Čtvrtek 3.6.2010 – Když nastaly deště

 

je skvělá knížka od Louise Bromfielda. Moje matka té knize úplně propadla a její knihovnička se skládala snad jen z této knihy. Ne, že by nečetla, ale knížky si povětšinou půjčovala. Když jsem ji četla poprvé, také se mi moc líbila, ale pak ji převálcovaly další knížky. Ty panující deště mi tu knihu připomněly a tak bych se  měla pokusit ji najít a znovu si ji přečíst, abych zjistila, jak by na mě působila dnes. S hledáním knížek je u nás potíž, ostatně jako s hledáním kdečeho. Kdysi jsme měli knihovnu v ložnici, police zabíraly tu širší stěnu, asi tam kde jiní mívají sestavu skříní se zrcadly místo dvířek. Bylo to přehledné, nebylo nutno nijak pátrat. Tam kde se knížka vyloupla, tak se tam po přečtení zase zašoupla, jestli to bylo o dvě dál vlevo nebo vpravo, nebylo podstatné. Jak jsme se postupně rozrůstali o další a další svazky, začalo být těsno i knížkám. Začaly se stavět do dvou řad a hned nastala bída s přehledností.

Byla to výhra, když se mě kolega v práci zeptal, jestli nevím o nějakém stavbyvedoucím, který by si chtěl přivydělat, že ten jejich, který fungoval na svépomocné výstavbě rodinných domků, kde stavěl i tento kolega, prchnul na západ. Jasně, znala jsem, měla jsem ho přímo doma. A tak jsme se těšili, že bude o další a ještě ke všemu legální, příjem víc. Po dostavbě domku, jsme se rozmáchli po celém domě, takže z jednoho pokoje bylo možné udělat knihovnu, hostinský pokoj a vůbec odkladiště všeho možného.

Domek měl jedinou nevýhodu, že když jsem skončila s úklidem, mohla jsem hned začít tam, kde jsem začínala před tím, i když si dětinky měly své pokojíky uklízet samy. Škoda slov. Jak jsme rostli a množili se i když prostřednictvím našich dětí, docílili jsme nepřímou úměru. Čím víc lidí, tím méně místa. Třípodlažní dům, určený pro jednu rodinu se nafoukl pro rodiny tři. Knihovna dávno vzala za své a postupně se knihami vyplňovaly všechny volné prostory v patře, které obýváme my dva s mužem. Ačkoliv se může zdát, že pro dva lidi je celé patro luxus, není tomu tak, neboť zde žijeme jako v průjezdu. V našem patře je centrální vstup do domu a také přístup na zahradu, tak jak to u řadovek bývá.

Výhodou (i nevýhodou) určitého hledání je, že se musí přešoupnout či pošoupnout nábytek, takže se dá při hledání konat i hloubkový úklid. Obyčejně se najde i to, co jsme už dávno oželeli, když jsme v hledání nebyli úspěšní.

Tohle počasí chce jenom jedno. Zalézt s knížkou do postele, obklopit se dobrým jídlem a pitím a hovět si. Jenže u mě to má právě ten háček, že když začnu hledat knížku “Když nastaly deště”, tak po přešupování a pošupování nábytku budu muset  provést i ten hloubkový úklid, takže do postele bych se dostala až večer. Mohla bych do postele zalézt s jinou knížkou, která je po ruce, ale to není ono. Není to to těšení a následný požitek. A tak to dnes bude jako vždycky.

Reklamy

10 thoughts on “Čtvrtek 3.6.2010 – Když nastaly deště

  1. Milá Naďo, tedy dnes jste se přesně trefila do mého vkusu a jakési Achillovy paty v pozitivním slova smyslu, Bromfield, Taj Mahal, hudba a Ondřej Havelka. No prostě žůůůžo!!! Problémy s knihami mi připomněly Vlastičku a Honzíčka, naše české sousedy v Německu. Když si tito dva zařizovali byt, rozhodla Vlastička, že by Honzíček mohl udělat na té největší stěně v bytě poličky zavrtané do zdi. Délka 5 metrů, výška 2 metry, počet poliček 5 nad sebou. Honzíček skutečně celé dny a noci vrtal do betonové zdi 50 otvorů na hmoždinky pro přišroubování železných konzolí na poličky. Sousedé v baráku šíleli, kdy už přestane to věčné vrtání. Když to bylo konečně hotovo a knihy přesně seřazené narovnány na regálové poličky, pozvali mne, aby se mi pochlubili knihovnou. Obdivoval jsem hlavně tu Honzíčkovu pracovitost i pracnost této vymoženosti. Jenže, běda, Vlastičce se nelíbilo to, že nad knihami je volné místo, kam se bude prášit a že regály musí být nad sebou tak, aby tam nevzniklo žádné volné místo. Marně, Honzíček i já, jsme jí vysvětlovali, že knihy jsou různě veliké a tudíž bude tam vždycky vznikat místo. Nic naplat, poličky se musely rozebrat a vrtat nové otvory tak, aby volná místa byla co nejmenší, načež se nad ony menší knížky nastrkaly vodorovně knihy tak, aby se ucpaly všechny mezery, čímž vznikla knižní plná stěna a kdo si chtěl knížku vytáhnout měl problém, neboť tím se celistvost knihovny porušila…

  2. přidávám se: výborné čtivo do tohoto počasí!!!…a hudební předěl: škoda, že ještě nejde zalést před světem do koutečka.Začíná se ale objevovat sluníčko, knížky promiňte: musíte počkat, škoda!

  3. Honza Marek wrote: Naděnko, toto počasí (máme ho i zde v Kanadě je sice na to, aby člověk zalezl s knížkou do postele a obklopil se dobrým jídlem, leč je tu nebezpečí infarktu myokardu, neboť toto počasí může trvat týdny a týdny se válet s dobrým jídlem… á propos, co tě na tom víc láká, ta knížka a nebo to dobré jídlo???Musím Ti dát "karmu" i když tady se na karmz nehraje, že z maličkosti dovedeš vytvořit hezké hřejivé povídání. To jsem lichotník, co?Mám také knihy moc rád, přečetl jsem jich snad nekolik tisic, ale tu Brmfieldovu "Když nastaly deště" tu neznám. Ale slzšel jsem o ní moc. Doma v Praze jsme s manželkou měli několik set knih, některé zděděné po otci a tchánovi, staré spisy TGM, celého Čapka a já nevím co ještě. Pak jsme odejeli na opušťák do rakouska a ty tři dny jsme si prodloužili (zatím) na skoro 42 let. Knížky jsme samozřejmě nechali doma. Ale ještě než spadla klec se nám tchán snažil poslat naše knihy. Což bylo sice velice ušlechtilé, posílal je po bajíkách, ale my nic nedostávali. On ale posílal dál, a posílal… utratil za to věřím hodně peněz. A my stále nic nedostávali. tehdy jsme bydleli pod Skalistými horami ve městě Calgary. Asi po půl roce před naším domem (najímaným, tehdy ne vlastním) zastavil menší náklaďák, t.zv. "Pickup" A na pickupu celý náklad knih. Z náklaďáku se vyhoupla elegantní slečna a ptala se nás, nebydlí li tu jakási Jan Marek. Jářku, "to jsem já". Ona se zarazila: "Vy nejste ženská?" "Já na to: "Vypadám na to?" "A tady je ten problém." vece slečna. "Víte pane Marek, tady v Kanadě je Jan ženské jméno, je to vlastně zkraka jména JANET a to jsem já. Já se jmenuju Jan Marek a už půl roku mi zde chodí poštou balíky knih na moje jméno, ale adresa neseděla. A tak jsem si říkala, že asi budete nějakej emigrant z Československa, teď jich sem přijelo na stovky a tak jsem se šla zeptat na emigrák. A tam m řekli, že jo, že tu je jakýsi Jan Marek a bydlí v podnájmu u……" a tak jsem si vás našla. Jsou to vaše knihy?" Po mékladné odpovědi jsme spolu smanželkou a pohlednou slečnou vykládali knížky. Bylo jich na 800. Většinu ještě máme.

  4. Mirku, jsem ráda, že jsem se Vám strefila do Vaší noty.Dámo a pánové, moc hezky jste okořenili mé povídání o mé momentální náladě. Z toho deště a přítmí je taková depka, že jsem si dělala představy, jak by to bylo bezvadné všechno hodit za hlavu a šup do postele, do jiného světa s Bromfieldem. Honzo, stojí ti za to si tu knížku přečíst, je s podivem, že ti unikla. Také je film, ale nedovedu posoudit jak je dobrý, protože ho neznám. Děkuji Ti za chválu, jsi prostě galantní. Jo a to jídlo a čtivo jde ruku v ruce. Pamatuji, jak moje matka u čtení lovila čokoládové bonbony. Tak to já tedy ne, ale když se v knížce vyprávělo něco o jídle, tak jsem si musela taky něco malého k jídlu dát :-))). Zrovna tak i s pitím. Konec světa, pořád je hnusně!

  5. Čtení je rozkoš, která se násobí další rozkoší – jídlem. 🙂 Bez toho by to kdysi nebylo ono (má sestra tvrdí, že jsem v dětství jen četla a nechávala za sebou ohryzky od jablek). Dnes se ke čtení dostanu jen v posteli před usnutím a to už nejím ani já…Ale moc pěkně tady všichni píšete…hezky se to čte..udělala jsem si silný čaj…a něco k němu, nejlépe sladkého. 🙂

  6. My máme doma "Nastaly dažde" – dokonca aj s tým archaickým ypsilonom v slovese – teraz je už asi 50 rokov správne "nastali dažde". Tú knihu som v detstve a dospievaní začala čítať niekoľkokrát, ale zatiaľ som prečítala snáď 12-x Odviate vetrom a "dažďami" sa neprekúsla ďalej ako po dvadsiatu stranu. Nechápem prečo, ja som v mladosti prečítala snáď všetko, čo obsahovalo nejaké písmenká, len túto knihu sa mi nepodarilo zdolať a pritom mi mama hovorila, že je to podobne dobré ako Odviate vetrom. A predstav si, že som si na toto všetko predvčerom spomenula, keď som išla v daždi do roboty. Hovorila som si, ako by bolo dobre ostať doma, zabaliť sa do deky a pokúsiť sa dostať v tej knihe trochu ďalej ako po 20. stránku.

  7. Blanko, třeba jsi teprve teď dozrála k tomu, aby ti to něco řeklo. Třeba by ses od toho čtení teď, v tomhle věku neodtrhla :-)). Možná jsme obě prošvihly příležitost, vzít tu knížku, zakutat se do postele a číst. No, když nás to takhle napadlo obě, možná to byl nějaký pokyn shůry :-)). Od zítra už má být snad líp, takže Blanko, možná příště, až zase nastanou deště!

  8. Přiznávám, že jsem tuhle knížku nečetla, takže nemám ani tušení, o čem je…no ale napravím to a zapůjčím si ji! Dnes už je hezky, svítí sluníčko, tak je všechno veselejší!

  9. já jsem toho Bromfielda také jen okukoval otci v knihovně a neměl chuť se do ní pustit, a ta chuť nepřišla dalších padesát letvčera mě zastavil na ulici človíček, průhledný jako slovo boží, měl vyholenou hlavu a nesl pod paží tři knížky, velice slušně se mě zeptal, jestli bydlím v této části města a mávnul neurčitě směrem do protisměru mé chůze, řekl jsem mu, že ne, že tam nebydlím, a tak se zeptal, jestli znám skupinu Beatles, přiznal jsem mu, že znám i když to nebyla moje krevní skupina, a zeptal se mně jestli tedy alespoň rád čtu, to už jsem mu přiznal, že čtu rád a hodně, to ho mělo varovat ale jak byl naučeným mlel dál, a tak mně jako novinu sdělil, že Beatles jezdili do Indie, a oni také jezdí do Indie, překládají knihy o tamním učení a ať si přečtu jenom tady tyto dva odstavečkyna to jsem mu řekl, ve snaze se jej zbavit, protože s člověkem s přehledem bych si rád promluvil ale tohle bylo primitivní a hloupé, řekl jsem, mu pro mě je čtení intimní zážitek a že na ulici nebudu číst ani větu z knihy natož celé dva odstavce, rozloučil jsem se a odešel, on nemohl vědět, že já vím, že z Beatlů tam vydržel déle než dva týdny jen George, všichni ostatní utekli kvůli životosprávě, protože jim chybělo maso a alkohol, a že George tam vydržel jenom proto, že tam byl skvělý haš, ale nakonec Maharešimu utekl také do Evropy a z milé Indie s sebou ještě přivlekli Ravi Shankara, oni si tam byli pro nové podněty, když už je nic nenapadalo, přivlekli do Evropy sitar a indickou muziku daleko před Zeppeliny a jejich Kashmirem, a za Beatly se do Indie vypravilo celé kalifornské hippie hnutí se všemi tatínkovými zlatými kartami, to byla revolta šedesátých, San Francisco a děti květin, sedmdesátá byla ve znamení tvrdých kapel jako Black Sabbath nebo Kiss, z nichž metal mělní dodnes, osmdesátá bylo západoevropské disko, v devadesátých hrála prim revolta přicházející ze severozápadu, ze Seattlu jako Kurt Cobain, každá doba měla svou ikonu revolty, dnes je to vedle neofašizmu pro dělnickou mládež také techno pro středoškoláky no to jsem se vydal na daleký výlet, chtěl jsem jen říct, že z každého mladého buřiče se stane krotký tatínek, hippies se také přešupačili na yuppies až jim tatínek byl ochoten předat vedení rodinné firmy, kterou oni dosud jen dojili, a stejně tak až bude mladý technobuřič mít na starosti rodinnou farmu, došlápne si zhurta za pomoci policie na třeba divoké trampy, kteří mu pošlapou a školku mladých stromků a vychytají ryby v jeho rybníčku

  10. Jo, je sluníčko a tak je veseleji. Jiří, je to stará vesta, že se revoltující mládí zklidní a mnohdy bývají většími puritány než předchozí generace, ale zase je pravda, že ta revolta posune svět někam dál a tak to asi má být. Jenže v poslední době to vypadá, že za chvíli nebude kam posunovat, jedině zpátky a to, jak račte vědět, kdysi nebylo vůbec myslitelné, protože zpátky ni krok :-). My šagájem vpěrjod! A je to, podle mě, zatím stále stejné, kupředu ať pravá či levá, za šťastné zítřky našich dětí. Že kecám? Že jsem jak zapomenutej čert z minulého režimu? A co letošní volební agitace? Bábo dědo? Jsem smutná, když si dědové a babičky pochvalují, jak to pro ty naše děti hezky dopadlo, jak se budou mít líp! Taková blbost. Taková socialistická propaganda a ona měla úspěch …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s