit, jak jednoduše, tak nesmírně složitě- všechno- bez hledání náhražek, kompilátů, oxymoronů. Lidé, kteří zejména v politice vyhledávají cizí příměry, aby byli in a pak jim dojde, že existují i "obyčejní lidé",kterým potom slibují, že pro ně budou pracovat – až do roztrhání těla. Já dodávám- čím dřív, tím líp! Už aby to bylo- včera bylopozdě!

  32. Naďo, my dnes asi jedeme na rekord v počtu příspěvků pod článkem, bude se na konci podávat chleba se špekem, jako v dolech mívali horníci, když jeli na rekord?Víte b.b., já zase nemám rád takové zjednodušování. Všechno je život a basta! Ano, samozřejmě, z jistého pohledu je všechno život, ale život jako každý jiný proces se přece skládá z mnoha fází, z mnoha činitelů a probíhá v různých formách, které ovlivňuje nesčetně faktorů. Mně se nechce říct: „To všechno je život“ a nezajímat se, proč to bylo právě tak a ne třeba úplně naopak. Ale co se mně nelíbí ještě víc, je zjednodušení vyjadřování, protože zavání zjednodušením myšlení. Nebo aspoň mám ten pocit, jakmile člověk se přestane ptát a najde si zástupnou univerzální odpověď, hrozí nebezpečí schematizmu. Jistěže třeba krystalické větě Václava Bělohradského „Stát není hračka pro frustrované menšiny!“ předcházely hodiny přemýšlení a stylizace, ale na to my tady přece nehrajeme. My snad nevytváříme vycizelované definice či salónní bonmoty, my si píšeme jen tak, co nám přijde na mysl.A nezanedbatelný pohled na věc také tkví v tom, že pečlivá stylizace a udržení pozornosti při psaní jako při čtení je jistou formou duševního cvičení. Mohu si říci, že stejně tak mohu luštit sudoku nebo hrát šachy s počítačem, ale tohle cvičení je pro mě osobně daleko zábavnější.Kdybych chtěl být zlomyslný, tak Vám odpovím, že i lidé, kteří zejména v politice vyhledávají cizí příměry, aby byli in, a pak jim dojde, že existují i "obyčejní lidé", jsou také součástí života. Jak jejich, tak života těch ordinérních lidí (nedá mně to, abych Vás tím cizím slovem trošku nepopíchl). A vy dodáváte, že byste jim nejraději viděl paty. Tak snadno to ale nepůjde, protože od dob šamanů v jeskyních se technika manipulace s veřejností stále propracovává a svého vrcholu hned tak nedosáhne. Alespoň pokud mohu soudit z obsahů kurzů psychosociálních dovedností, které jsem z přinucení (to je zase slovo pro Vás) absolvoval.

  33. Tak špek se podávat nebude, protože na ten se akorát tak skáče a nemám jej ve vybavení potravinových skříní. Chleba jsme koupili moc dobrý, ale jen málo, že byste se nestyděl trhat nám ho od pusy, Jiří?Moc se mi Vaše diskuse líbí, ale já mám pocit, že já jsem již všechno podstatné řekla a taky jsem si něco vzala i od Vás. Já jsem šťastná, že se neperete a dokážete se domluvit, i s tím, že ctíte své názory a ctíte i navzájem sami sebe. Dnes mám v plánu napsat téma, které by Vás mohlo taky zajímat, však jste mužský a s politikou by to nemělo vůbec, ale vůbec co dělat!

  34. Hezký požadavek, osobně jsem se znal s jedním Hrdinou socprc a nositelem stříbrné hvězdy, který byl v jádru prima chlap a komentoval svoje snažení slovy : "Ty vo-e, proč bych ty rekordy nedělal, když nám to jiní měsíc předem připravujou a pak jiní potom měsíc po nás uklízí. I na to blbý kladivo pak máme poskoka! A vůbec nejde srovnat, co za to máme my a co nafasujou papaláši. " Jak jsem ho znal, vůbec nekecal, ale každému by to neřekl. Jina k skutečně vše je jenom život, snaha po originální ( či ordinérní- vracím úder) terminologii je podle mne – snad s výjimkou skutečných odborníků- fajnšmekrů- viz Bělohradský, nebo na př. Halík- ačkoliv jsem bezvěrec- chtěl jsem napsat agnostik, ale to bych Vám nahrál na smeč- je to tedy snaha odlišit se, ukázat předvést a vytvořit dělící čáru mezi těmi vcelku normálními-je jedno, zda jde o prima zedníka, nebo primáře. Vytvářejí jí dle mých zkušeností většinou právě ti pseudointelektuálové, lidé vyprázdění, kteří si často právě "honí svoje ERGO"- to G si vynechte. To není o nepřiměřeném zjednodušování. Moje milovaná babička pro to používala pěkné přirovnání- Navoněná bída. Ta může být i duševní, přes snahu jí překrýt nabubřelostí mluvy. Jsem jednoduše přece jenom o generaci starší- odtud možná pramení moje jednoduchost- spíš příklon k jednoduchému a pro většinu srozumitelnému vyjadřování. Toť vše- i když bych samozřejmě bych mohl zvolit jiný, nezjednodušený způsob vyjádření, prošpikovaný citáty a moudry. Jenže- "cicáty jsou risoto"! To nevylučuje i při jednoduchosti a srozumitelnosti vyjadřování možnost pátrat po všech příčinách, důvodech a vyvozovat závěry. Jen se spíš přikloním k takové formě závěrů, aby byla srozumitelná jako pro fajn zedníka, tak pro primáře. Dokonce to považuji za větší umění a kvalitu, než plagiátorskou mluvu rádoby znalců ( jde o politiky- to není osobní), ze které nakonec stejně někde vyvře na povrch povrchnost a pramalá znalost. Stačí sledovat různé debaty v TV. Sejdou se politici a prázdná sláma by se ještě musela dovážet. Sejdou se odborníci, diskutují na stejné téma a je radost poslouchat !- i bez nuceného překladu do češtiny.

  35. V osmdesátých už se vůbec netajili tím, jak to při rekordech chodilo, kolik za to kdo bral a kolik musel odevzdat šéfům. A kolik stál na Jáchymově pytel prvotřídního smolince z jiných porubů, protože jim měřili nejen hmotnost ale i kvalitu vytěžené rudy. A tak jeden stál nad vozíky a za stěnu, do míst, kde bylo čidlo, házel po jedné hroudě rudy.A těch cizích slov nechme, nebo ještě lépe, nechme celé té debaty ve stylu jeden o voze, druhý o koze. Neumíme maskovat, že jsme v sobě nenalezli zalíbení a já vím, kdy mám dost. Jdu si lízat rány.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s