Jen pro ten dnešní den …

KIM3898a7_restaurace_OB5D5918_5_91191 Jsem takový šílenec, že bych dokázala dát nějaký ten tisíc za oběd či večeři ve vyhlášené restauraci, za nocleh ve vyhlášeném hotelu, či za jízdu vlakem Orient Expres (to hlavně).

Dnes jsem se dočetla, že nejlepší hotel na světě byl zvolen podle hlasování uživatelů cestovatelského serveru TripAdvisor, pražský hotel U Zlaté studně. Jde o malý hotel na pražské Malé Straně, který není součástí žádného řetězce. Jeho kapacita je devatenáct pokojů. Využívá je především individuální klientela pro slavnostní příležitosti, jako jsou například svatby či zásnuby (říká článek na Lidovky.cz.)

Pro mě je to zpráva, přímo bombézní, protože takovou událost máme za humny, zážitek možný na dosah. Na dosah jsou i ceny, no posuďte: Ceny za pokoj jsou od 254 eur (asi 6100 korun) do 700 eur (zhruba 17.000 korun) za jednu noc. Já bych to klidně dala. Žiju jen jednou, za chvíli zaklepu bačkorama a jaká jsem byla. Takový úžasný zážitek. Mohla bych z něj žít několik let, neřku-li až do konce života. Každému na potkání bych vyprávěla jak jsem prožila noc v nejlepším hotelu na světě. Probírala bych podrobnosti, děti a vnučky by mě měly plné zuby, historku by slyšely po 100., ukazovaly by si to na prstech obou rukou, kolikrát to už slyšely, smály by se mi, jako ve filmu “Trampoty oficiála Tříšky”, ale mě by to nevztekalo, vyprávěla bych to ochotným uším v ordinacích doktorů, kam na stará kolena směřuji, na lavičkách v parku, kam se snad taky někdy vydám, Vám na blogu a vzpomínka by mě hřála jako elektrická dečka v nohách postele pod dekou.

Jenže na to nemám tu správnou odvahu. Neuměla bych se v tak honosném prostředí pohybovat, nevěděla bych jestli se dává nějaké spropitné, komu a jak veliké, určitě bych se k personálu neuměla chovat s patřičnou převahou peněz, prostě bych si to neužila. Vypadala bych tam jako někdo, komu čouhá sláma z bot, obsluhující personál by to poznal, než bych stihla říct dobrý den a vůbec by si mě nepovažovali, možná by se mi i smáli. Z pokoje bych nevylezla, ale určitě bych si alespoň užila tu úžasnou vyhlídku. Co by člověk za úžasnou vyhlídku nedal, i tisíce by dal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na film “Dva týdny štěstí” s Jaroslavem Marvanem a Adinou Mandlovou, jak se personál drahého hotelu složil na pobyt dvou prostých lidí (Adina  – Marta a p. Marvan – p. Novák), kteří si pobyt v luxusním hotelu dovolit nemohli (no, pan Novák ano, byla to záměna, aby film získal na akčnosti), aby jim udělali radost. Počítám, že by se toto v reálu stát těžko mohlo, ale líbilo se mi, jak se prostá a skromná úřednice Marta (Adina) uměla v takovém luxusním hotelu chovat a dokonce byla tak šikovná, že si ulovila i majetného ženicha.

Já nevím v čem to je, ale mám takové tušení, že to má co do činění se sebevědomím, které, jak je vidět, dříve nechybělo ani chudým lidem.  Zato mně chybí a taky odvaha, tak z nějakých honosných zážitků nebude nic.

V čekárnách a na lavičkách v parku budu i nadále nemluvná, jako dosud a děti i vnučky se mi budou smát z docela jiných důvodů.

Dva tydny stesti 01

Zajímavý, že tyhle šaty měla Adina na sobě ve dvou filmech. Jestlipak někdo přijde na to, který byl ten druhý film?

Doplněno 20.1.2011

Milí čtenáři, kteří jste si lámali své ušlechtilé hlavinky, ve kterém filmu měla Adina stejné šaty, jako jsou na ilustrační fotografii. Už si hlavinku nelámejte. Autorka je trdlo. Nejedná se totiž o film, ale o divadelní hru Rosnička z roku 1941. Jak mě jen, bláhovku mohlo napadnout, že by božská Áďa měla stejné šaty ve dvou filmech?
A tak z této hry doplňuji foto :

Pro Fredyho miska mlíčka: Jen pro ten dnešní den stojí za to žít a po ničem dál, už netoužit 🙂

Reklamy

33 thoughts on “Jen pro ten dnešní den …

  1. “ Jen pro ten dnešní den
    stojí za to žít…..
    však ani za týden,
    já nemohu se zpít “ !

    …..Tak zpívá na zdi jakýs ohava
    však hle ! další se k němu přidává ….
    Dole kdos skuhrá : “ to je vono “ !
    ti dva již vyjí tu unizono :

    “ Pouze jediný den
    moci se tak zpít ;
    uhasit tak žízeň,
    po ničem jiném netoužit “ !

    Jací to zpívají snaživci ?
    Dva nechutní jsou to kostlivci !
    ( Jann Chlupp ,- bývalý stavitel,
    též prokurista Puullphytell,
    jež ztrouchnivělé má spodky !
    Nahýbá z láhve vodky……

    “ Nemá to ceny … člověče …..
    alkohol všechen vyteče,
    nelze jím jiskru roznítit “ !

    “ Pokusím se to zachytit “ !
    ….. dí další kostlivec pode zdí

    ….“ Bohužel ! … žebra mám rozlezlý
    ani pivo tam nedrží……
    já mužem dřív bývával s výdrží “ !
    slyšet je kostliwce Matiechu……

    “ Koukejte ať už jste v pelechu “ !
    ( výkřik hrobníka Ffčelly ! )
    … umrlci jako když střelí
    prchají v tu chvíli napjatou……

    ….. hrobník zahrozil lopatou !

  2. Hezké ráno Nadi, to máš teda můj obdiv, pokud výše psaná slova nejsou nadsázka – já bych v životě nedala drahé peníze za oběd či luxus v hotelu – na to je mám moc ráda, než je vyhodit jen „za pozlátko“ 🙂 … raději budu na lavičce v parku a snít si …u mne spíš na mezičce pod lesem … jinak nevím, v kterém filmu měla Adina Mandlová stejné šaty, nic to však nemění na faktu, že staré české filmy mám ráda … pěkný den 🙂

  3. PŘÍJEMNÉ RÁNO, díky za hezké vykročení do nového dne… personálu bych se nebála -pokud hotel skončil tak,jak jste psala – je to v POHO, poněvadž personál – a jsou to taky jenom lidi – obstál.. i ve filmu se snažili, ne? Pokud jde o zážitek jednou za čas, doporučuji FRIDxEX hotelu Sheraton (což máte kousek)event. Grandrestaurant festival – po republice Mňam busem… ceny mírné – vzhledem k nabídce, obsluha vzorná. Žijeme jen jednou…

  4. * Fredy horrorový, nebo trailerový? Dík.
    * Natty – snění to pro mě není, když sen, tak uskutečněný hned ten další den. To jsem si zabásnila, což? :-)))
    * Díky za tipy, snad ještě v životě něco stihnu, ale momentálně je akce zmražená 🙂

  5. Hotelové a restaurační zážitky mě nelákají, mít pytel peněz, tak cetuji. V tomto případě by mi taky nebylo líto žádné sumy. Nejela bych do teplých krajin, vzala bych to opačným směrem do hor, lesů, vod a strání. Takže nakonec dopadám stejně jako ty, ze skutečných zážitků zůstává jen sen. 😦
    Fredy se zase vytáhl, jeho hřbitovní verše nezklamaly. 😀

  6. Mohu ti přispět jednou hláškou od mé kamarádky. Taky se nevhýbá pozemským radovánkám. Své nákupy v sámošce, jak házela do vozíku kabernet a fererro rošer, komentovala slovy: „abychom hloupí neumřeli“ .

  7. jsem nevěděla, zda fakt chceš tak marnotratnit :-). Ale popravdě – jízda Orientexpresem nebo nějakým podobným dálkovým vlakem patří mezi mé skutečné sny. Jen vyhrát ve sportce a už frčím. Vážně.

  8. Tak Naďo koukám, že se odevzdáváš krásnému snění o dálavách s drahými hotely… Já jsem před asi 46 lety vyjel s manželkou do Jugoslavie. Tehdy už začaly praskat politické ledy a my jeli. Ze Splitu lodí až do černohorské Budvy. Tam k nám přiběhl dědek, popadl naše kufry a my, ještě se vzpamatovávající z mořské nemoci hurá za ním. Asi po půl hodině poloklusu mezi čumbrky a bodláky, vyhýbajíce se psím hovínkúm jsme doběhli k malému bunkru, který připmínal staré české opevnění druhé světové, před bunkrem bylo bláto a na každý čtvereční centimetr spousta slepičinců, za špagát uvázaný osel úpěnlivě naříkal hýkáním, vevnitř dvě nemocniční zrezavělé postele, šňůra na prádlo, betonová podlaha, jejíž povrch připomínal rozbouřené moře, jinak nic. Vařili jsme si na vaříčku na tuhý líh „Pionýr“ A viš Naďo, že v tomto „hotelu“ jsme prožili nádherné chvíle. Úplná romantika za pár kotun.

  9. * Mirko, nějak se ti to vymklo z ruky, ten komentář 🙂
    * Honzo, máš pravdu, i my jsme zažili krásné chvíle když jsme nic neměli a do kapsy hluboko. Ačkoliv bydlíme v rodinném domku, stejně jsme byli nejšťastnější v paneláku v Komořanech :-). Ale člověk má poznat všechno, i ten nádech bohatství a rozmazlování obsluhou jeho osoby, holt za těžký peníz 🙂

    • Teda, fakt jsem nějak zblbla, ale to je přece furt to samé – zmatkařka:-). Jo, změny názvu jsem si nevšimla, je nápaditý – ale babička byla holt babička 🙂

  10. Z české babičky se stala česká rentiérka? Tak proč o tom jen sníš a prostě nevyrazíš? Já být rentiér, tak cestuji a užívám si života co to dá. 😀
    Nojo, ale asi bude záležet na výši té renty. Tedy státem dodávanou důchodcovskou rentou bych do světa díru neudělal. Tak seber odvahu, nebuď srab a my čekáme na skvělou reportáž z cesty Orient Expresem. 🙂

  11. Blanko, Pavle, řekla jsem si, že musím jít s dobou a tak jsem název svého blogu inovovala. Pavle, asi už ten Orient Expres nechám mladším 🙂

  12. Jako článek je to opravdu non-plus-ultra, Naďo, děkuji hlavně za ten link na Orient-Expres, to jsem ještě neviděl.
    I když vím, že je to krystalicky čirá snobárna, je to krásné, ale jen na pohled. Za ty šílený prachy se muset škrtit ve společenských úborech od rána do večera je peklo. Dá se totiž daleko levněji a pohodlněji cestovat normálními mezinárodními rychlíky s vysokým komfortem, ale nesmí to být něco jako Pendolíno, které si hraje na komfort a je to jen jejich chudý příbuzný, proletářský, rádoby luxus…

    • Nojo, Mirku, ale zase ty historické vozy a ta atmosféra a představa kdo všechno v tom vlaku cestoval, určitě to tam z toho musí dýchat …
      Pendolínem jsem ještě nejela 🙂

  13. Myslím, žes přesně vystihla, že je to otázka sebevědomí. Pokud ho člověk má (a závidím všem, kdo se s ním narodili a nemusí ho pěstovat), dokáže si užít i ten nejluxusnější pod sluncem a nebude se trápit myšlenkami na ušklíbající se personál. Občas chce vážně hodit obavy za hlavu, protože člověka oslabují, ale kdyby to bylo vždycky tak jednoduché…
    Já znám ten pocit, že by člověk hrozně chtěl něco zkusit nebo zažít, ale začne zabředávat do problémů s tím spojených, začne se bát, nikdy to nerealizuje a kouzlo je pryč.
    Ale díky za všechy momenty, kdy jsem se nebála 🙂

  14. Ano, sebevědomí! To to mi, bohužel, do vínku nebylo dáno, tak jsem se k němu musela pracně dokopat a to trvalo mnoho let! Dále je to otázka, jestli po takovém prostředí vůbec toužím. Jsem racionální člověk, který se řídí příslovím : „Bez peněz do hospody nelez!“ Ale kdyby mne nějaký hodný bohatý strýček pozval a šel tam se mnou, tak proč ne! Myslím, že každá zkušenost je dobrá. Ale když se strýček neozývá, tak je lépe se držet při zemi. Ale snít můžeme, to je zadarmo. Jedna moje známá sní o tom, že až půjde do důchodu, pořídí si krásné bílé piáno. Neříká, jestli také začne chodit do hudebky, protože na to piáno hrát neumí… Tak uvidíme.. Já ti, Naďo, přeji alespoň ten Orient Expres!

  15. Ichos a Helena. Je tak, že když člověk opravdu moc chce, že své sny uskuteční, ale nemůže jít „přes mrtvoly“, musí mít taky ohled na své nejbližší 🙂

  16. Poněkud opožděně, ale nedá mi to se nepřidat se se svou troškou do mlýna. V téhle Zlaté studni jsem totiž před 33 lety prožila jedno senzační první rande, které mi vydrželo až do dnešních dnů a to i přesto, že už jsme si tam repete nikdy nedali. 🙂

    • No prosím, to jsem ráda, že se ozval někdo, kdo tam byl, i když to ještě nebyl nejlepší hotel na světě.
      Měli byste si to tedy o nějakém výročí zopakovat 🙂

  17. Mám se zmíněným hotelem velmi čerstvý těsně předvánoční zážitek. Ne, nenocoval jsem v něm, takže nemohu podat příslušný bericht. Nicméně i tak pro mne byl z určitých důvodů velmi důležitým místem. Nějakou dobu jsem čekal v recepci, dokonce mi k tomu čekání nabídli vánoční cukroví. Musím však říct, že jsem se tam cítil nesvůj a zdálo se mi, že už to nejspíš není místo pro mne. Ale lokalita je to úžasná a rád tam chodím, když čas od času zavítám na Malou Stranu.

  18. Naďo, díky za odkaz na snímky z hotelu U Zlaté studny. Ten hotel je opravdu krásný. Je zařízen v historickém stylu, v teplých barvičkách, prostředí je milé a útulné, připadala bych si tam jak princezna. Být tak aspoň muška zlatá, moci si to všechno prohlídnout na vlastní oči. 🙂

  19. Ano, tak tento hotýlek bych si také nechal líbit. Něco takového stejně plánuji vyzkoušet a rozhodně si myslím, že to za ty penízky stojí. Prostě je to jedna z těch věcí na seznamu snů :).

  20. * Jarko, mohli by mít alespoň jednou za rok den otevřených dveří, což? 🙂
    * Pierre, no vidíte, mohli bychom to jít vyzkoušet spolu, přistýlka je zdarma, tak bychom mohli vzít ještě někoho s sebou 🙂

  21. Koukám, jak se tu Fredy zabydlil! To je dobře, to je dobře – mám ho moc rádo 🙂
    Mě také chybí, milá Babičko, sebevědomí – z toho si nic nedělej… asi už ho nezískám a kdyby ano, už to nebude ono – bude takové… umělé. Nevadí. Jen pro ten dnešní den se tedy usměji a budu dělat, že jsem sebevědomé – on má dobrý pocit takovou cenu, že se oproti němu i ten hotel zdá jako velelevná záležitost! 🙂

  22. Další krásná úvaha. S těmi luxusními hotely máš pravdu, taky bych se tam neuměla pohybovat, chtělo by to nějaký kurz. Kurz, kterak se chovat jako honorace.
    S šatičkama si nelam hlavu. Hlavní je, že byly skutečně dvakrát použity! (Ve filmu jsem to viděla ještě jednou – jednalo se o kostým z filmu Princezna z Rimini a z filmu O zlaté krajce. )
    A máš pravdu, Adina se dovedla pohybovat a chovat s elegancí. Je to vrozené nebo se to dá i naučit?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s