Zahradní radosti a starosti

Já vím, do jara daleko, ještě ani neskončil podzim a já už blbnu s prácemi na zahradě. Ale nakonec to může sloužit k inspiraci. Když jsem ještě byla činná jako zahradnice amatérka, tak jsem si ráda studovala zahradnické časopisy a knížky, vypisovala jsem si, jaké kytky na jaře opatřím a zasadím, probírala jsem se tou barevnou nádherou a snila, jak mi pod mýma rukama vykvete podobný ráj.

Mívala jsem střídavé úspěchy, někdy úplný debakl, když vůbec nevylezlo, co jsem zasadila nebo to co jsem zasadila, nevzešlo, či mi křehké sazeničky stihnul sežrat nějaký rychlý brouk, jako třeba lilie takový červený. Od prvního seznámení se s ním jsem si už pak dávala pozor, a jak se objevil, šla jsem po něm. Také mé milované růže jsem ochraňovala před bestiemi mšicemi, jakýmisi larvami a jinou havětí, které způsobovaly srolování lístků do ruliček a vyžírání poupat. Chemii jsem na zahrádce nechtěla ani vidět, ale někdy nebylo zbytí a s těžkým srdcem jsem ji použila.

Zahradu, tedy spíše zahrádku jsme s mužem vybudovali od navezení zeminy po poslední cestičku. Zmohli jsme se na malý skleník a před ním jsme sedávali na prkně, položeným na dvou kamenech na rauchpauzu a odpočívali. Zahrádku jsme měli osázenou od jarních kytiček až do podzimních a já si ráda trhala kytky do vázy. Od jara až do podzimu vázy nebyly prázdné. K oplocení jsme vysázeli rybízy, vinnou révu apod.

Mého muže moc těšilo vytvářet plochu z kamenů u krbu, a protože věděl, že jsem velkým milovníkem zdí a zídek z kamenů, porostlých popínavými rostlinami a květy, a i jemu samému se to moc líbilo, tak se na tu zídku pořád chystal. Jenže stále nebylo dost času, byly jiné, důležitější věci. A tak kamenná zeď ani zídka u nás nestojí a už nikdy stát nebude. Zahrádka je celá přebudovaná, skleník ani lavička už není, místo rybízů jsou túje. Inu, změnil se zahradník a ten si zahrádku buduje podle svého.

Kamenné zdi a zídky jsou pro mě krásnou podívanou, hlavně ty starší, co už něco pamatují, sem tam jsou trochu vykotlané, inu jako všechno co stárne.

 

Z blogu: http://beaute.blog.cz/0904/stavba-suche-kamenne-zidky

Z blogu – klik

 

 

 

Advertisements

23 thoughts on “Zahradní radosti a starosti

  1. My jsme zahrádku nikdy neměli. A dokonce ani moji rodiče, ani manžela rodiče, všichni bydlíme v panelácích a bez chat a chaloupek. Zahrady tedy obdivuji, jen ty cizí přes plot a musím říct, že některé jsou úplně pohádkové. 🙂 Kamenné zídky se mi taky líbí. Líbí se mi dokonce i kamenné domy, které jsou vidět ve staré Anglii. Na předposledním obrázku něco takového vidím. Přírodní kámen a záplava barevných květin, toť pastva pro oči! 😀

  2. Naďo, pokud najdu fotku naší jarní zídky, pošlu ti ji. Její část kdysi dávno vytvořil člověk, zbytek udělala příroda. Roste si divoce a je nádherná:) Jen mě tak napadá, Rybko, že ti je trochu smutno…? 😦 Regina

  3. * Tak, tak, Jarko, je to pastva pro oči 🙂

    * Regino, nic neutajím, máš mě přečtenou 🙂 Tvoje zahrada musí být nádherná neb co jsem z ní měla možnost na fotkách vidět, to tu krásu slibovalo. Fotku pošli, díky za ni předem.

  4. Naďo, děkuji…Jsi moc milá! A nesmutni. Taky podzim blbě snáším. A když se k němu ještě přidají starosti…Drž se, myslím na tebe! R.

  5. Naďo, nevím jestli jsi slyšela o Butchart Gardens? Jsou nedaleko Victorie na Vancouverském ostrově (asi hodinku od nás), a určitě by se Ti tam líbilo. Obrázky si můžeš nagooglovat: images – Butchart Gardens. Mimochodem: poslala jsem Ti dvě e-mails na obvyklou adresu (2. a 15. listopadu), k tomu prvnimu bylo přiložené video „Breakfast at Ginger’s.“ Došly?

  6. Svou zahrádku na Alfě také často pleji, aby mi tam rostla nějaká dobrá a hezká kytička nebo užitečná zelenina; takže se mi to tak hezky četlo, že jsem zapomnělo dneska zalít! Hned tam běžím, milá Babičko. Mě by také bavilo mít krb, zdobit ho kolem kameny a nebo stavět kamenné zídky.
    Ale nejraděj bych do toho krbu zíralo 🙂

  7. Naděnko, zrovna jsem ti chtěl napsat o Butchart gardens, ale Jarka Jarvis mne předešla. Doporučuju ti to nagooglovat. Ale pak dostaneš mindrák. Gardens to je přírodní zázrak.
    Mám vzpomínku na jednoho českého pána, který žil v Denveru ve státě Colorado u rodiny své dcerky Alenky Korbelové, mé dávné přítelkyně. On měl na starosti zahrádku. Už byl stařec přes devadesát let, ale zahrádka, to byla jeho láska. Viděl jsem ji, on byl kouzelník. Navštívili jsme jeho rodinku v roce 2000 a on mi s pýchou ukazoval celou latifundii. Pak nás zavedl do jednoho koutku zahrádky a řekl: “ Víš jene, tady ten koutek „něco chtěl“, a tak jsem zašel k zahradníkovi a koupil krásnou kytičku. Ona ještě nekvetla, ale to byla otázka času. Zasadil jsem ji a po čase jdu přehlédnout zahrádku, a vidím, že v tom koutě roste nějaký plevel. Tak jsem ho vytrhl. A pak zase po čase se jdu podívat, co dělá moje kytička, ale zjistím, že tam nic není. To jsem ale vytrhl tu kytičku v domění, že je to plevel. A tak Jene vidíš, co s tebou stáří uděla“. Tehdy mu bylo 96 let. Dnes už se na svoji zahrádku kouká s nebe.

  8. * Jarko Jar, o Butchart Gardens jsem zatím neslyšela, nalovím si je, díky za upozornění. Ohledně mailů, z toho 2.11. mail došel, dnes Ti šla na něj s omluvou odpověď, ale z 15.11. nic nepřišlo. Vzhledem k tomu, že mám víc adres, tak to může někde trčet, ale maily mám svedené do jednoho, tak by mně nemělo nic uniknouti. Mrknu se!

    * Milé Malé Clupaté, nejdříve se buduje a pak se zírá. Ten kdo nebuduje nebo budovat nemůže, tak alespoň zírá do květináčů a na TV či do PC nebo běhá do kina či se potuluje po vlahých lukách 🙂 A nebo taky hezky maluje a skládá zajímavé básničky. A to každý neumí 🙂

    * No, Honzo, to nám nemuselo být ani tolik let a taky jsme občas vyškubli co jsme škubat neměli. Už jsem to někde psala, že jsem si do sklepa dala zazimovat cibulky begonií a muž je vyhodil a pak mi řekl, že vyhodil nějaké scvrklé brambory 🙂

  9. Nadi, jste moje krevní skupina 🙂 miluji přírodní materiály, kameny, dřevo – všechny tarasy máme kamenné, od chaloupky počínaje až po okrasné ve skalkách a pod plotem – manžel je nesmírně šikovný a umí 🙂 já zase miluji květiny a vše, co ze zahradou souvisí a tím si hýčkám dušičku 🙂 Včera jsme si přinesli z lesa malou borovičku a hned jsem jí šoupla na plácek po sklepě a moc jí to tam sluší – fotečky, které jsi ukázala jsou pěkné a tam by se i mně moc líbilo – pěkné nedělní odpoledne, my jdeme dýchat podzimní vzduch 🙂

  10. Mám ráda zídky porostlé květy, mám ráda pěkné zahrádky. A taky mám ráda divoce kvetoucí květiny a rostliny. Krásně jsi zavzpomínala i přivolala vzpomínky ostatních.

  11. Zahrádka, kytičky, zídka, skalka – to je pro mne opravdu těžké téma, nikdy jsem nic takového nevlastnil a nikdy jsem nezahradničil. Ale, moc se mi to líbí, musel bych na to mít lidi a já bych se tam chodil jenom kochat. Představuju si takový altánek uprostřed zahrady a tam bych si snil při měsíčku v samotě ve dvou…

  12. *Natty, ano, máš pravdu, nedávno jsi dávala moc povedené fotografie na svůj blog, moc se mi líbil porostlý domeček 🙂

    * Mirko, taky mám ráda přírodní kytky. Obzvláště luční kytky jsou překrásné

    * Jo, netřesky jsou vděčné a hezké. To je pravda. Než se chopil zahrádky nový zahradník, někdy jsem nemohla uvěřit, že to co vidím jsme skutečně udělali svýma rukama a moc mi ten pohled dělal dobře.

    9 Ano, Mirku, altánky jsou moc romantické … tak ten se nám nevešel, ale zažila jsem altánek u mejtské babičky, i když jí nepatřil a to byla úžasná věc pro dětské hry. Dodnes mám z něj takový krásně útulný pocit :-))

  13. Tak já budu něco podobného jako Mirek T., až na ten rozdíl, že zahrádku vlastním.Jenže zahradničení mne nějak minulo. Také se moc rád kochám výtvory a úpravami jiných, ale bohužel na tohle já nejsem. Sdílím zahrádku s rodiči, takže je tam spousta záhonů s potřebnou čerstvou zeleninou moje maminka není zastáncem vypiplaných záhonů s květenou. Spíš to je „Krakonošova zahrádka“. Na první pohled nicmoc, ale když ji začnou kvést všechny ty kytky……radost pohledět.

    • Ano, venkovské zahrádky mám ráda, i ty zeleninové záhonky. Když jsem šla vařit v létě polévku, obešla jsem zahrádku a polévka byla jako fík. No, Pavle, ale snad někdy alespoň zryješ mamince záhonek ne? 🙂

      • Ale to je samozřejmé. Chci čerstvou zeleninu? Tak musím pomáhat. 😀 Jen se obávám, že až tu budu v chaloupce sám, místo záhonků bude jen trávník a nějaký ten nenáročný keřík. A nebo mi nezbyde nic jiného, než si najít ženu, která by si se zahradou věděla rady. 😀

  14. Nejsem sice žádný zahradní typ, který by stále něco krásného tvořil, ale zahrádku jsem dlouhá léta využívat mohl, naposledy v Rokycanech. Moje „gruzínské“ záhonky (tj.záhonky pouze obhlížené, ale nekultivované), se staly na rokycansku pojmem :-). Každopádně mám velkou úctu ke všem, kteří se svými zahrádkami žijí v tvořivé symbióze.

  15. Gruzínské záhonky, toť pojem vskutku zajímavý. Sem tam jsem měla podobný, taky jsem se k němu usilovným obhlížením dopracovala 🙂

  16. já mám sice zahradu, ale zahradník se taky změnil. Už to nejsem já, ale můj manžel – milovník tújí, takže naše venkovská zahrada vypadá jako městský hřbitov…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s