Tak dobrou chuť!

25_ze_sedesatych-500px Dnes jsem se vracela z Krče nějak kostrbatě. U Thomayerky jsem přestoupila na autobus 170, který jede až k nám, ale měl přijet až za 15 minut. Nechtělo se mi čekat v té zimě, tak jsem nasedla do jiného autobusu, který mě zavezl na Kačerov k metru. Jenže se mi zase nechtělo spodem podchodem na metro  a tak jsem na tu 170 počkala na Kačerově. Překvapil mě tam podivuhodný krámek pana Alí. Vzhledem k tomu, že se pomalu začínalo stmívat a blížila se šestnáctá hodina, přišlo mi divné jeho počínání, tedy místo aby krámek zavíral, tak jej otevíral. Měla jsem dost času, tak jsem si krámek hezky prohlédla.

Alí štrachal mezi knížkama, přitloukal krovákama různé, rukou psané cedule a já jsem dočista znostalgičtěla. Když jsem si vzpomněla, jaké se stály fronty na knížky, jaké bylo terno mít tenkrát známého knihkupce, nebo alespoň známého, který toho knihkupce známého měl, jak se knížky půjčovaly mezi dobré známé, z nichž někteří už knížku zapomněli vrátit. Spousta obyvatel byla v různých knižních klubech, na knihovnách si doma nechávali záležet a dokonce ty knížky četli. Bylo to jako se vším. Všude musel mít člověk někoho známého, když chtěl cosi sehnat. Pamatuji, jak mě štvalo, když jsem začala navštěvovat nějakou kadeřnici, jak se tato záhy bezostyšně zeptala co dělám, aby to mohla využít. V té době kvetl Barterův obchod jako  nikdy.

V tehdejších dobách bylo in býti intelektuálem, chodit na správné filmy, číst ty správné knížky, které režim nepodporoval jen občas dělal úlitbu těm v podhradí a povolil je vydat, aby je pak vzápětí zase zakázal, chodit do správných divadel na správné kusy. Všechny tyto umělecké zážitky bylo nutno probrat a rozebrat v restauracích a hospodách. Intelektuál se poznal nejen podle brýlí, ale i podle lehce neupraveného zevnějšku, rozevlátým oděvem, ošoupanýma džínama převážně z Tuzexu, smrdícím korunou (a to i přes ty tuzexové džíny, dříve jedině správně zvané jeans, bunda pak se zvala džíska). Dnes je možné mezi mladými i někoho takového potkat, ale není to tak obvyklé. V kurzu není mít hluboko do kapsy, ale naopak.

A já teď koukám na ty poklady, dříve perně získané nebo tehdy oplakané, nezískané, ležící ve škatulích od banánů, sněží na ně, žádná úcta, k tištěnému slovu. Ale není to pravda. Myslím si, že Alí zavádí kulturu mezi bezdomovce, možná budeme svědky takového úkazu, že žebrají, aby měli nejen na grog, který Alí také nabízí, ale i na ty knížky z těch krabic.

Alí skvěle spojil hlad po kusu žvance s hladem po kultuře. Břuch i duše budou nasyceny.

A tak si pozdě večer, možná i v noci může člověk koupit Cvrčovický chléb a přikousnout si jednoho Wericha. Tak dobrou chuť!    

 

ali1  

Alího antikvariát pod širým nebem.

Advertisements

31 thoughts on “Tak dobrou chuť!

  1. No to koukám, to je opravdu zvláštní spojení prodejny pečiva a knížek. Abych řekla pravdu, kdybych si nepřečetla, že je to prodejna pečiva na kiosku, myslela bych, že je to prodejna jen tiskovin. Pečivo nevidím, zato vidím samou knížku. Za našich mladých let, to se to četlo, knížky byly za pár korun, dnes si koupit knihu je skoro luxus. Ještěže máme veřejné knihovny. 😀

  2. Ali je praktický a ví, že s prázdným žaludkem se cokoliv špatně dělá. Tedy i čte…
    Knížky v krabicích taky nemám ráda, ale je to lepší než knížky v kontejnerech, i tam někdy knihy končí, protože ani antikvariáty už nevykupují vše a jsou silně zmlsané, ovšem také k vybíravosti přinuceny zájmem či nezájmem kupujících čtenářů.
    A ještě jedno je zajímavé při porovnání – když se podíváš na fotky z časopisů minulé doby (i filmy), tak v bytovém zařízení se skvěla minimálně jedna knihovna zaplněná knihami. (V době ještě předchozí to bývaly skleněné vitriny zaplněné broušeným sklem a porcelánem).
    V současně zařízených pokojích nelze nalést téměř nic. Jen maxiobraz na stěně, sedačku pro několik osob, co nejpohodlnější křesla (nic proti nim, taky bych je uvítala) a óóóbrovskou plazmovou televizi.
    Dokonce nejsou nikde vystaveny ani DVD. Kytky taky nějak chybí…

    • Milá Vendy, pokrok nezastavíš, ale já jsem optimista, tištěná knížka v papíru nezhyne, bude sice skromnější, ale vedle vlastní sestry másla, elektronické knížky Sany bude pořád to dobrý máslo :-)), mno, neodolala jsem s tou děsnou reklamou z minulého století a minulého režimu 🙂

  3. Dobrá kombinace! Pamatuji si, že na Žižkově se jednou nastěhovalo knihkupectví do bývalé lékárny a na dveřích zůstala taková ta výdejní okénka. No a já je pořád přemlouval, ať zavedou pohotovostní službu, kdyby si někdo někdy potřeboval akutně koupit knihu v noci nebo v neděli, protože by mu jinak hrozil absťák.

    • No vida, existuje pivní pohotovost a knižní konečně zavedl pan Alí. Nemáš špatné nápady, jen ty Tvoje hádanky jsou na mě moc 🙂

    • Než jsem odjela domů, tak si jedna paní knížku koupila, na dálku svítilo „W“, z toho jsem usoudila, že si koupila něco o Werichovi (myslím si, že byl tak vytěžen a vymačkán jako žádný jiný žijící i nežijící člověk, co se na něm napakovalo lidí)

  4. odjakživa jsem chodila do knihovny —- zbožňuju vyřazené knihy, které dnes najdete v každé knihovně – slídím po těch, které jsem četla dávno tomu, a když nějakou takovou najdu, okamžitě ji beru domů – jako ztraceného syna či dceru… nedávno jsem jela ze Špindlerova Mlýna, odkud jsem si vezla knížku Lenka, vydanou v roce 1967 ještě ve Státním nakladatelství dětské knihy… lidi, co se mnou cestovali, asi nechápali, proč si takhle stará ženská čte takovou rozervanou knížku s obrázky….a ještě u toho slzí 😀

    • Já Petro slídím po knížce od Anny Sedlmayerové – Kačenka a i když byly v tomto směru zainteresované všelijaké antikvariáty, – není jí.
      A nevymýšlej si, nejsi stará ženská! 🙂

    • To je nostalgie. Já si taky v dospělosti kupovala knížky pohádek, které jsem při stěhování ztratila… i když je nečtu, přesto jsem do nich aspoň ještě jednou (dvakrát) nakoukla a byla potěšena, že se mi jeví stejně dobré, jako když jsem byla malá.
      Uf, to zas bylo souvětí… 🙂
      To samé se týkalo i knížek pro menší větší čtenáře (třeba nějaká Štorchovka, nebo Verneovka… 🙂
      Takže se vůbec nedivím, žes z knížky měla takovou radost! 🙂

  5. Já si myslím, že kniha a dobré papáníčko patří k sobě, já jsem třeba právě tento víkend našla chvli na obojí … pěkný nový týden.

  6. jééé, to je škoda, že přes Kačerov nejezdím…no ale dík za pěknou reportáž! My jsme bydleli kousíček od ČS. spisovatele na Národní, tak jsem tam vždycky stála frontu málem v bačkorách, jo, dneska by mě dlouhý stání skolilo, ještěže už nejsou fronty.

  7. Dívám se, že je tam více knížek než pečiva. Já se přiznám že z dob, kdy dobré knihy byly podpultovky, jsem měla toho známého, co měl známého a ten měl známého knihkupce. V té době jsem si myslela, že moje děti pojmou lásku ke knize a pilně jsem jim kupovala ty nejkrásnější dětské knížky. Knihovna se velmi zaplnila. Lásku k literatuře jsem zaregistrovala jen u sebe, dětské knížky zůstaly nedotčeny. Ale byly to krásné časy

  8. Musím říct, že jak povedené povídání, tak široká diskuze pod ním, mě potěšilo/a. Knížky jsem vždycky přímo hltala, v dětství a mládí teda nejvíc, postupem let méně. Ale čtu furt. Měla jsem přísného tátu, telku jen občas – ale díky jemu jsem se naučila číst, měl vždy výborné knížky a knihovna mi byla dovolena vždy :-).

    • Myslím si, Mirko, že už takový čas knížek, v jakém jsme žili, už nepřijde, časy se holt střídají, jako čtyři roční období :-))

  9. Překrásný krámek. Překrásná myšlenka.
    Přemoci dva hlady najednou, jak jednoduché a geniální zároveň… geniální věci bývají jednoduché, až neviditelné.
    Myslím, že někdy pana Alího a jeho krámek s koláči, zapadlými starými knihami, dávkou nostalgie v kelímku a dobrým úmyslem navštívím.

  10. Naďo, hezké vzpomínky na dobu totality. Je s podivem, že na tu dobu máme některé hezké vzpomínky i přes ty hrůzy, které se našinec snažil nevnímat. Byli jsme holt mladí. Jaká to byla radost sehnat něco „podpultového“, sdělit si dobrý politický vtip mezi přáteli, kterým důvěřujeme, to bylo tehdy tak cenné. Tehdy jsem i já s kamarády blbnul, v ranných letech šedesátých přišel do módy Franz Kafka, a toho jsme hltali a pak vedli velice odborné a zasvěcené řečí ve vinárničkách kouříce lulky. Ve vinárně Viola na Národní třídě jsme poslouchali poesii, jinak tuším neoficiální. Podpultových kněh jsem získal několik diky měmu příteli panu Procházkovi, který vedl knihkupectví dole v Žitné ulici. (Jeho bývalý znárodněný obchod).
    Chtěl bych reagovat na příspěvek JARKY. Jarka Jarvis, moje sousedka? Ano tehdy byly knižky za pár korun. Dobrá kniha stála mezi 18 a 40 Kčs a při průměrném platu 1600 Kčs hrubého to bylo dost. Dnes je to prý asi 20 000 Kčs a dobrá kniha stojí mezi 250 a 600 Kč. Čili je to v relaci. Ale neznám poměry u vás, nemohu soudit. Tak prosím nesuďte mne za tento výrok.

  11. Pan Procházka byl určitě terno. Mě tedy Franz Kafka minul, ale v „týnvěku“ mě moc oslovil mj. Josef Škvorecký, než začal psát ty detektivky. Prostě jeho rané období.
    Jarka Jarvis zde má zkratku Jarka Jar, dlouho nic nekomentovala. Toto je Jarka z Tábora. Když si klikneš na její jméno v komentáři, tak se Ti objeví její blog, jako u každého, kdo si u komentářů vyplní do tabulky svůj web (adresu svého blogu)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s