Jak přežít moji péči

elda66 Bohužel žádný návod neexistuje, takže přežívají jen silní jedinci. Nemocné orgie u nás přetrvávají i v novém roce a já zajišťuji zdravotnický servis už i pro psa. Ela znenáhla začala kulhat a celý den se jí  nechtělo ven, ani o misku nejevila zájem, což byl jev velmi neobvyklý. Paní veterinární lékařka konstatovala uvolněné vazivo v koleni a světe div se i angínu. Netrvala na priessnitz obkladech ani na pocení, ale rovnou jí dala několik injekcí a to proti bolesti, nějakou léčebnou, antibiotika, vitamíny a ještě další dvě už nevím na co.

Dala (přesně řečeno prodala) nám 6 ks děsně drahého léku proti bolesti, které měla Ela spolykat po dvou kusech další tři dny, pixlu neméně drahé kloubní výživy (ale ta má dlouhodobou výdrž) a taky antibiotika.

Dnes ráno jsem tedy Ele podala dva kousky toho protibolestiléku, které s chutí schrupla, několikrát se oblízla a a čekala další. Další prášek byl antibiotika zacpaný do masa. Ela v hubě pečlivě oddělila maso od prášku, tento vyplivla na zem a maso spolkla na dvě kousnutí. Pro jistotu zvedla namíchnutě a výhružně pysky, abych se jí neopovážila tu hnusobu nacpat zpátky do huby. Moudřejší ustoupí, tak jsem obětovala plátek sýra, pečlivě do něj prášek zabalila a šoupla jí ho málem až do krku. Sláva, podařilo se, spolkla to.

Během dopoledne jsem Ele nevěnovala žádnou zvláštní pozornost, nemám na starost jen jí, a v poledne jsem jí šla dodat tu kloubní výživu. Při té příležitosti jsem si řekla, že psí léky by neměly být na stole, že je tedy přemístím, ale ouha. Mimo pixly a antibiotik tam nebylo nic. Ta příšera si sežrala na posezení zbývající dvě dávky toho drahého léku. Tak co včil? Jaktěživo by mě nenapadlo, že se poškrábe na stůl (stačí jí jen se postavit na zadní, předníma se opře o desku stolu), aby zbodla léky. Jenže to je právě to, že mě to napadnout mělo. Mám mít rozum, ona ho nemá, tak bych měla předvídat, že když někdo přidá do léku něco, co psům chutná, že to asi před psy neobstojí. Zkrátka, pejskové si myslí, jaká je to dobrá ňamka a páníčkové, že jsou škrti, když jim dají jen malinko, proto, když je příležitost, tak se opatří sami.

Ela zatím nejeví nějaké známky újmy, chrní jako vždycky, rozvalená v místech kde nejvíc překáží, reaguje na mé požadavky, aby změnila stanoviště, odsune se o něco dále a pokračuje v chrupání, tak snad bude dobře.

Nejen před dětmi musí člověk schovávat prášky, ale taky před zvířaty. No napadlo by Vás to?

leonberger-0010

Nahoře, Ela jako štěňátko s Karolínou.

Dole, vypůjčený leonberger z internetu.

Reklamy

28 thoughts on “Jak přežít moji péči

  1. Tak s těmi léky a jejich podáváním jsem měla podobné zkušenosti. Náš Míša vždy dokonale vyjedl chlebík (balila jsem je do chlebové kuličky) a lék mi vyplivnul na podlahu. Teda – bylo to to proti parazitům, jiné léky nikdy nebral. Takže jsem jednou do roka po pololetí měla o problém postaráno (na začátku roku mu to vždy dal veterinář). No, čekám, jak se Ela vyrovná s vyšší dávkou, ale nejspíš to prospí …

  2. No pěkného mazlíčka máte.Jo psi jsou někdy horší než malé děti.Asi si Ela říkala,na co to dostávat jen po troškách, chutná mi to, tak nebudu troškařit,že. 😀 A jak píše NULI, snad se z té vyšší dávky pořádně prospí a bude v pořádku.

  3. Naďa, vyskúšaj nabudúce dávať lieky do kamufláže pinzetou. U našeho 4nohého kamaráta to funguje. Ale našej cicuš musím kupovať tekuté, ktoré sú jej dobrovoľnenásilím aplikované do papuľky. Síce sa potom tvári minimálne pol dňa urazeno, ale ja to vydržím:-))

  4. * Mirko a Pavle , Elu bych tedy chlebem neuctila 🙂 a Ela stále skoro normální, reakce standardní :-), možná se míň courá ven na zahradu.
    * Danielo, ačkoliv jsem Ely panička, tak násilím bych do její velké huby s těma tesákama nic nedostala. Možná by mně ukousla ruku :-)), no tak dobře přeháním, ale ona má velkou sílu, takže tu hubu bych jí asi neotevřela :-). Na netu mi poradila Zdeńka, že oni roztlučou prášek v hmoždýři a dají do olejovek, dobrý nápad, jen ty olejovky jí dám asi nadvakrát, nejsem Rotschild 🙂

  5. Naďa ono ide o to, že keď s liekom manipuluješ ostáva ti na prstoch jeho pach, ktorý prenesieš aj na tú kamufláž s liekom. Ale keď ho tam dáš pinzetou, peso nič nezacíti a zblafne to:-) Vyskúšaj. Ja som skúšala lieky aj rozdrviť a pridať do obľúbeného žrádla, ale ten náš má asi mimoriadne citlivý ňufák, bo to zistil:-(

  6. Tak to ses Naďo u veterinářky pěkně prohnula. Elinka, je teď určitě bez bolestí a snad ji brzo pomůžou i antibiotika na angínu. Kdo by to řekl, že bude mít pes lidské nemoci. 🙂 Koukám na fotky a jako štěňátko byla moc krásná, tím nechci říct, že by teď nebyla fešanda, ale takových velkých chlupáčů, když se na mě rozštěkají, se bojím i za plotem. 😀

  7. Rocco, to je pejsek mé švagrové a přesně to, co píšete, že se Ela rozvalí v místech, kde nejvíc překáží, to je jeho doména. Všichni ho musí překračovat a on nemá obavu, že mu někdo stoupne na ocas nebo na packu, zatímco já trnu.
    Snažím se ho vždycky nějak odlákat, třeba do kuchyně a hodit mu kus salámu, on to sice rád zblajzne, ale pak se zase ulebedí v nejužším profilu bytu…

  8. Do naší kočky Zrzky nelze žádné medikamenty včetně pasty na odčervení nijak dostat. Rafinovaně schová vše pod jazyk a potom to někde za rohem vyplivne. Tuhle jsem ji chtěl pro kontrolu přidržet a už jsem měl drápanec na břiše od zadní nohy! S ní to umí jen pan doktor.

  9. * Danielo, zkusím všechny nabízené metody, které mi Ela dovolí 🙂
    * Jarko, já se cizích psů bojím taky, raději si s nimi nic nezačínám, pokud to nejsou roztomilá štěňátka 🙂
    * Mirku, jsou to mistři světa v překážení, někdy Elu taky obkračuju, ale když toho mám dost, tak ji požádám a ona se se přesune, přesně tak jak říkáte, ale to už ji ženu na místo, kde má pelech, kam se neochotně doklinká a chvíli tam vydrží 🙂
    * Oto, taky mám čerstvý škrábanec na noze a udělala se mi tam pěkná modřina … 🙂

  10. Nadi, tak čtu, že si hned na začátku roku odbýváte nemoci a Ela to vzala důkladně 🙂 co bude žrát jeden prášek, když může slupnout celé balení a ještě pěkně voňavé na stole 🙂 Vžij se do její situace, kdyby tobě někdo nechal na stole nějakou dobrout – ty by sis nedla :-):-) já jo.
    Co se týče kloubní výživy, já bych jí raději koupila a uvařila prasečí špárky, pochutnala by si a ještě by měla kostičku na oblíznutí 🙂 já je mám také ráda a nejvíc, když mi pěkně lepí „huběnka“ – pěkný den.

  11. * Ivs koukla jsem a pochválila
    * Anonymní Tlustjoch, máme stejné vzpomínky, hlavně s tím čajem 🙂
    * Natty – Jo, to by Ela mohla, ale ty kosti ne, před časem se nám „ucpala“ a od té doby jí kosti dávat nemůžu. 🙂

  12. Naďo, to jsem se : za prvé zasmála a za druhé jsem tě politovala, protože dobře vím, co stojí veterinární péče……. My už jsme měli operaci močových kamenů, kde následovaly speciální drahé granule, trhání zubu a a všechno, co s tím souvisí, no už jsme zaplatili desetitisíce za ty naše miláčky. Momentálně máme cirhózu jater a požíváme denně takový prášek, na který musím nanést lžičku jogurtu, aby to Kikina vůbec pozřela. Je to legrace i trápení, ale jsou naši…

  13. Dodnes jsem netušilo, že se Pryznic páše „priessnitz“. Děkuji, milá léčivá babi (babičko kořenářko/přáško)!
    Hele, jak Ela leží. Krásný, chlupaťoučký tvor – pozdravuj ji, prosím, ode mě! Že jí mávám, ať se brzy uzdraví – tedy, respektive, dle popisu koná více, než-li zdravě 😀 Překážet na místech to je naše (to je tvorská) specialita 🙂

  14. * No páni, Heleno, pes a cirhózu jater … máte psa alkoholika? Jinak si to neumím vysvětlit 🙂
    * Malé Chlupaté, tak jsem to nevěděla, ale kdysi jsem si to zjistila na internetu 🙂 děkuji za Elu za pozdrav.

    • To víš, veterináři objeví ledacos, jen aby mohli dělat rentgeny, rozbory krve ap. za drahý peníz, z čeho by pak žili? Sestřin pes byl diabetik, psa od známé postihla mozková příhoda. Naše Kikinka je ale abstinentka!

  15. Sranda, jak s námi domácí mazllíčci zacvičí. Kamoška má vlčáka jménem Darinka, a ještě má druhé jméno – Almara. To mluví za vše.
    Takže z jejích hlášení taky vidím, že s pejsky není legrace.
    My měli dva, ale byli nějak abnormálně zdraví, mimo očkování proti vzteklině a pár drobností byli v pohodě.
    K těm chutným lékům – pejskové, stejně jako kočky (a koneckonců i slepice) nejsou vůbec blbí a poznají, kde že je ta dobrá mňamka.
    Hlavně že se nic nestalo, pejsek to asi strávil dobře, má holt dvojitou dávku. Neboj, příroda si poradí sama, navíc je dobře podpořena tvou pomocí a pomocí pana veterináře.
    Priznic mě pobavil (píšu to, jak se vyslovuje, doufám, že to nevadí).
    Někdy mám chuť dát sprchu našim kočkám, když jsou rozdováděné a jako demoliční četa kácí všechno, co mají v dosahu.

    • Ela je v pohodě, i když trochu spavější, ale je to v mezích. Opravdu zapůsobily ty olejovky s rozdrcenými antibiotiky, tak se do ní lék dostane v pohodě.
      My na zdravé pejsky asi nemáme štěstí. Jeden měl od 7 let epilepsii (dožil se 12 let), druhá a nejpovedenější – Asta se dožila 13 let, i když s vyoperovanou mléčnou žlázou. Ela až na ucpání kostma byla zatím v pohodě, ale je to robustní plemeno a tak s tím jsou trochu problémy. Ale leonbergeři jsou úžasná zlatíčka, takoví méďové mazlíci a při tom dobří hlídači. Jen musí být ale vychovaní (neplést si s vycvičením!). Každý pes má nějakou povahu jako lidi, Ela mi připadá jako velká uličnice, naschválnice, i když jak píšu je to mazlík.
      Kočky u nás nemáme.

  16. Jedna paní tady v ulici měla leonbergera, nádherný, obrovský, majestátný pes. Pořád ho vidím, jak si vykračoval. To není jako můj kokřík – zběsilý, roztěkaný, ale taky samozřejmě zlatý 🙂

  17. Tak to by mě v životě nenapadlo :-D. Já jsem vždycky nešťastná, když musím s myšákama k panu doktorovi a on mi dá nějaké prášíčky. To jsou pak pěkné boje.

  18. Leonbergr je nádherný, nádherný pes! Kousek od nás ho taky mají. Já bych ho mít nemohla, mám malý dvorek, byl by to chudák. (I když bych ráda takového pejska, myslím, že jsou i celkově klidní, mají dobrou povahu).
    Naši pejsani se celkem dožili vysokého věku – ten první 17 let, ten druhý 14, ale musel být uspaný, protože už nemohl chodit.
    Teď máme doma invazi koček, díky loňskému nečekanému přírůstku. Jenže se mi nepovedlo je umístit a na ulic je vyhodit nedokážu…

    • Leoni nejsou tak nároční na pohyb. Jako štěňata samozřejmě mají rádi venkovní řádění, ale po zklidnění se většinou válejí a spí. Na procházku se těší, ale nijak nevyžadují kilometry. My máme zahrádku, ale Ela se většinu dne stejně drží doma, pokud možno mně za zadkem, takže občasné karamboly, kdy se o ni přerazím, existují. Ela je přerostlý mazlík, ale co má toto plemeno jako zápor (možná jediný) je péče o srst. Má ji na určitých místech hodně jemnou, takže zplstnatí ajn cvajn. Pak musí nastoupit nůžky, nic jiného to nerozmotá. Česat se moc nechce dát, česání na zadku se dost brání. Neustále líná a chlupy jsou všude. Ale každá rasa má něco.
      Kočky Ela nenávidí celou svojí leonbergeří vahou!!!

  19. zrovna včera jsem odčervovala naše zvířectvo. normálně obalím prášek v taveňáku a to má vždycky úspěch. Leč taveńák došel, tak jsem použila sádlo a se zlou jsem se potázala. Sádlo slízaly a prášek vyplivly. (ypsilon proto, že máme samý holky). No, po několika pokusech a použití syrového masa se zadařilo.

    • Taveňák byl do určité doby dobrej, ale nějak se Ela vypracovala a umí ho spolknout bez prášku. Nejlíp se mi fakt osvědčil nápad z FB, prášek roztlouct a zamotat do rozmačkaného kousku sardinky 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s