Desatero

Na co si musí člověk zvyknout, když “vypadne ze hry” (u mě konkrétně – imobilní) mužský partner, se kterým jste tvořili léta letoucí spolehlivý tandem, i když máte ochotné a hodné děti.

vezladama1. Jestliže jste byly zvyklé, že Váš partner zaléval pokojovou květenu, než si zvyknete, že jste na to zalévání sama, kytky uschnou, jako mně.

2. Jestliže jste byly zvyklé na to, že Vám partner pomáhal s velkým nákupem, tak teď jste na to sama, i když Vám děti občas pomohou, nejde to stále.

3. Jestliže jste byly zvyklé, že když Vám teče odpad nebo naopak neodtéká, či nesvítí žárovka u stropu, že tyto práce partner vykonal bez velkého připomínání a sám, tak teď jste odkázána na čas dětí, kterým to musíte čas od času připomenout, než se k tomu dostanou.

4. Jestliže jste byly rozmazlované jízdou autem, kam jste si usmyslely, pak jako neřidička musíte všude pěšourem, i když Vás bolí záda nebo se musíte prosit dětí. I když jsou ochotné, tak to všude a vždycky, nejde.

5. Jestliže jste spolu chodili do divadla, na výstavy, do kina a pod., přejde Vás chuť kamkoliv chodit bez něj.

6. Jestliže jste onemocněly a jestliže není víkend, musíte si čaj, jídlo a prášky vařit a podávat sama.

7. Jestliže jste onemocněly a pes čeká na vyvenčení, není nikdo, kdo by Vás zastoupil a tak se pes buď nedočká, nebo se vlečete sama.

8. Jestliže potřebujete psychickou podporu, pak se musíte spoléhat převážně na sebe, jen malinko na své děti, mají toho samy dost.

9. Jestliže jste nerady vysávaly, vynášely odpadky, nebo vykonávaly jinou činnost, které se partner chopil, pak si musíte rychle zvyknout, že ji za Vás nikdo neudělá.

10. Jestli někdo zvoní u dveří, musíte jít otevřít sama, nemůžete křiknout na partnera : “Jdi otevřít, já nemůžu, mám mokrou hlavu”.

Musí se z Vás stát samostatná, všeho schopná, jednotka.  Bez lítosti!

&_____IMG_4573

Obrázek nahoře: Malé Chlupaté stvoření

Foto dole: Pavel T.

Miska mlíčka pro Fredyho: Uměl byste desatero pro muže? Nebo alespoň patero?

Reklamy

24 thoughts on “Desatero

  1. Líbí se mi název rubriky.
    Do ní to spadá jako ulité… co bylo včera, nemusí být dnes ale můžeme si to vydobýt zítra. Hodně štěstí s vydobytím práva na mokrou hlavu a trochu klidu nebo naopak večerního ruchu, milá Babičko s divanem a pudlíkem! Moc dobře si pamatuji každý můj obrázek a tenhle se ti doufám líbil 🙂 Já mám vůbec zajímavou paměť…
    Takovou chlupatou, ale velkou!

  2. Naďo poslední příspěvek před naším odjezdem. Musím se ti přiznat, že jsem nikdy netušil, jak jsme pro manželky důležití. Já ksem i někdy připadal, že by se to i beze mně dobře obešlo a rodina by fungovala dál. A tak Ti Naděnko děkuju za to, že jsi povznesla mé sebevědomí do výšin nedosažitelných. Toto Tvoje desatero musím dát HNED přečíst manželce, aby si konečně uvědomila jaký nedocenitelný, praktický, zářný, drahý a nenahraditelný poklad ve mně má. Srdečné díky Naďo!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  3. * Samozřejmě se mi, MCHS obrázek líbil, proto jsem jej zvolila jako ilustraci k tomuto článku, i když patří k veršíkům „Vezla dáma zavazadla“.
    * Jo, Honzo, on si to každý uvědomí, když je postaven před hotovou věc. Samozřejmě, že jste naše opora a naši nepostradatelní partneři, nejen v tom desateru :-). Ten další článek už číst nebudeš, to už budeš na cestách, ale bude tu Emilka, která, jak se ukáže, je samostatná až až 🙂

  4. Dovedu to pochopit, Naďo, manželka ochořela nějakou tou chřipkou (prasečí, telecí, slepičí, jehněčí…) a já jsem byl nucen zaskočit za ni na 9 dní – a to jsem teprve čubrněl, co všechno v naší domácnosti nefungovalo. Ale mohu hrdě ohlásit, že jsem to (ovšem za pomoci kamarádky Hany) prakticky všechno zvládl. Největší problém byly nákupy, protože i když jsem měl od manželky papírek co mám koupit, nikdy to nedopadlo tak jak by mělo, a sice:
    – buď jsem koupil jinou značku,
    – nebo jsem to nenašel v krámě,
    – nebo jsem koupil něco úplně jiného,
    – nebo jsem něco zapomněl.
    Ale asi 88% jsem koupil dobře!…

  5. Někdy mě Naďo, ta moje polovička hrozně čílí a jsem ráda, když „vypadne“ na chvilku z domu, ale máš pravdu, že bez něj by mi bylo hůř. Kytky nezalévá, ale chodí s odpadky, vozí mě autem, chodí na poštu se složenkami a někdy jde otevřít, když někdo zazvoní u dveří. 😀

  6. * Janah, je tak. 🙂
    * Jsem zvědavá, Pavle co najdeš!
    * Mirku, hezky jste se svého úkolu zhostil, jestlipak jste taky pral, tedy zapínal pračku a věšel prádlo 🙂
    * Jarko, tak vidíš, jakého máš pomocníka a oporu 🙂

  7. Přesně jsi to vystihla Naďo. Mám podobnou zkušenost, manžel měl před pár roky infarkt a tak jsem byla tady na konci světa odkázaná sama na sebe. Jak píšeš, děti pomáhají, ale vždycky to nejde. Potom člověk zjistí, co všechno je schopen zvládnout. Protože manžel trpí občasnými záchvaty jiné nemoci, střídá se u nás období, kdy mi pomáhá s obdobími, kdy jsem na všechno sama. Je to dost drsné. Mmch – tvůj blog si ukládám mezi oblíbené.

  8. Téměř dva dny jsem se nedostala k počítači, a tak tu na mne počkal Tvůj pěkný výčet. U nás je to sice trochu jinak, ale některé styčné body tam jsou :-). Ovšem nesmím zapomenout napsat, že Tvá samostatnost je obdivuhodná. Shrnula bych to – když člověk něco musí, tak to holt musí.

  9. Hořké desatero, znám, znám, momentálně prožívám a už několikrát jsem prožila. Nejsmutnější na tom je to, že si nejbližší okolí myslí, že pokud to zvládáš (protože musíš), tak je to samozřejmé a vlastně ti nic nechybí…Snad si rozumíme.
    U mne se blýská na lepší časy, uvidíme. Přeji ti, Naďo, hodně sil.

  10. babi Maňasová, Mirko, Heleno, díky za Vaše milé komentáře, určitě si rozumíme, máme své zkušenosti.
    Přeji Vám také hodně sil a lepší časy, na stará kolena jsou některé chvíle drsné, ale určitě máme i svá potěšení, své sny a nesmíme se prostě dát, musíme bojovat!

  11. Jsem na tom stejně, jenže v mužské roli. Žena leží s těmi zlomeninami, takže nakupuji, zalévám květiny, vařím, navíc se nám rozbila myčka na nádobí, peru, vyklízím odpadky… i když vlastně hodně věcí jsem dřív (občas) dělal i tak. Ale mne to ani tolik nevadí, protože jezdím autem, vařím a zalévám třeba květiny docela rád. Nakonec za pár měsíců si i tak budu muset na všechno, (co si neuděláš, nemáš), zvykat.
    Takže docela pohoda, až jednu maličkost… ale hlavu nad tím neztrácím, jak jsem dnes v komentáři napsal.
    Hezký den a ber ty práce s úsměvem jako já a půjde to samo. 🙂

  12. já jsem teď tak trochu mimo, mám důležitý bojový úkol – Naďo, víš jaký – a ten mi zabírá veškerý volný čas. Ale já vytrvám a úkol dokončím a pak všichni uvidíte, jak důležitý úkol to byl!

  13. Sám si peru, sám si vařím, zalévám kytky, chodím (jezdím) na nákup……s tím praním ano, peru si sám. Roztřídím, nacpu do automatky, zmáčknu čudlík a je to. S vařením nee, vaří mamka a dobře, tak co bych se ještě namáhal.Ty dvě kytky co mám v pokoji občas zaleju. Na menší nákupy během dne si chodí mamka sama, já jezdím pro ty větší. Maličko se dokážu do tvé situace vcítit a fakt to je někdy …….. my jsme rádi, když na chvíli někam vypadneme, vy jste také rády, že chvíli dáme pokoj, ale jinak my nemůžeme být bez vás, vy nemůžete být bez nás. Tak to na tom světě chodí.

  14. Hezké ráno Nadi, tak upřímně, toho se nejvíc bojím, neumím si představit, že bych byla na všechno sama, ještě přesněji řečeno, že bych byla sama – práce, té bych se nebála, jasně, že to co umí mužská ruka neumím, ale tak bych to prostě nedělala, ale představa, že bych snídala sama, chodila sama a spala sama, tak to je pro mně „hrůzostrašný sen“ … mám několik kamarádek, které ovdověly a žasnu, jak můžou jít životem samy … asi je to zvyk, nevím… pěkný den 🙂

  15. * Jo, Pavle, u maminky je nejlépe, obzvláště když tě rozmazluje dobrými mňamkami :-), ale jinak máš pravdu.
    * Natty, na všechno si člověk zvykne, jen se musí umět vyrovnat s každou situací, kterou mu život přinese, lépe řečeno, chtít se vyrovnat.

  16. Rozčílení Kwietozslawa Prohazky :
    “ Reakci na desatero ( otázky )
    já vedle jsem napsal omylem !
    ( když nepiji, stávám se debilem )
    V rubrice jsou ,,Něco o mně ,, “ !

    ….. muž odchází… hle ! zatím rovně !

    • Mám nápravu provésti?
      já verše tvé mohu přenésti,
      stačí jen slůvko hřejivé,
      já vložím je do správné a jediné
      kapitoly kam patří
      aby vše bylo jak se patří!

  17. Spoustu toho, cos vyjmenovala, znám.
    Na situace s mokrou hlavou (nebo momentální návštěvou koupelny, WC a podobných činností) mám jediný recept – pokud někdo zvoní, buď u dveří nebo telefon, nereagovat. Ať zvoní. Bude-li to potřebné, zazvoní znovu… Je to jen věc zvyku.
    S nákupy je to horší. Musí se opakovat a bývají těžké.
    S dopravou kamkoliv je to taky horší. Spoléhat se na někoho znamená být v roli prosebníků. Domácí práce technického rázu? to samé…
    Ale nezoufej, je spousta domácností, kde je sice muž zdravý, ale schopný při zatloukání hřebíku si utlouct prstík. Při šroubování žárovky spadne ze štaflí. Poslat ho na střechu znamená poslat ho do nemocnice… 😀
    Ale existuje prý něco jako Hodinový manžel a to je naprosto oficiální pojmenování pro drobného řemeslníka, který zafunguje v takových technických drobnostech…
    Držím ti palce, abys to zvládala i nadále a nenechala se tím udolat!

  18. Naďo, takto přesně mi to ve zkratce povyprávěla kamarádka, která sice mužovi přála, že už ho nic nebolí, ale vystihla to jednou větou: Kdo to nezažil, nepochopí.
    Já si kolikrát říkám, když mne muž sekýruje, že je lépe, když se ozývá, než kdyby nebyl. Dělává vlastně jen to, co popisujete, ale je to důležité.Vydržte…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s