Čtvrtek 3.6.2010 – Když nastaly deště

 

je skvělá knížka od Louise Bromfielda. Moje matka té knize úplně propadla a její knihovnička se skládala snad jen z této knihy. Ne, že by nečetla, ale knížky si povětšinou půjčovala. Když jsem ji četla poprvé, také se mi moc líbila, ale pak ji převálcovaly další knížky. Ty panující deště mi tu knihu připomněly a tak bych se  měla pokusit ji najít a znovu si ji přečíst, abych zjistila, jak by na mě působila dnes. S hledáním knížek je u nás potíž, ostatně jako s hledáním kdečeho. Kdysi jsme měli knihovnu v ložnici, police zabíraly tu širší stěnu, asi tam kde jiní mívají sestavu skříní se zrcadly místo dvířek. Bylo to přehledné, nebylo nutno nijak pátrat. Tam kde se knížka vyloupla, tak se tam po přečtení zase zašoupla, jestli to bylo o dvě dál vlevo nebo vpravo, nebylo podstatné. Jak jsme se postupně rozrůstali o další a další svazky, začalo být těsno i knížkám. Začaly se stavět do dvou řad a hned nastala bída s přehledností.

Byla to výhra, když se mě kolega v práci zeptal, jestli nevím o nějakém stavbyvedoucím, který by si chtěl přivydělat, že ten jejich, který fungoval na svépomocné výstavbě rodinných domků, kde stavěl i tento kolega, prchnul na západ. Jasně, znala jsem, měla jsem ho přímo doma. A tak jsme se těšili, že bude o další a ještě ke všemu legální, příjem víc. Po dostavbě domku, jsme se rozmáchli po celém domě, takže z jednoho pokoje bylo možné udělat knihovnu, hostinský pokoj a vůbec odkladiště všeho možného.

Domek měl jedinou nevýhodu, že když jsem skončila s úklidem, mohla jsem hned začít tam, kde jsem začínala před tím, i když si dětinky měly své pokojíky uklízet samy. Škoda slov. Jak jsme rostli a množili se i když prostřednictvím našich dětí, docílili jsme nepřímou úměru. Čím víc lidí, tím méně místa. Třípodlažní dům, určený pro jednu rodinu se nafoukl pro rodiny tři. Knihovna dávno vzala za své a postupně se knihami vyplňovaly všechny volné prostory v patře, které obýváme my dva s mužem. Ačkoliv se může zdát, že pro dva lidi je celé patro luxus, není tomu tak, neboť zde žijeme jako v průjezdu. V našem patře je centrální vstup do domu a také přístup na zahradu, tak jak to u řadovek bývá.

Výhodou (i nevýhodou) určitého hledání je, že se musí přešoupnout či pošoupnout nábytek, takže se dá při hledání konat i hloubkový úklid. Obyčejně se najde i to, co jsme už dávno oželeli, když jsme v hledání nebyli úspěšní.

Tohle počasí chce jenom jedno. Zalézt s knížkou do postele, obklopit se dobrým jídlem a pitím a hovět si. Jenže u mě to má právě ten háček, že když začnu hledat knížku “Když nastaly deště”, tak po přešupování a pošupování nábytku budu muset  provést i ten hloubkový úklid, takže do postele bych se dostala až večer. Mohla bych do postele zalézt s jinou knížkou, která je po ruce, ale to není ono. Není to to těšení a následný požitek. A tak to dnes bude jako vždycky.