Máte doma plyšáka?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Každý z nás má své místo, kde se cítí nejbezpečněji. Podle jakýchsi výzkumů, které podle mě nemají tu správnou vypovídací hodnotu, je to pro většinu lidí, postel, ač je prý nejčastějším místem úmrtí. Během života se naše místa, kde se cítíme nejbezpečněji, mění. Jako mimina máme takové místo v náručí rodičů či prarodičů, později to bývá prostor pod stolem, s obvodem zakrytým ubrusem, nebo nějaký jiný malý prostor, třeba krabice od televize. V té dětské době nechceme postel ani vidět, zahnat nás spát je mnohdy nadlidský úkol. S tím má co dělat tma, což je zase jiný fenomén.

Ještě později je to náruč milované osoby, našeho partnera, která je pro nás nejbezpečnějším místem.

Stále ještě není na forhontě ta postel, tedy podle mě, i když se ta náruč nachází většinou v posteli, ale i na louce, v lese, u vody a vůbec všude.  Teprve v pozdějším věku, za jistých okolností, přijde člověk na to, že postel je místo, které nahrazuje náruč, krabici od televize a jiné, oblíbené malé prostory.

Nevím jak kdo, ale já mám kolem své postele všechny možné věci, které pobyt v posteli zútulňují, ať jsou to knížky, fotografie v rámečku, mističku s oříškama nebo jinou mističku s něčím, samozřejmě lampičku, láhev s vodou a sklenici, empétrojku, bez které bych snad neusnula, mobil, léky všelijaké mastičky na ruce a nohy, krabici kapesníků, ovladač na monitor/TV, malý polštářek, inu spoustu věcí. Jen budík zde není, toho jsem si po celý život užila dost a dost. Když potřebuji občas jeho služby, nastavím si mobil.

Přemýšlela jsem, proč se považuje za infantilní a psychicky narušené, když by člověk měl ve své posteli i nějakého plyšového medvěda, či něco podobného. Možná proto si lidi na stará kolena pořizují malé pejsky, kteří se jim vejdou do postele, protože hračky jsou přisuzovány jen dětem, dospělí s nimi vypadají podivně. To jsme už trochu probrali u Emilky, ale zde je to něco jiného. Měkké plyšové tělo hračky poskytuje příjemný dotyk, navozuje příjemný pocit. Možná, tak trochu i pocit bezpečí.

Nemám v posteli plyšáka, ale někdy ho postrádám …

 

2.13.2-Balun-bear

Obrázky vygůglovány.

Advertisements

56 thoughts on “Máte doma plyšáka?

  1. Ešte donedávna mi v posteli zohrieval nohy náš 4nohý kamarát. Ale keďže už má 16r. a nevládze už behať po schodoch a na nosenie je ťažký, tak mi nohy zohrievajú ponožky:-(

  2. Naďo, jako malá prý jsem měla postýlku přecpanou panenkama, největší místo v ní zabíral plyšový kocour v botách:) Asi mám vybráno…V posteli teď potřebuju „rozlet“, vadí mi i „mucánek“ (tak můj syn říkával malýmu polštářku) 🙂

    • Jo, Regino, však jsi ještě mladé děvče, to všechno teprve přijde 🙂 Do komentářové tabulky jen zadáš své jméno, nikam se neregisruješ, ale stejně jsem si hned myslela, že je to od tebe 🙂

  3. Tak plyšáka nemám a ani si nějak nepamatuji, jestli jsem ho někdy v posteli měla. Ale jinak svojí postýlku miluji a každý večer se do ní moc těším, spím dobře a ráda. 🙂 Bezpečně se ale necítím jenom v posteli, ale i doma, mám náš malý byteček ráda a je to pro mě taková oáza klidu, moje království, kam když nechci, nikoho nepustím. 😀 😛

    • A dobře děláš, Jarko, u nás je ale situace taková, že já se asi za chvíli budu cítit nejbezpečněji na záchodě, je ná totiž plný dům 🙂

  4. Plyšáka jsem nikdy neměl, ale za války, když nebylo uhlí a v bytě mráz, tak mi máti dávala do postele nahřátou cihlu, zabalenou do hadru. Jinak jsem taky rád sedával pod stolem v kuchyni, ten byl totiž ideální tím, že měl místo trnože desku skoro stejně velkou jako deska stolu nahoře.
    Navíc měl po stranách šuplíku dvě jakési poličky, vzniklé z latí výstuhy stolu.
    Tam jsem si mohl schovávat své „poklady“, jako třeba svůj talisman. což bylo veké hůlkové písmeno E (jako Eva, má první láska). To písmeno jsem narýsoval podle pravítka, vidím ho ještě dnes, prostorově jako svařené ze železných travers. Načež jsem to vymaloval vodovkami, plasticky ve třech odstínech modré barvy. Bylo to krásné…
    Jednoho dne ale máti chtěla stůl nově natřít, a jak ho obrátila, tak mé poklady vypadly a bylo trapné vyslýchání co to E znamená? Nakonec jsem musel kápnout božskou a bylo to venku – my secret love…

    • Mirku, Mirku, Vy jste trpěl pro lásku už v tak raném věku, ale prý se na takové trpění nejraději vzpomíná. No prosím a je to pravda! 🙂

  5. měla jsem odjakživa v posteli malý polštářek, bez něj jsem neusnula. Nedovedla jsem si představit, jak to budu řešit, až budu dospělá. No, pak jsem šla z domu bez polštářku…dnes mám u nohou Micinku a občas Besinku, někdy Mindu. Nejlepší je, když mi tam vlezou všechny, to teda oka nezamhouřím, narozdíl od nich

    • Zuzko, není mi jasné jak Tě můžou bolet záda, když Tě zahřívají zuvířátka. Moje babička měla náprdelník z králíka (nebo z kočky?) a libovala si, jak ji to hezky prohřeje a zmírní bolest. No a Ty máš k dispozici takový batalion kožíšků 🙂

  6. Plyšáka jsem měla a mám a nestydím se za něj. Když nikdo, tak on vždy se na mě usmívá, což mi zaručeně zvedne náladu. 🙂

  7. Naďo, já mám plyšáků plný tzv. dětský pokoj, který teď celý patří vnučkám a ty si je sem také natahaly. Ani jeden mi však nepatří. Já mám svoji postýlku a to máš pravdu, že když se ráno probudím, tak se v ní cítím nejbezpečněji na celém světě. Asi jako kdysi u maminky v bříšku… A to si uvědomuji až teď. Když se vstávalo do práce, tak si člověk neuvědomoval nic, to byl šrumec, aby se všechno stihlo! A také musíš mít velký noční stolek, mně se tam tolik věcí nevejde, ale mám tam ty nejpotřebnější: lampičku, knížku, brýle, mobil, vodu a budík, ale takový starý, s mechanickým natahováním ( moderní jsem zavrhla, nelíbí se mi jeho zvuk), ale to víš, že zvonění používám teď už jen výjimečně. Zrovna zítra musím, jdu brzy ráno k zubaři, tak si zase nepohovím!!

    • Heleno, mě by se nevešel noční stolek. Mám za hlavou takovou dvoupolici, co mi spíchnul synek truhlář, tak je tam víc věcí. Přesto si stěžuji, že je tam málo místa na knížky a tak slibotechna truhlář (prý jsou to lidi s nejdelšíma dodacíma lhůtama) slibuje že ještě po straně nějakou polici přidělá 🙂

  8. Tedy je mně přes 50, na nočním stolku kromě plyšáků koukám na kameny, svíčku, obrázky… Miniplyšák sedí pod palubní deskou auta, v kabelce, ve škole několik… doma vykukují ze skříní, za garnýžema, z knihovny… obří plyšáky si nosí do mé postele i Sára… jinak jak víš, Sára je neskladná brazilská fila ( ale jak slastně PLYŠOVÁ !!!), přesto se ke mně v noci stočí pod deku také dobrmanka Kačenka. Takže jsem nejen dětinská, ale k tomu ještě… no, prostě Fila 🙂

    • Neumím si vysvětlit, Dášo, že se k Tobě obě plyšounky vejdou. Jedině tak, že máš velkou postel a jsi štíhlá. Já mám postel tak akorát a neumím si představit, že by se v ní usalašila Ela. Bylo by to pak na ostří nože. Buď já nebo ona, ale obě … ani náhodou :-)) Kdyby zvítězila ona, pak já bych musela do jejího pelechu, který si už říká o vygruntování 🙂

  9. Ahoj Naďo. Jako malý klučina jsem měl svého oblíbeného plyšového kocoura. Však je chudák někde uskladněný na půdě, zabalený v igelitovém pytli. Je to starý vetchý a již hodně vylínaný kocour a aby ještě nějaký čas vydržel, tak je „zakonzervovaný“. Prostě ho nemohu vyhodit. A kde se cítím já nejlépe a nejbezpečněji? Ve svém pokoji, který je mou pracovnou a zároveň i ložnicí. Zalehnout do vyhřáté postele, po ruce ovladač na TV, do klína notebook……..jo a budíka zatím ještě bohužel potřebuji. 😦 Ale kolikrát bych s ním někdy po ránu praštil o zem. 😀

    • Jo, s budíkem Ti to věřím, je to řvoucí bestie. Já jsem k posledku volila jemnější způsob buzení, že jsem načasovala rádio, takže mě budila hudba a ještě k tomu pro jistotu pištěl z téhož rádia budík 🙂 Toho kocoura bych chtěla vidět. Nechceš ho vyfotit a napsat o něm blog? Určitě by si to zasloužil 🙂

  10. Mila Nado, Vam i cele Vsi rodine, zvlaste Vasemu manzelovi preji z celeho sedce hodne zdravi, prijemne proziti svatku Vanocnich a v Novem roce jen hezke dny plne slunicka, radosti a pokoje.

    • Milá Lído, tak už jste zase doma za mořem, doufám, že pobyt ve staré vlasti byl příjemný. Díky za přání a totéž přeji i já Vám.

  11. Plyšáka sice nemám, ale na infantilitě mi to nic neubírá, neb mám polštář ve tvaru psíka. Je trochu placatější, asi pobýval nějakou dobu v herbáři.

  12. Nadi, naštěstí mám doma v posteli „živého plyšáka“, takže náruč náhradní nepotřebuji – ale když kouknu do postele své dcery, má jich tam několik 🙂 já osobně v posteli, ani kolem nemám nic podobného, na nočním stolku jen hodiny a knihu nebo vyjímečně časopis. Postel považuji za místo odpočinku a také tam večer padnu a nevím o světě … vyjímečně čtu a to většinou, když se mi nedostane čas během dne… pěkný den.:-)

  13. Pingback: Kde mám toho plyšáka?!? « Pavel "Kelyš" Hošek

  14. Psala jste mi o počítadlo, tak tady je návod. Pokud máte HTML kód z toplistu, tak jděte ve wordpressu do záložky VZHLED, poté klikněte na „Widgety“. Pak přesuňte z levého pole možnost TEXT do pravého sloupce. Pokud se neotevřelo, otevřete šipekou vedle nápisu Text. Název dejte třeba „počítadlo“ a do pole pod to zkopírujte kód vygenerovaný TOPLISTEM. Snad jsem pomohl.

  15. Zdravím Naďo, tak kdybyste bydlela blíže, tak bych Vám toho plyšáka do postele pořídila. Není to vůbec nic špatného, když člověk má pod tváří, nebo v objetí něco tak ňufáčkového jako je plyšák. Znám jednu starší paní vdovu, která se s plyšáčky od dětí a vnoučat normálně potulí. Není to nic divného a navíc plyšového psa nemusíte venčit a kupovat mu drahé granule, které stejně nechce žrát, protože má raději vařenou stravu. Kdybych neměla děti delší dobu doma (což furt mám), tak si do postele vezmu alespoň jejich nejoblíběnější plyšáčky, abych se mohla pomazlit alespoň s nimi. // Znám pak ještě extrém. Cestovní kancelář pro plyšáčky. Existují cestovní kanceláře, které zajišťují dovolenou pro plyšáčky do zahraničí a garantují i pravidelné foto. Například medvídek před Eifelovkou, medvídek v Luxoru, medvídek v Toweru. Děsivé…

    • Moniko, já jsem dokonce viděla pořad, přo kterém se Tommio rozhodl cestovku založit. Byl to pořad o byznysmenech (!), kteří se rozhodovali o nabízených plánech, zda do toho půjdou a vloží do toho své investice. Tehdy nabízeli 5 mladí muži tento nápad a Tommio se toho ujal, přišlo mu to jako hodně zajímavý. Nám to může připadat na hlavu, ale kdo ví, lidi už nevědí co byroupama dělali, tak to možná prosperuje. Já mít ty peníze tak do světa pošlu místo plyšáka někoho, kdo na to vůbec nemá, ale proti gustu …

  16. Naďo, ten plyšák!! Měl jsem, to bylo ještě za války v postýlce vycpanýho medvěda, beze kterého jsem neusnul. Pak se nějak roztrhl, piliny se vysypaly a já byl bez plyšáka. Moje nejbezpečnější místo (také za války) bylo pod kuchyňským stolem, kam, když mi hrozilo smrtelné nebezpečí v podobě vesnického komeníka či četníka jsem se uchyloval a zabarikádoval se židlema. Bylo to na vesnici v Rymáni u Mníšku a kolem našeho domku často četník i komeník procházeli. Četníky jsem si pletl s německými vojáky, ti měli také zelené uniformy a helmy jako četnící. Jednou jse vešel do obchodu a tam bylo asi pět Němců v helmách a něco kupovali. Asi rohlíky či co. Já jak jsem je spatřil jsem s křikem letěl domů pod můj stůl, z pod kterého mně máma nemohla dostat. Teď bych se tam nevešel s mýma 194 cm výšky a tak se cítím velice nesvůj, že v případě nebezpečí nemám kam zalézt. To je holt život….

  17. Milá Naďo, ten RSS má pěkného alzheimera! Dává mi vědět o Tvých článcích pomalu s dvoudenním zpožděním :-).

    Myslím, že téma je věčné, jako jsme věční my, kluci a holky. Plyšáka sice nemám, ale vlastně jich mám mnoho …

    • Mirko, asi máš nějak nastavenou frekvenci aktualizace položek. Mě to někdy také zlobí, i když mám nastaveno na každou hodinu 🙂 a s Tvými plyšáky je mi to jasné 🙂

  18. Plyšáka mám teď už zase. Nedávno jsem objevil v igelitu zabaleného a proti molům zaopatřeného mého bílého klasického medvěda. Je jen o pár dní mladší (nebo ve skladu starší?) než já. U svých děti jsem trochu pro smích, že jsem ho začal dávat na zastlanou postel jako dekoraci. 🙂
    Druhý plyšák je až velmi živý. Je to kočka Zrzka, která nám občas lehá na peřině.

    K ránu nás budí nejprve běháním po břiše, poté šustěním v tašce, nebo v igelitu, otvíráním zašupovacích skříní s fiktivním ohrožováním různých věcí a když nereaguji, následuje třeba lehké seknutí drápkem do nohy vystrčené z pod peřiny. Když jsem viděl na YouTube video Simon’s Cat – jak mě budí moje kočka, tak přesně! Jen místo té baseballky na závěr je to seknutí drápkem. 🙂

  19. Oto, video je boží a obdivuji Tě (blogeři si prý tykají, tak si musíme tykat :-)) jak jsi ho sem do komentáře dostal. Paní Zrzka je nádherná, její pohled vypadá dost divoce …
    Jinak Ti moc fandím, že jsi prosadil svého medvěda alespoň jako zdobný prvek!!!

  20. Tak to se Otovi vážně povedlo. Simon’s Cat totiž miluji. Když se potřebuji odreagovat, vlezu na jeho stránky a nálada je hned o 100% lepší. A s tím vložením videa z YouTube to je Naďo jednoduché. Najdeš si na YouTube nějaké video, klip apod.Pod tím videem jsou různá klikací tlačítka (Líbí se, Přidat do,Sdílet…) a právě pro tyto účely tlačítko Vložit. Klikneš a zobrazí se ti html kód, který okopíruješ sem do příspěvku.

  21. Pingback: 2010 in review « Deník české babičky

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s