V půl šestý u fakulty!

Tak mně přeci jen zase začala škola, ačkoliv jsem se vloni zaklínala, že už nepůjdu, že jsem líná. Spolužačka mě ale přesvědčila a tak jsem do toho šla už počtvrté. Tentokrát se to škole moc nepodobá, i když sedíme v posluchárně, typické pro vysoké školy, jen s tím rozdílem, že před námi je obří plátno, na kterém nám pustili skvělý, dvouhodinový americký film, který má našlápnuto na Oscara, „The Social Network“, o zakladateli Facebooku. Ani chvilku jsem se nenudila a neusnula jsem, ač se mi na zčátku zdálo, že tak dlouho nevydržím. Nejprve proběhla půlhodinová přednáška, která byla trochu špatně slyšitelná, ale vcelku jsme pochopili, co přednášející chtěl říct.

Chodíme na filmové semináře Fakulty sociálních věd University Karlovy, do Celetné ulice. Každé úterý večer. Člověk by neřekl, že je o to tak velký zájem. Je tam tak narváno, že se přinášejí náhradní židle a také se stojí. Ačkoliv jsme tam namačkáni jako sardinky, je to příjemné, protože my, přestárlí studenti tam ani nejsme k poznání (tak dobře, no, určité rozdíly tu tedy jsou J), jsme promícháni s řádnými denními studenty. Místní tamtamy říkaly, že prý nás Ti mladí nemají rádi, ale já jsem nic nezpozorovala. Nikdo mě neodstrkoval ani neshazoval se schodů, všichni se při příchodu a odchodu strkali slušně, jak mezi sebou, tak mezi námi.

Byla jsem po dlooouuuhéé době v Celetné a nějak definitivně jsem si uvědomila, že Praha už mi nepatří, že jsem v ní návštěvník. Ulicí netepal život, Pražáků a návštěvníků Prahy, ale převážně cizích turistů, pro které je v ulici vyvedeno i patřičné zboží, pravda, hezky nasvícené. Jsem překvapená, že stále ještě někdo kupuje sklo, kterého tam bylo mraky, a braky taky (trochu mi to klaplo do veršovánek).

Měla jsem před srazem se spolužačkou čas, tak jsem se smutně šinula ulicí, kterou jsem kdysi probíhala (jojo, věčně na poslední chvíli nebo pozdě) na průmku do Dušní. Za mě byly v Celetné obchody s nóbl oblečením, které jsme si mohli, i když jen občas, koupit, s botama, které hned tak někde neměli, s prádlem z dovozu, ale i se starožitnostmi a knihami, atd. Kolem mě proplouvaly různé jazyky a já, i když mně bylo smutno, tak jsem si řekla, že se nedá nic dělat. Jako odešly mé mladé roky, tak odešla i moje Praha. Patří teď těm mladým, kteří pospíchají na seminář a budou zase oni vzpomínat, na tu svoji Prahu, zase jinou. Inu tak, koloběh času.

Jen doufám, že je Ti turisté nepřeválcují a nevytlačí na předměstí. No když je vedle fakulty „Muzeum práva útrpného“, tak by mohlo někoho napadnout, že by místo fakulty mohl být třeba dům Thajských masáží, aby to bylo k tomu muzeu stylový. Však jsem o masážích taky psala, jaké je to někdy pěkné mučánko. Tak uvidíme, řekl slepý a prohlédl.

P.S. Na Fejsbúku jsem už asi 2 roky, viď, Blanko?

Advertisements

27 thoughts on “V půl šestý u fakulty!

  1. Hezký podvečer Nadi, hezké zamyšlení po přednášce – čekala jsem, že budeš popisovat obsah a ty jsi zatím nenápadně převedla řeč na mládí a vzpomínky na Prahu. A tak navážu, utíká nám to všem stejně a i ti dnešní mladí budou jednou staří a zase jak správně píšeš, dospějí k tomu, že to je životní koloběh … jen doufám, že asijští prodejci nás nezaplaví celoplošně, neboť dnes na jejich zboží narazíme na každém kroku … tak hezký večer studentko 🙂

  2. Moc se těším, až si ten lákavý snímek pustím. Vypadá zajímavě, originálně a to že jste neusla – to je známka kvalit maximálních!
    Mám úplně jednoduchou otázku: Co je vaším úplně nejoblíbenějším snímkem kinematografickým, milá Babičko? A smím ti tak říkat? 🙂

    • Milé MCHS, nevím jak na Alfa Centauri, ale zde byl snímek od 4.11. puštěn do kin (:-)), poslala jsem naň gymplačku vnučku Kristýnu, která se vrátila také s velmi libými zážitky. Mně ten film hodně ndchnul, dlouho jsem neviděla tak dynamický a při tom tak citlivý příběh o chytrých mladých, dost mě to dostalo.
      Nedal jsi mi, MCHS jednoduchou otázku, protože nemám jen jeden snímek kinematografický nejoblíbenější.
      A Babičko mi smíš říkat, milé Chlupaté 🙂

  3. Hmmm, filmové semináře Fakulty sociálních věd University Karlovy, to zní hodně vznešeně. V čem vlastně Naďo to studium spočívá? A děláš také nějaké zkoušky? A dosteneš po ukončení studia vysvědčení? 😀

    • Jarko, co bude letos moc nevím, protože fakulta sociálních věd je taková domácká a mnoho toho po nás nechce. Minule jsme se spolužačkou navštěvovaly moc zajímavé přednášky – národy a nacionalizmus, moc se mi to líbilo, ale bohužel jsem nemohla dochodit pro rodinné problémy. Začala jsem na filmových režisérech nové vlny šedesátých let na filozofické fakultě UK a to jsme psaly závěrečnou, minimálně desetistránkovou práci a na tomto podkladě jsme pak obdržely rouru s osvědčením v Karolinu na slavnostním předání se vší parádou. Všechny přednášky se mi moc líbily, byly zajímavé a hodně jsme se toho dozvěděly. Zkoušky se nedělají, to bych asi nepřežila. Je to o vzdělávání pro vlastní potěchu.

  4. No, dva roky, uteká to. Aspoň si mala šajn, o čom je film.:-)
    Pamätám si, že kedysi otec pravidelne cestovával do Prahy a vozil odtiaľ veci, ktoré u nás nebolo dostať, napríklad Hermelín, kakao ap. Aj kolegovia z katedry z pražských služobiek nosili zásoby pre menej šťastných kolegov. Ani sme nechceli veriť, že tam majú všetko.
    Prvýkrát som bola v Prahe asi ako 13-ročná a naposledy 52-ročná. Praha sa mi zdala úžasná vždy a ako človeku nedomorodému mi pripadá 40 rokov stále rovnaká. Resp. zmeny postihli všetky mestá, takže ma nejako zvlášť nešokujú. Asi tak, ako turistov nešokuje drastická premena historického centra Žiliny.

  5. Tak si přemýšlím, jak se dá udělat tak krásný snímek po všech stránkách, barva, ostrost formát? A jak si jej tak prohlížím pozorně, vybavují se mi vzpomínky na časy dávno minulé, vžiji se do toho obrázku a vidím – ano tady vpravo je to podloubí, kde býval malý jednoúčelový krámek s nápisem GUMA, nic víc, ale přesto všichni muži věděli, že se zde prodávají diskrétně a v tichosti kondomy.
    Kolikrát jsem šel okolo a netroufl si vstoupit dovniř a když už jsem se jednou osmělil a vstoupil, zažil jsem tam jednoho ještě stydlivějšího mladíka, než jsem byl já. Ten totiž na dotaz prodávajícího, co si přeje, zahuhňal tiše:
    „Pryž“. Prodávající se zeptal: „Myslíte na zavařování?“
    „Ne, já myslím na souložení…“

  6. *Blanko, máš pravdu, že všechna města se změnila, taky mě ty změny až tak nešokují, ale je pravda, že Praha se v historických částech stává skanzenem.

    *Mirku, ten krámek si pamatuji, byl tam dlouhá léta. Za výlohou měli hračky, houby na mytí, nafukovací kruhy apod. Za mě už měli potřeby, o kterých hovoříte, v každé drogérii a samoobsluze.

    *mimoon, díky za návštěvu, oplatím!

  7. Moc Ti fandím, Naďo. Já uvažovala taky, ale tady u nás něco rozbíhali. Pak jsem si říkala, že to při své vytíženosti nestihnu. Možná, že však zaberu, protože mám denně téměř hodinu a půl navíc. Nemáme pejska Míšu od pátku, je to pořád dost bolavé, napíšu brzy víc.

  8. Tak jsem jásala nad hezkým článkem, i nad tím, jak se mi konečně povedlo vyměnit si anotaci na mém blogu na tvoje stránky a najednou…poslední příspěvek od Mirky. Ach jo…život je jeden z nejtěžších…

  9. Ahoj Naďo, jsem tady v tomto novém provedení poprvé. Také jsem čekala, že bude více informací o vzdělávání, ale zážitky z Prahy byly jistě silnější. Já jsem vzdálený venkovan, ale Prahu mám ráda a mám tam rodinu. Kdysi jsme každoročně s mojí rodinkou jako turisté prošmejdili, co se dalo a nasávali její jedinečnou atmosféru. Děcka nám také dodnes děkují. Potom jsem tam byla párkrát sama a letos jsem z autobusu zkontrolovala v rychlosti, jestli jsou všechny věže na svém místě. Určitě se mnohé změnilo, místní to musí vědět nejlépe. Ale stejně plánuji pro příští rok návštěvu a už se moc těším. Věřím, že z té atmosféry tam alespoň kousíček zbyl…

  10. Jsi dobrá! Chodit na přednášky a to dobrovolně? Ve svém okolí neznám nikoho takového. (Jediné semináře, které kdo kdy navštěvuje, jsou v rámci vzdělávání pracovního). O tom filmu jsem slyšela nějaké dobré recenze. Rozhodně může být zajímavý, vždyť Facebook je opravdu fenomén. (Stejně zajímavé, jak se jedna myšlenka ujme a tisíc dalších, třeba podobných, upadnou v zapomnění).
    Praha. Prahu jsem milovala, teď se Prahy bojím. Praha v této podobě je pro mě docela děsivá. Ano, stále krásné stavby, kulturní památky. Ale chybí mi tam něco jako atmosféra. Duch místa. Nebo jak bych to pojmenovala.
    Možná to převládající množství cizích jazyků to kazí. Ano, jsem ráda, že je Praha oblíbená turisty. Ale když jdu po ulici a téměř neslyším slovo česky, je mi smutno.

  11. Heleno a Vendy:

    Heleno, už jsem o U3V psala zde na „babičce“ několikrát, zde např: https://denikceskebabicky.wordpress.com/2010/02/22/pondeli-22-2-2010-–-tretizubec-cekatel/
    Atmosféra staré Prahy … Nevím, možná jsou ještě nějaká místa, ale já už do staré Prahy moc nejdu, protože je plná nejen turistů, ale i žebrajících a já s tím mám problém. Přemýšlela jsem, kde by se dal zachytit ještě nějaký zbytek genia loci staré Prahy, snad jedině na vyšehradském hřbitově …

  12. Můj tchán, anatom V V, jezdí občas přednášet na univerzitu třetího věku do Č.Budějovic. Vždycky říká – Musím jim to podat tak, aby z výkladu něco měli, aby se něco dozvěděli a přitom se z nich nestali hypochondři…

  13. Tak jsi Naďo zase školačka. Doufám, že hezky způsobně hačáš, máš ručičky vzydu a pozorně nasloucháš výkladu páně učitelova.
    Já jsem naposledy seděl v lavicích Strojní průmyslovky v „Betlémě“ čili v ulici Betlémské na Starém Městě Pražském. To bylo ale jen po sobotách, neboť jsem studoval dálkově.
    Nicméně nechci psát o školních letech, kdy jsme způsobně sedávali za škamny, spíše bych chtěl něco podotknout o mé „Zlaté“ Praze, jak ji pamatuji z mých mladých let, kdy nebyla Praha přecpána turisty, Karlův most byl prázdný a tichý, na Malostranské straně mostu nebyl ten „Čert“, který se nechal fotit za 40 Kč, žádná auta, byl tam klid, a po Václaváku se korzovalo nahoru a dolu, než se zakotvilo „V Bouli“ na sklínku. Ty časy jsou pryč a dnes je Praha sice krásnější a upravenější, leč plná předražených krámů, všelijakých individuí nabízejících drahé koncerty v kostelích, kde hrají podřadní muzikanti a kde se též dozvídám, že největší „český“ spisovatel byl Franz Kafka (který česky ani neuměl) a největší skladatel byl W.A. Mozart. On jistě byl, ale ne český. A tak ta doba našeho mládí je pryč, i když režim byl na nic.

    • Honzo, rozumíme si, i když jsem drobátko mladší, zažila jsem Prahu jako ty, i když asi víc otřískanou, víc zalešenovanou, s padajícími balkóny …

      Jeden moudrý pán, jehož jméno jsem zapomněla (mea culpa, mea culpa) napsal, že Praha bývala chudé děvče, ale dnes je to holka prodejná (hodně volně parafrázované)…

  14. Souhlasím, že v centru už moc klidných míst s atmosférou staré Prahy není. Ale čas od času jsem vyrazil do centra v létě velmi brzo ráno a to tam bylo krásně. A kromě vyšehradského můžu ještě doporučit malostranský hřbitov (nejlépe když právě kolem nejede tramvaj), i když jsem slyšel, že dostat se tam už je teď docela obtížné.

    Pěkně si užívej studentského života; přeji moc zajímavé přednášky a skvělé spolužáky.

  15. Jo, holka prodejná to jistě je. (Myslím tu Prahu) Ale tuším, Naďo, že jsi psala, že za další generaci budou naši potomci vzpomínat na staré zlaté časy Prahy v roce 2010…
    A pro „Čerfa“ chci říci, že to vyjití si brzy ráno je asi jediné co může člověk udělat, chce li zakusit kus staré Prahy. Jenomže, to jsem jednou při mé návštěvě Prahy udělal. Asi před 12ti lety. Byl Červen 5.00 ráno. Slunce svítilo, obloha modrá. Karlův most prázdný. Nádhera. Jenomže u Sovových mlýnů se adaptovalo a páni stavební dělníci chtěli hodně strhnout než se přivalí vlna turistů a jiné verbeže. A tak kladiva a sbíječky vřeštily, že člověk sebe neslyšel. Tedy jsem zašel hlouběji do Starého města a tu slyším láteření jednoho českého, náležitě zpitého občana, který řval na celou ulici, že kapitalisti jsou horší kurvy, než komunisti. Čili rámusu člověk neunikl. Ještě mám rád pražská předměstí, jako Stodůlky, Slivenec, Prokopské údolí, tam to ještě jakž takž jde.

  16. * Ano, Petře, brzy ráno v centru bývá poklidno, většina nočňátek vyspává, ucaprtaní turisté taky, jen pár zaměstnaných se hrne do práce a náruživých fotografů, kteří loví zajímavě prostínované fotky Prahy. Jenže to se mi povede málo-kdy, ranní brouzdání Prahou. S tím malostranským hřbitovem bych to měla zkusit. Přímo se rdím, že jsem tam ještě nebyla …

    * Honzo, ty části předměstí Prahy jsou na opačném konci kde bydlíme, takže by to byl pro mě celodenní výlet. V Prokopáku jsem byla naposledy, noo, bratru tak, před 40 lety :-)).
    Já bych takové výlety klidně podnikala, tak jsem si to taky malovala, že až budu v důchodu, že budu takto rajzovat, např. od nás z konečné jede až do Radotína autobus č. 165, ale člověk míní a život mění …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s