Emilka nastupuje

babka Kdo je Emilka Aberlová?  Emilku jsem už představila na svém blogu “brut”, zdehle – klik . Nejnovější informace, kterou jsem o ní zjistila je, že jí vnoučata říkají – “Stará hrošice” –  Stará hrošice jsem pro svoje vnoučata od té doby, kdy jsem jim předvedla, jaké vlny dovedu udělat, když skočím do bazénu na zahradě.

Mno, nevím, vlny jsem neviděla, ale neshledávám s hrošicí žádnou podobnost, ovšem známe dětskou fantazii.

Vzhledem k tomu, že Emilka píše nadstandardně a odolává škemrání, aby si otevřela svůj blog, rozhodla jsem se, že si ji s jejím svolením, nastěhuji jako hosta do svého deníku a založím jí rubriku – “Z notýsku Emilky Aberlové”.

Dnes, jako první v Deníku české babičky, její postřeh –

Rozdílný pohled

Určitě ho někde ve svém okolí máte a znáte – nadšeného modeláře, který vytváří dokonalé, plně funkční a obdiv i závist vzbuzující modely vlaků a celých nádraží, malých letadel s dálkovým ovládáním nebo jiných strojů a zařízení. Jenom výběru komponentů a samotnému nákupu věnuje, kromě značné částky peněz, i spoustu času, a když radostně roztetelen přinese úlovek domů, nic ho od něj neodtrhne. Ostatně, něco podobného jsem viděla na vlastní oči i já, když můj vnouček dostal loňského roku pod stromeček opravdu velikou LEGO stavebnici – jeřáb, který byl, když ho zeť za tři dny dokončil, vysoký snad 40 centimetrů.

Nedávno mě pán, který vytrvale dvě hodiny na hřišti na kraji města testoval vlastnosti svých modelových letadel a jak dlouho to trvá, než mu úplně zmrznou nohy, dovedl k zamyšlení, v čem ještě jsme tak rozdílní – my, muži a ženy.

Představila jsem si totiž takovou, no, řekněme statnou čtyřicátnici, která se takhle v sobotu ve tři odpoledne sebere i s celou výbavou, usadí se na dětském hřišti a dá se do toho.

Z kočárku vytáhne větší a menší panenku (chodičku a tu celuloidovou), oběma třikrát převleče šatičky a přečeše vlásky, jinak uspořádá vnitřek kočárku, aby mohla z plastového nádobíčka „jako“ servírovat čaj a bábovky čerstvě upečené z písku a bláta. Potom je dá spát a pustí se do doplňování garderoby. Ze zbytků a odstřižků střihne na nové šatky a za pomoci rafinovaného stahovacího stehu vyrobí nařasené sukně. Po svačině jede, ohnutá do hlubokého předklonu, s kočárkem domů.

Jsem přesvědčena o tom, že hlas veřejnosti by byl jednohlasný: pán má ušlechtilého koníčka, vážené hobby či tak nějak podobně; ale ta ženská, to je prostě magor.

Co k tomu dodat? Je tak!

kocarek

Ilustrační obrázky z internetu