Nezmrzla jsem, ani jsem neupadla

Obraz9999 Letos jsem se rozhodla, že mimo dárky našim holčičkám, koupím Vánoce přes internet. V obchodech se topím, chodím mnoho kilometrů a stejně jako ve známém filmu, kde se ozývalo – kachny, kachny, kachny, já volám hadry, hadry, hadry. Výběr dárků už dávno neřeším jako překvapení. Překvapení je to pak pro mě, když vidím zmrzlé úsměvy a proto sonduji. První sondáž tohoto vánočního běsnění dopadla dobře, protože byla jednoznačná – domácí gril. Pche, co je na tomhle složitý, rozbalila jsem svůj internetový průzkum, nahodila udičku a ulovila “Korunku”. Objednávka byla jednoduchá jako fík a jako správně šetřivá babča jsem zvolila místo poštovního, či jiného doručení převzetí osobní, na Smíchově. Zamnula jsem si ručky, jak jsem šikovná a jala se plánovat výletní trasu.

Nejpříjemnější část tvořil autobus z naší konečné na konečnou u Smíchovského nádraží. Přeskočit na tramvaj č. 12 bude hračka. Trasa zpět stejná, no to by zvládlo i předškolní dítě. V momentě oznámení, že si můžu zboží do 3 dnů vyzvednout, jsem si uvědomila, že jsem to zase překombinovala. Co když to bude objemné a těžké? No samozřejmě, že to bude určitě objemné, těžké možná tak akorát. Synek dostal nápad a tak se trasa trochu překopala, donesu balík do hospody U Kalendů, kde hospodaří synkův kamarád, balík tam nechám a můžu jet, kam chci, však to od Švandova divadla není až tak daleko.

A tak jsem dalšího dne nasedla na autobus a jela jsem vyhlídkovou trasu, i když počasí výletu příliš nepřálo. Zamračeno, mlhavo, na chodníku, na umrzlém, špinavém sněhu, jsem se držela silou vůle. Ale to mi náladu nepokazilo. Jela jsem přes Vltavu, nebyla jsem v těch končinách strašně dlouho a při pohledu na topoly podél břehu řeky mně napadla písnička “ Na Císařské louce roste řada topolů” a říkala jsem si, že se dřív skládaly písničky  o Praze, o lásce, nevěře, kytkách, lavičkách, krásných pannách a mladých vojáčcích, zkrátka o životě a dnes, posuďte sami ty názvy od skupiny Kabát –

Porcelánový prasata
Burlaci na Volze
V pekle sudy válej
Corrida
Dole v dole
Bum Bum Tequilla
Bruce Willis
Čert na koze jel
Opilci v dějinách
Má ji motorovou

Přiznávám, vybírala jsem účelově, ale stejně …

Po zaplacení zboží v Korunce mi vydali hezky barevnou škatuli a na dotaz o nějaké tašce, že nejsem autem mi mávla prodávající ke stolku s motouzem a přivázanými nůžkami, že si mám balík ovázat. Žmoždila jsem se tím dost a dost, balení balíků mi nikdy nešlo, pomáhala jsem si i zubama, když jsem jeden prstík držela na uzlu a myslíte, že mi někdo pomohl? Tůdle, nůdle, nikdo. Vydala jsem se s balíkem ovázaným našišato a opakovala jsem si pořád dokola, čtyřka, desítka, šestnáctka, čtyřka, desítka, šestnáctka – čísla tramvají, které jedou přes Palacký most, jako malé dítě, které si opakuje, půlku chleba, litr mlíka, jedny Partyzánky :-), aby nezapomnělo co má všechno koupit.

Šťastně jsem dorazila ke Kalendům, předala balík a objednala si masovou směs v bramboráku se zelím. Vedle mě seděli na pracovní schůzce nějací mladíci a od jejich stolu se ke mně linula krásná angličtina. U Kalendů je to moc hezké, zařízené  v prvorepublikovém stylu, i když kvůli té angličtině jsem si připadala jako v anglickém filmu. Jídlo bylo moc dobré, i když bramboráky umím líp a hlavně, pro mě bylo zdarma.

Výlet se povedl, všechno dobře dopadlo, nezmrzla jsem ani jsem neupadla, akorát pak večer, v bezpečí domova, jsem si při krájení kiwi uřízla kus prstíku. Ještěže mám doma zdravotní sestru.

bufet-Lucerna

Foto restaurace U Kalendů jsem na internetu nenašla, ale tohle historické foto bufáče v Lucerně, určitě potěší oko nostalgikovo.

Na prvním snímku nahoře vlastnoruční zachycení zadrátovaného pohledu na Hradčany. Mírně upraveno. V levém rohu fotografie je zvláštní útvar, nějaký duch či co 🙂

Reklamy

22 thoughts on “Nezmrzla jsem, ani jsem neupadla

  1. Zdravím Naďa,
    na staré kolená som začala cez internet nakupovať aj ja, zatiaľ síce len knihy, DVD a CD, ale nejako začať treba:-))

  2. Domácí gril, to je prima dárek, už vidím tu grilovačku na Silvestra. 🙂 Máš pravdu, že nejlepší dárky jsou na objednávku, jelikož je úspěch zaručen, už jsem se nesčíslněkrát spletla a tak říkajíc, vyhodila peníze z okna. 😦 Fotka bufíku mě hodila do minulosti. Ty bufety nebyly marné, člověk si mohl dát teplé jídlo, za pár kaček. U nás už máme na rychlovku, jen čínské jídelny.
    Duch či co, se zahladěl na zadrátované Hradčana a zapomněl, že se nemá ve dne zviditelňovat. 😀

  3. * Správně, Danielo, nějak se začít musí. Využívám k nakupování internet docela dost, i když jsme nedávno koupili mobil v Electro Worldu.

    * Taky na bufety vzpomínám se slzou v oku, ale přeci jen, dnes je toho tolik, že člověk nestrádá, akorát je to o „krapítko“ dražší. Koukám, že v Táboře není KFC ani Mac Donald, to žasnu, myslela jsem, že jsou všude 🙂

    * Mirku, fotila jsem po cestě, karambol s prstíkem se stal až večer doma, takže těsně vedle 🙂

  4. Naďo, taky nakupujeme přes net. Jen knížky ne. A při dnešních cenách je to vlastně svátek, když se knížka jde koupit. A to pak v knihkupectví nasávám tu omamnou vůni, běhám od regálu k regálu, listuju…:) Vydržela bych tam celý den:)
    A bufáče? Vzpomínám na jeden v Brně na Svoboďáku. Za rok jsem tam snědla kila rybího salátu :)) Regina

  5. Nostalgikovo srdce plesá, neb hovory se štamgasty takových zařízení mám ještě ve své dýchavičné paměti (včetně bufetu z fotografie, kde jsem svého času býval občasným hostem).

    V Korunce (když jsme u těch bufetů :-)) jsem nakupoval po internetu několikrát a vždy s osobním odběrem ve smíchovské špeluňce. Jako nemotorista jsem již odtud tramvají a vlakem v potu tváře odtáhl televizi a počítačovou tiskárnu, teď už jsem umírněnější a volím spíš maličkosti, které se vejdou do kapsy (třeba náplně do té tiskárny), abych dal tramvajovým kapesním zlodějům aspoň nějakou šanci.

    A obávám se, že i dnešní písně jsou o životě (i když ti burlaci trochu zavánějí anachronismem). Jen se nám ten život, potvůrka, trošku po darwinovsku vyvinul.

  6. Hospoda U Kalendů bývala proslulá tím, že otvírala v 6:00 ráno a zkušení flamendři tak končivali svůj flám ranní polévkou a pivem.
    Já tam za totality byl jen jednou. Někdy po desáté hodině, po cestě do kanceláře, která byla v kubistické vila za Železničním mostem. Dal jsem si nějakou „pochoutku“, myslím že sekanou a jak jsem jedl, tak se vedle mě posadila jakási ženština neurčitého věku a když jsem dojedl, popadla můj talíř s příborem a pelášila s tím do kuchyně. Asi měla za uklízení nádobí slíbené pivko zdarma.

  7. S dárky to dělám úplně stejně. Sondovat a poté pořídit ten správný dárek. Nakupování přes internet je pro mne běžná věc, jsem přec o nějaký ten týden mladší. (neber to prosím zle) A občerstvení, bufáče? Jedno takové „Rychlé občerstvení“ u nás stále funguje. Majitelé zachovali ráz klasického bufetu a nemá to chybu. Prostě klasika, chlebíčky, zákusky, párky, sekaná, polévka …… a tak bych mohl pokračovat. Žádné KFC ani Mekáč. Hahaha, na takové podniky jsme zaplaťbůh malé městečko.
    Výběr „Kabátů“….bez komentáře. Mně je totiž tato muzika blízká, ba i tvrdší. To je ono! Možná že to je dobou? To je asi hloupost, ale každý styl má něco do sebe. I mezi dechovkou nebo lidovkou najdeme písničky s příšerným textem a naopak se v rocku najde občas i „normální“ text. 😀

  8. Tak u Kalendů to znám, tam jsem chodila na rande s mým nynějším manželem. Veliká romantika tehdy! No a s Korunkou mám špatnou zkušenost. Kupovala jsem si myčku, zkusila jsem to přes Korunku a byl to velký problém. Na internetu hlásali něco jinýho než byla skutečnost. Po třech týdnech slibování stran Korunky jsem se naštvala, myčku si objednala jinde a vida – druhý den mi ji přivezli. Řidičovi jsem líčila trable s Korunkou, tak mi říkal, že to zná, že u nich chvíli dělal a zhnusen odešel…

  9. * Regino, taky se courám ráda knihkupectvími, ale když sháním jednu jistou knížku, tak i přes internet objednávám 🙂

    * Ale jo, Petře, máš pravdu, je to taky o životě, ale tak nějak drsnějším, žádné květinky ani červená líčka …
    V té Lucerně jsme se klidně mohli potkat, možná jsme vedle sebe seděli a ukusovali každý to svý 🙂

    * Já vím, Jirko, U Kalendů to bylo vyhlášené, ale já tam byla, představ si, ve svém věku, poprvé 🙂

    * Pavle, i když to možná tak nevypadám nejsem tak úplně internetové mimino a taky nemám důvod se na tebe zlobit, takový sympaťák by vetché staré babičce neubližoval :-). Ohledně Kabátů, přiznám se bez mučení, že jsem nostalgik se vším všudy, tedy i s RaR, některým popíkem, jazzem, zkrátka šedesátá … :-). Kabáty mám nejraději ty ve skříni.

    * Někdy se to holt nepovede, Zuzko, taky mám podobnou zkušenost, zase s jinou firmou. Ani nevím od kdy hospodaří ten Danův kamarád v místě Vašeho randění, možná Vás zná 🙂

  10. Včera som objednala cez internet darčeky za 67 eur, predstav si, že pri objednávkach nad 39 eur je poštovné zdarma a ja to nevyužijem, poštárka by u nás cez deň aj tak nikoho nezastihla a tak si radšej pre to pôjdem do obchodu akoby som mala ísť so žltým lístkom na poštu.
    Fotka vtedajšieho Mac Donald´s je fajn, najviac sa mi páči plagátik pripomínajúci slávne februárové udalosti.:-)

  11. Já přes net kupuji pouze ve virtuálních antikvariátech, když sháním něco extra-buřt!
    U Kalendů to kdysi býval strašlivá palírna, která měla otevřeno už od šesti od rána (zrovinka jako Váha na Smíchově).

  12. Jsi šikovná, já teda přes internet nenakupuji. Já hodně přes nabídky z OTTA a Neckermanna apod. Ale to spíš hračky dětem a oblečení sobě. Pro ostatní si vybírám v kamenných obchodech, také obvykle po velké sondáži (nicméně často to zvojtím a pochopím jen určitou část :-).
    A k nadpisu. Dnes jsme byly s Pájou v Praze na zkoušce úpravy šatů na věneček, trochu jsem omrzla a hlavně se musela vypořádat se zpožděním vlaků. Holt si umíme vybrat :-).

  13. Naďo, to nakupování přes internet je výhoda. Můžeš si o výrobku i něco přečíst a nemusíš poslouchat neochotné a unuděné prodavače. Také jsou tam věci levnější, protože nemají „Overhead“ Nevím, jak se to řekne česky. Jenom se musí dávat pozor, aby někdo nezneužil tvoji kredit card. Nejlépe se tak kupují knížky. Také se v Praze rád courám po knihkupectvích. I když už u vás už taky blbnou s Daniel Steele, Steven King, Robert Ludlum a jinými literárními velikány Ameriky, přece jen je u vás výběr. Tady jsou knižní supermarkety ale všechno jsou to kraviny. jen málokdy se sežene dobrá kniha.
    Tvoje lamentování nad „lyrikou písní“ skupiny Kabát, to jen ukazuje totální kulturní a mravní úpadek západní společnosti. Tady také v TV se předvádějí individua, která jen částečně připomínaji lidi. Na př. Andy Varhole, nebo jak se to píše. To je americké šílenství. Koukal jsem že se snad u vás natočil film dle románu B.Němcové „Babička“, kde tam ta babička zvedá sukně. Nechci vidět, co vytvoří další generace. Nedivím se bolševikům, že stírali „Plasiky“, které tal zbožňoval Havel.

  14. Jedny vánoce jsem nakoupila také téměř všechny dárky přes net, ale teď už si dárky nakupuji po celý rok dle nenápadné sondy v rodině a tím pádem už jsem nyní bez starostí a shonu, nemám ráda nic na poslední chvíli a bezhlavé nakupování – vánoce jsou svátky klidu a pohody a né blázinec a stres – tak si je tak užijme, v klidu a očekávání – pěkné předvánoční dny a dobrou chuť při prvním grilování 🙂

  15. * Blanko, dobře sis všimla, ale rok jsem tam nevyčetla. Podle módy mužských (škoda, že tam nejde žádná ženská) se to moc poznat nedá, ale šedesátá to asi budou :-). Jinak s těma poštama je to hrozný, pro zaměstnané prostě nedoručují, ale my důchodci jsme doma jak je potřeba 🙂

    * No, Pavle a s těma extrabuřtama se Ti určitě daří 🙂

    * Mirko, opravdu jste si moc příhodnou dobu nevybraly, ale to teď bude často, však je zima 🙂

    * Ano, Honzo – knížky, zahraniční fláky mají plnou podporu, místa za výlohami, pak taky různé celebrity, ač se to někdy nedá číst, zkrátka s knížkama je to paseka 🙂

    * Natty, já si přes rok kupovat dárky netroufnu, protože by se mi určitě stalo, že by si to děti koupily a byla bych nahraná, tak to beru až v prosinci. Taky mám odevždy zaužíváno, že dárky balím na štědrý den odpoledne, kdy se vysedává u TV, ale v posledních letech to odbývám, mám na to dárkové taštičky a vysedávám u pohádek i já 🙂

  16. Fakt jsem se pobavila. 🙂 Ale nemá být výhodou nákupů přes internet právě to, že vám to doručí až domů?

  17. Nadi, ještě, že sis neobjednala cyklotrenažér tak, jako my vloni. Pod stromečkem byly penízky a po Vánocích jsme rozhodovali, kde tento užitečný přístroj zakoupit. Rozhodli jsme se pro nákup přes internet. Vozidlo PPL přivezlo obrovskou bednu až domů. Obal byl nepoškozen, zaplatili jsme tedy a jali se s nedočkavostí rozbalovat. Když jsme monstrum složili, zjistili jsme, že je v nepořádku a to hned ta veledůležitá věc osa, na které se točí kolo, mám to někde vyfocené, byla pěkně pokřivená. Co teď, reklamovat? Na reklamaci jsme neměli už dost síly, když si představíš, všechno znovu rozložit, sbalit bednu a poslat zpět, hrůza!! Ještě, že mám doma šikovné mužstvo, tak to dali nějak dohromady. Druhý den mi firma napsala, jak jsem spokojená se zásilkou, neměla jsem sílu jim odpovědět, asi by to bylo dosti peprné. Poučení: Trenažér slouží, ale po internetu, budu už objednávat tak jenom drátky na drátkování, ale i ty koupím levněji v obchodě. Tak to je moje zkušenost. Ale nikdy neříkej nikdy, to je moje další zkušenost. Jo a ty prstíky při focení tam občas také strčím.

  18. I já kupuji spoustu věcí přes Internet. Letos jsem tak Tedovi k Vánocům koupila (kromě knihy a několika dalších maličkostí) i dvě DVDs – Prodanou nevěstu, a Rusalku. Jinak jsem už myslím někde psala, že ke Kalendům jsme se chodili s klukama z Hlávkárny učit na zkoušky. Každý si dovede představit kolik jsem se toho naučila, když jsem po dvou pivech byla jako brok. Odolnost vůči alkoholu jsem si tehdy teprve začínala pěstovat …

  19. * Heleno, to tedy máš kliku, že máš doma šikuly mužské. I taková věc se může stát a pak je fakt do ouvej balit to a posílat zpět k reklamaci, nedivím se, že jste to tak vyřešili a na net jste zanevřeli, ale s nakupováním na interneti je i spousta dobrých zkušeností.

    * Jo, Jarko, myslím, že jsi to psala na blogu na LN. Ale takové učení pamatuji i já, jen z jiné lokality – Pod památníkem a tak různě 🙂

  20. Skorem po roce tohlecto k tomu.. Oko nostalgika se tady potěšilo – co já se do toho bufáče taky nachodil.. málem srovnatelně jako do Koruny. Z Lazarské to bylo kousek, ale ejhle, sešlo z očí… – nějak mi docela vypadlo, kdy těm dnům nastal asi konec. Škoda, nebylo to špatné! Podobně U Kalendů, i když tam už tolik ne.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s