Pořád se něco děje

Ale, že to byla ode mě troufalost, založit si důchodcovský deník, ještě ke všemu důchodkyně, u které se skoro nic neděje. Tedy ono se děje, ale koho by to zajímalo? Jsou důchodkyně, které mají toulavé boty, když je to popadne, prásknou do koní a vijó, uhání do světa. Po světě zažívají napínavé příběhy, kdy je může třeba sežrat krokodýl, či dostávají nabídky k sňatku a to heleme se, koukejme se, dokonce i od mužských, kteří dokonce nejsou sňatkoví podvodníci, ale jsou vizáže Ernsta Hemingwaye, ostře řezaných rysů, s modrýma očima Paula Newmanna, mají široké a hranaté brady, vystouplé lícní kosti, blond vlasy, pochopitelně jsou šlachovitě svalnatí, urostlí až do nebe a s kontem tučným jako sedm tučných let. Tak to jsou, pane, potom deníky. Ale já? Jak můžu konkurovat takovým dobrodružkám? Nebo místním rentiérkám, které vymetají večírky slavných a jsou samý šťavnatý drb?

Ilustrační obrázek z internetu

No nemůžu. Posuďte sami. Ráno jsem šla s Karolínou na pravidelnou půlroční prohlídku zubů, mají to fajn, zde paní doktorka dodržuje zvyky ze socializmu, tedy, že dbá u dětí na prevenci a posílá jim po půl roce upomínky na prohlídku, samozřejmě při tom kapitalisticky dbá o svůj bankovní účet.

Pak jsem něco málo nejnutnějšího pokoupila v obchodě, abychom vydrželi do zítra, kdy pojedeme s Katkou na velký nákup, poté se jen drobně rozčílila s Outú a s Českou pojišťovnou a to kvůli tak banálním věcem, že zůstává rozum stát. Outúčku jsem před dvěma měsíci vyplnila asi tak půl kila formulářů s žádostí o převod naší pevné linky z muže na mě, telefon se při tom nikam nehnul a nehne, přesto nastal problém, o kterém jsem nevěděla.

Klidně si spím a netuším, že jsem sklerotická babka (ale jóóó, vím to 🙂) a zapomněla jsem se na jedné stránce formuláře podepsat a tak bych asi takto nevědomá spala do konce života, kdybych si jednoho dne neřekla, že už nazrála doba, poptat se co se děje, že ke změně dosud nedošlo.

Co Vám budu povídat. Příjemný a asertivní hlásek mně sdělil mé provinění a navrhl mi, že mi pošle formuláře nové. No to snad nééé, chcete mi tím říct, že budu vše muset vyplňovat znovu? A proč jste mi nenapsali (nenamailovali, nezavolali)? Slečna nevěděla. „Zapomeňte na to, že bych cosi vyplňovala znovu, chci to poslat zpět a po napravení mého provinění Vám to zase pošlu.“ Ještě chvilku jsem o toto řešení musela škemrat, než mi slečna slíbila, že se to pokusí tak zařídit. Tak to jsem zvědavá!!!

A Česká pojišťovna? Ta rychlá, pohotová s titulem pojišťovna už nevím jakého roku? Před 14 dny jsem zrušila povinné ručení, protože jsme prodali náš milovaný kapotovaný vozík nafťákový čtyřkolák a pořídili jsme si vozík na můj ruční pohon, sice taky čtyřkolák, ale o nestejně velkých zadních a předních kolečkách, jednosedadlový. Místo vrácení přeplatku pojistného mi přišla zelená karta na rok 2011 a rozpis plateb na tentýž rok. No nezabil by je jeden? V době počítačové evidence je to na hlavu.

Aby se to nepletlo, tak i Městský úřad perlí. Pro své občany má na svých stránkách formuláře ke stažení, a když jsem si jeden s povděkem stáhla a s vyplněným jsem se doklinkala k patřičné referentce, tak mi řekla, že formulář je neplatný, dala mi platný a poslala mě … domů.

Tak vidíte lidičky, co mně se děje. Nevím, co mě potká do konce dnešního dne, co mě čeká a nemine ve dnech příštích, ale doufám, že také nějaké příjemné zážitky. I když, moc se mi to nejeví. Zhoršila se nám ve škole naše nadějná gymplačka a to mě štve. Jenže, to je už úplně jiná kauza.

 

Ilustrační obrázek z internetu

Advertisements

32 thoughts on “Pořád se něco děje

  1. Odvolávajúc sa na posledný odstavec musíš byť všetkým hore menovaným inštitúciám vďačná, že ťa udržiavajú v permanentnej pohotovosti:-))

  2. Dnes jsme se s manželkou znovu narodili. Jeli jsme tam k Vám, Naďo, na Chodov nakupovat a já si medil, že má žena na papírku pouze čtyři položky. Nesnáším dlouhé nakupování. Jenže z těch 4 položek se jic vyvinulo, slovy čtyřicet sedm!!! Ale to nic, když jsme vyjížděli v garáži z jednoho patra do druhého, ta přesně za zatáčkou proti nám vyrazilo v protisměru telecí auto (tak říkám těm obrovským roverům) a v posledním zlomku vteřiny jsme oba zabrzdili, on si vůbec nebyl vědom toho že jede v protisměru a ta bába vedle něj na nás ještě ukazoval ťukáním na čelo, že jsme blbí…

  3. Já měnil pojišťovnu pro povinné ručení v červenci t.r. Zařizoval to náš finanční poradce (poslala nám ho ČP, když manželka chtěla pojistit byt). Je to schopný člověk a místo Kooperativy nám dohodil UNIQUA. Dva ušetřené tisíce za rok člověk na ulici nenajde, že?
    A Kooperativa mi ty přeplatky (měl jsem smlouvy dvě, tu druhou za 96,- kč ročně – odtažení v případě poruchy) poslala opravdu obratem. Ale zjistil jsem, že náš vykutálený poradce pojišťovně ohlásil, že jsme vůz prodali a proto šlo vše tak hladce.
    Ale jako třešinka na dortu je toto: pár týdnů poté, co jsem pojišťovnu změnil, nastalo to příšerné krupobití, i když nás zasáhlo pouze okrajově. A jediná pojišťovna, která v té době tyto škody alespoň částečně hradila je……
    Samozřejmě Kooperativa. Ale našemu pojízdnému miláčkovi se naštěstí nic nestalo, máme ho ustájeného v suchu a teple.

  4. no jo, ale když ty umíš krásně popsat i všední života běh! Já jsem byla včera na finančáku podat žádost o daň z výměny pozemku se sousedem, no, myslela jsem, že mám všecko…neměla jsem…tak mi hodná paní dala formuláře, tužtičkou mi ke kolonkám napsala taháčky a příští týden znovu přijdu i s chybějící směnnou smlouvou. Zato mě ale pustili na jejich privátní záchod! Na mě jsou na všech úřadech hodní, když vidí blondýnu…

  5. Naďa jistě odpustí, že reaguji na příspěvěk Mirka T. Před davnými a dávnými věky jsme s rodinou letěli na Havaj. Nádherné ostrovy, trochu hodně zkomercializované a my si půjčili velkej bourák, Chevrolet Impala 84. Z Hanauma Bay jsme se řítili k městu Honolulu a ja jsem uhnul z rampy na šetiproudou dálnici (šest proudů v jednom směru), která se zdála prázdnou. Náhle zjistím, že se proti nám řítí šest proudů bouráků rychlostí 140 km v hod. Zapištělo tisíce brzd, včetně těch mých ale to byli všichni turisté a čili „relaxed“ a většinou se řehtali, jaký jsem byl vůl. Policajt „raději“ nic neviděl. Jo, Mirku T, to se muže stat každýmu.

  6. Mám to dobře zařízené, po úřadech chodí za naši rodinu manžel. Naštěstí toho chození není moc, to co už je zavedené, běží bez problémů, tak není potřeba našeho zásahu. Vidím, že se vůbec nenudíš a tvé tvrzení, že se u tebe nic neděje silně pokulhává. Řekla bych, že opak je pravdou. 😀

    • To tedy, Jarko, to se tedy máš, to bych brala taky. U nás musím všechno zařizovat já, ale už to pomalinku, polehounku sunu na zetě 🙂

  7. Já jsem gymple vcelku nenadějné, ale stejně se bojím, že rodinu na Alfě mrzí, jak špatné mám výsledky v oboru Matematiky.
    Od byrokracie a podobných věcí hodně rychle dál. Viděla jste snímek Brazil, milá babičko? Výborný pohled Gilliamův na vývoj úřednického státu a osvobození se ze šuplete.

  8. Brazil jsem milé MCHS neviděla, podívám se po něm. K tomu vykání. Tohle mi napsal sikar u TlusŤjocha na můj komentář: „hauuu, zas mi někdo vyká! tady pocválají plši!“ Tak já totéž adresuji i Tobě! Jen nevím, co nebo kdo to jsou ti plši 🙂

  9. Hezké ráno Nadi, copak by jsi chtěla za „zázraky“ v životě ? Vždyť právě ty malé povinnosti, radosti a strarosti dělají život.
    A tak píšeš o tom co prožíváš, co tě baví a píšeš … protože ráda píšeš. A tak je jen na nás, zda nás to zajímá, či nikoliv. Já si ráda přečtu to, co je „vlastní“ a připomíná i všední denní život… pěkný víkend :

  10. Milá Naďo,
    asi mám Vaši neplatnou adresu na e-mailu, protože nereagujete a přitom to už 2x odešlo. Vím, že to není Váš styl ani formát neodpovídat, a tak se ptám touto cestou co se stalo?…

    • Mirku, nic mi nedošlo. Mám několik e-mailových adres. Jestli se Vám podaří najít u sebe ve Vaší poště nějakou starší zprávu ode mě, tak u ní klikněte RE nebo odpovědět a napište mi. To by mělo dorazit určitě.

  11. Jak jen jsem rád, že nejsi vymetavá rentiérka. Radši si místo nahořkle šťavnatých drbů přečtu neobyčejně obyčejné věci zalité chutnou autorskou šťávou :-).

    • Díky, Petře, šla jsem trochu do sebe, ještě jednou jsem si to po sobě přečetla (děsně nerada to dělám) a zlehka učesala, protože mám před Tvým psaním respekt :-))

      • Tentokrát mi nezbývá, než toho smajlíka brát opravdu vážně :-). Tvé věci jsou většinou napsané s takovým švihem, jako bys psala vše „z jedné vody“ a navíc všechno pěkně ladí, jako bys to po sobě (a ráda) četla několikrát. A přiznávám, že já bych se bez zpětného přečtení neobešel, protože díky tomu většinou půlku článku od základu předělám 🙂

        • Ten smajlík je tam jako přátelský úsměv, nemá jiný význam!!!
          Čtu po sobě a opravuji hlavně gramatiku, i když mi občas něco ujede a přehlédnu i překlep, ale slohově se v tom nerada patlám a tak se mi občas povedou pěkné minely! 🙂

  12. Tak jsem se začetla do vašeho psaní, že jsem nemohla odejít. Úplně jsem ztratila pojem času a četla a četla. Píšete krásně a ještě lépe se čtete. Příjdu opět.

  13. Tak to Ti, Naďo, úspěšnost u úřadů vychází jako v poslední době mně. Nebo spíš mému muži. Rozhodl se kývnout na jakousi nabídku O2 citibank, zrušili jsme nějaké trvalé příkazy – a výsledek byl, že jsme měli nezaplaceny dvě paltby a málem nám odpojili internet :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s