Už někdo viděl na štědrý den zlaté prasátko?

Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.

barbarský výsek z básně Štědrý den (Kytice)

Erben Karel Jaromír
(07.11.1811 – 21.11.1870)

WAG24926d_Byl_jednou_jeden_kral. Docela by mě zajímalo, zda-li ještě  někdo poděluje ve svém hospodářství zvěř a stromoví nějakou výslužkou. Co se však úporně drží, je pověra, že když se někdo postí, uvidí zlaté prasátko. Je to jasné, hospodyně má spoustu práce s přípravou štědrovečerní večeře a štědrého večera vůbec, takže se nejvíce právě jí hodí “do krámu”, slibovat zlaté prasátko, aby nemusela vařit oběd a taky aby vše co navařila, bylo večer co nejvíce snědeno.

Co mně paměť sahá, ani vidina zlatého prasátka mě neodradila od toho, abych o štědrém dnu neochutnala bramborový salát ještě před večeří, nezobla cukroví nebo vynechala vánočku.

V mé rodině byl vždycky diabetik (muž) a později diabetici dva (i moje matka) a proto jsem obědy řešit musela. a to tak, že jsem den předem nejenom pekla vánočky, ale také vařila zelňačku, která je u nás velmi oblíbená. Brambory a vajíčka na tvrdo se odložily z množství pro výrobu salátu a tak byl oběd zaplácnut.

Někdy, večer před štědrým dnem, nastala napínavá situace, kdy bylo třeba bránit vánočky svým tělem, aby nebyly z větší části ještě horké předčasně spucovány a u štědrodenní snídaně by se pak odehrávala bitva o zbytek. K poobědovému kafíčku se  podávalo i cukroví z nachystaných hodobožových mís a u pohádek se konzumovalo krásně naaranžované ovoce a loupaly se buráky. Tyhle činnosti sice měly propuknout až další sváteční den, ale u nás se tak na ten povel – “připravit se, ke startu na sváteční konzumaci, pozóóór, TEĎ!” – nehledělo.

Štědrovečerní a vánoční pohádky i s tou konzumací jsem si začala naplno užívat jako babička, kdy jsem už mohla přípravu večeře rozdělit dětem. Katka – salát, Petr zabít a naporcovat ryby, Dan s Janou – obalit a ty ryby osmažit, mně zůstalo na krku, mimo těch vánoček  akorát vaření rybí polévky. To jsem měla za ta léta občíhnuté, jak ji výborně dělá babča Boženka, takže se mi málokdy nepovedla. Vlastně jen dvakrát. Jednou, když jsem do ní dala málo jíšky a podruhé, když jedna hlava (i celá ryba) byla cítit bahnem. Ponadílkové zmrzlinové poháry se šlehačkou, domácím vaječným koňakem a posypané oříšky moc dobře vyrábí Katka ( i s tím vaječňákem), říkáme jim – kalifornské poháry.

A tak jsem si užívala. Po klavírním koncertu a zpěvu koled, což obstaraly vnučky, vč. rozmístění židlí a zasedacího pořádku pro obecenstvo, roztáhla jsem skládací gauč, nakupila polštářky a deky a nejdříve s jednou (bez toho koncertu, to až později, až bylo vnuček víc), pak se dvěma, pak zase jen s jednou (ta největší už měla jiné zájmy) ten gauč obsadila, pohodlně jsme se zachumlaly vedle sebe a sledovaly pohádky jednu za druhou. Gauč byl pro nás vždycky pohádkově útulná oáza, do které jsme nějaké vánoční běsnění nepouštěly, jen jsme dbaly o přísun dobrot. A tak to šlo i o dalších dnech svátečních. Naši oázu jsme musely opustit jen na chvíli, kvůli Ele, protože pejskům je jedno zda jsou Vánoce, oni musí ven denně. Ještěže tak, jinak bychom asi pukly.

Tak ani letos se na zlaté prasátko nechystám, když už jsem to zazdívala tak dlouho, tak teď už na stará kolena nemá cenu zvyky měnit. No však to znáte o tom učení starého psa novým kouskům …

140b

Reklamy

24 thoughts on “Už někdo viděl na štědrý den zlaté prasátko?

  1. Naďo, moc a moc milé počtení! Ani u nás se na zlaté prasátko nehraje:) Kluci jsou oba hladoví a tvrdí, že by před večeří omdleli slabostí:)) A to v žádném případě nemůžu riskovat. A moje maminka (které jsme brali cukroví, pak vánočky, salát a všechny dobroty hned pod rukama) říkala: „Jen jezte, dokud na to máte chuť“ :)) A já tohle převzala od ní – smířená s tím, že zlaté prasátko u nás viděno nebude:))
    A u nás i zvířátka dostávají výslužku – králíci dostanou usušenou kupovanou vánočku, vločky, jablíčka…A dokonce jsem byla vloni přistižena, jak jim, každému extra při tom nadělování, přeju hezké Vánoce:))

  2. Krásné to povídání Naďo. Já už vím jak to je s tím zlatým prasátkem. Jednou jsem to zkusil…..jojo, hlady jsem měl večer mžitky před očima a i o tom zlatém prasátku se mi zdálo. Obyčejné vidiny z hladu. 🙂 A proto pravidelně každým rokem na Štědrý den ráno vstanu, podívám se na vánočku a kakao a pravím: „Tááák milé prasátko a zase tě neuvidím.“ No přece si neodepřu všechny ty dobroty. 😀

      • Vánočka, respektive vánočky, mazance a vůbec všechny dobroty jsou z domácí kuchyně.Vždycky jich maminka peče několik, těší se na ně i sestra s rodinou, když přijedou na návštěvu, proto jsou minimálně v počtu 3-4. Z obchodu to opravdu není.

  3. Já jsem jednou opravdu hladověl a pak mi máti ukázala prasátko od zrcátka na zeď, a to jsem se tedy nakrk!
    Prastrýc Florián, jak nám vyprávěl, to využil jinak. Už jako desetiletý hoch si dovedl na zlatém prasátku vydělat peníze. Všem svým kamarádům v ulici slíbil, že každému za jednu korunu ukáže živé zlaté prasátko na štědrý den odpoledne ve tři hodiny. Vybral tímto způsobem osmnáct korun a zvědaví diváci se sešli na chodníku před jejich domečkem. Florián jim řekl: „Pozorně se dívejte na to malé půdní okénko, kde vám to prasátko ukážu.“ Načež zmizel v domě, vylezl na půdu a z okénka na ně vystrčil nahý zadek!
    Samozřejmě, že se to neobešlo bez velkého kraválu napálených diváků, což se nutně doneslo jeho rodičům a Floriánek dostal na Štědrý večer místo dárků výprask a peníze musel všem dětem zase vrátit…

    • Prastrýc Florián měl podnikavého ducha, myslím si, že by si zde v devadesátých letech přišel na pěkné jmění, jako si přišli někteří (hodně jich bylo) „chytráci“. Na rozdíl od jeho tatínka jim jejich tatínkové určitě ještě tleskali, jo, časy se měéééníííí.

  4. Hladovat kvůli zlatému prasátku se mi zdá pěkná hloupost, neznám nikoho kdo by tento zvyk neznal a zároveň neznám nikoho, kdo dodržel půst a následně prasátko viděl. Na Štědrý den se snažím oběd ošidit jen nějakou rychlovkou, taky je potřeba si nechat dost místa v břiše na pořádnou večeři. 😀 V tvém vyprávění se mi líbil ten pohádkový gauč, protože Vánoce dělá Vánocemi, právě spousta hezkých pohádek a pro mě, taky vánočka od maminky, která dělá bezkonkurenčně nejlepší. 😀

  5. já jsem zlaté prasátko kdysi chtěla vidět, tak jsem fakt nejedla celý den a večer, když jsem se najedla, tak mi bylo blbě. Takže, už nikdy ví, milé zlaté prasátko!

  6. To je nápad dát si redukční dietu!
    Kvůli zlatému prasátku jsem to ještě nikdy nezkoušel!
    Ale myslím, že rodina by na mě koukala na Štědrý den divně.
    Něco mě napadlo.
    Bohužel, jsem nenašel na internetu odkaz na kreslený vtip Jana Vyčítala. Tak ho popíšu.
    V pozadí manželka vaří štědrovečerní večeři. V popředí vyčítalovský panáček s vajglem přilepeným na rtu zírá na zeď.
    Text: „A zlatoušky na stěnu tomu, kdo se postí… Hm, to bych rád věděl, vodkdy se štěnicím říká zlatoušci!“ 🙂

  7. Táta vždycky měl na Štědrý den připraveno dvakrát po třech buřtech pro své dva psy a byl to opravdu rituál. A když jsem ještě bydlel v Rokycanech, s mou bývalou ženou jsme vždycky na Štědrý den šli do lesa, vybrali jsme si v nějakém zapadlém koutě pěkný malý stromeček a ten jsme ozdobili: Lojové koule, jablka, mrkve, různé zoby, atd., atd. No a za pár dní to bylo vždy všechno pěkně vypucované. Tak jsme z toho měli radost :-).

  8. My jsme půst nedrželi a nedržíme. Doma maminka dělávala „kubu“, já dělám obvykle vinné klobásy s bramborovou kaší, pro Páju volská oka :-). Ale jinak – ty vánoční pohádky u nás také běží, přiznávám, že nejvíc je sleduje můj muž. Já musím zajišťovat komfort rodině i návštěvám, míváme průběžně dost milých hostů …

  9. Já jsem kdysi s bratrem zlaté prasátko viděla, ale nevěřím tomu, že jsme si přes den něčeho neďobli :-). Když se po štědrovečerní večeři ozval zvonek, našli jsme pod stromečkem čokoládové prasátko ve zlatém celofánu :-). Ale jinak mi vždycky prasátkovitě připadaly odrazy vánočních světýlek ze stromku na stropě obýváku. To mě dokáže potěšit ještě teď :-).

  10. Neviděla. Když jsem byla malá, tak mi doma říkali pověstnou větu. Sice jsem se snažila postit, ale vždy se vloudila chybička. Něco jsem uždíbla nebo ochutnala. Teď už na „zlaté prasátko“ nehraju. 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s