Šavásana

rucni_0001 Existují lidé, jako já, kteří se nadchnou nějakou bohulibou činností, a že nejsou žádní troškaři, jdou a koupí si příslušnou literaturu, aby se mohli v té činnosti řádně vzdělat. Já, například, už při pohledu na obálku příručky či knížky skálopevně věřím, že prostřednictvím té tiskoviny vyhlédnutou činnost zvládnu jako fík. No, co na tom může být tak složitého, když jsou tam i obrázky.

Mám doma mnoho vzdělávacích knížek, návodů a příruček, třeba jak se státi vinařem podomácku, výstavba fóliovníků a pěstování zeleniny v něm, pěstování růží, vinných hroznů a pěstování vůbec kdečeho, výuka psaní na stroji všemi deseti, jak zhubnout behavionární technikou, mnoho učebnic různých cizích jazyků, apod. Nikdy jsem se v ničem nevzdělala tak, abych to dovedla ke zdárným koncům a něco si osvojila tak, jak to tiskoviny nabízely, i když mé počáteční snahy a dobrá vůle, byly převeliké.

Nedávno jsem objevila, že jsem kdysi, když mi přibyly roky s koncovkou “sát”, chtěla získat krásnou pružnou postavu vč, zdravotní kondice pomocí jógy, k čemuž jsem si zakoupila příslušnou literaturu. Ta útlá knížečka nedávno vybublala na povrch při hloubkové uklízecí razii. Začetla jsem se do ní a zavzpomínala, proč jsem postavu ani zdraví její pomocí nezískala, ač jsem jako vždy byla přesvědčená, že to nemůže být žádný zvláštní problém.

Zjistila jsem už tehdy, že pozice jsou tak složité, ač na fotografiích tak lehounké, že je mé kulaté tělo prostě nezvládne. Jediné co mi šlo, bylo koulení očí a to mě brzy přestalo bavit. Už jen sezení rovně s jednou nohou nataženou a druhou zahnutou mi nedělalo dobře a trochu jsem padala k jedné straně. Podle knížky se tato pozice jmenovala “Poloviční lotos – Siddhásana a tak jsem uznala, že když nezvládnu poloviční, nemá cenu přejít dále na “Plný lotosový sed – Padmásanu. O stoji na hlavě ani nemluvím, na hlavu jsem se naposledy postavila tak před třiceti lety. Teď nejen, že by se mi to nepodařilo bez úrazu, ale určitě bych zdemolovala zařízení domu v širším dosahu mého pádu.

Ráda si však obrázky prohlížím, sním o štíhlých tělech na fotografiích defilujících a říkám si, že bych možná mohla přeci jen ještě začít, tedy bez toho stoje na hlavě.

Co mě bezpečně odrazuje? Na str. 32 je popsána “Sekvence večerního cvičení”, která je zakončena Šavásanou. Nevíte, co je Šavásana? Mrtvola.

rucni mrtvola

Na obrázky, pro jejich zvětšení, lze zaklikat.

Advertisements

46 thoughts on “Šavásana

  1. 😀 Představa našich těl (nechci se Tě Naďo probůh dotknout), jak se pokouší zvládnout některé pozice jógy je přinejměnším komická a já se tu právě válím smíchy. Nejenom těma představama, ale hlavně po skvěle napsaném článku. A dnes se směji rád, neb mám skvělou náladu (za chvíli jdu tvořit) a tohle mi ji ještě zlepšilo. 😀

  2. Prffky jógy používám v přecpaných prostředcích městské hromadné dopravy. V zatáčkách uplatňuji hlavně
    „potácivou pozici“ (Semthambalancjána) či kušvrohu(obdoba pozice luk) …

    V pátek jsem si koupil v antikvariátu spisek LOGIKA v edici Illustrované katechismy naučné. (ctace z předmluvy: Proto bylo stejně obšírně jednáno o syllogismu jako o hledacích formách konkrétního výzpytu.)

  3. Naďo, tu brožuru hned vyhoď, neboť tam neni popsán prvek Rabhaprutmsalibašvahárna, což nejsou stoje na hlavě, nýbrž chození hlavou dolů. To pěstují Australané s velikým úspěchem, neboť se timto chozením lěpe prokrvuje brzlík a slepému střevu se vrací zrak.

  4. * Je fajn, Pavle, že máš dobrou náladu a že jsem ti k ní přispěla, to jsem ráda 🙂
    * To jsou bezvadné cviky, které, Pavle T. někdy taky praktikuji, ale v poslední době už tak ne, přeci jen mě občas v MHD pustí sednout. Musím si najít co je to syllogismus, netuším …
    * Jolano, hmm, když se to tak vezme, tak mi ta poloha někdy jde i bez nácviku 🙂
    * Honzo, Ti Australani, to jsou ale podšívky, co?

  5. Právě jsem zavřela učebnici angličtiny (už několikátý rok se tak 2-3x do měsíce necelou hodinu učím s paní učitelkou, jsem už u sedmé (!!!)lekce :-), doma se na to podívám maximálně 1x týdně, takže mám vlastně vystaráno až do středy 🙂 a jdu se podívat na blogy. Tak to je, Naďo, iné kafe než p. Hejna na Lidovkách! Jsi bezva vypravěčka a komentáře jen pěkný pocit umocňují.

  6. Ty rozmanité pozice mně připomněly jeden stařičký vtip:
    Dva gentlemani se dostali do pře stran počtu pozic lásky. Němec tvrdil, že jich je přesně 30, Francouz tvrdil, že to je nesmysl, protože on to ví, že jich je 29. Nikdo nechtěl ze svého tvrzení ustoupit až doško k sázce o 1000 Euro. Němec začal počítat: „Takže zaprvé: „La position normal“,
    Francouz se chytil zděšeně za hlavu:
    „Mon Dieu! Sacrebleu! Tu jsem zapomněl!“

  7. Když si tak v paměti prolítnu knihy v naší knihovně, musím konstatovat, že až na učebnici angličtiny, v ní není žádná kniha, vzdělávacího typu. Jo, vlastně mám tři kuchařky a do těch se čas od času podívám, ale to se asi nepočítá. 😀

  8. * Díky Mirko, vůbec nevím proč to ten jistý napsal. Nenapadá mě jiný důvod než jeho neustálá snaha o sebe ješitné zviditelňování, stůj co stůj.
    * Mirku, Mirku, ale docela dobrý 🙂
    * Jarko, kuchařek je u nás nepočítaně 🙂

  9. Naďo, o józe nevím nic, zato o stavění se na hlavu mnoho. To bylo za mého mládí u nás doma na denním pořádku. Já si postavila hlavu, a táta se na tu svou s nespokojenými výkřiky stavěl. Tedy jenom figurativně, ale jistě víš, co mám na mysli. Jinak tu Šavásanu bych asi měla z celé jógy nejraději – a nejenom proto, že si při vyslovení nezlomím jazyk.

    PS: E-mail, co jsem poslala ve středu, jsi snad dostala. S Tvojí adresou mám totiž občas „nedoručené“ potíže.

  10. Koulení očima doporučuju! (Vážně, ono to prý opravdu pomáhá očím…)
    Jogínské pózy jsem zavrhla z toho důvodu, že když chvilku sedím s nohama všelijak složenýma, nohy mi za chvíli brní a bolí mě zadek.
    Takže, radši zůstanu usezení na židli nebo na sedačce a případné chůzi.
    Z knížek naučných jsem se nejvíc poučila u kuchařek.
    A taky u vzorů pletacích, v době, kdy jsem pletla…
    Třetí poučná kniha mi dala informace o pěstování kytek.
    Ostatních několik mi leží v knihovně a tváří se inteligentně…

  11. Pročetl jsem si a usoudil jsem, že bude asi nejlepší ušetřit mé okolí takového zářivého zjevu. Zůstanu tedy dobrovolně nezářivý, což ovšem neznamená, že nebudu držet palce všem, jejichž ctižádostí je dobrat se Šávasány co nejrychleji :-).

  12. Uvolnění, relaxace – to je to záhadné slůvko NadI 🙂 Je to nejkrásnější část, která následuje po hodince „pružení těla“ – takže i když ti bylo sát – nikdy není pozdě a klidně se nauč včera a dnes aktuální „Pozdrav slunci“ – a já jdu za chvíli zdravit do přírody, protože kam chodí slunce, tam nechodí lékař a tak já mu jdu naproti – pěkný den 🙂

  13. * Inu, taky budu držet palce těm co ty, Petře 🙂
    * Natty, musím se podívat jak takový „Pozdrav slunci“ vypadá, třeba ho svedu 🙂

  14. No, to znám, taky se mi jeví obrázky a různé návody jak a kterak co činit, jako že je to brnkačka. A taky potom se divím. Ovšem o stoji na hlavě vím odjaktěživa, že to bych teda nezvládla, ani kdybych se na hlavu postavila!
    Chválím brilantní sloh a článek, hodný do vydání knižního!

  15. Tyhle navody na stihlou postavu znam. Kdyz mi bylo asi ke 30 rokum, docetla jsem se v Mladem svete o cviceni, kde bylo na konci napsano neco v tom stylu, ze kdo vsecky cviky dokaze, je mlady a pruzny. Zkusila jsem si je a byla jsem podle nich mlada a pruzna, i kdyz mi do odchodu do porodnice chybelo asi 14 dni. Dite melo pres 4 kg a ja za tehotenstvi pribrala 16 kg.

  16. Ten první odstavec je na vytesání.
    Napadá mě černočerně že je na vytesání na hrob nějakého vydavatele příruček, který uvede, „jakou příručku na psaní příruček že to vlastně četl“. 😀
    Děkuji za trefný článek který se jako jestřábí oko trefil do mého zorného pole, neboť u příruček spoléhám na totéž – Now I know HOW!

  17. já jsem starý jogín, takže jsem si ráda početla, jak se obyč smrtelník trápí. Avšak ti musím sdělit, žes začala od konce. Pravý jogín začíná jednoduchými cviky na uvolnění zádových obratlů. Jenom si lehneš, zkřížíš nohy u kotníku a točís se na jednu stranu pak na druhou. Dobrý lotos nesvede ani letitý učitel jógy – (natož já). A dobrá šavásána – to bys měla mít celou páteř přitisknutou k zemi……atď. Stojku jogínskou rovněž neumím – rozvíjí se ze žáby – čupíš v podrepu s rukama před sebou na zemi, kolena opřeš o lokty a postupně zvedáš zadek. Nezkoušej:) – za úrazy neručím!

  18. * To jsem ráda, že jsem se také jednou trefila do zorného pole Malého Chlupatého, potěšení je na mé straně.
    * Tady jsem také ráda, milá neznámá, že se k mému povídání vyjádřila odbornice. Moc jsem si komentář užila! 🙂
    Zkusím ten cvik na to uvolnění zad, děsně mě trápí!!! Díky.

  19. Já bych si místo padmásany radši namázla chleba s máslem, to je určitě bezpečnější. Udělat večer protáčivou pozici a stoj na hlavě, tak je ze mě mrtvola i bez luku a kobylky (odborné názvy vynechám, nechci zavařit klávesnici).
    Já jsem podobným způsobem zakufrovala v návodu k pletacímu stroji. Asi mi není dáno…:-\

  20. Parkem se ozval strašný řev !
    … tu odhozená je pet-láhev,
    tu válí se krabice od vína !
    Hle propletená tu skupina
    ( vidět je cc tři opilce ! )

    “ čtyři jsou “ ! zařval po chvilce
    policajt Roberdt Schoust popletený…..
    “ všichni jsou zřejmě nametený !

    …. snad pět je jich ? teď se pletu…..
    v poloze ,,lososového květu,,
    jsou tři ! dva stojí na hlavě “ !
    …. strážník se dívá pátravě…..
    pendrek svíraje ve pěsti….
    mlátí ! “ Nelze je rozplésti “ !

    …..“ Klubko opilců drží furt “ !
    druhý, – strážmistr , ( Schimon Hurdt )
    zařval ! ( též mlátí opilce )
    Proboha ! …… náhle po chvilce
    též policisté jsou propleteni !

    “ Těmto mužům již pomoci není ……
    všichni jsou v pozicích jógy !
    … Nejsou-liž snad v tom drogy “ ?
    ( to volají lidé z ulice )

    … kdes houká již záchranná stanice !

  21. Je hluboká noc, kdy už člověk má chrnět, ale jen tak jsem se ještě než zalezu pod duchnu kouknul na tenhle Tvůj článek a věř, že jsem se srdečně zasmál. Bezva. Kam se hrabe joga.

  22. 🙂 Knížku o józe mám taky :-D. Stejně jako několik učebnic jazyků… Ale jestli je někdy využiju taky na něco jiného, než na lisování kytiček, to nevím… 😀

  23. Naďo, tohle mě opravdu pobavilo a musím říct, že jsem na tom stejně. Taky jsem nikdy nestála na hlavě a při pokusu o složitější prvek jógy mi ruplo v zádech, takže příručka letěla do nejspodnější přihrádky.

  24. Ach jo, já potřebuju sedět už na tom zadku (lotosový květ je na mne příliš, to vím už dávno), no prostě – tohle je další můj objev ranní, vyžadující víc než pár nicotných mžiků mezi kafem a spakováním si papírů na cestu do všední upracované stověžaté..
    PS. jak psáno v úvodu článku, taky se hlásím mezi takové existující.. 🙂

  25. Ještě PPS: podle těch předsevzetí- heč – já vlastním i dosti tlustý slovník japonsko- anglický a kolem půl tuctu různých učebnic japonsko- anglických (a opačných), původem z oblíbeného antikvariátu Na Můstku. Takové to bylo tehdy nadšení.. zůstalo několik málo slovíček v hlavě, která už novoty moc nebere. Na příklady teď nemám čas… 🙂

    • Břetislave, to jste mě tedy trumfnul, na Japonštinu jsem se nikdy nezmohla :-), no a kór na Japonsko – Angličtinu, to tedy klobouk dolů!

      • Ále netrumfnul jsem Vás ani trochu, klobouk na hlavě nechat můžete! To jenom enthusiasmus theoreticky chtěl by tehdy, ale kde nic co do výsledků, to jen chaboučké útržky „vědění“ k nepotřebě má hlava trošku udržela. A když jsem se dobrovolně vystavil po usilovném samostudiu přezkoušení od kolegy v práci, zjistil jsem, že japonská slovíčka se dělila do dvou kategorií: A)To jsem věděl, ale nevzpomínám si, B) to jsem se ještě neučil.. a učebnic různých i knížek vzdělávacích měl jsem a mám dosud habaděj (ten antikvariát, to bylo něco!!), nakonec i asi 4 česko-japonské, co vyšly od I.Krouského, jsem postupně schrastil (ty mě udivily jakousi nezvyklou „nesystematičností“ podání výuky, lišící se od stylu ostatních učebnic, zvláště pro samoučení problematické asi). Co mi přijde zvláštní, že si dosud pamatuju pár diluviálních slovíček a vět, které mě v druhém ročníku na koleji naučil tehdejší spolubydlící z Bagdadu. Použil jsem je jen párkrát, když ho navštívili jeho soukmenovci, pro které to byla ovšem velká bžunda, možná, že jsem říkal i něco jiného, než jsem si myslel, že říkám. Víc jsem pochytit nestačil, on se pak odstěhoval. Ale z té japonštiny něco zbylo k užití: hubenej synek: „take“(bambus), dcerka- „mimizu“(žížala) a žena – „kumo“ (dvojznačné- mrak, pavouk). Toho pavouka a mračení se jsme někdy s dětma rozšířili takto: „pozor, máma dnes kumuje“, a někdy dokonce i kumákovala, což bylo horší.. to jsem se tu ale rozmáchnul, už brzdím..

        • Břetislave, já jsem ráda, když se někdo rozmáchne, a napíše mi své dojmy, natož pak když přidá něco ze svého života nebo ze života vůbec, takže žádné žinýrování!
          Kumo – mrak, pavouk, to by se mi tedy moc nelíbilo, taky by mohli být Japonci k označení žen galantnější … 🙂

          • Milá Naďo, v tomhle jsou Japonci s galantností nevinně, oni tak moji ženu nenazvali, to já jsem si výstižně „dovolil“ podle slovníku, když se situace přitrefila. A že to bylo ze života, o tom by mohl něco naznačit zápisek z deníku naší dcerky, který jsem prezentoval ve své galerii pod názvem „Z minulého století“- název stránky: Podle reality poznávání… stalo se, včetně toho nebezpečí případného infarktu, to už ani kumákování nebylo, to byl děs v hlase ženy, ptákem na hlavě posedlé.. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s